Stránka 1 z 1

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 169.

PříspěvekNapsal: 22/7/2019, 04:18
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 169.
Zde viz mapu

Obrázek

na které je vidět, na která místa se podařilo do doby útoku, navozit z celého Malajska, Japoncům dělostřelecké baterie a oddíly, se všemi rážemi děl. Vše do doby útoku spuštěného v noci z 8. na 9. února 1942, /je zde vidět i realizace plánu útoku/ mezi 8. až 15. únorem, vše do 15. února, kdy byl přijata Brity kapitulace/ mapa je volně přístupná na několika webech.
Když odborníci a vojenští historici hodnotili jestli výzva Percivalova měla nějaký smysl a účinek, vždy každý z nich napsal, že dnes je to velice sporné. Vždyť přeci vojáci i civilisté viděli na vlastní oči, že na rozkaz generála Percivala, se připravovali nejen demolice, demontáž a odstraňování vojenských zařízení, když některé demolice byly i dokončeny a to i neslavně. Připomeňme si vyhození hráze mezi pevninskou Malajsií a ostrovem Singapur do povětří.... Připomeňme si také nedokončené opevňovací práce. Ale i zmatek a chaos protikladných rozkazů Percivala. To vše a mnoho dalšího jasně říká, že situace Britů a všech obránců Singapuru vypadala velice beznadějně. Ukazovaly se i chyby a omyly britského velení, které se datovaly zpět až do poloviny 30. let 20. století, kde se dodávají děla velkých ráží obrácená jen na moře... (zde se přihlásil kolega O. Filip, se svým článkem, kde tvrdí, že střílet na pevninu šlo. Dosavadní všechny články historiků tvrdí, že nešlo, alternativu O. Filip viz zde :
http://zapisnik.fortif.net/opevneni-pristavu-cartagena/
v mém článku. A já jí uvádím zde v závorce...) !. Historici pak dodávají, že nejen Anglie, ale ani její kolonie nebyly dobře vyzbrojeny a připraveny na ozbrojený konflikt od samotného vzniku války, od 1. září 1939 (vzpomeňme, že i samotná Anglie mnoho výzbroje a lodí získala z USA). Jako další dodávají, že mnoho britských vysokých důstojníků nemělo vůbec ponětí o moderní válce a těch, kteří uměli a věděli hned od začátku, schopných se orientovat ve světovém ozbrojeném zápase, nebylo mnoho. Na závěr však dodávají, že se britští důstojníci učili bojem, mnozí přinesli i dobré nápady. A hned konkrétně v Singapuru je dáván jeden z příkladů, který byl zmařen nepochopením, cituji:

"Za zmínku stojí například pokus podplukovníka J. Dalleyho z Malajské federální policie, který už v roce 1940 chtěl založit pomocné vojenské jednotky složené z čínských civilistů. Nikdo mu nevěnoval příliš pozornosti a teprve když Japonci přistáli v Malajsku, Britům došlo, že to vlastně nebyl tak špatný nápad. Výcvik těchto 'civilních jednotek' začal čtyři týdny před kapitulací Singapuru, což jistě nepotřebuje komentář.

Zatímco obránci prožívali nervozitu a nejistotu posledních chvil před nepřátelským útokem, Japonci, připravující se na zdolání Johorské úžiny, měli také starosti.
Velitelství Jižní armády bombardovalo Jamašitu (zde viz foto

Obrázek

generála Tomioto Jamašity, foto je volně přístupné na několika webech.) nesmyslnými rozkazy a návrhy plánů, jak dobýt Singapur. Štáb maršála Teraučiho tak dokazoval vysokou úroveň svého byrokratického papírování a Jamašitovi bylo jasné, že i 'štábní krysy' chtějí mít podíl na konečném vítězství. Třiadvacátého ledna (1942) dokonce poslal maršál Terauči k Jamašitovi náčelníka štábu generálporučíka Tsukadu s rozsáhlými instrukcemi pro invazi na ostrov. Když si Tsukada (zde viz foto

Obrázek

, u kterého byl popisek generál Tsukada Osamu, foto je volně přístupné na několika wbech) navíc dovolil po obědě odejít bez rozloučení, Jamašita ztratil trpělivost, roztrhal instrukce a poznamenal si do zápisníku: 'Kdykoliv se naskytnou dvě možnosti, velitelství Jižní armády si vždycky vybere tu špatnou'.
Přípravy pokračovaly i přes nedostatek dělostřeleckého střeliva a přes potíže s jeho přísunem po rozbahněných malajských silnicích. Letectvo sice pokračovalo v každodenních náletech na Singapur, ale spolupráce s Jamašitovým štábem byla nedostatečná. Opakované žádosti o leteckou podporu byly často ignorovány. A zatímco Jamašita pozoroval ze střechy paláce johorského sultanátu pohyb jednotek a jednotlivé cíle na ostrově, všechny tři divize dokončovaly poslední přípravy k invazi. Výcvik se soustřeďoval hlavně na rychlé naloďování a vyloďování - k dispozici bylo 200 menších a 100 větších motorových člunů."

