Je to pár dní co jsem si ( znovu ) přečetl knížku " Všechno bylo jinak " a začal jsem nad ní trochu uvažovat. Zpočátku jsem se zaměřil na přesuny a dislokace vojsk, ale musím na rovinu říct, že tohle zrovna není moje parketa... Tak sem se podíval na jinou část, část o která vím alespoň něco.
Ale než to tu trochu proberu, chtěl bych se na něčem dohodnout. Spousta z vás má na Suvorova všelijaké názory, ale já bych chtěl postupně probrat bez přeskakování jednotlivé části ( teda aspoň pár z knížky ), které mají souvislost. Podle mého názoru je to totiž jediná možnost, jak se dobrat k alespoň trochu realistickému náhledu na tyto knížky. Samozřejmě se budu věnovat tomu, čemu aspoň trochu rozumím, ale to přece nikomu nebrání ( a je jedno jaký na to má názor, účelem je diskuze ) aby se buď později, případně v samostatné části i současně nevěnoval něčemu dalšímu. Jak už sem říkal, dislokace vojsk a podobné věci rozhodně neumím a víceméně stejně jsem na tom i s taktikou a strategií.
Tanky BT a fantom " Autostrády "
Tanky BT i A-20 už na PALBĚ sice máme, ale nechtěl jsem diskuzi u nich " zaplevelit ", takže se do toho pustím zde.
Při četbě nejrůznějších diskuzí o tomto tématu jsem nabyl dojmu, že se jedná o jedno z nejvíce probíraných témat a navíc jde o téma které se Suvorovovi snad nejčastěji " omlacuje " o hlavu. Může si za to sice víceméně sám, protože v v tomto tématu má ( typicky ) několik chyb které ovšem docela dost vyčnívají a alespoň zdánlivě znehodnocují celou část knihy.
" Všechno bylo jinak " strana 28 :
*. Byly to tanky, jejichž konstruktérem byl americký tankový génius G. W. Christie. Jeho úspěchy však neocenil ve své době nikdo s výjimkou sovětských konstruktérů. Americký tank byl zakoupen a převezen do Sovětského svazu na základě falešných přepravních listin, v nichž byl uveden jako zemědělský traktor. V SSSR se „traktor” dočkal sériové výroby jako „rychlý tank” (BT – bystrochodnyj tank).*
Kromě drobné chybičky ve jménu konstruktéra, která nejspíš vznikla dílem překladatele ( John Walter Christie ) by se dalo spekulovat o nedocenění Christieho systému, prototypů i sériových tanků na základě jeho systému bylo poměrně dost, ale pokud budeme prát za základ to, jak tento systém odpružení a konfigurace pohonné jednotky docenili Sověti ( o to ani nemluvím o celkové kolopásové koncepci ) tak nejde říct nic jiného než, že mimo SSSR Christie opravdu nebyl doceněn...
* Již v první sérii dosahoval BT rychlosti 100 kilometrů v hodině. Ostatně i dnes, tedy o 60 let později, není tato rychlost u tanku nikterak zanedbatelná.*
Už tu je první problémový kousek, nevím z jakého zdroje čerpal těch 100 km / hod, protože sériové BT podle většiny zdrojů dosahovaly maximální rychlosti 72 km / h samozřejmě na kolech, dokonce i původní BT - 1 ( Tedy Christie M 1931 ) se držel také kolem 70 km / h. Jedna možnost tu ovšem je, v SSSR kromě M 1931 skončil i jediný prototyp letajícího tanku Christie M 1932, sice bez křídel a dalšího letového příslušenství a ten tu rychlost 100 km / h dokonce překonával, protože se na kvalitním povrchu dokázal vyšplhat až na rychlost 160 km / h. Ale na přesnější vysvětlení jsem nikde nenarazil.
" Všechno bylo jinak " strana 29 :
*Korba tanku BT byla jednoduchá a racionální. Ani jediný tank té doby, nevyjímaje ani tanky vyráběné pro armádu USA, neměl podobný tvar pancéře. Nejlepší tank druhé světové války T-34 je přímým potomkem BT. Tvar jeho trupu dále rozvíjí myšlenky velkého amerického tankového konstruktéra. Po T-34 bylo principu nakloněných čelních pancéřových plechů využito u německých pantherů a teprve pak u všech tanků světa.*
Také s tímto kouskem nemůžu úplně souhlasit, korba sice z vnějšího pohledu vypadá jednoduše, ale minimálně vnitřní konstrukce bočnic je velice složitá kvůli umístění odpružení.
