Stránka 1 z 2

Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 1/8/2005, 23:28
od sa58
FRANCIE

Francouzská armáda používala pro své pušky 8 mm náboj ráže 8x50 R (okrajová nábojnice). Pušky nesou jednotný název LEBEL, někdy jsou taky označované Berthier, Lebel-Berthier a podobně. První modely měli trubicový zásobník pod hlavní na osm nábojů, pozdější vzory toto řešení opustily a používali zásobník v předpažbí nabíjený pomocí rámečku. Rámeček byl původně na tři náboje (podle mě hodně málo), v průběhu války se přešlo k rámečku na pět nábojů. Starší typy s trubicovým zásobníkem se posléze používají v koloniích.
Zbraně použité za 1. světové války měli označení Lebel M 1886/93, Lebel M 1886 R 35 – karabina, Lebel M 1892 – karabina, Lebel M 1907/15, Lebel M 1916

Bohužel nemám nějaké bližší info o těchto zbraních, budu vděčný za jakékoliv informace

technické parametry „Lebel M 1907/15“
náboj................................8x50R
délka zbraně.....................1306 mm
hmotnost zbraně................3,81 kg
délka hlavně.....................804 mm
úsťová rychlost..................700 m/s
zásobník...........................3 náboje
dostřel.............................. ???

Obrázek lebel 1886/93

Obrázek Lebel 1886



ITÁLIE

Pro pušky byl v Itálii vybrán jako základní vzor systém Mannlincher, v Itálii pojmenován jako Mannlicher-Carcano či pouze Carcano. Na kolik byla konstrukce odlišná od originálu či šlo jen o „poitalštění“ zbraně je otázka. Italové používali náboj ráže 6,5 mm - 6,5x52mm.
Základním vzorem byla puška Mannlicher-Carcano M91 (1891). Nabíjí se rámečkem se šesti náboji. Bylo vyrobeno několik variant tohoto vzoru:
Karabina M91 T.S. (Truppe Speciali – speciální jednotky)
Karabina M91 se sklopným jehlovým bodákem

Pokud mě paměť neklame, touto puškou střílel v Dallasu Lee Harvey Oswald na presidenta Kennedyho.

technické parametry „Mannlicher-Carcano M91“
náboj...............................6,5x52
délka zbraně....................1290 mm
hmotnost zbraně...............3,85 kg
délka hlavně.....................780 mm
úsťová rychlost.................710 m/s
zásobník...........................6 nábojů
dostřel..............................2000 m


RUSKO

Rusko po divokém přezbrojováním v druhé polovině 19. století přijalo do výzbroje pušku MOSIN 1891 již v roce 1891 a tato puška vydržela s nepatrnými úpravami ve výzbroji až do konce 2. světové války jako základní vzor. Byla oceňována její jednoduchá konstrukce, spolehlivost a snadní údržba.
Původní označení bylo „Tříčárková puška vzor 1891“ - tři čárky je 0,3“ - 7,62mm. Náboj 7,62x54R se na dlouhou dobu stal standardním nábojem, zavedeným do výzbroje i u nás.
Pušky Mosin se vyráběly ve třech základních provedeních – pěchotní, dragounská – kozácká a karabina. Zvláštností pušky je chybějící pojistka – bicí ústrojí leze zablokovat nastavením úderníkové matice v určité poloze. Nábojová schránka se plní za pomoci nábojového pásku a má kapacitu 5 nábojů.
V době války se Rusku zoufale nedostávalo pušek, proto si Rusko nechalo vyrobit v USA u firem Westinghouse a Remington pušky dle ruského vzoru, Winchester vyrobil vlastní pušku pro Rusko s nábojem 7,62x54R s odsuvným závěrem. Rusko též nakoupilo větší množství japonských pušek Arisaka 1897 a 1905 (ráže 6,5mm), používají se i R-U Mannlicher 1889 a 1895 a německé Mauser 88 a 98.
Později je do výzbroje Rudé armády zařazen model Mosin 1891/30 – je to modernizovaná verze dragounské pušky 1891.

technické parametry „Mosin 1891 - pěchotní“
náboj................................7,62x54R
délka zbraně.....................1306 mm
hmotnost zbraně................3,99 kg
délka hlavně.....................800 mm
úsťová rychlost..................620 m/s
zásobník...........................5 nábojů
dostřel..............................2700 kroků (!)


