PALBA.CZ

Samostříly Josefa Netsche

V prvních letech samostatného Československa byly zbrojnímu odboru Ministerstva obrany nabízeny a předváděny vskutku roztodivné konstrukce automatických zbraní a lehkých kulometů. Mezi nejméně známé patří takzvané "samostříly" (samopaly) z dílny slovenského konstruktéra Josefa Netsche (1867-1926), o nichž v odborné literatuře nacházíme pouze drobné zmínky. Stejně tak zůstává nezmapována i osoba samotného tvůrce. Josef Netsch se narodil v roce 1867, zřejmě většinu svého života žil v obci Pruské u Ilavy v trenčínském kraji. O jeho životní dráze před první světovou válkou nevíme nic, v průběhu válečných let pracoval ve Škodových závodech, avšak není zřejmé, na jaké pozici. Zřejmě však souvisela s vývojem automatických zbraní, jak lze odvodit z pozdější korespondence Škodových závodů s Ministerstvem obrany. V poválečných letech je zmiňován právě v souvislosti s jeho konstrukcemi, jejichž historie je celkem známá. Přes neúspěch svých samostřílů a kulometů se konstrukci zbraní věnoval až do konce života. Zemřel zřejmě v roce 1926.

Od roku 1917 se Škodovy závody interně zabývaly konstrukci samopalů v ráži 9 mm Steyr. Koncem června 1919 se ředitelství podniku rozhodlo nabídnout tyto výtvory i československé armádě. Dle jejich slov by se tyto zbraně hodily "zejména pro speciální účely jako je služba policejní, četnická, dále hlídková služba v poli, pro maření náhlých přepadů nepřátelských, pro boje v příkopech a ve městě lépe hodila než kterýkoliv jiný model pušky." Vyzdvihována byla též nízká hmotnost (okolo 3 kg), schopnost střelby jednotlivými ranami a dávkami a teoretickou kadenci 200–300 ran za minutu. Samopal fungoval na principu zpožděného otevírání závěru, konstrukčně inspirovaném italským dvouhlavňovým samopalem Villar Perosa M1915. Zkoušky proběhly v červenci a přihlížel jim též ministr národní obrany Václav Klofáč (1868-1942) i odborní zástupci ministerstva vnitra. Podrobnější záznamy o průběhu zkoušek se nedochovaly; nevíme tedy, jak si zbraně vedly. Komise rozhodla, že pro potřeby armády setrvá u konvenčních pušek a kulometů. Na druhou strnu komise připouštěla alternativu v podobě objednání 5 000 kusů pro potřeby asistenčních složek. Pro další zkoušky měl být vyroben model opatřený "ruským bodlem" (tedy jehlovým bajonetem) a bubnovým zásobníkem na 30 nábojů. Brzy byly představeny automatické pušky ráže 9 mm, první s krátkou hlavní a sklopným "ruským bodlem" (celková hmotnost 3,64 kg), druhá ve stejné ráži s menšími rozměry a trubkovým bodákem (3,15 kg). Bližší informace k dalším osudům Netschových samopalů se však nedochovaly. Jisté je, že MNO o ně ztratilo zájem a v následujícím období obrátilo pozornost k projektu Netschovy automatické pušky v ráži 7,92 mm Mauser.

