PALBA.CZ

Vstup SSSR do války s Japonskem. Č 286.


Ruské útoky do Mandžuska a na Sachalin 9. srpen, 2. září 1945, Wikipedia.

https://en.wikipedia.org/wiki/Soviet_in ... _Manchuria

Byla sobota dne 21. července 1945, když japonský velvyslanec žádá v Moskvě formálně Sověty o zprostředkování jednání o ukončení války.
Na místě konání konference, tedy v Postupimi, informuje ve stejné době Stalin nového amerického prezidenta Trumana a premiéra Churchilla o této žádosti. Protože se však Japonci nechtějí vzdát bezpodmínečně, není na tuto žádost reagováno.
Byla středa dne 25. července 1945, když prezident Truman učinil své nejvýznamnější rozhodnutí, jako prezident USA – podepsal rozkaz o použití atomové bomby proti Japonsku, pokud bude budoucí rozhodnutí Postupimského ultimáta odmítnuto. Byla sobota 28. července 1945, ve které měli vysocí vojenští důstojníci v Tokiu stále ještě převahu při hlasování o odmítnutí Postupimského ultimata.
Se znalostí věci a vývoje zpráv provedla Rudá armáda dokonce července 1945 rozsáhlé odsuny vojsk v Karélii, východním Prusku a v Československu směrem na Dálný východ. Velitelem celé této operace byl určen maršál Vasilevskij. Sovětské vrchní velení plánovalo koncentricky proniknout z východu, západu a severu do středu Mandžuska, aby Kwantunguskou armádu rozštěpilo na její jednotlivé části. Transbajkalská fronta měla probíhat z východní části Mongolska přes Velký Chingan směrem na Čang-čun a Muk-den, 1. dálněvýchodní fronta z prostoru severně od Vladivostoku západním směrem na Kirin. 2. dálněvýchodní fronta se nalézala na severním břehu Amuru a jižně od Chabarovska na dolním toku řeky Ussuri. Měla pak pokračovat po překonání řeky Amuru západně od Chabarovska podél Sungari.
1. Dálněvýchodní front (velitel maršál Mereckov), který byl rozložen v prostoru Vladivostoku a dále na řece Ussuri, navazoval na 5. armádu (velitel generálplukovník Krilov) přijela z Könisbergu. K Transbajkalskému frontu (velitel maršál Malinovskij) ve východní části Mongolska byla přiložena 39. armáda (velitel generálporučík Ludnikov) přijížděla z východního Pruska, 53. armáda (velitel generálplukovník Managarov) a 6. gardová obrněná armáda (velitel generálplukovník Kravčenko), přijížděla z Československa. Všechny zde vyjmenované svazy se pak převážely s veškerou svou výzbrojí a výstrojí v 136 000 železničních vagónech do vzdáleností 9 000 až 11 000 kilometrů daleko. K těmto silám Rudé armády se pak na Dálném východě, kde se připravovaly na ofenzívu proti japonské Kwantungské armádě, přidaly: 1. Transbajakalský front s 17., 36., 39. a 53. armádou, 6. Gardovou obrněnou armádou, 12. leteckou armádou, transbajkalskou protiletadlovou obranou včetně sovětsko-mongolské mechanizované jezdecké skupiny, celkem se 1 751 tanky; 1. dálněvýchodní front s 1., 5., 25. a 35. armádou, 9. leteckou armádou, amurskou armádou protiletadlové obrany, operační skupinou Čugujec a I. motorizovaným sborem celkem s 1 201 tanky; 2. dálněvýchodní front (velitel armádní generál Purkajev) s 2., 15. a 16. armádou, 10. leteckou armádou, V. pěchotním sborem a posádkou na Kamčatce, který měl celkem 752 tanků.
Mongolská lidová republika postavila 5., 6., 7. a 8. jezdeckou divizi, 7. tankovou brigádu, tankový pluk 3, dělostřelecký pluk 3, 1. leteckou divizi a zpravodajský pluk 1 celkem asi s 25 000 vojáky. Všechny tyto jednotky byly podřízeny sovětské motorizované letecké skupině, které velel generál Plijev. K celé této skupině patřily 43. tanková brigáda, 25. motorizovaná brigáda, 59. jezdecká brigáda, 35. brigáda protitankového dělostřelectva, motocyklový pluk 30, pluky protiletadlového dělostřelectva 1914 a 1917, letecký stíhací pluk 350, pluk raketového dělostřelectva a 60. technický zákopnický prapor. Všechny tyto síly dohromady čítaly 80 divizí, k nim patřily ještě dvě obrněné divize, čtyři obrněné sbory a motorizované svazy. Všechno celkem s 1 557 722 vojáky, 26 137 děly, 3 704 tanky, 1 852 SHD a 3 446 bojovými letouny.
