Bletchley Park – vyhodnocovací místnost konvojů ( Room) – západní Atlantik.
Enigmu, kterou jsme začali v Č 43 nyní ještě poodhalme v dalších souvislostech.
Německé ozbrojené síly měly již v roce 1941 v provozu tisíce a tisíce přístrojů Enigma, což samozřejmě s sebou neslo nevýhodu, že se mohl v jakékoli bojové činnosti, buď samotný přístroj, nebo jeho části, ztratit.
A takové situace skutečně nastaly.
Řekněme si ještě některé ztráty Enigmy právě u námořnictva, které bylo vlastně ve skutečných bojích 2. světové války od prvních dní.
O kódech Enigmy z ponorky „U 33“ jsme hovořili v Č 44 viz: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
Další štěstěna přála Britům v dubnu 1940, kdy se na německém strážním člunu VP 2623, ukořistěném u norského pobřeží, našlo několik nastavení Enigmy. To už dostali v Royal Navy, její aktivní důstojníci ( především však spojaři), u všech plavidel, tajný úkol – Na jakékoliv německé lodi jít po čemkoliv co souvisí s Enigmou! Úkol to byl trvalý pro celou 2. světovou válku ( Vše v nejpřísnějším utajení).
A také se tak v Royal Navy konalo.
Když byl dne 23. února 1941 u severního Norska – Lofotských ostrovů - proveden přepad britskými „Commandos,“ odrazil nejprve britský torpédoborec „HMS Somali“ ( TTD – spuštění na vodu – 1937 – výtlak 1 960 t – rychlost 36 uzlů – výzbroj 8x120mm, 4x40mm, 8x13mm – 4 trpm.)
( angličtináři si mohou na tomto odkazu přečíst průběh služby britského torpédoborce HMS Somali a u - march 1941 - se dozví o trawleru v německých službách „Krebsu“ a vybrakování Enigmy z něho:
http://www.naval-history.net/xGM-Chrono ... Somali.htm
německý sebevražedný útok trawleru „Kreps“ a německá loď zůstala proděravělá stát na mělčině.
Britský spojovací důstojník z „HMS Somali“ se dobrovolně nabídl, že německý trawler „Kreps“ prohledá.
Pro britské kryptology to byla „paráda“ – získali několik náhradních rotorů a „klíče“ Enigmy na únor 1941. Ta kořist všech doplňků Enigmy, na „Krebsu“, byla důležitější pro průběh 2. světové války, než byl samotný úkol „Commandos“ – tím úkolem bylo zničení všech lodí (především tankerů), továren a skladišť nafty v místě přepadu.
Kryptology v Bletchley Parku nepotěšily ani tak rotory nalezené na trawleru „Kreps“, neboť ty už měly, jako je potěšily „Klíče“, s jejichž pomocí bylo možné číst depeše bez jakéhokoliv prodlení ( a my víme, že současný čas byl u Enigmy to nejdůležitější).
Tady si však také řekněme, že dokonce i zastaralé „klíče“ byly pro kryptology užitečné, neboť bylo možné číst i staré depeše a tím chápat mnohé souvislosti i u nových depeší.
Samotné „klíče“ Enigmy byly vždy tištěny inkoustem rozpustným ve vodě a tak stačilo, aby je smáčela mořská voda a tím nebyly k ničemu.
Jak důležité pro kryptology v Bletchley Parku byly „klíče“ o tom svědčí i tato, řekněme mírně nesmyslná, ale právě proto zaznamenaná příhoda:
Pro mnohé z nás, milovníky Jamese Bonda – agenta 007 – známý spisovatel Ian Fleming
( * 28.5. 1908, + 12.8. 1964), pracoval za 2. světové války ve zpravodajství Royal Navy a z nedostatku „klíčů“ přišel s „fantastickým nápadem“ jak tyto „klíče“ Enigmy získat.
Chtěl, aby ukořistěné, letuschopné německé letadlo (He 111) přistálo na moři, kde by je (jak Britové a Fleming doufali) nalezla německá loď pobřežní obrany. V letadle by byly místo zachráněných letců, převlečení „Commandos“, kteří by se německé lehké lodě zmocnili a získali by na ní kódy Enigmy. Tento příběh je skutečně britskými historiky zaznamenán, neboť je svědectvím zoufalé potřeby získat nastavení rotorů. Příběh sám je skutečně pravdivý – pro tuto akci byl přichystán ukořistěný Heinkel 111.
