PALBA.CZ

Potlačování hladových bouří v R-U

"Je to situace krajně kritická, zoufalá, situace, kdy nejde už o pouhý nedostatek, nýbrž o hlad, největší hlad."

V dobách Rakousko-Uherska počítala Vídeň s potlačováním lidových nepokojů pomocí vojska. Platila ale přísná pravidla, která určovala, jací vojáci mohou být nasazeni na podobný zásah proti demonstrujícím občanům. Podmínkou byl nejen ukončený výcvik, ale také schopnost sebekázně. Bylo nutno potlačit unáhlené jednání, které by mohlo mít nedozírné následky. Cílem tedy bylo situaci především uklidnit již samotným nasazením vojáků a vyhnout se obětem na životech. Patrně nikoho nepřekvapí, že největší lidové nepokoje probíhaly koncem války kvůli nedostatku potravin, podle čehož jsou známy jako "hladové bouře". Již v průběhu roku 1915 byly zavedeny potravinové lístky a přídělový systém na četné druhy zboží, což ale znamenalo jen dočasné a nouzové řešení. Přes rychlý růst cen, stále víc ...

Když se poražená Tichooceánská eskadra 11. srpna vrátila do Port Arturu, nedočkaly se posádky vřelého přijetí. K největším zastáncům průlomu do Vladivostoku patřil generál Stessel, jenž seznal, že k dalšímu pokusu prorazit blokádu už nedojde a pevnost musí počítat se stupňujícím se tlakem nepřátelských vojsk. Proto nekompromisně požadoval, aby většinu lodních kulometů, stejně jako lehkých a střed ...

Po zprávě o přepadení Port Arturu vyhlásil Petrohrad 10. února Nipponu válku a o dva dny později Tokio opustil ruský vyslanec baron Rosen, přičemž císařovna Haruko zahrnula jeho choť dary a trapnou frašku završila konstatováním, jak hluboce lituje jejího odjezdu. Z pohledu Evropana vyvolávaly údiv i nové doutníky s vlasteneckými názvy (Jamató, Asahi, Šikišima,...), či mikadovo nařízení zakazující Japoncům nosit ruské řády, přičemž Mucuhito o totéž během pobytu u svého dvora požádal i zahraniční diplomaty. Inu jiný kraj, jiný mrav.




Po zprávě o přepadení Port Arturu vyhlásil Petrohrad 10. února Nipponu válku a o dva dny později Tokio opustil ruský vyslanec baron Rosen, přičemž císařovna Haruko zahrnula jeho choť dary a trapnou frašku završila konstatováním, jak hluboce lituje jejího odjezdu. Z pohledu Evropana vyvolávaly údiv i nové doutníky s vlasteneckými názvy (Jamató, Asahi, Šikišima,...), či mikadovo nařízení zakazující Japoncům nosit ruské řády, přičemž Mucuhito o totéž během pobytu u svého dvora požádal i zahraniční diplomaty. Inu jiný kraj, jiný mrav.



...

Jak již bylo řečeno Nippon přikročil k přípravě na konfrontaci s Ruskem bezprostředně po skončení čínsko-japonské války, o čemž svědčí enormní růst zbrojních výdajů, které každoročně spolykaly téměř 50 % státního rozpočtu, a do r. 1903 činily 773 milionů jenů. Tento vývoj kvitovali majitelé zahraničních zbrojovek, neboť např. Krupp od nich získal zakázky za 70 milionů marek. Jistě, část těchto výdajů Japonci hradili z postupně splácené čínské kontribuce, a svým dílem přispěli i uvědomělí občané a ve ...

Po skončení trojintervence přikročilo Tokio k ovládnutí Formosy, jejíž guvernér podporovaný tamějšími úředníky, se na protest proti podpisu Šimonosecké smlouvy prohlásil prezidentem nezávislé republiky, načež jeho volání do zbraně vyslyšelo 12 000 mužů tvořících zárodek ozbrojených sil nově vyhlášeného státu obývaného přibližně 3 miliony Číňany a 120 000 domorodci. Tito špatně vyzbrojení bojovníci však pro zkušené japonské vojáky nepředstavovali rovnocenné soupeře, tudíž když se pod ochranou válečných lodí koncem května 1895 na ostrově vy ...

Přípravy na vylodění začaly už počátkem září. Tehdy ještě plánovali debarkovat posilový garnizon v ústí Tedongu, jenomže po porážce u Pchjongjangu jej přesměrovali k deltě Ja-lu. Severní loďstvo se 15. září přesunulo do Ta-lienu, kde už dýmalo pět zrekvírovaných parníků, na nichž se tísnilo 6500 vojáků. Číňané naložili uhlí, načež krátce po půlnoci opustili přístav. Hlídky byly v pohotovosti, neboť Japonci se mohli pokusit výsadku zabránit, takže se transporty držely u břehu poloostrova Liao-tung a od moře je kryly válečné lodě.