V první japonské útočné vlně bylo připraveno k útoku na ostrov Singapur 2 000 speciálně cvičených vojáků a důstojníků, kteří svůj bojový křest prodělali už v Číně a pak v Malajsii, když v lednu 1942 už tvořili dokonale sehrané útočné jednotky. Generál Jamašita na tyto útočné síly spoléhal a věděl, že jej nezklamou. Na posledních detailech pro útok do ostrova Singapur pracoval náčelník štábu 25. armády a jeho důstojníci až do posledních chvil.
Dne 6. února 1942 v 11 hodin dopoledne vyzval generál Jamašita velitele všech tří divizí, aby se pro rozkaz k útoku dostavili k němu, a převzali jej v písemné podobě v zapečetěné obálce.

"Plán útoku byl jednoduchý. Sedmého února v noci měla Nišimurova gardová divize naznačit útok a přistát na ostrově Pualau Ubin naproti Changi. Tento manévr měl Brity oklamat a přesvědčit je, že k vylodění dojde na severovýchodě... Druhý den v noci se měla 5. a 18. divize pod velením generálů Matsuiho a Matagučiho vylodit na severozápadní straně ostrova, zajistit předmostí a postupovat směrem na Bukit Timah. Gardová divize se měla stáhnout z ostrova Ubin a vylodit se ve druhé vlně.
Matsui a Mataguči s plánem souhlasili. Nišimura byl proti. Cítil se dotčen, že mu byl svěřen podřadný úkol. Suzuki, Jamašitova prodloužená ruka, mu musel podrobně vysvětlit, že gardová divize vlastně bude údernou pěstí útoku a bude mít za úkol prolomit nepřátelskou obranu, narušenou předchozím útokem obou divizí... Nebyla to sice tak docela pravda, ale Nišimura byl spokojen.
Je třeba dodat, že generál Jamašita nespoléhal jenom na fingovaný útok gardové divize. Rozhodně generála Percivala nepodceňoval a tak si dal pro klid duše postavit naproti námořní základně maketu stanového tábora a konvoje nákladních aut se měly za denního světla přesunovat ze západu na východ...
Percival sledoval jejich pohyb s uspokojením a ani nebyl překvapen, když mu Bennett (zde viz foto

Obrázek

generála Gordona Benneta, foto je volně na několika webech) hlásil, že veškerá japonská aktivita na západní straně ustala."

Letecká situace od 3. února včetně, do kapitulace 15. února 1942.

Úterý, 3. února 1942, letecké boje nad Singapurem.
Anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, po 20ti letech historického studia letectva Dálného východu, doby začátku 2. světové války, v knize - Krvavá jatka I., která v Kapitola 9 , Pád Singapuru (27. ledna - 15. února 1942), na str. 362 až 387, pokračuje pak dnem, kterým je - úterý, 3. února 1942.
Pokračuje slovy, které jsme již zde zaslechly od jiných historiků, a která nejsou vůbec povzbudivá pro obránce. Jsou skutečně chmurná. Rozšiřují onu zkázu jen z pohledu letců a letecké obsluhy a personálu na straně britské. A pokračuje pak až ke kapitulaci.

Úterý, 3. února 1942.
Nebe nad ostrovem Singapur (Mapa se všemi letišti

Obrázek

na ostrově Singapur, je zakreslen i obvod města Singapur /viz City/, mapa je volně přístupná na několika webech). bylo i 3. února 1942 pokryté mraky černého kouře, který pocházel z hořících olejových nádrží z námořní základny (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, od ledna 1942 hořící Singapur, od olejových nádrže v námořní základně, foto je volně přístupné na několika webech.), a tak se ten den nad ostrovem neobjevovaly stíhačky . Japonské bombardovací letectvo se tak, svou ohromnou silou, soustřeďovalo na bombardování oblasti zálivu.

"Parník společnosti P a O Talthybius (10 254 tun) - v době války přepravoval vojsko - který byl za pomoci personálu RNZAF vyložen (domorodí dělníci se rozutekli), byl znehybněn jedním nebo dvěma zásahy a několik pum ho těsně minulo. Po vypuknutí požárů dezertovala čínská osádka a ponechala boj s požárem na Britech.
Na zemi pokračovaly práce na poškozených letounech; měly být dány alespoň do takového stavu, aby mohly přelétnout do Palembangu (zde viz náčrt

Obrázek

ostrova Sumatra / trasa letů, Singapur - Palembang/ s letištěm, letiště P.1 a P.2, byla v prostoru Palembangu/, foto náčrtu je volně přístupno na několika webech). Tři Hurricany 258. perutě v Tengahu už byly z velké části připraveny, ačkoliv skupina Flg. Off. Donahueho musela pracovat až do ranních hodin následujícího dne, aby svůj úkol splnila. Mezitím v Kallangu čekalo mnoho příslušníků pozemního personálu 488. perutě na rozkaz k evakuaci. Část se jich zapojila do oprav letištní plochy, ostatním se podařilo opravit dvě zbývající Buffala, která zde zanechala 243. peruť, aby je mohli Plt. Off. Gifford a Plt. Off. Pettit před koncem dne přelétnout do Sembawangu.
Začátkem odpoledne se nad Singapurem opět objevilo dvanáct Hurricanů 258. peruti, které ze Sumatry přiletěly zpět do Tengahu. Jednotka, kterou vedl Sqn. Ldr. Thomson, měla příštího dne ráno doprovázet Hudsony a Blenheimy 62. peruti (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Bristol Blenheim a Buffala ze 62. squadron, foto je volně přístupné na několika webech.), které měly bombardovat letiště Kluang."