K akci nakonec nedošlo, neboť jeden z civilistů pracující v Bletchley Parku přišel s praktičtějším nápadem.
Když totiž týmy Enigmy luštily depeše v únoru 1941, prozradilo jim výsledky, že Enigmu používají také německé meteorologické lodě rozeseté po Atlantiku. A depeše prozradily také jejich pohyby.
Je jasné, že vyvstala okamžitě otázka:
Proč se jedné z meteorologických lodí nezmocnit?
Vždyť právě německé meteorologické lodě sloužily na mořích a oceánech celé měsíce a tak musely mít pro tyto měsíce na svých palubách na celou dobu seznam „klíčů“!
Takovou akcí byl pověřen opět torpédoborec, s již vyzkoušeným kapitánem, „HMS Somali“ a jeho úspěch závisel na co nejrychlejším přiblížení k meteorologické lodi v naději, že Němci nestihnou všechno naházet přes palubu (samozřejmě Němci – především samozřejmě šifranti a spojaři měli za úkol při zničení lodi, zničit vše okolo Enigmy – konečnou zodpovědnost měl vždy kapitán).
Přepad německé meteorologické lodě „München“ proběhl podle plánu a Britové mezi balíky ukořistěných papírů měli také německé „klíče“ Enigmy pro měsíc červen 1941. Tyto „klíče“ neumožňovaly sice mužům z Bletchley Parku číst veškerý německý námořní radiový provoz, neboť Kriegsmarine měla několik různých „klíčů“, ale Britové mohli číst depeše z německých „domácích vod“ (lodí z německé pobřežní obrany).
Další v pořadí druhou německou meteorologickou lodí byla loď „Lauenburg“
, kterou Britové přepadli 28. června 1941, krátce před zavedením nastavení pro další měsíc. Britové tak mohli číst depeše až do konce července 1941.
Právě touto dobou došlo k dalšímu dramatickému úspěchu. Úspěch se stal časně ráno v pátek 9. května 1941,
( pro angličtináře u 9. may 1941: http://www.uboat.net/allies/warships/ship/4359.html
)
týden poté, co britský konvoj OB 318 vyplul z Liverpoolu. V čase kdy již britští námořníci měli všechny důvody k pocitu, že nejriskantnější část plavby mají za sebou, neboť tak daleko tehdy na západ ještě žádná německá ponorka žádnou britskou loď nepotopila, se náhle zjistilo něco jiného. Konvoj totiž sledovala novější německá ponorka „U 110“, jeden z velkých člunů typu IX., s velkým akčním radiem na moři. Velitelem německé „U 110“ byl kapitánporučík Lemp, muž který potopil v prvních hodinách 2. světové války pasažérskou loď „Athenia“. Kapitánporučík Lemp měl nyní na krku „Rytířský kříž“ za mnoho dalších úspěchů.
V historickém popisu události se vzpomíná i taková pikantnost, že Lemp si na palubu „U 110“ přivedl i svého bratrance, kterého posádka lodi považovala za „Jonáše“, neboť předchozí 2 ponorky, na nichž Lempův bratránek sloužil, se pod ním potopily.
Během denního světla odpálil kapitánporučík Lemp 3 torpéda, která zasáhla 2 obchodní lodě z britského konvoje. Záď jedné z obchodních lodí se zvedla tak prudce, že bedny na její palubě padaly do moře, jako když „dítě vysypává hračky z krabice“ – popis, který se všem historikům líbí a proto jej všichni přesně opisují, je z knihy Davida Kahna – Seizing the Enigma.
Jedna z britských lodí konvoje, přesněji její hlídka, uviděla bílou brázdu za periskopem německé ponorky „U 110“ a tak se doprovodný torpédoborec přiblížil a shodil sadu hlubinných bomb. Těmto hlubinným bombám Lemp unikl a bez meškání se z „U 110“ vynořil na periskopovou hloubku. V periskopu však uviděl jak se na něho řítí britský torpédoborec.
