PALBA.CZ

Convair B-36 Peacemaker

-

Vznik (príčiny, súvislosti)
To, či, v akých množstvách a ako dlho bude tento "drobček" slúžiť vôbec nebolo jasné, k tomu sa dostanem neskôr. História najväčšieho amerického bombardovacieho lietadla s piestovým motorom sa začala písať vroku 1941. Vojenská situácia v Európe nebola vôbec jednoznačná a tak americké velenie muselo počítať aj s variantom, že Británia neodolá útokom hitlerovského Nemecka a padne do jeho rúk,.V tom prípade by v nasledujúcom boji proti Nemecku museli byť nasadené transoceánske prostriedky. Jedným z nich mal byť super ťažký bombardér s veľkým doletom a veľkou nosnosťou. Preto United States Army Air Corps (predchodca USAF), vyhlásil v roku 1941 konkurz na takýto stroj. Základné požiadavky sa vykryštalizovali takto: Prevádzková rýchlosť 380 - 480 km/hod., dostup 12 200 m, dolet 16 000 km a mal uniesť 45 000 kg bômb. Súťaž vyhral koncept firmy Consolidated Vultee Aircraft Corporation (Convair).

Vedelo sa síce, že, koncepcia lietadla poháňaného piestovými motormi v začínajúcej sa ére prúdových lietadiel ja zastaralá, ale žiadny prúdový stroj (najbližšie k požiadavkám mal B-47 Stratojet) sa svojim doletom a nosnosťou k B-36, ani len nepriblížil. Takže nad operačné ciele v ZSSR by nedoleteli ani zo základní v Severnej Amerike a ani neuniesli vodíkovú bombu. Ďalej sa rátalo s tým, že vďaka obrovským plochám krídel bude lietať vo veľkých výškach, v ktorých bude v bezpečí pred všetkými typmi vrtuľových a prvými typmi prúdových stíhačiek. Napriek tomu, že projekt bol schválený a výroba sa začala, bol ešte jeden krát ohrozený a to v roku 1947. Ako za všetkým, stáli za tým peniaze. Lietadlo bolo náročné na obsluhu, odstraňovanie porúch drahé a prišlo k požiarom motorov. Kritici začali hovoriť o veľkom miliardovom trapase, najmä námorníctvo. Šlo o to, že po skúsenostiach z II, svetovej vojny a bojov v Pacifiku, preferovalo projekt super lietadlovej lode USS United States, schopnej niesť taktické i jadrové bombardéry. Kongres priklepol peniaze na lietadlo a teda chýbali námorníkom. Vzdušné sily však projekt B-36 obhájili a zrušený bol projekt USS United States. Následný konflikt v Kórei však opodstatnenosť podobných plavidiel preukázal a námorníkom bolo učinené zadosť objednávkou lietadlových lodí triedy Forrestal, porovnateľných s USS United States. Oba projekty boli uznané Kongresom za rovnako dôležité pre národnú bezpečnosť, s pridelenými financiami boli spokojné obe strany, ku sporom o financie už potom neprišlo.

Konštrukcia

Porovnanie veľkosti B-29 a XB-36



S rozpätím krídiel 70,1 m, pri dĺžke 49,4 m a výške 14,25 m bol Peacemaker najväčším sériovo vyrábaným lietadlom. Tento obor bol o dve tretiny dlhší a uniesol štyrikrát ťažší náklad, ako predchádzajúci typ bombardéra B-29. Kolos poháňala šestica motorov Pratt & Whitney R-4360. Aj keď dali dohromady úctyhodných 18 000 konských síl (13,4 MW), ukázal sa v prevádzke nedostatočný., lietadlo potrebovalo k štartu dlhú vzletovú dráhu. K zlepšeniu prišlo použitím nových motorov s výkonom 3 800 ks. Každý motor poháňal troj listovú vrtuľu s priemerom 5,8 m. Motory boli namontované na zadnej hrane krídla v tlačnom usporiadaní. K zásadnej zmene však prišlo až pridaním dvojice prúdových motorov General Electric J47-19 na každé krídlo. Umožnili skrátiť štartovaciu dráhu a manévrovanie vo veľkých výškach. Pre veľkú spotrebu paliva sa pri bežnom lete nepoužívali.

-
--

Táto kombinovaná, desať motorová pohonná jednotka bola konštrukčným unikátom. Tým bol aj prvý typ jedno kolesového podvozku, obutého pneumatikou s rozmermi 2,7 m priemer a 1 m na šírku, s váhou 600 kg. Merný tlak na plochu bol veľký, boli naň dimenzované len tri základne v USA, preto bol zmenený na štvorkolesový.


