V dnešní době člověk nevychází z překvapení. Potomci vikingů prý někoho u nás upláceli... Jak se zdá, novináři zase objevili nějaký kontinent, asi to bude Amerika... Jak si to vůbec dovolují, vždyť je to nemorální... No, dost bylo srandy, asi by měl někdo vysvětlit hlídacím psům demokracie něco o prodeji vojenského materiálu.
Omlouvám se za tento začátek, ale musel sem si rýpnout do neúplatných novinářů. Další text již bude pouze o dalším švédském letounu, který ve mně vzbuzuje obdiv k severské konstrukční škole. To letadlo vypadá prostě skvěle, žádná roura jako u sovětů nebo US stíhač co umí akorát bombardovat. Dneska bude řeč o letounu Saab 35 Draken.
Na počátku vývoje tohoto letounu bylo na první pohled jednoduché zadání. Neutrálnímu Švédsku hrozilo napadení tehdejším velkým bratrem z východu. I když byly vyvíjeny stíhací letouny J 21 a J 29, bylo jasné, že tu zanedlouho nebudou dostačovat na určité úkoly, jmenovitě na ochrany švédského vzdušného prostoru před novými proudovými bombardéry sovětského letectva. Proto bylo jasné, že další vývoj musí být zaměřen na letouny překračující rychlost zvuku. K tomuto požadavku je třeba jako obvykle přiřadit i další severské obvyklosti jako je snadná údržba, možnost vzletu a přistání na určitých úsecích dálnic a schopnost letu za každého počasí. Samozřejmostí byla i možnost použití letounu coby útočného stroje na pozemní cíle. Letoun měl dosahovat rychlosti M 1,4 – 1,5 a operačního dostupu 10000 metrů. Tyto podmínky byly zadány již v roce 1949. Od srpna 1949 na tomto zadání začala pracovat firma Saab, projekt byl označován jako Model 35. Konstruktéři si v té době vybrali koncepci letounu s delta křídlem, naráželi však na problémy vyplývající ze zadání. Výsledkem snažení konstruktérů bylo na tu dobu převratné řešení s použitím středoplošníku s tlustým centroplánem se šípovitostí náběžné hrany 80°, přecházející do delta křídla o šípovitosti 57° s tenčím profilem. Vznikla tak koncepce dvojité delty. Do silné části šlo umístit více paliva. Tato koncepce byla vyzkoušena na zmenšeném výzkumném letounu Saab 210, jehož první vzlet se datuje na 21. leden 1952. Saab 210 prošel rozsáhlými testy při kterých docházelo k úpravám předního dílu letounu a zkoušelo se umístění vstupů vzduchu k motoru. Poslední úprava nesla označení 210B a odpovídala uspořádání na seriových letounech.
V květnu 1952 byla postavena maketa letounu v plné velikosti, model dostal označení Model 35 Draken. Flygvapnet dal zelenou ke stavbě čtyř prototypů, první z nich vlétl 25.10.1955. První sériové stroje označené J 35A dostala jednotka F13 v březnu 1960. První verze A (výrobní čísla 35001-35065) byla poháněna licenčním motorem Rolls-Royce Avon Mk.48. Švédská verze nese název RM6B, je doplněna o komoru přídavného spalování Model 65 – tah motoru je 49,98 / 67,62 kN. Výzbroj tvořily dva kanony Aden ráže 30 mm, každý s palebným průměrem 90 nábojů. Pro zaměřování se používal střelecký radar S6B. Další možnou variantou bylo použití raketnic s 19 raketami ráže 75 mm. Dalších 25 kusů (35066-35090) verze A je označeno jako „long“ verze, jedná se o prodloužení zádě, které mělo pomoci odstranit nestabilitu při letu. U motoru je použito přídavné spalování Model 66. Kvůli prodloužené zádi byli na konci trupu namontovány pomocná kolečka. Celkem bylo vyrobeno 90 kusů této stíhací verze.
