PALBA.CZ

Maďarská obrněná technika (4) - „těžký“ tank Turán



V předchozích dílech minisérie o maďarské obrněné technice jsem se zaměřil na tanky a samohybná děla postavená na podvozku lehkého tanku Landsverk L-60, vyráběného v Maďarsku v licenci pod názvem „Toldi“. Lehké tanky však v průběhu války „ztrácejí své kouzlo“, prostě již nestačí nově nastupujícím středním a těžkým tankům. Rovněž se zvyšuje protitanková obrana pěchoty, ani upravené konstrukce lehkých tanků již nejsou schopny čelit těmto protivníkům. Podvozky lehkých tanků slouží coby základ lehkých stíhačů tanků a samohybných děl, tankové útvary se však již zaměřují na tanky střední a těžké kategorie.

Podobným přerodem si musel projít i maďarský Honvéd, horší to však bylo s jeho naplněním. Domácí výrobci sice dokázali s problémy vyrábět licenční lehké tanky, pro vývoj vlastního tanku však nejsou v podunajské nížině kapacity. Proto se musel Honvéd poohlédnout po Evropě, cílem bylo opět získání licence k výrobě středního tanku. Ve Švédsku zatím nebyl k dispozici ani prototyp středního tanku (patrně šlo o budoucí Strv m/42), italský Ansaldo M13/40 byl vyzbrojen pouze 37 mm kanónem, spojenecké Německo nechtělo prozatím slyšet o dovozu PzKpfw III a IV, o nějaké licenční výrobě nemluvě.

Do hry se tak dostává paradoxně nepřítel z dob nedávno minulých, Československo. Teď se sice jeho zbytek jmenuje jinak, ale stále na jeho území působí dva velké koncerny, schopné produkovat vynikající lehké tanky a disponující prototypy středních tanků. U BMM (ČKD) to byl střední tank V-8-H, Skoda Werke měla v „portfóliu“ tank T-21 (Š-IIc). Maďaři se rozhodli pro škodováckou konstrukci.

V říjnu 1939 zaslalo škodovka nabídku na dodávku tanků T-11 a T-21, Maďaři však prozatím nechali pouze opravit dva ukořistěné tanky LT-35. Jednání o dodávkách tanků probíhají i v roce 1940, Škodovka nabízí v květnu prodej licence za 1 350 000 pengö (7 500 000 korun), dodávka jednoho tanku bez výzbroje by vyšla na 292 000 pengö (1 610 000 korun). Němci však povolují Škodovce jen prodej licence, 26. května je na zasedání maďarského GŠ rozhodnuto o zakoupení licence tanku T-21.

10.6.1940 jsou zahájeny testy prototypu T-21 v Maďarsku, tank je po překonání 400 testovacích kilometrů v Budapešti upraven podle domácích představ – je osazen 40 mm kanonem 37.M a kulomety Gebauer, je nainstalována maďarská radiostanice. Tank opět poslán na cvičiště k testům, najede celkem přes 800 km bez závažnějších závad. V červenci je rozhodnuto o nákupu licence tanku T-21, konečná cena je dohodnuta na 1 184 200 pengö (6 750 000 korun). Mimo tanku je také později dohodnut prodej výrobní licence kanónu A17 ráže 40 mm za 299 000 RM.



Maďaři stejně jako u jiných obrněných vozidel „pokřtili“ i tento tank, dostal jméno podle názvu pravlasti Maďarů „Turán“, jeho celé označení je 40.M Turán közepes harckocsi. V září je objednáno podle mobilizačního plánu 230 tanků, výroba měla být rozdělena mezi čtyři firmy. První část neúplné dokumentace je dodána v říjnu 1940, poslední až v březnu 1941. Škodovka totiž upravovala dokumentaci podle modernizované verze T-22 a to mělo za následek sešrotování již vyrobených částí motoru. Díky prodlevě ve vývoji nové třímístné věže a neschopnosti železáren válcovat pancéřové plechy o síle více jak 13 mm opustilo první sériové vozidlo výrobní prostory firmy Weiss Manfréd až koncem dubna 1942...