Vzhľadom na dostatočné zásoby paliva, nebolo nutné riešiť tankovanie počas letu.
K obsluhe lietadla bola potrebná pätnásť členná posádka, umiestnená bola v pretlakovej kabíne. Zadná časť bola s prednou spojená tunelom, posádka sa premiestňovala pomocou lana a kladky.




Výzbroj
Do štyroch bombovníc bolo možné naložiť celkom 39 ton bômb. Aj keď sa v pôvodnom zadaní nepočítalo s využitím B-36, ako nosičom jadrových zbraní, upravili ho aj na ich nesenie. Koniec koncov, ani nič iné neostávalo, lebo prvú vodíkovú bombu Mark-17 ( dĺžka 7,5 m, priemer 1,5 m, váha 19 ton) do príchodu Startofortressu iné lietadlo neunieslo.
Na ochranu lietadla pred stíhačkami slúžilo osem streleckých veží vyzbrojených dvojicou 20 mm kanónov M24A1. Šesť veží na trupe bolo vysúvateľných, predné a zadné stanovište pevné. Opäť jedno naj pre B-36, malo najväčšia obrannú výzbroj.





Výroba, využitie
Prototyp XB-36 mal premiéru 8.8.1946,velenie však bolo nespokojné s rýchlosťou a doletom, preto prišlo k vyššie spomenutej modernizácii motorov. Druhé lietadlo vzlietlo 4.12.1946. Okrem lepších motorov malo zlepšený tvar kabíny, umožňujúci lepší výhľad. Prvých 21 strojov nastúpilo do služby v roku 1948, tie ešte neboli vybavené kanónmi .Po dodaní novších typov boli upravené na prieskumné verzie. Prvou plnohodnotnou bojovou verziou boli B-36 B, dodávané od novembra 1948.
Počas výroby prichádzalo k rôznym zmenám, boli použité výkonnejšie motory, pridané prúdové motory, vylepšený radar a zmeny v priestore pre posádku.
Za zmienku určite stoja experimenty:
- s jadrovým reaktorom, zrušený vroku 1958
- s využitím parazitickej stíhačky XF-85, neskôr F.84 Thunderjet, nesenej v bombovnici, ukončený v roku 1958



Pre efektívnejšie využitie lietadlo absolvovalo od februára 1954 "odtučňovačku" pod názvom "Featherweight".
skladala sa z troch fáz:
I.- odňatie ochrannej výzbroje (veže boli nespoľahlivé a vzhľadom na vývoj rakiet vzduch - vzduch prekonané)
II.- demontáž zariadenia pre parazitickú stíhačku
III. realizácia oboch programov
Demontáž streleckých veží mala za následok aj redukciu posádky na 9 členov.
Výroba B-36 bola ukončená v roku 1954, aktívne slúžili do roku 1958. Zo služby ich začali sťahovať od roku 1955 potom, čo ich začali nahradzovať prúdové bombardéry Boeing B-47 a Boeing B-52. Celkovo bolo vyrobených 385 lietadiel B- 36 rôznych verzií, viď tabuľka:

B-36B 62 ks
Verzia Vyrobených
XB-36 1
YB-36 1
B-36A 22
XC-99 1
B-36B 62
B-36D 26
RB-36D 24
B-36F 34
RB-36F 24
B-36H 83
RB-36H 73
B-36J 33
YB-60 2
Celkom 385

Je zaujímavé, že lietadlo, napriek svojmu obrovskému potenciálu počas aktívnej služby nezhodilo ani jednu bombu a nevystrelilo na nepriateľa. Ako sa patrí na jeho meno - Peacemaker (mierotvorca).

Zdroj:
časopis Válka
Wikipedia
Internet

Pekný článok ešte k tomu lietadlu, dosť materiálov na doplnenie je na www.nationalmuseum.af.mil

Letadlu se přezdívalo "four burning, six turning", podle motorů

Ten požadovaný dostup 12.000 m mi zase tak nějak moc "echt" nepřijde. V té době přeci již existovala celá řada stíhaček, která by tak vysoko vystoupala (třeba Ta 152). Otázkou ale asi je, jak by se jim dařilo v takové výšce na B-36 zaútočit a jestli by vůbec měli šanci. V kakždém případě Peacemaker je pořádný macek:-)

Tak Focke-Wulf Ta 152 byl právě vyvíjen kvůli tomu, aby se dokázal s těmi americkými bombardéry vypořádat.

B-36 Peacemaker Vs Ta-152
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=69&t=93207

Lord píše:Tak Focke-Wulf Ta 152 byl právě vyvíjen kvůli tomu, aby se dokázal s těmi americkými bombardéry vypořádat.

Já myslím, že FW 152H byl vyvíjen spíš kvůli B-29, o těch měli Němci reálné informace. O B-36 bych pochyboval. Ale zajímavé setkání by to bylo, to rozhodně

Jo to máš pravdu, nevím jestli Němci tušili i něco o tomhle. A jestli byl technicky možný ještě větší dostup ...

