PALBA.CZ

Sovětský střední tank T-34 z období druhé světové války pravděpodobně nebyl nejlepším obrněným vozidlem s palebnou silou jmenovaného světového konfliktu jak jej označovala komunistická propaganda, ale v čem se odborníci shodují, bylo u tohoto stroje v době jeho nasazení nejlepší rovnovážné rozložení pancéřové ochrany, mobility a palebné síly. Nízké výrobní náklady a jednoduchá obsluha vozidla toto tvrzení jen podtrhovalo. První verze tanku T-34 byla vlastně zmodernizovaný rychlý tank typu BT, jen mohutnější, lépe pancéřovaný a vyzbrojený. V počátku sériové výroby bylo zamýšleno jeho další vylepšení, týkající se hlavně podvozku, to však velením armády nebylo povoleno, neboť veškeré kapacity se měly věnovat válečné výrobě. I tak vznikla prototypová vozidla T-34M a T-43, které měly standardní T-34 nahradit. Od podzimu 1943 však na projektu T-34M dále pracoval konstrukční tým závodu č. 183 v Nižném Tagilu, a na jeho základu vytvořil tank T-44 s továrním označením Objekt 136. Tank T-44 měl být vytvořen za účelem odstranění nedostatků tanku T-34. V listopadu přeložil šéfkonstruktér A.A.Morozov celkový projekt a již hotovou maketu tanku. Použitím širšího podvozku se podařilo zvětšit bojový prostor, čemuž napomohla i úprava motorového oddílu (příčné uložení motoru a převodové skříně), a věž byla posunuta do středu nástavby (lepší těžiště stroje). První prototyp byl zkompletován v lednu 1944 a k 28. únoru pak další dva.
Do vozidel byl instalován motor V-21S s výkonem 372,8 kW (500 HP). Testy vozidel probíhaly do května 1944, a našlo se na nich mnoho nedostatků. Mezitím byly vyrobeny další dva prototypy nového tanku (tzv. druhé modifikace) a první z nich byl na polygonu Kubinka testován v období června a července 1944. Tank byl vyzbrojen kanonem ZiS-S-53 ráže 85 mm a na čele věže měl tloušťku pancíře 115 mm (boky korby 75 mm), s celkovou hmotností stroje 31,3 t. Odpružení tanku T-44 na rozdíl od tanku T-34 bylo vyřešeno použitím torzních tyčí.
První prototypy T-44 měly na čele korby tloušťku pancéřování 75 mm a věže pancéřování o tloušťce 90 mm. Jelikož předchozí varianty měly hodně nedostatků, byl v létě 1944 postaven další prototyp, s označením T-44A s čelním pancířem o síle 90 mm, u čela věže pak 120 mm. Hmotnost tanku byla jen 30,7 t, a nový vznětový motor V-44 se shodným výkonem 372,8 kW (500 HP) vozidlo rozjel do rychlosti 60,5 km/h. Po testech v měsících srpen až září 1944 a samozřejmých úpravách byl tank T-44 ke dni 23. listopadu 1944 oficiálně převzat do výzbroje armády. Zámysl zahájit sériovou výrobu (s měsíční produkcí 300 tanků) k 18. červenci 1944 nebyl samozřejmě dodržen a tak do konce jmenovaného roku bylo zkompletováno pouze 25 strojů. Následující rok (1945) bylo vyrobeno 880 tanků a do zastavení výroby v roce 1947 se stav zastavil na počtu 1823 strojů T-44.
Mínusem tanku T-44 bylo vyzbrojení kanonem ZiS-S-53 ráže 85 mm (jako u T-34/85), což bylo pro tanky v roce 1944 nedostatečné a to byl také asi důvod, proč se nedostaly na frontu. Na řešení této situace byly dvě možnosti, první byla vyvinout kanon ráže 85 mm s vyšší úsťovou rychlostí, nebo instalovat kanon s větší ráží. Druhou možnost potvrdily testy v roce 1944, kdy byly zkoušeny kanony ráží 85, 100 a 122 mm. Testy s kanony jmenovaných ráží potvrdily, že obrněné vozidlo v polovině roku 1944 by mělo být vyzbrojeno nejméně kanonem ráže 100 mm (s délkou hlavně 56 ráží). Na konci roku 1944 tankový konstruktéři vyzkoušeli tři typy tankových kanonů ráže 100 mm. Později vybraný a osvědčený kanon D-10T (u samohybného děla SU-100), dále prototyp kanonu ZiS-100 a LB-1. Projekt tanku s kanonem ráže 100 mm byl nejprve označen jako T-44B. Vývoj začal v říjnu roku 1944 v konstrukční kanceláři závodu č.183 a už ke konci roku (prosinec 1944) byl projekt hotov. V únoru 1945 byl zhotoven také prototyp, který úspěšně prošel testováním v dalších dvou měsících, spokojenost se odrazila v rozhodnutí přijmout tento tank do výzbroje sovětské armády, s označením T-54.
Podle dokumentu „Informace o výrobě a testování prototypů T-54“ z roku 1946 byl první prototyp nového tanku označen jako T-54. Stroj byl zkompletován v únoru 1945 a ihned testován na polygonu Kubinka. (Jiný zdroj uvádí, že to byl již druhý prototyp, první prototyp T-54 Model 1945 měl být postaven už na konci roku 1944 a vyzkoušen na továrním polygonu). Tak jak tak, první prototypová vozidla T-54 byla podobná tanku T-44, rozdíl byl pouze ve větší věži (průměr základny věže zvýšen na 1800 mm) osazené kanonem D-10TK ráže 100 mm a tloušťkou pancíře. Sekundární výzbroj tvořily dva kulomety SGMT (DT) ráže 7,62 mm. Čelo věže mělo mít tloušťku až 180 mm, boky místy až 150 mm. Tvar věže zůstal převážně shodný, se sklonem 20°. Korba vozidla se nijak nezměnila, jen horní čelní deska byla navýšena na tloušťku 120 mm, dolní na 90 mm a boky a záď zůstaly shodné s tankem T-44. Čelo korby bylo jednolité, zmizela štěrbina průzoru řidiče a tank dostal nová pojezdová kola s vyšší gumovou bandáží. Nová pohonná jednotka V-54 zůstala s výkonem (387,7 kW- 520HP) téměř shodná, jen oproti tanku T-44 bylo vylepšeno chlazení motoru a zvýšen obsah palivových nádrží. Testy probíhaly od 11. března do 11. dubna 1945 a za tu dobu celkově ujel 1553 km. Ve zprávě zkušební komise se mimo jiné uvádí : „Stroj T-54 udělal na komisi celkově dobrý dojem, s parametry převyšující stávající střední tanky. O málo těžší než jeho předchůdce (35,5 t) má lepší pancéřování a je nižší. Průměrná rychlost zůstala stejná, maximální však klesla (z 51 na 45 km/h), ale navýšil se dojezd (asi o 70 km).“ Samozřejmě testy odhalily mnoho nedostatků, jako třeba nevhodný tvar věže a zastaralý pohonný systém, který snižuje dynamiku tanku. Vzhledem k vysokému nárůstu bojových vlastností tanku T-54 s porovnáním s jeho předchůdci komise doporučuje zařadit tank T-54 do výzbroje armády, ale až po odstraněním nedostatků. Dále se komise domnívá, že sériová výroba by mohla být zahájena, a v jejím průběhu by se zaváděly novinky a odstraňovaly nedostatky. Zde jsou některé výhrady a doporučení komise :
> modernizace převodové skříně
> zvýšit úhel sklonu desek korby
> instalovat otáčivou podlahu věže
> zavést nové, širší pásy
> zvýšit pozorovací možnosti velitele
> vylepšit podvozek, tlumiče na všechny pojezdová kola
> zajistit plynulejší otáčení věže
> instalace protiletadlového kulometu
> snížit množství plynů v bojovém prostoru při intenzívní palbě
> vyvinout výkonný hasicí systém