Středa, 4. února 1942.
Když se za rozbřesku tohoto dne, 4. února 1942, dostavili piloti Hurricanů na letiště ze svých ubytoven, zjistili věc do té doby nevídanou. Na letišti nebylo nikde ani "živáčka" z pozemního personálu a letouny, které měly o chvíli vzlétnout, nebyly připraveny k letu...!

"Všichni mechanici byli roztroušeni ve stanech kolem celého letiště. Nebylo problém je rychle vzbudit, ale objevit ty pravé. Panely křídelních kulometů Hurricanů nebyly připevněny a nikde nebylo jediného šroubováku.
Doprovod stíhačů musel být zrušen. Následkem toho, když se šest Hudsonů 62. perutě pod velením Sqn. Ldr. Lillyho dostavilo na místo setkání, žádný doprovod je tam nečekal.

Letka Blenheimů poté, co se nesetkala ani s Hudsony a nenalezla ani doprovod, pokračovala v letu sama a místo letiště bombardovala železniční trať. Mezitím Hudsony doletěly do Kluangu a bombardovaly jej z výšky 6 000 stop, ale potom byly napadeny třemi Ki-43 (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je popisek Nakajima Ki-43 IIa, foto je volně přístupné na několika webech.) z 59. perutě. Japoncům se podařilo sestřelit AE495, pilotovaný Sgt. Dougem Hunterem z RNZAF. Celá osádka zahynula. Japonští piloti nárokovali ještě pravděpodobné sestřelení druhého Hudsonu - zřejmě AE529, pilotovaného Flg. Off. E. J. Henrym, na který zaútočili, ale ten utrpěl jen několik průstřelů kormidel. Jeho střelec Sgt. John Tubbs palbu opětoval a hlásil, že jeden z útočníků poté, co mu začal kouřit motor, útok přerušil. Střelec Jim Thomas z letounu AE607 (pilot Plt. Off. Tony Oldworth) hlásil objevení stíhačů, ale jejich letoun napaden nebyl.
Asi hodinu po zrušení stíhacího doprovodu Hudsonů dostal Sqn. Ldr. Thomson rozkaz k návratu do Palembangu. K peruti se přidaly tři opravené Hurricany. Dvěma letounům se nepodařilo nastartovat motor (Flt. Lt. Sharp a Sgt. Healey) a musely být zanechány v Tengahu. Flt. Off. Donahuemu byl přikázáno, aby s Plt. Off. Brownem a Gremlettem zůstali v Singapuru. Měli se pokusit zprovoznit další tři Hurricany včetně oněch dvou, které se nepodařilo nastartovat."

Ještě stejného dne pak tři Hurricany doprovázely jeden Hudson, který pilotoval Flt. Lt. Burn, při jeho přeletu do Palembangu. Burnův Hudson byl před 14ti dny poškozen při japonském náletu na letiště Seletar a od té doby byl opravován a pak po opravě uvízl na letišti. Musel být rychle přelétnut, neboť velitel základny řekl, že buď Burn s letounem odlétne, nebo bude muset být jeho Hudson zapálen. Přestože oprava měla ještě své nedodělky, - 30 hrubě opravených děr v potahu a prostřelená jedna samosvorná nádrž - Burneovi se podařilo stroj nastartovat. Ihned pak následoval rozkaz k odletu do Sembawangu. Tam měl ještě Burne přibrat na palubu Air Cdr. Statona a odletět s ním na P.1.

"Grp. Capt. F. G. Watts, který už byl dva roky velitelem základny v Tengahu a předtím velitelem 62. perutě, viděl, jak se zhoršuje a upadá morálka. Jeho perutě byly rozkouskovány a letci, kteří byli po ústupu z Malajska přiděleni do Tengahu, se bezcílně potulovali. Číňané, kteří zde byli zaměstnáni, pracovali na vzletových drahách pouze pod dohledem stráží a deset jich už muselo být zastřeleno na útěku. Po zrušení bojového letu Hurricanů přišla Grp. Capt. Wattsovi (byl zrovna v jídelně) výzva z velitelství letectva, aby podal hlášení proč nebyly Hurricany připraveny ke startu. Dopil svůj nápoj, omluvil se ostatním a tiše odešel do své místnosti, kde se zastřelil. O této tragické epizodě Sgt. Peter Ballard řekl:
'Sebevraždou 'Poppa' Watts vyřešil pouze svůj problém, protože každý se stále ještě snažil udělat vše, co mohl. Jsem si jistý, že Group Captain Watts si smrt přál již dříve před touto událostí, protože se dá říct, že jeho chování bylo dost nerozumné.
Během denních výškových náletů na Tengah ho letci často viděli, jak chodí po letišti, odmítá jít do úkrytu, zatímco všichni ostatní se okamžitě schovali. Jestliže jeho chování mělo být povzbuzením, mělo úplně opačný účinek. My jsme na něj rychle zapomněli.
Když Japonci přiletěli ve velké výšce, jejich formace 27 nebo 45 letounů většinou všechno vysypala najednou. Je to paradoxní, neboť měl do určité míry pravdu - několik mužů ukrytých v úzkém zákopu bylo totiž zasaženo přímým zásahem pum, zatímco on měl omezenou volnost. Avšak v té době nikdo jeho logiku nepřijal.'"