A to ani nemluvím o zmenšení vnitřního prostoru. A tvar pancíře? Tanky BT sice měly velmi skloněný přední pancíř, ale boční pancíř je kolmý, takže té racionality tam zas tolik není. Navíc autor asi netuší, že většina tankových konstruktérů té doby o výhodách šikmého pancéřování věděla. Jenže většina tanků té doby měla natolik slabé pancéřování, že výhody skloněného pancíře se ztrácely oproti nevýhodám.
Navíc tanky se silnějším pancéřováním výhod sklonu využívaly poměrně často, jako příklad můžu uvést Francouzské tanky ( hlavně ty těžší ).
*Ve 30. letech byly prakticky všechny tanky na světě vyráběny podle osvědčeného schématu: motor vzadu, převodovka vpředu. BT byl v tomto směru výjimkou – motor i převodovka byly umístěny vzadu. Až po 25 letech pochopil přednosti BT celý svět.*
Skoro bych s tím souhlasil, jenže Christie tímto řešením předběhl dobu.
U něj to sice nebyl až takový problém, ale v SSSR trvalo velmi dlouho, než se jim toto řešení podařilo dovést do konce. Tak dlouho, že si o řazení kladivem povídá celý svět. Ale z druhé strany, Christie toto řešení zvolil hlavně kvůli snížení hmotnosti, při výkonech které potřeboval přenášet by se mu asi nikdy nepodařilo snížit hmotnost na přijatelnou úroveň.
Navíc je tu ještě jeden důvod, Christie, ač patřil k průkopníkům předního náhonu, musel uznat, že u kolopásového tanku je výhodnější zadní náhon, kvůli jízdě bez pásů.
*Tanky BT byly nepřetržitě zdokonalovány. Jejich jízdní dosah byl dotažen do 700 km. Dokonce o 50 let později to byl pro většinu tankistů jen neuskutečnitelný sen. Roku 1936 útočily tanky BT na dně hluboké řeky téměř neustále pod vodou. Dokonce ani na konci 20. století nemají všechny tanky pravděpodobných protivníků Sovětského svazu podobné charakteristiky. V roce 1938 byly na tancích BT poprvé instalovány dieselové motory.
Celý ostatní svět se touto cestou vydal až o 10 – 20 let později. Tanky BT měly na svou dobu mohutnou výzbroj. *
No řekněme asi ano ( na BT bylo zkoušeno i hluboké brodění ).
" Všechno bylo jinak " strany 29 - 31 :
*Pokud jsme však vyslovili tolik komplimentů na adresu sovětských tanků, musíme si povšimnout i jejich drobného nedostatku: Tyto tanky nebylo možno používat na území Sovětského svazu.*
Právě se dostáváme k asi nejdůležitější části o řadě tanků BT a tady je snad největší problém.
Protože se Suvorov trochu víc rozepsal, zbytek vložím jako citát...
Pokud jste se rozhodli tuto část pročíst podrobně, možná jako já dojdete k názoru, že Suvorov si v tomto případě moc nepřibásnil, tanky BT byly totiž asi nejčistším destilátem teorie o použití " křižníkových " tanků a po většinu meziválečných let i nedostižným snem stratégů.Viktor Suvorov píše:Základní předností tanku BT byla jeho rychlost. Dominovala nad ostatními parametry natolik, že se stala i součástí jeho kódového označení.
BT je tank útočný. Svými parametry připomíná nevelkého, avšak podivuhodně pohyblivého jezdce obávané Cingischánovy hordy. Velký tatarskomongolský dobyvatel vždy vítězil nad svými nepřáteli nečekaným úderem obrovské jezdecké síly. Cingischán ničil své nepřátele nikoli silou zbraní, ale střemhlavým manévrem. Vůdce Zlaté hordy nepotřeboval neobratné těžkooděnce a rytíře, ale naopak, hordy lehkých, hbitých a pohyblivých vojsk, schopných překonávat obrovské vzdálenosti, překračovat říční toky a pronikat do hlubokého týlu nepřítele.