Letadlem B-36 byla vyzbrojena slavná 8. letecká armáda USAF, která tvořila spolu s 2. a 15. AF základ strategických leteckých sil SAC. Obě další vzpomenuté letecké armády disponovaly letouny B-29 a B-50.
Perutě Peacemakerů měly základny jen na území USA, jejich dolet to umožňoval. Standardní hlídkový operační let začínal přeletem z mateřské základny na Aljašku. Tam došlo k dotankování paliva. Poté letouny startovaly na hlídku podél severních hranic tehdejšího SSSR.

Já myslím, že FW 152H byl vyvíjen spíš kvůli B-29, o těch měli Němci reálné informace. O B-36 bych pochyboval. Ale zajímavé setkání by to bylo, to rozhodně

No vzhledem k prvním sériově vyrobeným kusům bych to spíše tipoval na Ta 183 . Poslední vyrobený kus v roce 1954 a stahování z první linie 1955. To je docela mazec, se nějaký ten dolar moc neřešil. Je známá jeho cena v porovnání s B-50?

K cene, našiel som tieto údaje:
B-36 - Náklady na jeden model: 4 100 000–4 100 000 USD (1949)
B-50 - US $1,144,296 (1947-1953)

Bublifuk píše:

Lord píše:Tak Focke-Wulf Ta 152 byl právě vyvíjen kvůli tomu, aby se dokázal s těmi americkými bombardéry vypořádat.

Já myslím, že FW 152H byl vyvíjen spíš kvůli B-29, o těch měli Němci reálné informace. O B-36 bych pochyboval. Ale zajímavé setkání by to bylo, to rozhodně

Peacemaker už je trochu "Next gen" v porovnání s konvenčním Ta 152. Pokud by šlo o Luftwaffe, tak by se mírotvůrce musel potýkat spíše s druhou generací německých proudových stíhaček, Me P.1011 a Ta 183.

Jinak Ta 152 nebyl vyvíjen ani s ohledem na B29, ani B36. Pokud ten stroj byl k něčemu skutečně vhodný, tak to byly stíhací souboje ve velkých výškách. Proti bombardérům mohlo stejně dobře posloužit prakticky cokoliv se zařízením GM1...nebo i bez něj. Bombardéry ve svazech totiž létaly téměř až trapně pomalu a výkonově na ně stačily i výškově slabé Fw 190 A .

Flogger G píše:Letadlem B-36 byla vyzbrojena slavná 8. letecká armáda USAF, která tvořila spolu s 2. a 15. AF základ strategických leteckých sil SAC. Obě další vzpomenuté letecké armády disponovaly letouny B-29 a B-50.
Perutě Peacemakerů měly základny jen na území USA, jejich dolet to umožňoval. Standardní hlídkový operační let začínal přeletem z mateřské základny na Aljašku. Tam došlo k dotankování paliva. Poté letouny startovaly na hlídku podél severních hranic tehdejšího SSSR.

Provoz Peacemakerů byl, díky jejich velkosti, celkem problematický. Například potřebovaly speciálně zesílené startovací a přistávací dráhy. Ty ale byly celkem drahé a tak bylo upraveno jen pár základen. Když se potom v roce 1952 přehnalo přes Carswell AFB tornádo, tak vyřadilo ze služby 71 B-36 (cca polovinu stavu SAC). Jeden z poškozených letounů byl později přestavěn pro vývoj jaderného pohonu (reaktor letoun nepoháněl, jen se testovalo, jestli dokáže za letu pracovat). Na druhou stranu mezi posádkami byl letoun velmi oblíbený. Měl přebytek výkonu a byl dobře ovladatelný.

K výzkumu parazitních letounů: Jednalo se o dva projekty - FICON a Tom-Tom. FICOM (Fighter Conveyor) se zabýval použitím speciálních stíhačů XF-85 Goblin, přepravovaných v pumovnich B-36. Po zrušení XF-85 vývoj úspěšně pokračoval s upravenými F-84E. Úspěšné testy vedly ke (krátkému) operačnímu nasazení, ale stíhací F-84E nahradily průzkumné RF-84F. Projekt Tom-Tom se zaměřil na připojení dvou F-84 ke koncům křídel B-36. Díky turbulencím se tato metoda ale vůbec neosvědčila.

Jinak moc díky za článek, je dobře, že si na tyhle "zapomenuté" letouny občas někdo vzpomene.