Byla středa dne 8. srpna 1945, když vyhlásil SSSR i přes podepsanou smlouvu o neútočení ze dne 13. dubna 1941 císařskému Japonsku válku.
Již v noci z 8. na 9. srpna 1945 v 0.10 hodin tamějšího času začaly sovětské svazy všech tří frontů ze tří plánovaných směrů proti japonské Kwantungské armádě svou ofenzívu v Mandžusku. Ještě do večera pak urazily pěchotní svazy až místy 50 kilometrů, kdežto obrněné svazy postoupily až 150 kilometrů vpřed. S nějakou tou japonskou silnější obranou se sovětská ofenzíva setkala pouze na svém levém křídle, kde tehdy postupovala 36. armáda (velitel generálporučík Lučinský). Všechny svazy útočící na pravém křídle sovětského útoku pronikaly do obrany Japonska směrem do vnitrozemí Mandžuska. Japonci na svém ústupu vyhazovali do vzduchu mosty a telegrafní vedení.
Na mnoha místech otrávili studny a prameny vody. Do obtížné situace se pak dostaly sovětské obrněné svazy, které chtěly své tažení provést přes hory a zdolat tak Velký Chingan. Musely se prodírat mnoha územími, které byly bez cest, jinde krajinou, která byla protkána nepřístupnými soutěskami, kterou tanky po deštích postupovaly jen s velkou námahou.
Též svazy 2. dálněvýchodního frontu začaly svůj útok v noci 9. srpna velkou ofenzívou. Prudký až energický výpad tehdy vykonala sovětská 15. armáda (velitel generálporučík Mamonov) podél řeky Sungari a V. sbor (velitel generálmajor Pskov) a to z prostoru Bikin na Ussuri směrem na Rache. V tuto stejnou noc v 1 hodinu přešly také svazy 1. dálněvýchodního frontu do ofenzívy. Hned za předvojovými oddíly pak následovaly v 8 hodin 30 minut hlavní útočné síly tohoto frontu.
V úseku 35. armády (velitel generálporučík Sachvatajev) překročily její divize řeku Ussuri a Sungari. Motorizované svazy armády se přesunovaly tajgou – což bylo území bez cest. Proto se muselo pro tanky, dělostřelectvo a transportní kolony v lesích postavit nejprve silnice.
Pro kácení stromů byly použity tanky. Zákopníci potom z těchto pokácených stromů postavili dráhu širokou 5 metrů, i přes všechny obtíže tohoto území pronikaly obrněné svazy za dva dny tak, že urazily 75 kilometrů.
Japonská 5. armáda (velitel generálplukovník Smiz) držel pak se svými vojáky obrannou linii podél řeky Muling-he a Mutankiang včetně města Mutankiang, kterým probíhala silnice a železniční trať do Charbinu.
Všechny tyto přístupy do Mutankiangu byly chráněny opevněním, kulometnými hnízdy a silným dělostřelectvem.
Po proražení obrany postupovala na město 1. armáda (velitel generálplukovník Bělobrodov) a 5. armáda (velitel generálplukovník Krilov). Sovětský LIX. pěchotní sbor 1. armády a tanky 75. tankové brigády rychle dobyly sousední město Linkou. Zároveň překonal XXVI. pěchotní sbor s tanky 257. tankové brigády řeku a vnikl ze severu do města Mutankiangu, kde v té době vzplály urputné pouliční boje.
Japonští vojáci, jak jim tehdy přikazovala doktrína sebevraždy, opásáni výbušninou a granáty se vrhali pod sovětské tanky. Pro ilustraci, aby vyhodili most přes řeku Mutankiang, vrhlo se 15 vojáků s výbušninou na betonový pilíř.
Japonská Kwantungská armáda, měla v té době, vedle Mandžuské armády v síle 178 000 mužů, ještě také svazky z vnitřního Mongolska a z Číny, celkem se 40 divizemi, 27 brigádami, 5 000 děly, 1 000 obrněnými vozidly a asi 1 000 letadly. Japonské císařské velení, které počítalo s hlavním sovětským výpadem z prostoru Vladivostoku, tehdy koncentrovalo mezi japonským mořem a jezerem Chanka 1. front s 3. a 5. armádou. V centrálním Mandžusku byl umístěn 3. front s 30. a 44. armádou a na severozápadě Mandžuska byly situovány svazy 4. samostatné armády, zatímco 17. front s 34. a 59. armádou zajišťovaly útočnou činnost v Koreji. Na hranicích s Mongolskou lidovou republikou byly situovány tehdy jednotky čínské loutkové vlády.
V noci z 9. na 10. srpna 1945 překročila Amurská flotila (velitel kontraadmirál Antonov) se svazy sovětské 2. armády (velitel generálporučík Těrjechin), která si zřídila na břehu řeky Amuru předmostí, jižně od Blagovjesčenska a Pojarkova tuto řeku.