PALBA.CZ

El Diablo píše:
MiG-21 je stahován z indického válečného letectva

11.12.2013, 17:40

Indie stáhla ze svého leteckého parku jednu z prvních modifikací stíhaček MiG-21, sdělil velitel indického letectva maršál Norman Anil Kumar Browne.

„Tato událost je přelomem v historii vojenského letectva: uplynulo téměř 5 desetiletí vynikající služby tohoto kultovního letounu,“ poznamenal maršál.

Slavnostní ceremonie se konala na letecké základně Kalaikunda ve východním státě Západní Bengálsko a byla doprovázena ukázkovým letem těchto stíhaček a rovněž letounů MiG-27

http://czech.ruvr.ru/2013_12_11/MiG-21- ... -letectva/

podle Altair se vyřazují MiG-21FL.. modernizované Bisony budou sloužit až do roku 2022
http://www.altair.com.pl/news/view?news_id=12191

Alfik píše:Popis činnosti přetlakového (tzv. anti-G) oděvu je i s fotografií např. v knize Letectví dnes a zítra, Beneš - Schindler, vydané r. 1956. Z fotky nelze poznat, je-li to oblek z prod. USA nebo SSSR.
Nebyl tedy v tom roce nijak zvlášť utajovaný, a nebylo tedy asi v létech 50-53, kdy probíhala válka v Koreji, a kdy tehdy ještě žijící p. Beneš shromažďoval údaje a fotky do své knihy, nutné "krást" americký oděv a zpětně jej prozkoumat.
Pravděpodobnější je, že na podobném oděvu pracovaly obě strany mnohem dříve - možná už za války.

Anti-G oděv, nebo přesněji anti -G kalhoty (Američané jim říkají příznačně "Speed jeans") se objevily ve výstroji sovětských MiGů až po válce v Koreji a je myslím celkem jisté že to byla "kopie" obleku ukořistěného právě během tohoto konfliktu. Rusové se tím "okopírováním" ostatně nijak netají.
Američané a také letectva Commonwealthu (málo se ví, že průkopníky v oblasti anti-g obleků byli především Kanaďané) používaly "Speed jeans" v boji už během WWII. USAAF v Evropě přibližně od léta 1944, v Pacifiku spíše od roku 1945. A nešlo o nějaké prototypové zkoušky, na konci války (myslím tím té druhé světové) to byla celkem běžná výbava (alespoň u Američanů).

Věřím ti, ale ta fotka a popis činnosti tam fakt je tu knížku mám v knihovně. Je to na str. 232-233.
Je to celý oděv vč. celoobličejové masky. Akorát na nohách má polobotky

Alfik:
Hele a není na tý fotce Meresjev? Ten taky lítal v polobotkách.

Nejsem si Alfíku jistý, jestli oba myslíme to samé. Já psal o klasických anti-g kalhotách (vypadají jako kovbojské kalhoty), jaké jsou k vidění na stíhacích pilotech dodnes. A ty Sověti "okopírovali" tak jak jsem psal. Ty zřejmě myslíš výškový kompenzační oblek (styl neoprenová kombinéza).
Když už jsme u toho - ví někdo něco o sovětském výzkumu anti-g obleků za WWII či krátce po ní? Vím o kanadském, australském a americkém vývoji, docela by mě zajímalo jak na to šli v SSSR.

Alfik píše:Věřím ti, ale ta fotka a popis činnosti tam fakt je tu knížku mám v knihovně. Je to na str. 232-233.
Je to celý oděv vč. celoobličejové masky. Akorát na nohách má polobotky

Možno by pomohlo keby si sem dal naskenovanú kopiu tej stránky alebo aspoň ofotenú stranu.

