PALBA.CZ

Rádiová komunikace probíhala převážně telegraficky, fonicky, případně radiodálnopisem. Každý typ komunikace používá jiný způsob modulace vysílače.
Technicky nejjednodušší typ provozu je telegrafní. Radista vysílá text pomocí telegrafního klíče v tzv. Morseově abecedě, kde má každé písmeno přiřazen jeden sled teček a čárek. V rytmu těchto teček a čárek je přerušovaná nosná vlna, generovaná vysílačem. Na přijímací straně je pomocí zařízení nazývaného BFO (Beat Frequency Oscilátor, česky „záznějový oscilátor“) přijímaná přerušovaná nosná vlna převedená do slyšitelné podoby – pípání v rytmu protistanicí vysílaných značek v Morseově abecedě.
Telegrafie je zde od samého počátku rádiového vysílání. Její značnou výhodou je vedle technické jednoduchosti potřebného zařízení i vysoká komunikační účinnost. Dobrý telegrafista dokáže přijímat i signály na hranici šumu a v prostředí, zarušeném atmosférickými výboji. To vše je ale vykoupeno nutnost ...

Kmitočtový rozsah radiostanice vymezuje nejnižší a nejvyšší pracovní kmitočet, na kterém je schopná pracovat. Kmitočet se dnes uvádí takřka výhradně v jednotkách Hz, což je počet úplných kmitů nosné vlny za jednu sekundu. V době, o které pojednává tato kniha, se spíše používal pojem vlnová délka, což je vzdálenost, kterou urazí jeden úplný kmit nosné vlny. Vzájemný přepočet je jednoduchý a vychází z konstantní rychlosti světla, která činí přibližně 300 000 km/s. Například vlnová délka 100 m je ekvivalentní kmitočtu 3 MHz a kmitočtu 15MHz odpovídá vlnová délka 20 metrů. Místo jednotky Hz se tehdy používala jednotka cykl (zkráceně „c“), například kmitočet 15 MHz se tedy uváděl jako 15 Mc.

Základní rozdělení kmitočtů, na kterých zpravidla pracovala tehdejší rádiová zařízení, vypadá zhruba takto:

Kmitočet vlnová délka označení angl. zkratka

• 30kHz – 300kHz 10 km – 1 km dlouhé vlny (DV) LF

• 300kHz – 3 MHz 1 km – 100 m střední vlny (SV)

...

Romové a Sintové v německé armádě

Mezi všemi zločiny, které nacisté spáchali spolu se svými spojenci, dominuje takřka úspěšné vyhlazení Židů. Nacistická rasová ideologie označila i mnohé další skupiny osob, které podle ní neměly právo na život. Mezi ně patřili především lidé s postižením a Romové a Sintové, kteří se s označením za "rasové cikány" a "míšence" stali také oběťmi systematického pronásledování na základě "rasy". Byli deportováni do Auschwitz-Birkenau, nebo nuceně sterilizován. Toto opatření sice na první pohled nevypadá tak krutě jako vražda v plynové komoře, ale je stejně genocidní. Nacistické plány na to, co by se s "cikány" mělo stát, se podobně jako plány týkající se Židů postupem času vyvíjely. Finálním "řešením" bylo v obou případech masové vyvražďování v plynových komorách, nebo otrocká práce v koncentračních táborech, která ve většině případů končila smrtí.

Pojmem Sintové se označují němečtí Romové. Jméno se odvozuje pravděpodobně o ...

Námořní i pozemní operace se v Pacifiku odehrávaly na obrovských rozlohách. Jejich koordinace a řízení bylo závislé na rádiovém spojení, o kterém budou stručně a zjednodušeně pojednávat následující řádky tak, abych přiblížil problémy, se kterými se spojaři v té době potýkali.

Rádiové spojení je založeno na přenosu informace pomocí elektromagnetického pole. Přístroj, který elektromagnetické pole generuje, se nazývá vysílač. Vytváří nosnou vlnu o požadovaném kmitočtu a na ní namoduluje přenášenou informaci. Výsledek je přiveden do antény a vyzářen do prostoru formou elektromagnetického pole. Na přijímací straně je tento signál zachycen anténou a přiveden do přijímače, kde proběhne demodulace – převedení do srozumitelné podoby. Každá radiostanice tedy obsahuje vysílač, přijímač, anténu a napájecí zdroj.

Konstrukční provedení radiostanice záleží především na účelu, k ...

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 195.



Mapa regionů Filipín. Wikipedie.
Dne 17. května 1945, byli japonští obránci vytlačeni na jižní části ostrova Negros ze svých nejlepších postavení. Jenomže ještě trvalo dalších deset dní, než byl jejich organizovaný odpor zcela zlomen. Mezi dny 7. – 12. června 1945 byla zlikvidována poslední zuřivě bojující skupina japonských obránců. Dne 20. června 1945 americký 164. pluk ostrov Negros opustil a zbytek Japonců, kteří se ukrývali v horách u jižního pobřeží, si pak vzali na starost filipínští partyzáni a jedna rota 503. výsadkového pluku, která tam byla přemístěna ze severní části ostrova. Americké velitelství předpokládalo, že z Oieho uskupení mohlo po tvrdých bojích zůstat naživu maximálně tak něco kolem tří set mužů, ale po skončení války, jich z hor sestoupilo 880.
Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str. 506, konec organizovaného odporu na jižním Negrosu popisuje n ...