USA

Nejmladší spojenec Dohody měl dlouhou dobu poměrně roztříštěnou výzbroj co se týče našeho tématu. Ve výzbroji byla puška Krag-Jorgensen 1893, několik modifikací pušky Remington-Lee o ráži .45, 6 mm (US Navy), 7 a 7,65 mm Mauser a .303 britský náboj.
Jako standardní se začala posléze používat puška SPRINGFIELD 1903 ráže .30 (7,62 mm). Puška má určité schodné rysy s puškou Mauser 1898, v jiných se od ní zase hodně odlišuje. Existuje několik variant které se liší hlavně tvarem pažby a mířidly.
Původně se používá náboj .30-03, od roku 1906 se užívá náboj .30-06 se zahrocenou špičkou. Přesný rozměr je 7,62x63 mm. Nábojová schránka se plní za pomoci nábojového pásku a má kapacitu 5 nábojů. Puška se používala ještě za 2. světové války.

technické parametry „SPRINGFIELD 1903“
náboj...............................7,62x63
délka zbraně....................1100 mm
hmotnost zbraně...............3,94 kg
délka hlavně.....................595 mm
úsťová rychlost.................680 m/s
zásobník...........................5 nábojů
dostřel..............................2600 m


VELKÁ BRITÁNIE

Označení britských pušek je poměrně dost nepřehledné. Většina pušek je označena Lee-Enfield, za nímž následuje označení varianty či typu.
Základním vzorem byla puška Lee-Enfield No.1 v mnoha modifikacích. Původní vzor z roku 1902 nesl označení Mk. I. (SMLE). Tvar pušky byl poměrně neobvyklý, ústí hlavně nepřesahovalo pažbu. Puška se nabíjela pomocí pásku, kapacita schránky byla 10 nábojů. Nejrozšířenější variantou této zbraně byla Lee-Enfield No.1 – Mk.III, vyráběná od roku 1916.
Britská armáda používala standardní náboje 0.303 – 7,71x56,5 R s okrajovou nábojnicí.

technické parametry „Lee-Enfield No.1 Mk.III“
náboj................................7,71 x 56,5 R
délka zbraně.....................1130 mm
hmotnost zbraně...............3,9 kg
délka hlavně......................635 mm
úsťová rychlost..................??? m/s
zásobník............................10 nábojů
dostřel...............................2650 m

Uvítám jakékoliv další informace o uvedených zbraních.

Napsal: 1/8/2005, 23:30
od sa58
Itálie

Obrázek M.91

Obrázek karabina

Obrázek M.91TS

Napsal: 1/8/2005, 23:32
od sa58
Rusko

Obrázek Mosin 1891

Obrázek munice

Obrázek Winchester

Napsal: 1/8/2005, 23:35
od sa58
Velká Británie

Obrázek SMLE Mk.3

Obrázek ráže .303

Napsal: 1/8/2005, 23:39
od sa58
USA - SPRINGFIELD 1903

Obrázek

Obrázek

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 11/12/2012, 14:41
od badaxe
Pokud jde o Francii, jsou tam smotány dě zcela odlišné pušky, Puška Lebel, tedy mle. 1886, později 1886/M93 a pušky Berthier. To jsou dva odlišné typy které spolu nijak nesouvisí. Pušky Lebel měly trubicový zásobník pod hlavní, pušky Berthier nábojovou schránku ve středu pažby pod závěrem. konstrikce závěrů se samozřejmě lišila. Puška Lebel byla jak se v zákopech ukázalo problematická, její nabíjení trvalo dlouho a podávání nábojů bylo občas nespolehlivé, takže někteří vojáci ji používali jako jednoranou (prostě nabíjeli náboj přímo do komory, místo aby ho cpali do trubicového zásobníku). Pušky Berthier byly zkonstruovány železničním inženýrem Berthierem )pracoval na Alžírské železnici a krom náboje s puškou Lebel nemají snad nic společného (vychází z pušky Grass), protože pokusy vyrábět pušky Lebel jako jezdecké (nabíjet se v sedle v podstatě nedalo) byly právě pušky Brthier zavedeny u jezdectva, četnictva a dalších složek kde se vyžadovaly kratší zbraně. Pěchotě zůstaly dlouhé pušky Lebel. Nabíjení pušek Berthier bylo podobné jako u pušek Mannlicher, tedy rámečkem který po vystřílení vypadne. První karabiny (Mousqueton)byly označeny jako mle. 1890, následovaly vzory 1902 a 1907 pro koloniální jednotky (už ve standardní délce), a několik dalších modelů, většinou určených pro kolonie a cizineckou legii, zmíněná karabina M34 je puška Berthier na nová 7,5 mm náboj a jde o pušku která už s WWI nemá nic společného.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 25/4/2014, 19:03
od Zemakt
Toto, by mělo být noční mířidlo na Mannlichera M95, může mi někdo vysvětlit funkci, popřípadě uchycení?