Tank T-54-2 nebo také T-54 Model 1949 (Objekt 137R)

Celkově se seznam skládal z 68 hlavních připomínek. Konstrukční kancelář závodu č.183 podle těchto připomínek postavila další dva prototypy, byly to vlastně korby sériových tanků T-44 s novými věžemi, jeden s kanonem D-10T a druhý s kanonem LB-1. Mimo tyto stroje byl v červenci vyroben další prototyp T-54 označený jako Objekt 137. Tank obdržel novou zaoblenou věž typu IP-3 s tloušťkou pancíře v čelní části 200 mm, na bocích proměnou od 160 do 125 mm, se sklonem 45°. Do věže byl usazen kanon LB-1 ráže 100 mm, spolu se spřaženým kulometem SGMT ráže 7,62 mm. Byl zvýšen obsah palivových nádrží, u vnitřních na 545 (z 530) litrů a u vnějších na 180 (ze 165) litrů. Vyšší obsah nádrží přes zvýšenou hmotnost 39,15 t udržel dojezd vozidla na 360 km. Výzbroj byla navýšena o dva kulomety SGMT umístěné ve pancéřových schránkách na blatnících (ovládané řidičem, bez možnosti přesného míření, se zásobou 500 nábojů) a velkorážného protiletadlového kulometu DŠK ráže 12,7 mm u průlezu nabíječe. Tyto změny se podepsaly na zvýšení hmotnosti na 39,5 t. V období od července až do listopadu 1945 byl stroj zkoušen na polygonu Kubinka. Sériová výroba byla opět doporučena, samozřejmě až po odstranění celé řady nedostatků. Přesto Rada ministrů Sovětského svazu rozhodnutím číslo 960-402 ze dne 29. června 1946 přijala tank T-54 do výzbroje armády.