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 169.

PříspěvekNapsal: 22/7/2019, 04:26
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 170.

Ve stejný den, ve středu 4. února 1942, ze Sembawangu odstartovala na průzkum 4 Buffala, aby obhlédla johorskou silnici, která byla v tuto dobu chráněna silnou japonskou PVO v podobě velkého množství protiletadlových děl. Průzkum měl provést Sgt. Fisken, kdežto Flt. Lt. Kinninmont a seržanti Weber a Kronk mu vytvářeli výškovou ochranu. V ranním šeru se od první dvojice brzy oddělili Kinnimont a Kronk; nemohli totiž silnici nalézt a tak se vrátili domů. Při letu zpět na letiště se utkali se dvěma japonskými stíhačkami. Souboj byl jen krátký. Uvažovalo se také, že se mohlo jednat o dva japonské jednomotorové průzkumné letouny. Oba piloti je nárokovali jako poškozené.

"Druhá dvojice pokračovala v průzkumu. K velkému zděšení Webera Fisken zamířil přímo na letiště Kluang. Weberovy obavy nebyly zbytečné. Když obrátili k domovu, jeho Buffalo bylo zezadu napadeno Ki-43 z 59. perutě. Střely prolétly kabinou a zranily ho na horní části paže. Weber provedl náhlý úhybný manévr a potlačil letoun dolů, aby varoval Fiskena, který o útoku nevěděl. Weber však zjistil, že mu nefinguje rádio, a Japonec se už blížil k ocasu Fiskenova letounu.
Přestože byl zraněn, částečně oslepen olejem a měl poškozený letoun, otočil přímo proti Japonci, který okamžitě přestal útočit na Fiskena a napadl jeho. Weber opět musel provést prudký úhybný manévr; později si poznamenal do svého deníku:
'Musel jsem se svým letounem manévrovat tak dlouho, až nás zanechal asi 20 mil od místa, kde nás poprvé napadl.'"

Když se seržant Weber vrátil na letiště do Sembawangu zjistil, že mu nejde vysunout podvozek. Kdo dobře dával pozor, tak ví, že Weeber byl velice zkušený pilot. Na letišti se mu podařilo na velice úzkém pruhu dráhy, mezi krátery po pumách perfektně přistát na břicho. Měl štěstí. Také Fisken přistál bezpečně, aby pak zjistil, že jeho letoun (W8237) byl jen mírně poškozen.

"Během poledne dostal Flt. Lt. Kinninmont a Sgt. Leys rozkaz provést průzkum severně od města Johore (Zde viz mapu

Obrázek

, na které je Malajsie nejen s letišti a městy, ale i s daty, kdy Japonci, to které místo, od 8. prosince 1941, do 25. ledna 1942 obsadili. Johor je na samém jihu ostrova, foto je volně přístupné na několika webech.). Kinninmont odstartoval v pořádku, ale Leysův letoun, poškozený střelbou jej následovat nemohl. Kinninmont však úkol provedl sám a bezpečně se vrátil."

Až budeme popisovat pozemní boje, řekněme si k tomuto dni ještě, že japonské předsunuté jednotky, které právě překročily Johorskou úžinu, vypustily ze sultánova paláce v Johoru balon, ze kterého mohly pozorovat veškerý pohyb na letišti v Sembawangu. Píši to zde proto, že balony se nelíbily ani pozemním jednotkám, ani pilotům; obě strany žádali velení, aby byly balony sestřeleny, neboť se z nich řídila palba jak na letadla, tak na pozemní jednotky. Opakované žádosti, jak pilotů Buffal, tak velitelů pozemních jednotek byli velením odmítnuty. Důvodem bylo, že taková akce v této zemi by znamenala rozloučit se s přízní sultána!.

Čtvrtek, 5. února 1942.
Právě ve čtvrtek 5. února 1942 se k Singapuru přiblížily lodě z britského konvoje, který měl označení "BM-12". Konvoj BM-12 přivážel vojsko i výzbroj. Jak se přibližoval k Singapuru, neustále jej napadaly japonské bombardéry Ki-48 (zde viz foto

Obrázek


pod kterým byl popisek Ki-48_99siki_sohatu_keibaku, foto je volně přístupné na několika webech), z 3. leteckého pluku.