Obrázek

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 25/4/2014, 19:34
od Alchymista
Funkcia - je to z mosadze, kým "normálne" mieridlá z čierneho kovu, takže toto bolo pri slabom osvetlení asi o niečo kontrastnejšie ako normálne mieridlá
Použitie - pravdepodobne sa to malo vložiť do "rámu hladítka/hledí" (mieridiel) ako medzi dve kolajničky a zaistiť "stavítkom hladítka/hledí" proti vypadnutiu. Ploché otvory zrejme slúži na kontrolu správneho umiestnenia v mieridlách (asi mali byť nejak zarovnané s hornou hranou hľadítka/hledí) a malý okrúhly otvor slúžil zrejme pre zaisťovaciu šnúru proti strate.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 25/4/2014, 19:50
od Zemakt
Chapu, diky, ale pochybuju o pridane hodnote, po kazde, v dnesnim meritku "rane jak svine" to muselo byt rozhasene co by dup.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 25/4/2014, 20:18
od Alchymista
Nepovedal by som - minulý týždeň som si práskol nejakých pätnásť rán s mosina, a ako nejak extra rany mi to neprišlo - je to "plnokrvník", takže sa samozrejme podľa toho chová, ale je to rana kultivovaná.
Na opätovné usadenie tohto udelátoru ho zrejme stačilo "pritlačiť" prstom.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 26/4/2014, 00:46
od badaxe
Hezká teorie, ale špatně. Celý problém je, že to je jen polovina soupravy, chybí druhá důležitější část, ostatně to že je to z mosazi není kvůli kontrastu, ve skutečnosti to bylo černěné, takže kontrast tam nebyl. Celá souprava v originálním stavu i s popisem je zde: http://www.calguns.net/calgunforum/show ... p?t=860521 Správně je že tohle je zadní část, a upevňovalo se to do rámečku hledí, nejde to ale na kratší modely s jiným rámečkem, jde o dost raritní věc, zřejmě se to moc nepoužívalo. Pokud se to posunem hledí celá věc uchytí rána ji nevhodí. No a ty štěrbiny nejsou průchozí, jak je vidět na obrázcích v tom odkazu. Ani nemohou být, byly totiž původně uvnitř natřené svítící "fosforovou" barvou, aby se zviditelnila ta díra uprostřed a ta zase musí souhlasit s tím sklíčkem vepředu které zvýrazňuje mušku.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 26/4/2014, 10:34
od Zemakt
Díky za doplnění. Ta přední část, co je jakoby "muška" je tedy nějakou sloučeninou radia, jak jsem pochopil z odkazu? A není to trochu nebezpečné?

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 26/4/2014, 14:16
od badaxe
A není poněkud nebezpečné lézt do války? Dřív se tohle moc neřešilo, běžně měli hodinky svítící ručičky a čísla, i za mne byly v sedmdesátých letech nástavce na miřidla radioaktivní a moc se to neřešilo krom toho že se to nosilo v kovové krabičce. Tady ale nešlo podle všeho o to co se domnívá autor příspěvku, tedy o radioaktivitu, Obvykle se to řešilo barvou na bázi sloučenin fosforu, ta se musela vystavit předem slunečnímu světlu (to bylo právě u starších náramkových hodinek) a pak byla schopná několik hodin světélkovat. Světélkovaly ty dvě škvíry které byly kolem hledí (ta velká díra uprostřed) a také ta část kolem mušky. ty škvíry jsou tam kvůli tomu abys barvu neodřel a aby byla víc ohraničená při pohledu zezadu, v podstatě ti brání se dívat jinak než přesně v ose. je to celkem jednoduché a účinné. Stavění na dálku se dělo právě na mušce, proto má více poloh (na hledí to nešlo, tam to bylo na pevno) střelba byla jen na kratší vzdálenosti (na větší bys stejně nic neviděl). Dnes je to rarita a málo známé, ale musí to bát komplet a v původním (tedy černém) stavu.
Mimochodem podobná barva, se prodávala a používala celkem bez problémů ještě v sedmdesátých letech, používala se k nátěru kolem vypínačů, takže v noci jsi viděl slabé světlo natřeného místa a vypínač v něm. Látek které po expozici světlem svítí je víc, používaly se v bunkrech a dalších místech celkem běžně.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 27/4/2014, 12:06
od Alfik
Fosforeskující barvy se dají koupit dodnes. Ale ne běžně, jsou považovány za zdraví škodlivé až jedovaté, a dnes se mnohem více používají na orientaci (vč. těch vypínačů) nálepky a nášivky na bázi odrazek - tedy reflexní.
Radioaktivní byly myslím zakázány všude. I když považuju za nemožné dostat od ručiček v hodinkách nebo od nátěru v této věcičce jakkoli důležitou dávku ozáření :D Běžné pozadí je vyšší.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 27/4/2014, 12:51
od badaxe
Problém s barvami na chemické bázi (fosfor, ruthenium .., je že se musí nejdřív exponovat UV zářením nebo alespoň viditelným světlem, jinak jejich svit rychle mizí. Proto se používají v některých věcech ty radioaktivní, kde to funguje dlouhodobě na rozpadu nějakého prvku. Tak pokud vím byli dělána noční miřidla pro Sa.58. Správně musela být mimo střelbu pořád v kovové krabičce, právě kvůli tomu ozáření, byť asi minimálnímu. Pokud vím tak staré hodinky měly ručičky s barvou na bázi fosforu, tedy se musely "nasvítit", což se stalo při běžném nošení, stejně to měly i starší budíky, barva je jedovatá, ale běžně se tohle neolizuje :-)