První varianty tanku T-54 (z roku 1946, 1949 a 1951)

Verze tanku T-54-1 : Sériová výroba tanku T-54 Model 1946 (Objekt 137) byla naplánována na rok 1946 a měla probíhat ve třech podnicích, v závodě č.183 v Nižném Tagilu, v charkovském č.75 a v omském podniku č.174. Ve zbytku roku 1946 měl závod č.183 zkompletovat na 165 strojů, ale ve skutečnosti vyrobil pouze tři a to dva v červenci a jeden v říjnu jmenovaného roku. Po provedených testech i k těmto strojům měla státní komise výhrady, požadovala nižší hmotnost, předělat instalaci zbraní, podvozku a motoru. Konstrukční kancelář závodu č.183 dostala seznam na 649 změn a návrhů. Plán výroby v roce 1947 byl snížen na 400 tanků, ze kterých měl závod č.183 v Nižném Tagilu vyrobit 250, závod č.75 v Charkově 100 vozidel a Omský závod č.174 pak 50 tanků. Ani tentokrát nebyl plán dodržen, první dva kusy ze závodu č.183 se účastnily testů v dubnu (provoz) a květnu (výzbroj), kterými sice prošly, ale státní komise rozšířila seznam změn na neuvěřitelných 1490 položek. Výroba byla opět posunuta a závod č.183 vyrobil do konce roku 1947 pouze 20 tanků, tzv. předsérie. Tanky T-54-1 nesly kanon D-10T, korba na jeho bocích měla tloušťku pancíře 80 mm, strop 30 mm a dno pak 20 mm. V roce 1948 bylo zhotoveno celkově 593 tanků, z toho v závodě č.183 v Nižném Tagilu 285 vozidel, Charkovském 218 a v Omském pak 90 strojů. Provozní testy prokázaly velké množství závad, velmi často byly tanky mimo provoz, zastřelovací zkoušky také nedopadly dobře a tak v lednu 1949 byla výroba tanků zastavena.
Verze tanku T-54-2 : Jelikož verzi tanku T-54-1 odborníci vytýkali velkou hmotnost, varianta z roku 1949, označená také jako T-54 Model 1949 (Objekt 137R) se od předchozího modelu odlišovala nejen nižší hmotností (o 1,70 t), dosaženou použitím tenčího pancíře ale i novou věží, vyvinutou v roce 1948 konstruktéry ze závodu č.183. Nová věž se zakulaceným tvarem přední části a plochými boky (inspirace od tanku JS-3) poskytovala s nižší tloušťkou pancíře lepší balistickou ochranu. K 29. srpnu 1949 byly postaveny dva prototypy, které se v září předvedly komisi. Po provedených testech v měsíci listopadu komise udělila povolení zahájit sériovou výrobu. Ta začala v březnu 1950 a sériové tanky se od předchozích verzí odlišovaly především novou věží, sklonem spodní desky čelního pancíře, tloušťkou čela korby pouze 100 mm. Další změny se týkaly odstraněním kulometů na blatnících (pouze jeden v čele korby) a úpravou podvozku s instalací nových pásů o šířce 580 mm, což snížilo tlak na půdu na únosnou úroveň. Celkově bylo v této verzi vyrobeno 423 tanků v roce 1950 a v roce 1951 na 800 strojů.
Verze tanku T-54-3 : V roce 1951 byl tank T-54 modernizován, varianta nesla označení T-54 Model 1951 (Objekt 137Š) nebo také jen T-54. Vozidlo dostalo novou kupovitou věž, už bez plochých boků a bez bočních průzorů. Na stanoviště střelce byl místo teleskopického zaměřovače TŠ-2 umístěn nový zaměřovač TŠ-2-22. Sériová výroba jmenované verze (T-54-3) byla zahájena v roce 1952 a ukončena v roce 1954, verze vyráběna také licenčně v Polsku. V této variantě byl v nevelkých počtech vyráběn také velitelský tank, označovaný jako T-54K (Komandirskij), doplněný o radiostanici R-112, navigační systém TNA-2 a nabíjecí zařízení AB-1-P/30.