"V 11 hodin 15 minut (5. února) bylo největší z plavidel, 16 909 tunový parník Empress of Asia, které nyní používala armáda, u majáku Sultan Shoal, asi 9 mil od zálivu Keppel, napadeno a poškozeno. Loď byla naložena automatickými zbraněmi a těžkými děly 18. divize. Ačkoliv tyto zbraně byly zničeny, na lodi došlo jen k malým ztrátám na životech. Ostřelování Sembawangu začalo být tak intenzivní (palba byla přece řízena z balonu), že velitelství letectva muselo vydat rozkaz, aby všechny provozuschopné letouny odletěly do Tengahu. Pozemní personál 488. perutě byl stále v Kallangu. Avšak ráno odjel do Sembawangu Plt. Off. Gifford a vzal s sebou skupinu mechaniků, aby pomohli zachránit všechny nepoškozené letouny, které měly být odtud přelétnuty.
Kronikář jednotky zaznamenal:
'Sembawang byl zřejmě nejbližším letištěm ze všech bojujících front.'
Sentimentální ozvěna Sgt. Webera (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Rex_Weber, foto je volně přístupno na několika webech v souvislosti se Singapurem 1942.) ze 453. peruti (zde viz foto

Obrázek

, u kterého byl popisek 453_Squadron_RAAF_Buffalo, foto je volně přístupné na několika webech), který se důvěrně svěřil svému deníku:
'Je směšné si myslet, že můžeme být malou individualitou. Naše peruť už není umístěna v pevném zázemí, ale mezi bojujícími armádami a ovšem v dostřelu jak dělostřelectva, tak i ručních zbraní.'"

Na letištích, která na ostrově Singapur ještě stále fungovala, alespoň zčásti, docházelo k dalším tragediím, když například některé letouny, které dostaly povolení ke startu, byly ještě na zemi zasaženy a zničeny dělostřeleckou palbou. Jedna z Japonci vypálených střel přes Johorský záliv prolétla trupem Buffala Plt. Lt. Franka Johnstona, a to právě v době, kdy chtěl u svého stroje nastartovat motor. Měl štěstí, že projektil byl průbojný a neexplodoval. Johnston tak nezraněn ze svého Buffala vyskočil, přiběhl k jinému Buffalu a uprostřed explozí chtěl nastartovat motor a s letounem odstartovat. Takto se podařilo odstartovat ze Sembawangu celkem 5ti Buffalům a dvěma Hurricanům, ale když se blížily k letišti v Tengahu, Japonci zaútočili na toto letiště. Od anglo-japonské trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se z knihy - Krvavá jatka I, na str. 365, 366., pak dále dozvídáme, cituji:

"Jeden z nově příchozích australských pilotů, Flg. Off. John Gleeson byl zraněn střelou, která při přistání jeho Buffala explodovala přímo před letounem. Druhé Buffalo bylo poškozeno stejným způsobem.
Když palba na Tengah zesílila, přišel rozkaz k evakuaci.
Skupina mechaniků Plt. Off. Gifforda ze 488. perutě opět nabídla své služby, aby pomohla odtud dostat všechny letu schopné letouny a přelétnout je do Kallangu a to přesto, že toto letiště bylo po posledních náletech těžce poškozeno a bylo na něm plno kráterů po pumách. Teprve potom se tam pozemní personál přemístil také. Byl zodpovědný za opravy Hurricanů 232. peruti, večer už bylo 14 z těchto letounů v pořádku."

Ještě před startem letounů z Tengahu dostali tamější piloti rozkaz, aby s letu schopnými letouny hlídkovali nad parníkem Empress of Asia, teprve poté pak mohli přelétnout na nejjižněji ležící letiště v Kallangu. I když na parníku stále zuřily požáry práce na hašení i plavba pokračovaly. Hlídky letadel proběhly bez mimořádných událostí, Japonci zatím neútočili. Když však začaly letouny pojíždět po příletu do Kallangu, vjely dva letouny do kráterů po pumách. Krátery byly po deštích plné vody a letouny se tak poškodily. Celé letiště v Kallangu bylo po deštivých bouřích několik stop pod vodou a piloti nevěděli, co vlastně kde mají pod svými koly.
Jen krátce po příletu těchto letounů na letiště, zaútočily na Kallang, a to z velké výšky, japonské bombardéry a vyřadily jej z provozu...!

"JAAF hlásilo, že se nad ostrovem nesetkalo s žádným odporem, a to jak během tohoto náletu, tak i při dalších útocích, provedených později během dne.
Všechny odloučené části 243. peruti byly letecky evakuovány z Palembangu. Za jejich bezpečnost byl hlavně zodpovědný Flt. Lt. Garden. Tento pozemní personál byl z ostrova převezen jedním s posledních letů KNILM. Téhož dne také provedl poslední let létající člun ´Corinna´(G-AEUC, pilotovaný Capt. W. H. Crowtherem) společnosti Qantas. Evakuoval ze Singapuru 40 cestujících - mužů, žen a dětí - které převezl do Batavie. V posledních několika týdnech létající čluny ze Singapuru evakuovaly asi 390 osob."