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 192.



Mapa regionů Filipín. Wikipedie.

Přepravou americké 41. divize – bez 186. plukovní bojové skupiny, která ještě stále zůstávala na ostrově Palawan – k poloostrovu Zamboanga, byla tehdy pověřena operační skupina 78.1 kontradmirála Forresta B. Royala a předinvazním ostřelováním pobřeží skupina dvou lehkých křižníků a šesti torpédoborců kontraadmirála Russella S. Berkeyho.



Ilustračně: RAdm Russell Berkey. Wikipedia.

https://en.wikipedia.org/wiki/Russell_S._Berkey
Zpravodajská služba tehdy dodala informace, že se na Zamboangském poloostrově nachází 8 300 Japonců 54. samostatné smíšené brigády generálporučíka Tokčiho Hódžóa, a proto štáb americké 8. armády předpokládal, že Zamboanga, nejdůležitější město na poloostrově, bude silně opevněno. A i proto, Berkeyho skupina zahájila pak ostřelování Zamboangy a také vybraných výsadkových pláží, které se nacházely ...

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 189.





Rozložení japonských sil na Luzonu, 11. ledna 1945.
Když takto dále probíráme útočné operace na severním Luzonu proti japonské bojové skupině Šobu, které velel generál Jamašita velitel 14. armády, musíme si říci, že Cagyaenské údolí, které bylo klíčovou zásobárnou potravin pro celou skupinu Šobu, je široké asi tak 65 kilometrů a táhne se od města Appari na severním pobřeží Luzonu 350 kilometrů na jih k městu Bambang. Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str., 477., v americké historiografii nalezl a dodává i další popis, a tak píše, cituji:

„Na východní straně je odděluje od Tichého oceánu pohoří Sierra Madre a na západě je ohraničováno pohořím Cordillera Central. Z jihu vedou do Cagayanského údolí dva strategické průsmyky: Baletský a Slacsacký. Ještě před spojeneckým vyloděním na Luzonu nařídil generál Jamašita 105. pěší divizi přesunout se z Manily do ...

Námořní bitva na Balatonu

Uhry byly v minulosti svědkem mnoha krvavých střetů mezi Turky a Habsburky. V letech 1591-1606 probíhal vleklý konflikt známý jako Patnáctiletá válka (Dlouhá turecká válka nebo třetí turecká válka). Zajímavostí je, že v ní došlo k jediné významné bitvě a zároveň první od nechvalně proslulé bitvy u Moháče (1526) - bitvě u Mezőkeresztese (1596), která rovněž skončila nečekaným vítězstvím vyčerpaných Turků. Ve válce se proslavil mimo jiné uherský šlechtic Ferenc Nádasdy (1555-1604), manžel Alžběty Báthoryové a věrný stoupenec Habsburků, neboť byl od svých 12 let vychován na královském dvoře společně s dětmi císaře Maximiliána II. V hodnosti hlavního velitele Zadunajských vojsk se Nádasdy v roce 1602 zúčastnil bitvy o Budí ...

Německé freikorpsy v Pobaltí

Po většinu války panoval v Pobaltí relativní klid, rok 1918 ale odstartoval sled dramatických událostí. Německo v podstatě okupovalo Pobaltské země a brzy mělo být spojení ještě těsnější. Dne 20. dubna místní Němci na svém sjezdu v Rize formálně deklarovali odtržení celého Pobaltí od Ruska a jeho přičlenění k Německu v rámci personální unie. Dalšímu vývoji však učinil přítrž konec války na podzim 1918. Mocenské vakuum po kolapsu Německého císařství dalo šanci místním politickým reprezentacím, aby dokončily své státotvorné aspirace. Litevská rada sice vyhlásila nezávislost již v únoru 1918, ale císařské mocenské zájmy ji respektovaly jen v případě začlenění vévodství do říše. Avšak v posledních týdnech války dal německý kancléř Max Bádenský Litevcům volnou ruku v otázce budoucnosti jejich země, a dokonce podmíněně přislíbil stažení ozbrojených složek. Berlín uznal právo litevské rady na říze ...

Námořní bitva u Riachuela

Občas se stane že poblázněný diktátor zatáhne celý svůj národ do nesmyslné války s kvanty obětí ve vlastních řadách, no a jednou z nejbizarnějších byla nepochybně Paraguayská válka (1864–1870), která si vyžádala životy většiny mužské populace a dodnes jde o nejkrvavější válku v dějinách latinské Ameriky. Započal ji paraguayský diktátor Francisco Solano López (1827-1870) a střetl se v ní proti úctyhodné alianci Brazílie, Argentiny i Uruguaye. Zajímavostí je, že krvavé boje neprobíhaly jen na souši, ale rovněž na moři - tedy přesněji na místních řekách. K rozhodujícímu střetu došlo 11. června 1865 na řece Paraná, přičemž bitva je známá jako bitva u Riachuelo. Paraguayská flotila komodora Pabla Ignacia Mezi (1813-1865) opustila 10. června přístaviště s cílem napadnout brazilské loďstvo vedené (1813-1865) opustila 10. června přístaviště s cílem napadnout brazilské loďstvo vedené ...