Technická data základního tanku T-54 :
> posádka : 4 muži
> hmotnost : 36 t
> rozměry : délka (s kanonem) 9000 mm, délka korby 6460 (6370) mm, šířka 3270 mm, výška 2400 (2350) mm, světlost 425 mm
> sériová výroba : 1948 až 1979
> zařazen : 1948
> výzbroj : kanon D-10T1 ráže 100 mm (34 nábojů), spřažený kulomet DT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm
> délka kanonu : 56 ráží
> pohon : vznětový dvanáctiválcový kapalinou chlazený motor V-54 s výkonem 387,7 kW (520 HP)
> rychlost : silnice až 50 km/h
> dojezd : silnice 360 až 400 km
> měrný tlak : 0,82 kg/cm2
> překážky : kolmá stěna 0,73 m, příkop 2,70 m, brod (bez přípravy) 1,40 m, s přípravou 5,0 m
(jiné zdroje uvádí jiná data :
> délka : 6200 mm, výška 2350 mm, další kulomet DT ráže 7,62 mm)

Na počátku padesátých let došlo v závodě č.183 UVZ (Uralvagonzavod) v Nižném Tagilu v konstrukční kanceláři OKB-520 k výrazným personálním změnám, A.A.Morozov byl zprvu nahrazen šéfkonstruktérem Kolesnikovem, který byl následně, v březnu 1953 vyměněn za Leonida N. Kartseva.

Verze tanku T-54A : Nový šéfkonstruktér navrhl modernizaci 100 mm tankového kanonu D-10T, svislou stabilizací STP-1 „Horizont“. Nový kanon, nyní s označením D-10G byl bez problémů umístěn do stávající věže. Nejprve byla na hlavni kanonu zkoušena úsťová brzda, nakonec však byla hlaveň opatřena ejektorem pro odvod spalin. Další modernizační prvky tanku, nyní s označením T-54A (Objekt 137G) zahrnovaly nový teleskopický zaměřovač TŠ-2A-22 pro střelce, infračervený periskop TVN-1 pro řidiče, radiostanici R-113, infrareflektor a další novinky v motorové části (elektrické olejové čerpadlo, vzduchový filtr), přídavné palivové nádrže, automatický hasící systém a zařízení na překonání vodních překážek na dně (OPVT- šnorchl). Tank T-54A byl do výzbroje sovětské armády přijat koncem (listopad) roku 1954, první obrněná vozidla této varianty začala z výrobních hal podniku UVZ vyjíždět asi v březnu roku 1955 a ukončena v dalším roce (1956). Téměř současně byly produkovány velitelské tanky T-54AK, které měly také navíc radiostanici R-112 a navigační zařízení TNA-2 a benzínový generátor AB-1-P/30. Toto příslušenství se však podepsalo na snížení vezené munice pro kanon o 5 nábojů.
Poláci vyrobili v období let 1956 až 1964 v licenci asi 3000 tanků ve verzích T-54A a T-54AM. V Československu se tank vyráběl v rozmezí let 1957 -1966, za tu dobu bylo zhotoveno 2480 T-54A a 120 velitelských vozidel T-54AK. Čína se také podílela na produkci jmenované verze, ale pod označením Type 59. Šlo o téměř nezměněnou kopii a v letech 1961 až 1987 bylo vyrobeno asi 6000 vozidel. Modernizované tanky později převzaly označení Type 69 a Type 80. Tanky základní varianty T-54 se kompletovaly také v Pákistánu.

Raná verze tanku T-54, bezprostřední předchůdce tanku T-55, který byl koncem 40. let jedním z nejmodernějších tanků na světě.