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 27/4/2014, 22:25
od burunduk
Alfik:"Radioaktivní byly myslím zakázány všude. I když považuju za nemožné dostat od ručiček v hodinkách nebo od nátěru v této věcičce jakkoli důležitou dávku ozáření".
Jediné co se teď používá z radioaktivních zdrojů pro buzení luminiscence jsou pokud vím výrobky švýcarské firmy mb-microtec. Jsou plněny tritiem, které má jednak nižší energii záření než radium (beta o energii prům. tuším 5,7 keV a max. 18,6 keV proti cca 4,5 MeV alfa záření Ra-226), dále kratší poločas rozpadu cca 12,3 roků proti 1620 u radia. Taky nižší biologická účinnost (radiační váhový faktor) rovná 1 proti 20 u alfa záření. A toho tritia stačí u moderních luminiscenčních materiálů nepatrné množství. Takže i když se hodinky rozloží na prach, nic se nestane.
Toto používají i Rusové ve svých hodinkách např. Vostok-Ekranoplan.

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 18/4/2015, 23:10
od kacermiroslav
Skutečným skvostem mezi puškami z doby WW1 byla britská Lee Enfield Mk. III o hmotnosti 4 kg, ráže 7,7mm. Poprvé byla představená 26.ledna 1907 a přes počáteční nedůvěru ze strany Královského střeleckého spolu a části výrobců zbraní, si nakonec rychle získala oblibu a slávu. Velkou výhodou této zbraně byla snadný chod závěru. I díky tomu dokázal dobře vycvičený střelec vypálit dvacet až třicet mířených ran. Občas se stávalo, že se Němci domnívali, že proti nim stojí jednotky silně vyzbrojené kulomety. Taková byla kadence větších jednotek vybavených "Enfildkami". Rekordmanem v řízené střelbě byl stanoven roku 1914, když střelecký instruktor Snoxall dokázal na vzdálenost 270 m trefit terč o rozměrech 30x30cm celkem 38 střelami během jedné minuty!

Re: Pěchotní zbraně 1. světové války – pušky – část 2

Napsal: 19/4/2015, 00:04
od badaxe
"skvostem" nebyla ovšem puška, byť šlo o lepší mezi opakovačkami, ale ve skutečnosti velmi dobrý výcvik britské profesionální armády z doby před rokem 1914. Profesionální britští vojáci byli cvičeni opravdu intenzivně a branci kteří proti nim stáli na německé straně se jim pochopitelně nemohli ani vzdáleně rovnat. Jenže tato výhoda poměrně rychle pominula, tím jak i v britské armádě nastoupili nejdřív dobrovolníci a následně odvedenci. Jejich výcvik už byl standardní a jejich výkony s puškou Lee-Enfield nebyly nijak mimo rámec třeba jejich německých protivníků. Bohužel to nebylo o pušce, ale o výcviku předválečné armády, která po zkušenostech z válek s Bůry a zřejmě i se Zuly zjistila že přesnost střelby je pro ni důležitá. Pozdější odvedenci už nebyli schopni podobných výkonů. Puška byla několikrát modifikována a setkali se s ní ještě v Afghánistánu okupační jednotka jak sovětů tak američanů. V řadě postkoloniálních zemí zřejmě slouží dodnes.

karabina - prosba o identifikaci

Napsal: 29/10/2015, 18:32
od aurelius.21
Zdravím

Známý má po dědovi nějaké pušky (znehodnocené dle zákona :roll: ). Zajímalo by mne i jeho, co je tohle za typ... Vypadá to na nějakou primitivnější karabinu z 1. světové války, možná ruskou? :razz: Nenašel jsem ji nikde mezi hlavními typy pěchotních zbraní a jsem v koncích. :cry: Pomůžete mi ji prosím identifikovat? :?: P.S. Pažba mi přijde nějaká divná, asi ne originál...
DSCN1050.jpg

Re: karabina

Napsal: 29/10/2015, 18:33
od aurelius.21
DSCN1051.jpg