Admirál Ťing D ...

V době, kdy boji u Komárna zahajoval I/I pl. SS svoji slovenskou anabázi a kdy to těžší ho ještě čekalo, nábor dobrovolníků u pražského plukovního tělesa stále neustával. Ba naopak.

Dne 14. června byl do Brna vypraven v pořadí již čtvrtý sokolský prapor (IV. sokolský prapor), v této podobě prapor poslední. Hned o čtyři dny později totiž vyšlo v platnost nařízení MNO, které rušilo vysílání samostatných sokolských jednotek na Slovensko bez patřičného výcviku. Toto rozhodnutí pak de facto jen ztvrzovalo již dříve zmíněné, kdy doplňování sokolských jednotek na Slovensku mělo být možné jen muži s patřičným výcvikem, respektive muži ze stavu I. pluku SS (výnos MNO č. 29.960 z 10.6.1919) 1).



1) A jako téměř vždy, i v tomto ohledu můžeme nalézt výjimku. Eskalace bojů na Slovensku mj. odhalila



...

„Čína, která byla v průběhu dlouhých staletí prezentována jako nedostižný kulturní ideál, se rázem stala synonymem stagnace a nepřítelem „pokroku“. Ubohý korejský národ sténal pod čínským jhem a jakoby sám žádal Japonce, aby mu vybojovali nezávislost.“ Napsal o postoji Nipponu během této války A. Meščerjakov. „Japonská elita nyní naznala, že její historická úloha spočívá v probuzení Číny, Koreje a následně i zbytku Asie z dlouhého feudálního spánku .“



Po převratu z 23. července už Japonci hledali pouze záminku k zahájení války. Tokio si jak víme pro své úmysly zajistilo tichou podporu Wash ...

Na první pohled připomínal poměr sil obou soupeřů souboj Davida s Goliášem. Pravda, Čína měla ve zbrani 1 244 000 mužů a mobilizační potenciál nejlidnatější země světa byl takřka nevyčerpatelný, jenomže kupř. list Hamburg Nachrichten odhadl počet bojeschopných vojáků na pouhých 387 000. Zdejší vojsko se totiž dělilo na řadu kategorií, z nichž pouze tzv. nové jednotky měly moderní výzbroj a byly organizovány podle evropského vzoru. Realita byla taková, že jenom 3/5 této obrovské armády měly střelné zbraně a zbytek se musel spokojit s píkami, kopími, šavlemi a dalšími chladnými zbraněmi vhodnými spíše na přehlídku bojových tradic, než na soudobé bojiště.




Na první pohled připomínal poměr sil obou soupeřů souboj Davida s Goliášem. Pravda, Čína měla ve zbrani 1 244 000 mužů a mobilizační potenciál nejlidnatější země světa byl takřka nevyčerpatelný, jenomže kupř. list Hamburg Nachrichten odhadl počet bojeschopných vojáků na pouhých 387 000. Zdejší vojsko se totiž dělilo na řadu kategorií, z nichž pouze tzv. nové jednotky měly moderní výzbroj a byly organizovány podle evropského vzoru. Realita byla taková, že jenom 3/5 této obrovské armády měly střelné zbraně a zbytek se musel spokojit s píkami, kopími, šavlemi a dalšími chladnými zbraněmi vhodnými spíše na přehlídku bojových tradic, než na soudobé bojiště.



...

Špandava

hradiště, hrad, citadela







52° 54′ 12″ N 13° 21′ 26″E



V rozlehlé rovině Braniborska na místě soutoku řek Havoly a Sprévy stálo od nepaměti strategické opevnění. No od nepaměti.. písemné prameny jsou více než skromné a ani těch archeologických není nejvíce.. takže vlastně ano – od nepaměti. Slovanské obyvatelstvo přišlo do oblastí dnešního severovýchodního Německa ve dvou vlnách, přičemž nejstarší zmínka o nově příchozích je roku 512, kdy sem dorazili Slované podél pobřeží Baltského moře a potkali se s germánskými Heruly. Druhá vlna pak přišla z Čech podél Labe v 7. a 8. století. Střední část dnešního Braniborska ovládal kmen Havolanů (Stodoranů), mezi jejichž sídla kromě Braniboru a Postupimi řadí roku 845 tzv. Bavorský geograf i Špandavu, původně snad Špandov. Místní Slované nevytvořili dostatečně silný stát ani se nesnažili o přijetí k ...