Verze tanku T-54B : Tato varianta modernizace tanku T-54 (Objekt 137G2), dostala nový dvojrovinný stabilizátor STP-2 „Cyklon“, který změnil označení kanonu na D-10T2S. Věž byla opatřena otočnou podlahou. Do tanku bylo namontováno zařízení pro jízdu pod vodou a došlo na zvýšení obsahu nádrží, které protáhly dojezd na zpevněném povrchu na 430 km. Na vozidla této varianty byly poprvé (v roce 1959) montovány infračervené zaměřovače TPN-1-22-11ve spojení s reflektorem L-2 „Luna“ (na čele věže) a světlometem OC-3 (na velitelské věžičce). Vývoj verze byl zahájen v roce 1955 a k její výrobě došlo asi v polovině (červen) roku 1957, která trvala do dubna 1959. Na výrobě se podílely závody č.183 UVZ, č. 75 a č.174. (Pro kanon byla také vyvinuta nová munice APFSDS, která zvýšila výkon zbraně a pomohla tak držet krok s tanky společenství NATO. Samozřejmostí byla omezená výroba velitelských tanků T-54BK, které byly obdobně vybaveny jako velitelská verze T-54AK. V polovině 70. let bylo několik set tanků verzí T-54 přestavěno na standard T-55 a označeno T-54M.

Verze tanku T-54C : Tyto varianty vycházely základem z verze T-54A, u verze T-54C byla odstraněna věžička střelce a na její místo byl dán pouze průlez s poklopem otvíraným dopředu.

Tank T-54, pravděpodobně ukořistěný egyptské armádě v roce 1969. Izrael tato vozidla zmodernizoval a označil jako Tiran-4.

Verze tanku T-54X : Verze T-54M (Objekt 139) sloužily jako testovací vozidla s prototypem kanonů D-54T a D-54TS ráže 100 mm se stabilizátory „Raduga“ a „Molnija“ (byly později použity v tanku T-62). Jelikož testy neprobíhaly podle plánu, byly v dalších verzích použity kanony typu D-10T. Stroje byly také využity na zkoušky nového motoru V-54-6 s výkonem 426,7 kW (580 HP). Verze T-54C a T-54X nebyly nikdy vyráběny sériově. Prototypové stroje T-54M byly po modernizaci tanků T-54 na verzi T-55 (které pak převzaly označení T-54M) označeny jako T-54X.

Verze tanku T-54M : Verze tanku T-54 modernizované na standard tanku T-55. Velitelské tanky těchto verzí obdržely označení T-54MK.
Na podvozku a konstrukci tanku T-54 byly postaveny zabezpečovací stroje a různé bojové speciály. Například : plamenometný tank OT-54, ženijní tank MTP-3, vyprošťovací tank BTS-2, samohybný těžký jeřáb SPK-12G, mostní tank MTY-12, protiletadlový tank ZSU-57-2 , samohybné dělo SEU-122-54 a mnoho dalších vozidel.

Veze tanku T-55 byla vlastně rozsáhlá modernizace tanku T-54, ale z politických a propagačních důvodů jí bylo přiděleno nové typové označení T-55. Začalo to vývojem systému ochrany proti zbraním hromadného ničení, a při plánování jeho instalace bylo rozhodnuto o celkové modernizaci konstrukce i výrobní technologie tanku, což mělo zvednou jeho bojové možnosti. Některé moderní prvky byly již testovány na zkušebních prototypech T-54M (Objekt 139). Samotný tank T-54, jak bylo dokázáno při prvních testech jaderných zbraní menších hodnot (2 -15 kilotun, jen pro srovnání, jaderná puma shozená v roce 1945 na Hirošimu měla přibližnou hodnotu 20 kilotun TNT) je provozuschopný, nachází-li se nejméně 300 m od epicentra výbuchu. Posádka má šanci přežít pokud je tato vzdálenost víc jak dvojnásobná, což je nejméně 750 m od epicentra výbuchu. Na tomto systému začala počátkem padesátých let pracovat konstrukční kancelář KB-60 charkovského závodu, s ukončením v roce 1956, kdy předala materiály UVZ v Nižném Tagilu. Šlo o systém hermetického uzavření tanku, který by za 0,3 sekundy od zjištění záření gama, provedl uzavření bojového prostoru posádky (tzn. hermetické uzavření korby a věže, uzavření všech otvorů nasávající vzduch a vypnutí motoru). Systém byl označen jako Paz (Protivoatomnaya zashchita), ale nebyl účinný proti radiaci a plynům, chránil posádku proti tlakové vlně a radioaktivnímu spadu.