Nebude zde příliš technicky popisovat tank Turán (1). Uvede jen rozdíly mezi tankem T-21 (T-22) a maďarským Turánem. Především šlo o zvětšení průměru věnce věže na 1470 mm, toto zvětšení umožnilo osadit věž tříčlennou osádkou. Místo původní otočné velitelské věžičky je zde použita pevná šestiboká věžička. Původní tank používal elektrickou výbavu od firmy Scintilla, Turán byl vybaven jako jiné maďarské tanky zařízením od firmy Bosch. Původní tunelový vodní chladič Škoda se neosvědčil, v průběhu výroby je vyvinut nový vodní chladič u firmy Weiss Manfréd. Osádku tvořilo oproti tanku T-21 pět mužů – řidič, radista, velitel, střelec a nabíječ.



Hlavní výzbroj tvořil 40 mm kanon MÁVAG 41.M vyvinutý z tankového kanonu Škoda A17. Kanon 41.M používal stejnou munici jako v licenci vyráběný 40 mm kanon Bofors. Délka hlavně kanonu 41.M byla L/51, palebný průměr pro kanon byl 101 střel ráže 40 mm. Vedle kanonu byl lafetován kulomet Gebauer 34/40.A.M. ráže 8 mm, stejný kulomet byl umístěn v čele korby. Palebný průměr pro kulomety byl 3000 nábojů, osádka měla k dispozici ještě tři samopaly 39.M ráže 9 mm (900 nábojů).

I když rozhodně maďarský průmysl nepatřil k velkým výrobcům obrněné techniky, v průběhu války bylo vyrobeno 285 tanků 40.M Turán. (Turán I). Asi dvacet tanků bylo upraveno na velitelské tanky.


Technické data Turán I
délka – 5,45 m
šířka – 2,44 m
výška – 2,39 m
hmotnost – 18,2 t
Obsah motoru – 14 866 ccm
výkon motoru – 260 HP
max. rychlost – 47,2 km/h
pancéřováni - 13-50 mm
dojezd – 165 km
osádka – 5


Ještě před započetím bojů na východní frontě začalo být záhy jasné, že stávající 40 mm kanon nestačí na novou generaci středních a těžkých tanků. Již v květnu 1941 je na světě technická specifikace na úpravu tanku Turán. Prototyp měla vyrobit firma Weiss Manfréd. Mělo jít o tank osazený novou věží s dělem ráže 75 mm, vedle něj měl být osazen velkorážní kulomet Danuvia ráže 12,7 mm. Pancíř měl být na exponovaných místech zesílen, hmotnost se měla zvýšit asi o 1000 kg, ostatní agregáty, podvozek a korba, se oproti první verzi nemění.

První prototyp nové verze byl vyroben podle plánu v lednu 1942 u firmy Weiss Manfréd, jeho testy začínají koncem února 1942. Při testech šlo hlavně o vyzkoušení nové věže a testování nové výzbroje. Testy neprokázaly nedostatky, věž i výzbroj prošly testy bez problémů. Proto byl po květnových testech přijat tento tank do výzbroje armády jako 41.M Turán nehéz harckocsi (těžký bojový vůz Turán vzor 41), zjednodušené označení bylo Turán II, lze narazit i na označení Turán-75 rövid csövü (krátká hlaveň).



Jak jsem již uvedl, Turán II se odlišoval od svého předchůdce upravenou věží a novou výzbrojí. Jeho hlavní výzbroj tvořilo původně polní dělo Böhler ráře 76,5 mm, firma MÁVAG jej upravila coby tankový kanón s krátkou hlavní ráže 75 mm s délkou hlavně L/25. Označení tohoto kanonu bylo 75 mm 41.M, kanon byl vybaven poloautomatickým závěrem. Nevýhodou bylo používání dělené munice, jednotná munice nebyla po dobu výroby tanku Turán II k dispozici. Nízká úsťová rychlost průbojného granátu (450 m/s) měla za následek nízké hodnoty průrazu pancíře – na 500 metrů byl granát 36/42.AM schopen prorazit pouze pancíř o síle 50 mm. Původně plánovaný kulomet Danubia ráže 12,7 mm nebyl k dispozici, tank je tak opět vybaven dvojicí kulometů Gebauer 34/40.A.M. ráže 8 mm. Stejně tak ve vybavení tanku zůstávají tři samopaly 39.M ráže 9 mm. Palebný průměr činil pro kanon 56 nábojů, pro kulomety se nakládalo 1800 nábojů, pro samopaly to bylo 840 nábojů.