Zvláštností těchto únorových dnů roku 1942 na ostrově Singapur bylo, že i když byla situace na letištích neudržitelná, byla na ně z Palembangu odesláno ještě 12 Hurricanů.
Jeden z Hurricanů 232. perutě měl problémy s motorem a musel se ještě při odletu z Palembangu na něj vrátit, ale těch 11 Hurricanů do Singapuru odvedly dva Hudsony 2. perutě RAAF, které byly pilotované Flt. Lt. Emmertonem a Flt. Lt. Lockwoodem.
Od anglo-japonské trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se z knihy - Krvavá jatka I, na str. 366, 367., pak dále o úkolech Hudsonů a o dalším dění dozvídáme, cituji:

"Měly za úkol evakuovat na Sumatru Air ViceMarshala Pulforda a jeho štáb (Pulford však v tomto období odmítl Singapur opustit). Hudsony převážely šest náhradních pilotů 232. peruti, z nichž jedním byl i Sgt. Ian Newlands, který po příletu řekl:
´Když jsme se blížili k Singapuru, viděl jsem, že situace není zrovna růžová. Ve vzduchu visela tlustá přikrývka kouře z hořících olejových nádrží a různých lodí.
Byl to stejný obraz, jaký jsem viděl v Dunkerque (květen 1940).´´"


Také tento letecký přelet Hudsonů s Hurricany měl problémy, neboť je po přistání na letišti v Sembawangu přivítal hustá japonská dělostřelecká palba. A tak peruť dostala okamžitě rozkaz přelétnout na letiště do Tengahu. V Tengahu se pak setkaly s malou odloučenou jednotkou pilotů Flt. Lt. Sharpa z 258. perutě, kteří se svými dvěma letu schopnými Hurricany čekali na další rozkazy. Takřka vzápětí dostaly tři Hurricany rozkaz odstartovat a hlídkovat nad Empress of Asia, na níž Japonci celé hodiny neustále útočili.

"I když bylo letiště pod palbou, podařilo se Sqn. Ldr. Llewellinovi, Flt. Lt. Julianovi a Sgt. Kingovi v 10,00 hod. šťastně odstartovat. Setkali se však se skupinou asi 20 Ki-27 z 12. leteckého pluku, které na ně okamžitě zaútočily. Juliánův letoun byl těžce poškozen a s nepohyblivou výškovkou musel okamžitě přistát. King měl větší štěstí, protože se mu podařilo jednu stíhačku poškodit. V každém případě přítomnost Hurricanů alespoň přinutila Japonce přerušit bombardování lodí s vojskem, i když dočasně.
Během dne si 3. letecký pluk nárokoval potopení jedné 10 000tunové lodi a zapálení další o výtlaku 6 000 tun. Transportní loď však byla jedinou větší obětí leteckých útoků při evakuaci ze Singapuru. Ostatní ztráty byly dílem ponorek a povrchových válečných plavidel nepřítele."

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 169.

PříspěvekNapsal: 22/7/2019, 04:29
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 171.

Po těchto třech Hurricanech pak odstartoval, po vyhlášení poplachu, i zbytek 232. perutě. Byl vedený Flt. Lt. Wrightem, ale letouny se nesetkali s žádnou japonskou formací. Když se Hurricany vracely zpět na letiště v Tengahu, byly opět napadeny japonskou dělostřeleckou palbou. Dva japonské dělostřelecké granáty explodovaly po obou stranách přistávajícího letounu, takže Flt. Off. Hutton nad Hurricanem ztratil kontrolu a havaroval. V době kdy poté piloti obědvali, přistávalo jedno z Buffal, a když se jeho kola dotkla země, explodoval vedle něho jeden dělostřelecký granát. Buffalo se převrátilo a začalo hořet. Pilota Flg. Off. Johna Hastwella z vraku vyprostil a zachránil Plt. Off. Tom Watson a ostatní piloti. Hastwell, jeden z nově příchozích pilotů RAAF, byl při havárii svého letounu těžce popálen na hlavě a obličeji, a Watson jej okamžitě převezl do nejbližší vojenské nemocnice.
Samotné letiště v Tengahu bylo i nadále neustále Japonci dělostřelecky ostřelováno, a tak dostaly všechny letu schopné letouny, včetně dvou strojů z 258. perutě rozkaz odletět do Kallangu. Všichni náhradní piloti se na stejné letiště vydali v automobilech.
Od anglo-japonské trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se z knihy - Krvavá jatka I, na str. 367, 368, pak dále o dalším dění dozvídáme, cituji:

"Když se Watson vrátil z nemocnice, zjistil, že peruť odletěla i s jeho letounem; (odletěl s ním pilot, jehož poškozený stroj zde zůstal), Watson si jej prohlédl a zjistil, že mu chybí pouze jedno kolo podvozku. S pomocí technického důstojníka Plt. Lt. Wrighta se mu podařilo získat náhradní kolo a potom odstartovat do Kallangu, kde se připojil k ostatním. Letiště však bylo plné kráterů po pumách, což způsobilo, že Plt. Off. McKechnie havaroval. Z poškozeného Hurricanu byl vytažen v šoku, ale nezraněn.
V Kallangu byla 232. peruť (Zde viz foto

Obrázek

, na kterém byl popisek Hurricane z 232. squadrone 1942, foto je volně přístupné na několika webech,
a zde je foto