Právě takové byly tanky BT, kterých bylo vyrobeno k 1. září 1939 více než všech ostatních typů tanků ve všech zemích světa. Pohyblivosti, rychlosti a jízdního dosahu bylo dosaženo díky racionálnímu, třebaže lehkému a tenkému pancíři. BT byl použitelný pouze v agresivní válce, pouze v nepřátelském týlu, výhradně při bleskurychlých ofenzivních operacích, kdy tankové svazy nečekaně pronikaly na území nepřítele, vyhýbaly se ohniskům odporu a mířily do hloubky území, kde sice nejsou vojska protivníka, zato však jeho města, mosty, závody, letiště, přístavy, sklady, velitelská stanoviště a spoje.
Ohromujících agresivních charakteristik tanků BT bylo dosaženo i díky využití unikátního pojezdového ústrojí. Na polních cestách se BT pohyboval na pásech, jakmile se však dostal na kvalitní vozovku, odhazoval těžké pásy a dále se již řítil vpřed na kolech jako závodní automobil. Je však obecně známo, že rychlost je v rozporu s průjezdností – bud tedy máme k dispozici rychlostní vůz, schopný se pohybovat jen po dobré vozovce, nebo pomalý traktor, který však zdolá sebehorší terén. Toto dilema vyřešili sovětští maršálové ve prospěch rychlostního vozu: tanky BT byly totiž na špatných silnicích na sovětském území zcela nepoužitelné. Když Hitler zahájil operaci Barbarossa, prakticky všechny tanky BT byly rázem opuštěny. Nebylo možné jich použít mimo sovětskou vozovku dokonce ani s pásy a na kolech nebyly použity nikdy. Potenciál velkolepých tanků BT tak nebyl nikdy realizován, dlužno však říci, že na sovětském území ani realizován být nemohl.
BT byl vytvořen a zdokonalován pro akce výhradně na cizím území, a to na dobrých a kvalitních komunikacich. Povšimněme si nyní blíže sousedů Sovětského svazu. Tehdy, stejně jako nyní, to bylo Turecko, Írán, Afghánistán, Čína, Mongolsko, Mandžusko a Severní Korea, které neměly dobré komunikace. Například Žukov použil tanky BT v Mongolsku, kde je krajina plochá jako deska stolu, avšak pouze na pásech a ani tak nebyl spokojen.
Pásy se mimo silnice často trhaly a v důsledku relativně značného tlaku kola mimo vozovku a dokonce i na polních cestách tanky v terénu často uvízly.
Na otázku, kde bylo možno s úspěchem realizovat potenciál tanků BT, existuje jednoznačná odpověď – ve střední a jižní Evropě. Po odstranění pásů byly BT použitelné pouze na území Německa, Francie a Belgie.
Na další otázku, zda jsou pro tanky BT rozhodující pásy nebo kola, odpovídají sovětské příručky oněch let rovněž zcela jednoznačně: kola. Základní předností BT byla rychlost a té bylo možno dosahovat pouze na kolech. Pásy nebyly tedy ničím jiným než prostředkem, který umožňoval přístup na cizí území. Tak například pomocí pásů bylo možno překonat Polsko a poté, již na území Německa, pásy odhodit a pohybovat se výhradně na kolech. Pásy byly chápány jen jako podpůrný prostředek, jenž měl být ve válce použit jen jedinkrát a poté odhozen a navždy zapomenut. Stejně tak ostatně výsadkář využije padáku jen jednou, aby se dostal na území nepřítele a poté nepotřebný padák zakopal.
Ono se totiž obvykle zapomíná, že podobné tanky rozhodně neměly prolamovat nepřátelské linie ( Křídla! Právě proto Christie řešil létající tank! ) a dokonce ani bojovat s nepřátelskými tanky.
Křižníkové tanky totiž měly využít průlomu v obrané linii ( v Sovětské armádě ten průlom měly provést lehké " pěchotní " T-26, střední T-28 a těžké T-35 ) a stejně jako křižníky na moři ohrožovat zásobovací linie protivníka a obsazovat slabě bráněné prostory.
