PALBA.CZ

Fedosij Justynovyč Ščus

Velitel kavalérie v Černé armádě anarchisty Nestora Machna a jeho pravá ruka. Fedosij Justynovyč Ščus se narodil 25. března 1893 do chudé ukrajinské rolnické rodiny ve vesnici Dibrovki (Velikomichajlovka) na východě dnešního Pokrovského rajonu v Dněpropetrovské oblasti. V roce 1915 byl povolán ke službě u černomořské flotily imperiálního ruského námořnictva, konkrétně na bitevní loď Ioann Złatoust (Иоанн Златоуст). Tento predreadnought třídy Jevstafij byl postaven ještě před první světovou válkou a dokončení bylo značně zdrženo změnami, které odrážely poučení z rusko-japonské války z roku 1905. Fedir se v námořnictvu hodně věnoval sportu, byl šampionem ve francouzském boxu a zápase, znal dobře jiu-jitsu, bez velkého úsilí prý dokázal kohokoliv přiškrtit rychlým chvatem. Během služby se začal zajímat o anarchokomunismus a s kolapsem flotily se připojil k jednomu z oddílů revolučních námořníků. V roce 1917 se vrátil do vlasti a stal se jedním z nejaktivnějších členů Černé gardy, anarchistické organizace ve městě Huljajpole v Záporožské oblasti. Zde založil vlastní partyzánskou skupinu, se kterou bojoval od června 1918 proti vojskům Ústředních mocností a Hejtmanátu, který vedl Pavlo Skoropadskyj (1873-1945). Jeho skupina byla poražena v bitvě proti ukrajinským vojákům Hejtmanátu a uprchl s dalšími šesti partyzány do Dibrivského lesa. Zde se 26. září 1918 setkal s Nestorem Machnem (1888-1934) a byl svědkem jeho vítězství nad rakousko-uherským plukem. Následně jej Ščus provolal svým "baťkou" a stal se jeho věrným příznivcem. V řadách anarchistické Černé armády rychle stoupal v hodnostním žebříčku. Od února do května 1919 byl příslušníkem štábu 3. zadeprovské brigády. Od července do srpna velitelem kavalérie, od září do prosince velitelem 1. jezdecké brigády 1. doněckého sboru Revoluční povstalecké armády Ukrajiny (Černé armády). Od března 1920 do dubna 1921 byl členem velitelského štábu RPAU. Od května do června 1921 byl náčelníkem štábu 2. sboru RPAU.
Fedosij Ščus je jedním z nejbarevnějších a nejzajímavějších, ale zároveň jedním z nejbrutálnějších anarchistů doby občanské války. Pamatuje se na něj jako na extravagantního mladíka, který se rád barevně oblékal, míchal vojenské uniformy různých armádních složek a přidával k nim barevné detaily: mašli místo kravaty, světlé košile jaké kdysi nosili záporožští kozáci a podobně. Oblékal se do vyšívané husarské uniformy, na hlavě měl námořnickou čepici, kolem krku zakřivenou kavkazskou dýku ve stříbrném pouzdře a na opasku velkou starodávnou šavli a revolver. Jeho kůň byl ozdoben barevnými stuhami, květinami a perlovými náramky na kopytech. Je současníky popisován jako "skutečný záporožský obr", s blond vlasy po ramena, pohledný a s úspěchem u opačného pohlaví. Sebevědomí mu rozhodně nechybělo a snil o tom, že bude zvěčněn v legendách a pohádkách. Měl sklony pouštět se do razantních, ne vždy rozvážných nájezdů. Padl 27. června 1921 v bitvě bitvě proti 8. jízdní divizi bolševických Rudých kozáků na poli mezi vesnicemi Choruživka a Besedivka v Sumské oblasti. Pohřben byl spolu s dalšími machnovci nejprve mimo vesnici poblíž silnice, těla byla brzy exhumována čekisty, kteří doufali, že mezi mrtvými najdou samotného Machna. Dle místních obyvatel, když našli Ščuse, dokonce mu zasalutovali v domnění, že narazil na Machnovo tělo.

Fragment vzpomínek P. Z. Skuhorova: "Začátkem června u vesnice Kosťantynivka bandité zaútočili na odřad první sotně, zabili jeho velitele, zranili dva kozáky, odřad rozprášili a zastavili se až ve vesnici. Po obdržení zprávy vyslal pluk proti nim padesátičlennou jednotku, se kterou jsem šel také já. Dostali jsme rozkaz dostat se s nimi do kontaktu a pak za střelby ustupovat až k okraji lesa - kam měli být vylákáni. Celá naše opěšalá jednotka jednotka byla přepadena. Začala přestřelka. Machnovci se vrhli do útoku, ale byli odraženi. Přestřelka zesílila a my jsme se začali stahovat. V patách nám šla velká skupina machnovců. Zrychlili jsme, nasedli na koně zanechané nedaleko a spěchali zpět do lesa. Nepřátelští jezdci se vrhli za námi a pěchota postupovala za nimi. Došli jsme na okraj lesa, prudce zastavili koně a obrátili se. Pluk udeřil na nepřítele ze zálohy a dokonale je tak zaskočil. Serhij Kovalevskyj, setník, se vřítil do řad banditů. Byli nemilosrdně rozsekáni. Na bitevním poli zůstaly asi dvě stovky Machnových vojáků. Druhý den ráno rolníci ze sousední vesnice řekli, že po bitvě přivezli machnovci zabitého velitele na tačance pokryté koberci a černými vlajkami a s poctami ho pohřbili v nedalekém háji. Zavražděný byl podle nich střední postavy, měl dlouhé tmavé vlasy a obličej měl poznamenaný neštovicemi. Podle všech indicií to byl sám Machno. Naše velení informovalo nadřízené, že byl Machno zabit. Ale důkazy byly potřeba. Mrtvolu bylo nutné vykopat. Nebyl to však Machno, ale Ščus, jeho nejbližší pobočník.

Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Fedir_Shchus
https://en.wikipedia.org/wiki/Russian_b ... n_Zlatoust
https://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%A9%D1 ... 0%B8%D1%87
viewtopic.php?t=6840