Jako obvykle však nastal problém s výrobními kapacitami a určením potřebného počtu tanků pro armáda. První objednávka zněla na 90 tanků, později se zvyšovala na 102 a 205 kusů v roce 1942. V dalším roce to již bylo 382 tanků, výrobci jich však byli schopni dodat pouze 322. První tanky jsou však předány až v květnu 1943, do června 1944 se podaří vyrobit jen 139 tanků, dalších deset tanků bylo upraveno výměnou věže z verze Turán I. Asi deset vozů vzniklo coby velitelská verze Turán II P.K.


Technické data Turán II
výška – 2,435 m
hmotnost – 19,2 t
max. rychlost – 43 km/h
pancéřováni - 13-50 mm
dojezd – 160 km
osádka – 5


Nasazení tanků Turán II sice zlepšilo možnosti při střetu se sovětskou obrněnou technikou, krátkohlavňový kanon s děleným střelivem však rozhodně nebyl ideální zbraní pro střetnutí se sovětskými tanky T-34 a KV. Maďarský MV (generální štáb) v únoru 1943 rozhodl o přezbrojení tanku Turán tankovým kanonem ráže 75 mm s dlouhou hlavní. Do výroby se sice měl dostat nový těžký tank Tas, ale stav na frontě si vynutil úpravu ještě před dokončením vývoje tohoto těžkého tanku.

Firma MÁVAG vyvinula podle německého kanonu 7,5cm KuK 40 nový kanon stejné ráže 75 mm 43.M, ten mohl používat jak maďarskou, tak německou munici. Kanon se však nevešel do věže tanku Turan II, firma Weiss Manfréd proto předložila projekt nové věže osazené tímto kanonem. V srpnu 1943 byl k dispozici prototyp věže vyrobený z měkké oceli, osazen byl pouze atrapou kanonu. Touto věží měly být osazeny zbývající tanky Turán I i II, rovněž tak mělo dojít k zesílení pancíře a montáži přídavných bočních pancéřových plechů. Po okupaci Maďarska (březen 1944) však již nebylo možno tyto úpravy provést, jen na několik tanků bylo namontováno přídavné boční pancéřování.

Prototyp tanku s novým kanonem dostal označení 43.M Turán nehéz harckocsi (těžký bojový vůz Turán vzor 43), dalším možným označením bylo Turán-75 hosszú csövü (dlouhá hlaveň). Jako u předchozích modelů se často používá zjednodušující označení Turán III.



Oproti předchozím modelům se výrazně změnil profil věže, v její zadní části vznikl rozměrná nástavba která prodloužila věž o 100 mm a zvýšila ji o 260 mm. Čelní deska věže byla zesílena na 75 mm, boční a zadní část měly sílu 35 mm. Ve věži byl usazen nový kanon 75 mm 43.M s délkou hlavně 3200 mm (L/43), mimo něj byl tank vyzbrojen opět kulomety Gebauer 34/40.A.M ráže 8 mm a třemi samopaly 39.M ráže 9 mm. Palebný průměr se pro kulomety a samopaly nemění, pro kanon však činí pouze 32 nábojů.



Osádku měla tvořit pouze čtveřice mužů – řidič, velitel, nabíječ a střelec. Tank Turán včas zůstal pouze v jednom nebojovém prototypu, sériová výroba plánovaná na podzim 1944 již z výše uvedených důvodů nezačala.


Technické data Turán III
výška – 2,65 m
hmotnost – 21,2 t
pancéřováni - 13-95 mm
dojezd – 130 km
osádka – 5


Co uvést na závěr tohoto krátkého ohlédnutí za jediným sériově vyráběným maďarským tankem? Přestože byla použita konstrukce tanku odpovídající době vzniku (konec 30. let), šlo o tank s dobrými jízdními vlastnostmi, v terénu byl obratný a pohyblivý. Osádka měla k dispozici dostatek prostoru, tank měl dobrou provozní spolehlivost. Horší to bylo s úrovní pancéřové ochrany, rovněž použitá technologie výroby (nýtování) se podepsala pod vysokou výrobní cenu. Maďarsko však bylo nuceno řešit nedostatek obrněné techniky a proto sáhlo po licenční výrobě, i když jeho výrobní kapacity rozhodně nemohly v krátkém čase doplnit stavy obrněné techniky.


(1)Tank T-21 má v plánu dodat na Palbu Hydrostar

---

Použité zdroje:
I. Pejčoch, O. Pejs – Obrněná technika 6
http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/