Důvodem pro zastavení výroby tanků BT bylo prudké navýšení počtů protitankových zbraní koncem třicátých let, které dokázaly znesnadnit operace lehkých tanků dokonce i ve větší vzdálenosti za frontou, ale také vyřešení konstrukce mnohem univerzálnějšího tanku T-34. Došlo sice k několika pokusům o vylepšení konstrukce tanků BT, ale přes jejich krystalizaci do prototypu tanku A-20 nakonec převážily výhody kompaktních ( oproti takovému T-28 ... ) středních tanků.
Pokud je mi známo, za celou Druhou světovou válku nebyly tanky BT použity k průlomové operaci při které by využily svou hlavní výhodu, velký dojezd a rychlost přesunu na kolech, takže při jejich nasazení došlo k většímu zviditelnění nevýhod...
*Sovětské divize a sbory, vyzbrojené tanky BT, neměly vůbec žádná vozidla, jež by byla určena k přepravě odhozených tankových pásů. Tanky měly tedy dovršit válku pouze na kolech poté, co by po skvělých dálnicích pronikly hluboko do nepřátelského týlu.*
Zde si autor trochu naběhl, ale jeho závěr zní poměrně logicky...
Bohužel v době psaní Ledoborce nebyl takový přístup k fotkám starší Sovětské techniky...
Co nám taková fotka dokazuje? Minimálně možnost přepravy sejmutých pásů na tanku, jen s malou výhradou, že se s velkou pravděpodobností jedná o cvičení, nikoli o bojové nasazení.
Ale je nutné si uvědomit, že celá řada Christieho tanků, včetně navazující řady BT nebyla řešena jako tank s možností přesunu na kolech, prioritou byl velmi rychlý přesun na kolovém podvozku s možností překonat těší terén na pásech.
Ještě bych chtěl dodat, že autostrády ( dálnice ) v té době obvykle nevypadaly tak jak je známe dnes, často se jednalo jen o kvalitnější a širší silnice s oddělenými protisměrnými jízdními pruhy ( a někdy ani to ne ), hlavním a nejdůležitějším prvkem bylo vedení s co nejmenším počtem mírných zatáček a jen pozvolné stoupání a klesáním. Proto se pátý převodový stupeň často označoval písmenem D jako dálniční, dálnice měla alespoň teoreticky umožnit při běžném provozu použití jen tohoto stupně.
Tím se dostáváme k dalšímu bodu, který běžně rozpoutá salvy smíchu a stává se pákou, která " vyvrátí " celou stavbu Ledoborce. Ale zdá se, že ti co tuto páku rádi používají, aby vyvrátili konstrukci kterou Suvorov vytvořil, Ledoborce příliš dobře nečetli, pokud ho vůbec četli!
Posuďte sami.
*V roce 1938 byly v Sovětském svazu zahájeny intenzivní práce na vytvoření tanku se zcela neobvyklým označením A-20. Co tu znamená písmeno A?...
...Dlouho jsem hledal na tuto otázku odpověď a objevil jsem ji v strojírenském závodě č. 183. Je to ostatně táž lokomotivka, jež vedle lokomotiv, stejně jako dříve, vyrábí i vedlejší produkci. Nevím, zda je vysvětlení správné, veteráni závodu však tvrdí, že původně znamenal index „A” – autostrádový. Mně osobně připadá vysvětlení jako přesvědčivé. *
Tvrdí tu snad autor, že jeho vysvětlení indexu " A " v označení tanku je jediné správné? Předkládá nám vlastní názor, pravda podložený pouze vzpomínkami. Je klidně možné, že toto vysvětlení vzniklo jen mezi pracovníky závodu kteří skutečnou ( ? ) podstatu indexu neznali stejně jako my. Mimochodem, alespoň část starší Sovětské literatury tento tank označovala normálně jako T-20. Jediný další tank s indexem A na který sem narazil byl prototyp A-32 ( pozdější T-34 ).
Tak to je prozatím všechno, uvidím jestli bude zájem o pokračování, jestli bude alespoň nějaká diskuze...
Zdroje:
www.palba.cz
Suvorov Viktor - Všechno bylo jinak
Jakov Lazarevič Reznik - Zrození bohatýra
ТАНКИСТЫ (1939) http://www.youtube.com/watch?v=W4OMWpFo ... re=related
Nebuď tak kousaví, když děláš moderátora, tak se prostě někdy někomu nezalíbíš, ať budeš dělat cokoliv...