Egyptský dokument (anglické titulky) z letecký bojů v období šestidení a jom kimpurské války. Jelikož byl tehdy MiG-21 hlavním typem, zcela jistě to patří do tématu
První díl
Druhý díl

Alfik píše:Věřím ti, ale ta fotka a popis činnosti tam fakt je tu knížku mám v knihovně. Je to na str. 232-233.
Je to celý oděv vč. celoobličejové masky. Akorát na nohách má polobotky

Ak ma pamäť neklame, tak sme pilotov MIG 21 na lietanie obliekali do niečoho takéhoto:

Našiel som pár lepších fotiek a aj niečo bližšie o tých pretlakových oblekoch . Oficiálny názov je výškový kompenzačný odev VKK-6M. Spolu s utesnenou prilbou umožňoval lietať vo výškach nad 20 km. Upozornil by som na dve veci, ktoré nie sú jasne vidieť na obrázku. Prilba GŠ-6 sa upínala bajonetovým spojením na spodnú kovovú časť. Tá mala vo vnútornej časti akýsi gumový tesniaci golier, ktorý sa pri obliekaní naťahoval cez hlavu. Ako mechanik pre elektro - špeciálne vybavenie som v ostrej hotovosti pilotom do toho pomáhal. Práve ten návlek a vývlek bol nepríjemný, pilotov to "šticovalo", za čo nás výdatne "chválili"! . Dôležité bolo upevnenie kovového lanka zo spodnej časti prilby cez kladku na prsiach kombinézy, tie limitovali pohyb prilby smerom hore. Vyjadrenia pilotov boli: " skontroluj to poriadne, aby ma to hore neobesilo!"


upravil Skelet

Mike, dík za oba díly filmu. Prohlédl jsem je třikrát, louskání anglických titulků mi dalo co proto.
Ve druhém dílu je vidět, jak byl MiG-21 dobrý v zatáčce na vysokých rychlostech a disponoval lepší stoupavostí oproti Dassault Mirage III.

Oba díly filmu spojovalo jedno jméno - "mjr. SALAMA". Je možné někde najít cokoliv o tomto pilotovi EAF?

O arabských pilotech obecně není moc informací. Víme že Major Fawzi (někdy též Fawzy) Salama je označován pamětníky za nejlepšího egyptského stíhače ve své době a dobrého taktika. Víme i to, že byl členem akrobatického týmu egyptského letectva. Má na svém kontě dva sestřely na MiGu-21, obě jeho oběti byly izraelské Mirage III.

15. července 1967 s největší pravděpodobností sestřelil pilota jménem Shlomo Egozi (Mirage s číslem 6620), i když Izraelci jeho ztrátu připsali palbě ze země. Egozi se v pořádku katapultoval a později dosáhl osmi sestřelů na Phantomu. Salama letěl ten den v MiGu-21F-13, sestřel byl dosažen raketou R-3S.

11. září 1969 sestřelil další Mirage III (číslo 6618), jeho obětí byl jeden z tehdy nejúspěšnějších izraelských stíhačů - Giora Romm. Romm se vystřelil, byl zajat a následně strávil 4 velmi nepříjemné měsíce v Egyptě. V čase svého sestřelení měl G. Romm pět přiznaných vítězství, byl vůbec prvním izraelským "proudovým" esem. A vlastně prvním stíhačem co dosáhl pěti sestřelů čistě v rámci Chel Ha'Avir. Salama letěl na MiGu-21PFM, sestřelu dosáhl raketou R-3S.

------------

Jinak k tomu dokumentu je nutné přistupovat spíše opatrně, jako ostatně ke všem podobným věcem z TV.

Snad by bylo možné najít další informace v publikacích Arab Migs od Harpia publishing, bohužel se mi zatím žádný výtisk nedostal do rukou.
Další odkazy: Group 73 Historians bohužel jen arabsky, překladač v tomto případě není příliš dobrým pomocníkem, nicméně překlad do angličtiny je vcelku ucházející. Užitečný je také jejich face book a fotogalerie na Flikru zde

Pánové Farky a Mike, oběma vám děkuji za pomoc a radu.
Farky, mohu Tě uklidnit, vše v TV beru opatrně. I v těch našich oficiálních.