Mírný OT ohledně USS United States:
Rozhodnutí nepostavit USS United States a stavět B-36 byla sice velká porážka námořnictva, ale bylo to dobré rozhodnutí. B-36 dokázal velmi dobře plnit požadované úkoly a zastaral až se zavedením B-52 (B-47 byla, i časově, spíš náhrada za B-29/50). USS United States by byla zastaralá už v době, kdy by jí dostavěli. Loď byla určená čistě jako nosič strategických jaderných bombardérů, v podmínkách roku 1947. Mělo z ní tedy operovat celkem omezené množství velkých letounů vyzbrojených malým počtem velkých a těžkých jaderných bomb. Tomu byly podřízené rozměry hangárů, muničních skladů, palivových nádrží atd. Korejská válka ukázala význam letadlových lodí v omezených lokálních konfliktech a podpoře zahraniční politiky obecně. Současně se povedlo zvládnout výrobu mnohem menších jaderných zbraní (které najednou unesly i taktické letouny jako F2H, nebo F-84) a tankování za letu se dostávalo z plenek. Konstrukce United States by si s těmito změnami nedokazala poradit a loď by potřebovala dost zásadní modernizaci. Nové lodě třídy Forrestal (a vlastně všechny ostatní po nich) byly navržené jako univerzální, s leteckou skupinou tvořenou hlavně taktickými letouny (i když s JZ a detašmánem strategické VAH na palubě).

Paradoxne, aj keď B-36 slúžil v najhorúcejšie fáze studenej vojny, v 50. rokoch, nikdy na nepriateľa nesvrhli ako ste písali svoj ​​náklad. Avšak v dvoch prípadoch prišiel Convair o jadrovú bombu. V februári 1950 v neobývanej oblasti Britskej Kolumbie v USA havaroval jeden B-36, dodnes to letectvo nepriznáva, posádka pred haváriou jadrovú bombu odhodila do Pacifiku, alebo zostala v lietadle aj počas havárie. Isté je len to, že nevybuchla. Išlo o vôbec prvý incident s jadrovou zbraňou tohto druhu v dejinách, ale zďaleka nie posledný. Písal sa 22. máj 1957, keď pri pristátí na základni Kirtland v Novom Mexiku posádka iného B-36 omylom zhodila vtedy najväčšiu americkú vodíkovú pumu Mark 17. Tá dopadla do neobývanej časti, pričom sa aktivovala rozbuška. Bomba však bola zabezpečená, takže nevybuchla.

Hansi, díky za upřesnění. Čert ví, kde jsem to četl, že šlo o reakci na B-29. Ale přes Němce jsi takový fachman, že Ti to věřím

Super článek o krásném letadle .V nějakem dokumentu bývaly pilot povídal že létat z ním bylo jak sedet na terase a pilotovat barák za sebou

Bublifuk píše:Hansi, díky za upřesnění. Čert ví, kde jsem to četl, že šlo o reakci na B-29. Ale přes Němce jsi takový fachman, že Ti to věřím

Když jsem nad tím tak přemýšlel: Co když byl takovýhle přetlakovaný bombardér zasažen střelbou...nehrozila velenebezpečná rychlá dekomprese a zničení letadla relativně slabým poškozením? U B29, resp. B52 to musí být celkem solidně zdokumentované, ne?

Hans S. píše: Když jsem nad tím tak přemýšlel: Co když byl takovýhle přetlakovaný bombardér zasažen střelbou...nehrozila velenebezpečná rychlá dekomprese a zničení letadla relativně slabým poškozením? U B29, resp. B52 to musí být celkem solidně zdokumentované, ne?

Snáď ani nie. Pretlakovaná bola iba malá časť mašiny, pri veľkosti letadla by asi nejaký ten zásah vydržala, bez väčších potiaží.

Hans S. píše:Když jsem nad tím tak přemýšlel: Co když byl takovýhle přetlakovaný bombardér zasažen střelbou...nehrozila velenebezpečná rychlá dekomprese a zničení letadla relativně slabým poškozením? U B29, resp. B52 to musí být celkem solidně zdokumentované, ne?

Pretlakový nie je celý trup ale len jednotlivé časti kde je osádka a prepojené je to tým tunelom ktorý sa uzatvára vpredu aj vzadu(27minuta toho videa)Takže priebeh dekompresie v prípade zásahu bude obdobný ako u dopravného lietadla.Tzn. 15 až 25sec by mohlo trvať vyrovnanie tlaku a medzi tým si osádka musí nasadiť dýchacie prístroje.S dýchacími prístrojmi môže pokračovať v lete(pilot nie je ohrozený na zdraví)

U dopraváku hrozí zborcení trupu, tady ale asi ne, když to není přetlakované celé. Snad by se tedy dalo předpokládat, že kritické součásti byly předimenzovány, aby případný zásah nějakou střepinou měly šanci přestát. Nicméně neměli byste nějakou dokumentaci/memoáry o dekompresi v podobném bombardéru?