< Tank sovětské výroby ve verzi T-55A
> Tank peruánské armády verze T-55M1 (Leon 1)

Verze tanku T-55 : Mimo instalace zmíněného systému bylo plánováno použít jako pohon motor V-55 s výkonem 432,5 kW (580 HP), kde se na vyšším výkonu odrazilo zvýšení tlaku paliva. Dále bylo zamýšleno zahřívání klikové skříně motoru, montáž odstředivého olejového filtru, použití dvoustupňových bočních planetových převodovek a opět zvýšení palivových nádrží na 680 l. Modernizace odstranila láhev se stlačeným vzduchem na startování (nahrazena kompresorem AK-150S s elektrickým startérem), zvýšila počet vezené munice z 34 na 43 granátů (18 uložených v tzv. mokrých schránkách ve vnitřních palivových nádržích), periskopy TPKU nahradila typem TPKUB/ TPKU-2B. Střelec využíval k pozorování přístroj TNP-165. Do nového tanku měl být dále instalováno zařízení TBA vytvářející kouřové krytí a hasící systém Rosa, odstraněn by měl být kulomet DŠK ráže 12,7 mm, neboť byl málo účinný (úprava věžičky). Základní verze tanku T-55 byla přijata do výzbroje sovětské armády 3. května 1958.
Jak už zde bylo uvedeno, základní bojový tank T-55 je vlastně silně modernizovaná varianta tanku T-54, který vznikl vývojem tanku T-44 a tak se nijak neodlišuje od standardu, a to s řídící sekcí vpředu, bojovým oddílem uprostřed a motorovým prostorem v zadní části korby. Posádka tanku je čtyřčlenná, řidič v přední části korby vlevo, zbytek pak ve věži, střelec s velitelem (za střelcem) po levé straně kanonu, nabíječ vpravo. Korba tanku T-54/55 je svařovaná z válcovaných desek z homogenní oceli. Odlévaná věž tanku je uložena ve středu korby, s tloušťkou pancíře čela 200 mm. Ve věžích tanků variant T-54/55 jsou lafetovány verze kanonů D-10T ráže 100 mm s délkou hlavně 56 ráží. Sekundární výzbroj tvoří převážně kulomety SGMT/PKT ráže 7,62 mm doplňované protiletadlovými kulomety DŠK/DŠK-M ráže 12,7 mm (později KPVT). Podvozek je složen z pěti párů pojezdových kol s kovovými ráfky opatřené gumovou bandáží a tlumiči. Hnací kola jsou vzadu, napínací vpředu, pojezdová kola jsou upevněna na torzních tyčích, s větším odstupem mezi prvním a druhým kolem než u ostatních kol. Ochrana horní větve pásu byla zavedena až u pozdějších verzí. Výfuk motoru je vyveden u levého blatníku. Tanky T-54 a T-55 jsou na první pohled velmi podobné a je těžké je od sebe odlišit neboť hodně tanků T-54 bylo upraveno na standard tanku T-55, rozdíly jsou tak snižovány shodným označením T-54/55.
Po dobu sériové výroby a armádní služby byly tanky T-55 neustále vylepšovány a modernizovány. Již na začátku velkovýroby dostaly tanky T-55 nové zaměřovače TŠ-2B32P, v roce 1959 byla část vozidel přizpůsobena na montáž kolových odminovacích zařízení PT-55, později pak na uchycení buldozerové radlice BTU s hmotností 2,3 t nebo BTU-55 s hmotností 1,4 t. Na začátku 70. let proběhla v závodě UVZ další modernizace přidáním protiletadlových kulometů DŠK-M nebo KPVT. Rokem 1974 byly tanky T-55 vylepšeny o laserové dálkoměry KTD-1 či KTD-2 a radiostanice R-123 či R-123M. Neustále se však konstruktéři snažili modernizovat nebo jinak prodloužit životnost tankového pojezdu. Počátek 80. let se podepsal na celkové modernizaci tanků typu T-54 a T-55.
Přestavba strojů T-54 na standard T-55 si vyžádala výměnu pohonu, hlavních zbraní, nádrží a optických přístrojů. Takto upravené varianty se měly co nejvíce přiblížit bojovým kvalitám moderních tankům jakým byl například tank T-72. Československá varianta převzala označení T-54AM, polské tanky pak T-55U. Program modernizace Rada ministrů Sovětského svazu oficiálně schválila 25. července 1981, modernizace se rozběhla v dubnu 1983, předtím jej však vypracovala skupina odborníků z omského KBTM.
Technická data tanku T-55 :
> hmotnost : 36,6 t
> rozměry : délka (s kanonem) 9000 mm, délka korby 6460 mm, šířka 3270 mm, výška (po věž) 2400 mm, světlost 425 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený motor V-55 s výkonem 433 kW (580 HP)
> výzbroj : kanon D-10T ráže 100 mm s drážkovanou hlavní, spřažený s kulometem SGMT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm ( PLK 35/46 ráže 12,7 mm)
> rychlost : silnice 50 km/h
> dojezd : silnice až 501 km (s přídavnými nádržemi až 600 km
> obsah nádrží : 961 litrů
> pancíř : 30 až 203 mm (čelo věže)