Netschovy samonabíjecí pušky

Po neúspěšném nabízení svých samopalů obrátil slovenský puškař a konstruktér Josef Netsch svoji pozornost ke zbraním s vyšším výkonem. Výsledek jeho práce představovala velice neobvyklá konstrukce samonabíjecí pušky s bubnovým zásobníkem. Puška fungovala na principu uzamčeného závěru s působením tlaku plynů na přední mezikruží plynové trubice navlečené na hlavni, jež se v důsledku expanze prachových plynů při výstřelu pohybovala směrem vpřed. Závěrový mechanismus sestával z nosiče závorníku a závorníku uzamykaného otáčením. Ve fázi, kdy dno střely minulo ústí hlavně, se počala plynová trubice pohybovat směrem vpřed. Po obvodu byla opatřena přepouštěcími otvory, jimiž unikaly plyny mimo prostor plynové trubice. V určité fázi zdvihu došlo prostřednictvím spínací páky ke spojení plynové trubice s nosičem závorníku. Při poklesu tlaku plynů došlo vlivem vratné pružiny k pohybu plynové trubice směrem vzad. Ta unášela zároveň nosič závorníku. Jelikož řídicí drážka nosiče závorníku neměla podkluzový úsek, s pohybem nosiče nastalo také otáčení závorníku s následným odemčením. Při pohybu všech celků směrem vzad došlo k napnutí bicího mechanismu a před koncem dráhy plynové trubice narazila spínací páka na vypínací můstek, jenž přerušil spojení nosiče závorníku s plynovou trubicí. Ta se následně zastavila, avšak závěr se dal vlivem předpětí své vratné pružiny do pohybu směrem vpřed. V této fázi došlo k transportu nového náboje do komory hlavně, na jejímž konci byl otočným pohybem uzamčen závorník a zbraň byla připravena k dalšímu výstřelu. Systém sám nesl mnohá úskalí a nebyl příliš životaschopný.
Netschova automatická puška byla poprvé předvedena členům výzbrojní komise 21. prosince 1921 na vojenské střelnici v Milovicích. Komise vystřílela zhruba 300 nábojů, ale neobešlo se to bez závad. Docházelo zejména k občasnému vypadávání zásobníku vlivem otřesů zbraně při střelbě. Kromě drobných připomínek padl v závěru zkoušek požadavek na možnost střelby dávkou. Předvedení upravené pušky proběhlo na stejném místě 4. února 1922. Hmotnost zbraně činila 5,8 kg a bubnové zásobníky dokázaly pojmout 10 a 20 nábojů. Během zkoušky došlo k prasknutí výstupku vypínacího můstku spojujícího nosič závorníku s plynovou trubicí, což střelby ukončilo. Bez ohledu na závadu udělala zbraň na komisi slibný dojem. Ministerstvo obrany dne 20. května 1922 objednalo 15 "samostřílů" a dva kulomety fungující na stejném principu. Jelikož zhotovení takovéto zakázky přesahovalo konstruktérovy možnosti, začal jednat prostřednictvím Škodových závodů s Českou zbrojovkou ve Strakonicích. Výroba ale vázla a nakonec se nepodařilo dodat požadovaný počet zbraní v zadaném termínu. V polovině října 1922 měla zbrojovka hotové pouze dvě pušky s perspektivou, že celou objednávku vyřídí do konce listopadu.
Zkušební komise oznámila zahájení zkoušek na 15. března 1923, ale počítala s nimi již o týden dříve. Mezi přihlášenými automatickými puškami byly zbraně od společnosti Hotchkiss, Krnka a právě Netsch. Již druhý den po zahájení došlo při střelbě z Netschovy pušky po 23 ranách k prasknutí čepu omezovací destičky, takže zbraň nebyla schopná další střelby. K dalším střelbám se Netschovy pušky dostaly 16. března, avšak ani tehdy komisi neoslnily. Všechny Netschovy zbraně byly 23. března odeslány zpět do továrny k opravě. Koncem měsíce bylo upuštěno od dalších pokusů se zbraněmi systému Netsch, a 10. dubna byly definitivně vyřazeny ze soutěže. Historie zbraní systému Netsch se fakticky uzavřela až 22. května 1923, kdy Česká zbrojovka dodala posledních devět kusů do Hlavního zbrojního skladu v Praze na Vořechovce.

Zdroj:
https://www.vhu.cz/exhibit/samopal-netsch/
https://www.vhu.cz/exhibit/samostril-netsch/
https://www.vhu.cz/exhibit/samostril-netsch-karabina/
https://dzen.ru/a/ZZURjBbxrS45lQEb
https://www.reddit.com/r/ForgottenWeapo ... /#lightbox
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1cl ... 3%A1%C4%8D