Obrázek

, na kterém byl popisek, Buffalo2_232_squadrone, oboje viz text nad tím, foto je volně přístupné na několika webech.) vřele přivítána. Sqn. Ldr. Brookerem a zbývajícími pěti piloty 232. (P) perutě, z nichž několik mohlo obnovit staré přátelství. Ale setkání bylo jen krátké, protože Brooker a jeho piloti právě odlétali na dlouho očekávaný odpočinek do Palembangu. Nebylo ani dost času, ani nebyli přítomni mechanici, kteří by Hurricany vybavili přídavnými nádržemi. Ale pilotům bylo nabídnuto, že na ně počká Blenheim a povede je na Sumatru.
Už byli přichystáni k odletu (většina z nich pouze nastoupila do svého vlastního letounu), když Plt. Off. Parker měl problém naložit 120voltovou baterii, která poháněla jeho elektrické přístroje. Když pojížděli ke startu, Bookerův letoun vjel do trychtýře po pumě a byl nucen zde zůstat. Ostatních pět letounů pod velením Flt. Lt. Taylora odstartovalo. Kromě Parkera byli mezi nimi Plt. Off. McCulloch a seržanti Nicholls a Hardie. S Blenheimem se setkali jižně od ostrova a bez nehody dokončili svůj 300mílový let. Avšak neměli čas si odpočinout, neboť brzy se znovu dostali do bojů nad svou novou základnou."

Ještě během odpoledne 5. února Hurricany odstartovaly proti blížícím se japonským bombardérům, které doprovázeny stíhači, znovu mířily zničit hořící parník Empress of Asia. Piloti Hurricanů japonské letouny identifikovali jako bombardéry námořnictva (JNAF), na které ihned zaútočily. Plt. Off. Gartrell a Sgt. King po útoku hlásili sestřelení po jednom G4M.

"K večeru odletělo (z Kallangu) 5 Buffal, 2 Hudsony a 13 Hurricanů a později je následovala poslední 4 Buffala 453. perutě, která doprovázela další dva Hudsony. Brzy po přistání v Palembangu byla dvě australská Buffala na zemi zničena po výškovém náletu japonských bombardérů.
Mnoho příslušníků pozemního personálu, kteří zůstali v Singapuru, bylo vyzbrojeno puškami a kulomety vz. Browning, očekával se totiž útok výsadkářů na Kallang. Výsadkáři mohli přistát kdykoli a kdekoli. Jednou z mnoha budov zničených v Kallangu byla důstojnická jídelna. Sqn. Ldr. Llewellin jednal rychle a zařídil stravování pilotů v exkluzivním hotelu Sea View, kde alespoň krátce okusili, jak chutná rozmařilý život."

Pátek, 6. února 1942.
Již brzy za svítání v pátek dne 6. února dostaly letky Hurricanů 'A' 232. peruti rozkaz odstartovat na hlídku, ale během letu žádné Japonce nic nespatřily. U Hurricanu, který pilotoval Sgt. Margarson, velitel jedné ze sekcí, byla zjištěna ztráta tlaku paliva. Margarson si uvědomil, že může letět pouze na palivo, které vlastní vahou protékalo do nádrže. Ani ne po půl hodině musel letku opustit a vrátit se na základnu. Na základně v Kallangu technici zjistili, že na Margarsenově Hurricanu byla provedena sabotáž. Někdo do nádrží nasypal latexovou gumu! Bohužel tato závada byla zjištěna i na dalších jiných letounech.
Od anglo-japonské trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se z knihy - Krvavá jatka I, na str. 368 až 370, pak o dalším dění dozvídáme, cituji:

"V Kallangu přistál Tiger Moth (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech) z 2. odloučené letky MVAF (pilot Sgt. R. L. Grut), který vzlétl z plochy Benkalis na severovýchodě Sumatry. Krátce po startu jej za svítání u pobřeží Sumatry napadl a poškodil japonský stíhač. Při letu podél pobřeží porostlého džunglí a potom přes Malackou úžinu byl dvojplošník znovu čelně napaden, ale ani Grut ani cestující (letoun létal pro SOE) zranění nebyli. Stíhač prolétl velkou rychlostí, ale druhý útok už nepodnikl, pravděpodobně vzhledem k malé rychlosti dvojplošníku a k malé výšce, ve které letěl.
Sekce dvou nebo tří Hurricanů měla ráno hlídku. Přibližně v 10.45 hod Plt. Off. Fitzeherbert a Sgt. Newlands spatřili osamělý Ki-27, který letěl asi v 25 000 stopách. Fitzherbert se začal k japonské stíhačce rychle přibližovat, Newlandsovi se přehříval motor, a proto zůstal několik set yardů pozadu. Ki-27 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek Nakadzima_ Ki-27_, foto je volně přístupné na několika webech), zřejmě sloužil jako návnada pro druhého stíhače, který okamžitě napadl Newlandsův Hurricane (Z5481) a zasáhl motor. Pilot později řekl:
'Otočil jsem letoun na záda a střemhlav zamířil do mraků. Přitom jsem upozornil číslo 1, že nemá doprovod. Japonci byli známí tím, že stříleli na piloty na padácích, a tak jsem pokračoval ve střemhlavém letu. Po krátké době motor vysadil a já jsem se pokoušel asi v 6 000 stopách letoun ze střemhlavého letu vybrat. Ale letěl jsem příliš rychle a nemohl jsem zvednout příď. Jako poslední možnost jsem použil klapky a s velkým úsilím se mi podařilo v 1 000 stopách letoun vyrovnat. Několikrát jsem obletěl letiště. Rychlost letounu byla podle přístroje daleko za přípustnou mezí, kabina byla plná kouře a glykolových výparů a podvozek se nechtěl otevřít. Nedaly se použít klapky, hydraulika, ani motor!
Rozhodl jsem se přistát na břicho. Nalétl jsem v několika stopách na okraj letiště a čekal na první dotek se zemí. Nějakým zázrakem se otevřel a zajistil podvozek. Hladce jsem přistál, vyhnul jsem se pumovým kráterům a zastavil asi 50 yardů od hranic letiště. Také motor přestal kouřit.'"