< Tank T-55 byl vytvořen klasickým způsobem, svařovaná korba je rozdělena na tři sekce, řídící vpředu, bojová ve středu a pohonná v zadní části vozidla.
> Muzejní exemplář tanku T-55. Třebaže byla výroba tohoto vozidla započata před více než padesáti lety, jeho různé varianty se účastní četných lokálních válečných konfliktů i v současnosti.
Verze tanku T-55A : Kolektiv šéfkonstruktéra L.N. Karceva v Nižném Tagilu vyvinul v roce 1961 vozidlo Objekt 155A, které obsahovalo vnitřní obložení POV, Tento systém ochrany posádky tanku před proudem rychlých neutronů doplňoval systém PAZ (ochrana před gama paprsky a tlakovou vlnou). Tento systém ochrany nejen plnil požadovanou funkci a chránil celý vnitřek tanku před tímto druhem záření, ale i chránil posádku před úlomky prostřeleného pancíře. Verze s tímto druhem ochrany převzala označení T-55A a armáda ji přijala do výzbroje k 16. červenci 1962. Mimo doplnění systémem POV byla u této verze prodloužena korba z 6040 na 6200 mm a tank přišel o kulomet umístěný v přídi korby. Změny se podepsaly na zvýšení celkové hmotnosti na 38 t. Tanky verze T-54A začaly vyjíždět z výrobních hal UVZ a charkovského podniku v roce 1963, v Nižném Tagilu byla výroba ukončena v roce 1977, v Charkově už v roce 1967. I tato varianta byla v průběhu výroby a provozu modernizována, například v roce 1965 byly stroje osazovány novými pásy s předpokládaným dojezdem 2000 až 3000 km, přičemž dostaly nová hnací 14-tizubá kola (místo 13-tizubých). Vozidla byla opět doplněna velkorážným kulometem DŠK-M ráže 12,7 mm (od roku 1970), instalace kvantového topografického dálkoměru KTD-1 Něva a zaměřovače TŠM-32PM (od roku 1974). Zastaralé radiostanice R-113 byly vyměněny za novější radiostanice R-123 a pozdější výrobní série obdržely gumové zástěry na boky, chránící horní větev pásu a prosklené průzory využívané řidičem při delších přesunech. Na zadní desku pancíře korby bylo nyní možné upevnit dva dvěstělitrové sudy s palivem.
Samozřejmostí byla také malá produkce velitelských tanků s označením T-55K a T-55AK vybavené navíc radiostanicí, navigačním zařízením TNA-2 a benzínovým generátorem AB-1-P/30. Toto příslušenství snížilo vezenou munici pro kanon o 5 nábojů.
Tanky T-55 se v licenci vyráběly v Polsku a Československu, kde výroba probíhala od roku 1964 do konce roku 1967 ( verze T-55), od roku 1967 do 1982 v závodech ZTS Martin (verze T-55A, T-55AK), v celkové produkci 3820 strojů, ze kterých byla větší část exportována do NDR, Maďarska a Jugoslávie.
Technická data tanku T-55A :
> hmotnost : 36 t
> rozměry : délka (s kanonem) 9000 mm, délka korby 6460 mm, šířka 3270 mm, výška (po věž) 2350 mm, světlost 425 mm
> pohon : vznětový, kapalinou chlazený motor V-55A
> výzbroj : kanon D-10T2S ráže 100 mm s drážkovanou hlavní, spřažený s kulometem PKT ráže 7,62 mm, protiletadlový kulomet PLK 35/46 ráže 12,7 mm
> dostřel (výška cíle 2 m) : 1000 až 1100 m