V tématu "Su-24" se někdo rozepisuje o záznamových zařízeních na strojích MiG-21. Myslím, že to tu již popsáno bylo, ale pro informaci:
První systém SARPP byl instalován na letadlech MiG-21U. Od této verze se objevovalo v kýlové ploše těchto stíhaček záznamové zařízení v pomerančové barvě. Pokud jde o jednomístné verze, u nás je měly namontovány verze "PFM" pozdějších výrobních bloků. Např. u 1. slp MiGy-21PFM do roku výroby 1967 měly instalovány barospirografy černé barvy. Takto vybavené byly všechny starší verze.

Neuveriteľných 61 rokov od svojho prvého letu oslavuje MIG 21

Dostal se mi do mailovky od strýce zajímavý odkaz. Příběhy pilotů Migu 15,17,19,21 z dob "zlatých časů"
http://www.piloti.snadno.eu/Letecke-pri ... l?flash=ne zajímavé a obsáhlé čtení

Zaujal mě dokument o letadlech MiG - 21 IAF. Pro méně zdatné angličtináře trošku oříšek porozumět angličtině s indickým přízvukem.

https://www.youtube.com/watch?v=3uJwaPpup-Q, https://www.youtube.com/watch?v=SgxSzilm0Rk

Pro ty, kteří se trochu více zajímají o letadla MiG-21,mám potěšující informaci. Od léta je v prodeji kniha autorů Martínka a Rogla "ŠEDIVKY trochu jiné MiGy-21MF v našem letectvu".Je zde popsán osud všech dvaceti letadel této subverze, od převzetí do stavu letectva po vyřazení každého jednoho stroje. Kromě toho čtenář uvnitř najde mnoho fotografií.
Kniha je vhidná spíše pro znalce, nejedná se o beletrii.

Ještě se zastavím u MiGu-21 verzí PF/PFM v čs. letectvu.
Jde o lehké přepadové stíhací letouny, vybavené palubním radiolokátorem RP-21, respektive RP-21M u verze PFM. V průběhu revizí v LO Kbely byly lokátory v MiG-21PF upravovány na standart RP-21M. Pouze letouny MiG-21PFM dodané v r. 1968 měly možnost namísto podtrupového závěsníku pro přídavnou palivovou nadrž namontovat podvěsné pouzdro GP-9 s kanonem GŠ-23. Jednalo se celkem o 24 letouny. Poslední dva stroje MiG-21PFM byly převzaty ještě v srpnu, těsně před invazí vojsk VS do Československa. Byly to stroje s trupovými čísly 8001 a 8002.
Letadel MiG-21PF bylo v letech 1964-5 dodáno 39 a nacházely se ve výzbroji 1., 11., a 8. slp, vždy jedna letka. Dodávka padesáti kusů letadel verze PFM započala ve druhé půlce r. 1966. Postupně letectvo vyzbrojilo MiGem-21PFM nejen další tři letky stíhacích pluků PVOS, ale také jednu letku 9. slp v Bechyni, který náležel do sestavy 1.sld 10. letecké armády.Tato výzbroj letky frontového letectva byla jen dočasná a v r. 1973 byla zaměněna na výceúčelový MiG-21MF. PFM-ky putovaly okamžitě k PVOS.
Speciálně verze PF nebyla zrovna oblíbená, především pro vysokou přistávací rychlost ( cca 340 km/h), slabou výzbroj a, dle některých pilotů, slabší poměr mezi tahem motoru a hmotností letadla.
MiG-21PFM měl také slabou výzbroj, až na ty stroje z r. 1968, ale přistávací rychlost klesla pod 300 km/h. Od verze PFM bylo možné využívat pro zkrácení vzletu pomocné raketové motory na TPH. Tuto možnost si zachovaly všechny následující verze typu MiG-21 Verzí PFM počínaje byly letouny Mig-21 vybaveny vystřelovací sedačkou KM-1/1M s možností záchrany z nulové výšky při dopředné rychlosti větší než 130 km/h. Další vylepšení proti verzi PF doznalo umístění brzdícího padáku, který se nyní ukládal do gondoly vytvořené v kořeni SOP nad výtokovou rourou motoru.