Verze J 35B (72 ks, výrobní čísla 35202- 35273) již měla zabudovaný střelecký systém S7 schopný navedení letounu na boční útok. Radarový systém je ale dodán později. Základní výzbroj zůstává jako u typu A, verze B navíc nese 4 x Rb 24. Jedná se o licenční AIM-9B Sidewinder. Navíc je možno na závěsy umístit pumy – 4 x 500 nebo 9 x 100 kg - případně 18 neřízených raket ráže 135 mm.
Verze J 35D (120 ks, výrobní čísla 35274-35393) byla vlastně prozatímním řešením. Měla zastoupit verze F, její vývoj nabral zpoždění a tak byla vyráběna verze D. Ta mohla využívat vylepšený motor RN6C o tahu 56,55 / 78,4 kN. Tento typ také jako první švédský letoun překročil hranici Mach 2. Pro pilota byla zabudovány vystřelovací sedačky umožnující vystřelení v nulové výšce.
Největší sérii byla verze J 35F, jednalo se o 230 kusů (výrobní čísla 5401- 35630). Tato verze již byla plně funkční s PVO systémem STRIL 60. Tato verze má jen jeden kanon Aden ráže 30 mm, palebný průměr je 100 nábojů. Hlavní výzbrojí je řízená střela Rb 27, jedná se o licenční verzi AIM-26 Falcon. Ty doplňují dvě rakety Rb 28, jedná se IČ verzi Falconu. O navádění se stará střelecký systém S7B, v přídi je umístěn dopplerovský radar Ericsson PS-01 nebo PS-1A (licence Hughes). Pod přídi je umístěn infračervený detektor FLIR.
Verze J 35J vznikla přestavbou 66 strojů verze F. Jedná se modernizovanou verzi F, je vylepšena avionika a pod křídlem je o jeden závěs navíc. Přestavba probíhala v letech 1987-1991. Tato verze vyla vyřazena z výzbroje v prosinci 1998.
Mimo stíhací verze existovala cviční dvoumístná verze Sk 35C (25 kusů), jako základ byly použity již vyrobené letouny verze A (krátké). Tuto verzi nebylo možno použít bojově.
Verze pro taktický průzkum S 35E (59 ks) byla vybavena soupravou kamer v přídi. Místo kanonů mohla být nainstalována další kamera nebo přídavné nádrže. Jednalo se konverzi verze D, ve službě 1964 – 1979.
Tolik o službě Drakenu ve Švédsku. Leroun zaujal i sousední státy, Finsko a Dánsko. V roce 1975 bylo 12 letounů dodáno v dílech do Finska, jednalo se o verzi J 35XS, pět cvičných J 35CS a posléze 24 ks vyřazených J 35F. Dánsko zakoupilo 20 ks verze F označené jako F 35XD, 20 ks RF 35XD (verze S 35E) a 11 ks TF 35SD (cvičné Sk 35C).
Dalším zahraničním provozovatelem Drakenu bylo Rakousko. V roce 1980 bylo dodáno 24 letounů verze J 35Ö. Jedná se o letouny série D, v současnosti je nahrazován moderním Eurofighter Typhoon.
Tolik v krátkosti o Drakenu. Příště snad něco málo o jeho následovníku, Viggenu...
technická data J 35J
délka – 15,34 m
rozpětí – 9,42 m
výška – 3,89 m
hmotnost prázdná – 7400 kg
hmotnost maximální – 12400 kg
výkon motoru max – 46 /67,6 /46 kN
max. rychlost – Mach 2
dostup – 20000 m
zásoba paliva – 2865 + 2x525 l
max. dolet – 2000 km
osádka – 1
Použité zdroje:
Encyklopedie letadel světa
V. Němeček – Vojenská letadla 5
http://www.canit.se/~griffon/aviation/text/35draken.htm
http://www.airwar.ru
)