Podle japonských záznamů si pilot Ki-27 nárokoval Newlandsův Hurrican jako sestřelený. A dle britských záznamů, Plt. Off. Fitzherbert hlásil jeden Ki-27, jako sestřelený. Bylo to jeho prvé vítězství v leteckém souboji.
Z letiště v Kallangu pak vzlétla další hlídka, kterou vedl Plt. Off. Watson, piloti spatřili několik japonských letounů, které mířili právě k letišti. Následoval letecký souboj ve kterém Sgt. Margarson vypálil na jednu japonskou stíhačku a poškodil ji, avšak druhý japonský stíhač zasáhl kormidla Watsonova Hurricanu. Na útočící Ki-27 zase okamžitě zaútočil Sgt Sandeman Allen a donutil útočníka k ústupu. Další hlídkující sekce Brewster Buffal ze 453. perutě se dostala do souboje s japonskými stíhačkami, které piloti identifikovali jako námořní typ ´O´. Sgt. Fisken (W8143) jednu z japonských stíhaček pravděpodobně zničil, ale v souboji byl zraněn. Piloti japonského 12. leteckého pluku ohlásili pravděpodobné sestřelení jednoho Hurricanu, ale dva jejich Ki-27 z 1. perutě byly v japonských zápisech vedeny jako nezvěstné nad ostrovem Singapur.

"Sgt. Fisken, který byl nyní pro zraněnou paží z boje vyřazen, o této události napsal:
´Létali jsme pouze za soumraku nebo za tmy, dokud nám nebylo řečeno, abychom spěšně zmizeli. Výstřely ze signální pistole z jednoho letounu jsme zapálili naše poničené letouny a palivové nádrže. Potom jsme se snažili dostat na přistávací molo tak rychle, jak jen to bylo možné.
Z lidí, kteří zde zanechali své automobily, se stalo evakuované stádo. Svezli jsme se velkým Fordem Lincolnem, který jsme několik dnů používali. Jednoho večera, když jsme projížděli ulicemi, na nás v nízkém letu zaútočila dvě ´Zera´.
Všichni z vozu v momentě vyskákali a hledali bezpečí v obchodech.Singapur měl v té době široce otevřené stoky kanalizace s malými můstky, které byly umístěny v různých vzdálenostech. Po útoku jsme ze stoky uslyšeli žalostný nářek. Max Greenslade ve spěchu minul můstek a skončil po krk ve stoce!´"


Ten samý den 6. února 1942 změnilo velení letectva svůj původní plán na určení kam bude přemístěna 488. peruť. Místo na Sumatru přišel pro piloty rozkaz, že mají okamžitě odjet do Batavie, zatímco pozemní personál měl zůstat u 232. peruti. Došlo i na povyšování a další změny. Od anglo-japonské trojice historiků, Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, se z knihy - Krvavá jatka I, na str. 369, 370, dozvídáme, v souvislosti na předchozí přemístění 488. peruti, cituji:

"Ačkoliv Flt. Lt. MacKenzie už peruti velel od 23. ledna, teprve nyní byl povýšen do hodnosti Flight Lientenanta, tj. velitele letky. Novozélandští piloti i s pozemním personálem 453. peruti ustoupili do zálivu Keppel, kde se nalodili na britský parník Danae a vojenskou transportní loď City of Cantebury a ve 23,00 vypluli. Někteří piloti ze 453. perutě v době, kdy přišel rozkaz k evakuaci, byli ve městě a zmeškali odplutí lodí. Mezi těmi, kteří zde zůstali byli seržanti Halliday, Scrimgeour, Summerton a Austin. Byl s nimi i dočasně odloučený Kronk. Zůstali zde také dva neoperační piloti (seržanti Ruge a Randall); Sgt. O´Mara se po nouzovém přistání, ačkoliv u peruti viděli, že dopadlo šťastně, stále ještě nevrátil.
Mezitím odloučený pozemní personál 453. peruti stále zůstával v Sembawangu, kde prováděl záchranné a jiné nezbytné práce. Smutně a metodicky ničili spojovací zařízení, radiovou výzbroj, sklady, palivo, pumy, záznamy a budovy. Když k západnímu okraji letiště dorazili první japonští vojáci, Australané měli právě jen čas stáhnout ze stožáru rozcupovaný prapor australského letectva.
Potom se rychle přepravili do zálivu a na malé norské lodi odpluli na Jávu."


Použité podklady:


Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=128&t=8051&start=160