Verze tanku T-55M : U této verze šlo o modernizaci starší verze T-55 se zaměřením na pancéřovou ochranu. Na čelo korby a věže přibyly přídavné kompozitní pancéřové desky, které navýšily tloušťku čelního pancíře korby na 250 mm (celkově tři vrstvy 30+120+100 mm), čela věže na tloušťku 490 mm (tři vrstvy 60+230+200). Dále byla zesílena podlaha korby a upevněny gumové protikumulativní zástěry na ochranu horní větve pásů. Na zadní část korby byly uchyceny dva dvěstělitrové barely s palivem. Stávající výzbroj zůstala, ale byl instalován systém řízení palby SUO Volna a střelecký systém 9K116 Bastion. Vybavení tanku se navýšilo o stabilizátor kanonu Cyklon M1, laserový dálkoměr KTD-2, dálkové zaměřovače TŠSM-32PV a 1K13, přístroj pro noční vidění TNP-1-22-11, radiostanici R-173 a balistický počítač BV-55. Pohon tanku s hmotností 40,9 t zajišťoval motor V-55U s výkonem 456 kW (620 HP), který dal vozidlu rychlost 54 km/h.
Verze tanku T-55M1 : Stejně modernizovaná verze jako T-55M, jen o pohon tanku se postaral výkonnější motor V-56-5M s výkonem 507,5 kW (690 HP).

Verze tanku T-55AM : Toto označení připadlo na shodně provedenou modernizaci tanku T-55A. Zde byl zvýšen obsah nádrží na 680 l, což vytáhlo dojezd tanku jen na vnitřní nádrže na 290 km. Úpravy se podepsaly na zvýšení hmotnosti na 41,5 t, ale i tak jel tank po zpevněném povrchu rychlostí až 50 km/h.

Tank verze T-55AMV

Verze tanku T-55AM1 : Shodná varianta jako T-55AM, odlišnost je pouze v motoru, zde byl použit motor V-46-5M s výkonem 515 kW (691 HP).
Od této varianty byly odvozeny další verze : T-55AM2, T-55AM2P, T-55AM2PB a T-55AM2B upravené pro armádu Německé demokratické republiky.

Verze tanku T-55MV : Omská konstrukční kancelář v roce 1985 navrhla verzi s reaktivním pancířem označenou jako T-55MV, která vycházela z typu T-55M. Tento modernizovaný tank měl na čelní části korby a věže upevněny bloky reaktivního pancíře. Tyto výbušné nálože se nacházely také na bočních přídavných deskách (zástěrách) přes celý řídící a bojový prostor. Tank i ze zesíleným dnem korby dosahoval hmotnost 37,4 t. Jinak se od verze T-55M zvláště neodlišoval, měl s ní shodnou motorovou jednotku i výzbroj. Odlišná varianta tanku T-55MV existovala také s motorem V-46-5M z tanku T-72, označená jako T-55MV1.

Verze tanku T-55AMV : Reaktivním pancířem doplněná verze tanku verze T-55A. Zde byl také vyzkoušen motor V-46-5M (popřípadě V-46-6 s výkonem 582 kW (780 HP) , verze pak přijala název T-55AMV1.

Verze tanku T-55M5 : Jednalo se o standardní tanky T-55M s reaktivním pancéřováním, novým systémem řízení palby a modernějším stabilizátorem.

Verze tanku T-55M6 : se od předchozího typu viditelně odlišovala neboť prodloužená korba dostala podvozek se šesti páry pojezdových kol, úplně novou věž a byla bez nabíječe, protože tento typ měl automaticky nabíjený kanon 2A46M. S předchozí verzí T-55M5 byly určeny převážně pro export, podle přání zákazníka bylo možné instalovat do tanku moderní systémy (z tanků T-72B, T-80U) jako třeba systém řízení palby 1A40-1, systém 9K120 Svir a jiné. Samozřejmostí byl motor V-46-5M.

Verze tanku T-55AD : Zde se jedná o rozsáhlou modernizaci tanku T-55A, s výzbrojí a výstrojí z tanku verze T-55M. Tento tank měl zesílenou čelní část korby na tloušťku pancíře 250 mm a čelo věže na tloušťku až 460 mm. Mimo zesílené dno korby se tento stroj vyznačoval uchycením aktivní ochrany „Drozd“, schopným reagovat proti řízeným střelám v úhlu 40° před tankem. Díly reaktivního pancéřování se skládaly z výbušek ZUOF 14, přičemž část vyrobených strojů byla navíc doplněna vrhači dýmových granátů. Mimo tuto verzi byly k pohonu použity jiné motory (V-46-5 nebo V-46-6) a verze převzaly označení T-55AMD a T-55AMD1.
Na podvozku a konstrukci tanku T-55 byly postaveny zabezpečovací stroje a různé bojové speciály. Například : plamenometný tank TO-55, těžký obrněné transportér BRT-T, dále ženijní, vyprošťovací a mostní tanky.

Pokračování ve 2. části