S příchodem verze PF byl v našem letectvu poprvé stíhací letoun vybaven autopilotem. Jednalo se o jednokanálový systém KAP-2, který ovládal pouze křidélka. Pracoval v režimu tlumení, kdy eliminoval vliv větru a turbulence a nebo v režimu stabilizace, v tom případě udržoval letoun ve zvoleném náklonu. Až výceúčelové verze M a MF dostaly autopilot AP-155, který ovládal křidélka a plovoucí stabilizátor (VOP). Taktéž byl na palubě těchto přepadových stíhaček namontován systém skrytého navedení na cíl LAZUR ARL-S, jenž umožňoval předání povelů ke střetu cíle z VS pilotovi bez radiofonických pokynů. Současně se zavedením radiolokátoru RP-21 byl namísto automatického odpovídače (vlastní - cizí) SRO-2 montován odpovídač/dotazovač SRZO-2, který umožňoval pilotovi před odpalem střely vyslat k cíli dotaz, zda se jedná o vlastní nebo cizí stroj.
Letouny MiG-21PF/PFM měly jako první rozšířenou drakovou palivovou soustavu o trupovou nádrž č. 7 (170 litrů). Byla umístěna za kabinou v rozšířěném hřbetu. Taktéž hlavní podvozek doznal změny. Podvozkové nohy byly mírně kratší, zato kola KT-92B byla větších rozměrů, příďové kolo KT-102 zůstalo nezměněné.

Zpracováno podle literatury z pera pánů Irry a Rogla. Připojil jsem také několik mojich poznatků.

Na přelomu 50. a 60. let minulého století si velení čs. letectva i ČSLA uvědomovaly, že průzkumné letouny IL-28R a MiG-15bisR přestávají stačit na svoje úkoly, nehledě k tomu, že začátkem druhé poloviny 60. let vyčerpají průzkumné Patnáctky technický život a Il-28 budou následovat hned za nimi. Náhradou za Dvacetosmičky se měly stát letouny Jak-27/28, které měly tvořit výzbroj jedné průzkumné letky. Záměnu průzkumných MiGů začal nejdříve řešit čs. letecký průmysl, protože dodávka specializované průzkumné verze typu MiG-21R měla být realizována až v r. 1969. Na základě liceenčního práva vyvinuli naši inženýři subvariantu u nás vyráběného MiGu-21F-13 tzv. MiG-21FR. Letoun mohl nosit na každém podkřídlovém závěsníku jeden kontejner pro optický fotografický průzkum. Každý kontejner obsahoval jednu kameru pro kolmé snímání a jednu pro šikmé snímání. Vyrobeno bylo určitě více než deset kusů této subvarianty. V r. 1968 tvořily tyto stroje výzbroj jedné průzkumné letky 47. przlp. Protože se kontejnery na závěsech během letu chvěly, nebyly snímky kvalitní, takže je po r. 1969 začaly nahrazovat specializované Jednadvacítky verze R. MiGy-21FR byly předány útvarům letectva s jiným určením, protože standadní funce denního stíhače byla na FR zachována. Podle zdrojů, které mám k dispozici, mohl standardní MiG-21F-13 provádět fotoprůzkum také. Existovala možnost nahrazení jednoho přistávacího světlometu v křídle snímací kamerou. Je určitě zajímavé, že obdobný pokus o vytvoření taktického průzkumného stroje byl u nás učiněn také na typu MiG-19, ale tato verze se nikdy nedostala ze stádia pokusu.
Jak již z dřívější diskuse víme, letoun Jak-27/28 nám velký bratr nikdy nedodal a tak se obě nadzvukové letky 47. przlp musely spokojit s letouny MiG-21R, které jsme nakoupily v počtu 25 kusů.