„Okamžitě potopit!“
Avšak druhá salva hlubinných bomb byla již přesnější. Podmořské výbuchy bomb zastavily elektromotory, způsobily trhliny v nádržích nafty a vrhly „U 110“ do hloubky. Kapitánporučík Lemp okamžitě nařídil vyprázdnit vyrovnávací nádrže. Zastavil tím sice klesání, ale zároveň přivedl „U 110“ na hladinu. Takto způsobený vír vody okamžitě zaznamenali palubní hlídky na všech třech doprovodných torpédoborcích. V nastalém zmatku se stalo zkušenému Lempovi něco nepochopitelného – zapomněl dát otevřít tlakový ventil, takže jakmile otevřeli námořníci poklop, vyvalil se z ponorky mrak prachu. Po prachu následovala okamžitě posádka, která i s kapitánem naskákala z ponorky do moře.
To již velitel (Cdr. Addison Joe Baker-Cresswell) z britského torpédoborce „HMS Bulldog“
řval rozkazy pro výsadkový oddíl, a to téměř v okamžiku, kdy se poškozená „U 110“ vynořila.
Kapitán „HMS Bulldog“ (Cdr. Addison Joe Baker-Cresswell) „kašlal i na to“ (řekněme raději , že to bral jako riziko), že „U 110“ má po opuštění posádky všude v ponorce načasované nálože. Britští námořníci se vyškrábali po kluzkém trupu houpající se ponorky a i s kapitánem vnikli do ponorky „U 110“. Z ponorky až na povrch vytvořili živý řetěz a začali si podávat vše, co v ponorce bylo důležité.
Podávali si šifrovací knihy, mapy a dokonce i Enigmu, kterou odšroubovali z jejího podstavce.
Potom sám kapitán velice důkladně, a řekněme si, že musel mít železné nervy (nikdy nemohl tušit, kdy loď vybouchne), prošel všechno, všechny papíry i věci, které ve vnitřku ponorky byly. Jak historik poznamenává – „prošel vše od map až po umělecké akty“.
Kapitán „HMS Bulldog“ (Cdr. Addison Joe Baker-Cresswell) prohledal také všechny odložené šaty, aby mu neuniklo nic, co by mohlo mít zpravodajský význam, ať to byl i obsah peněženek, nebo oddychová četba. Jak historie zaznamenal trvalo to 3 až 4 hodiny, než se vše, co mělo nějakou cenu, dostalo na „HMS Bulldog“.
Tady jsem v dalším pokračování popisu narazil na dvojí výklad - řeknu oba:
Německý kapitánporučík Lemp prý sledoval, jak Britové vnikají na palubu „U 110“, když se nic nedělo, pochopil, že detonátory selhaly a uvědomil si, že za zničení přístroje Enigma, jakož i za zničení veškerých tajných materiálů je odpovědný on.
Jedna z verzí říká, že se proto záměrně utopil.
Bývalí němečtí ponorkáři a nejméně jedna historická práce – je to Gannon – Operation Drumbeat – tvrdí, že kapitánporučík Lemp plaval zpět k ponorce, aby jí potopil osobně, a když šplhal na palubu, byl zastřelen britským výsadkem. Pro toto poslední tvrzení nebyly nalezeny žádné důkazy.
Kapitán britského torpédoborce „HMS Bulldog“ se pokusil „U 110“ odvléci do přístavu, ale to se mu nepodařilo.
Stejně však prokázal mistrovské ovládání a dostatek zdravého rozumu (hlavně se nikde nechlubil, ani ihned neodesílal rádiem zprávu…), když zachoval svůj pozoruhodný úspěch v tajnosti, takže se o tom žádnými kanály německá zpravodajská služba nemohla dozvědět.
Sám kapitán „HMS Bulldog“ neměl samozřejmě ani tušení jak obrovská věc se mu podařila.
Týmy v Bletchley Parku ještě neměly tak báječný soubor údajů, jaký získaly nyní.
Nejen, že získaly nový přístroj Enigma, oni získaly i náhradní rotory a seznam předepsaných nastavení rotorů pro celou dobu plavby ponorky – na TŘI MĚSÍCE – a horu užitečného materiálu, který jim umožnil číst většinu depeší v kódu „Hydra“ po celý zbytek 2. světové války.
Kapitální úlovek také pomohl s kódem „Neptun“ pro velké válečné lodě a pomohl také s kódy „Süd“ a „Medusa“ pro Středomoří.
