Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od t.hajek »

Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

.. k vyvrácení jedné legendy


breisach2.jpg
Vážení návštěvníci našeho hradu.. .. obránci z hradeb či podsebití na útočníky stříleli, házeli kameny a také lili vařící smůlu. Můžeme to vidět i v některých filmech…

Kolik z nás tuto či podobnou větu při návštěvě hradu slyšelo? A kdo si představil, jak nebožáci dole trpí popáleni vroucí smolou, kterou navíc obránci zapálili? Vše vizuálně doplněno filmy ze středověku nebo fantasy světa a obrázky a ilustracemi. A navíc s odkazem na odbornou literaturu. V Ilustrované encyklopedii Českých hradů (první vydání z roku 1999), což je pro mě nezpochybnitelná autorita, je smolný nos definován takto: též piknůsek; otvor ukončený malým arkýřem, který slouží k vylévání vařících tekutin do prostoru při patě opevnění. Jeden z obranných prostředků umožňujících zasažení útočníků v mrtvém prostoru při patě opevnění.

detail.jpg
Propracovaná, avšak značně fiktivní ilustrace obléhání opevnění někde v západní Evropě

Ve stejném duchu o tom hovoří i V. Razím v Řeči středověké fortifikační architektury z roku 2018. Německý respektovaný Lexikon des Mittelalters z roku 2000 popisuje obranu opevnění za pomoci vařících tekutin. Stejně tak se vyjadřují i další soudobé články o středověkém válčení. A průvodce na rakouském Hohenwerfenu vykládal, jak z nádvoří vedl na hradby výtah, kterým se vytahovala vařící smůla.

Aggstein.jpg
Smolný nos nad vstupem do jádra hradu Aggstein ve Wachau

Takže proč to vlastně píšu? Protože je to legenda, patřící do stejné kategorie jako mnohakilometrové tajné chodby a desetikilové dvouruční meče. On totiž v roce 2008 vyšel ke zmiňované encyklopedii Dodatek 3, kde je uvedeno doslova toto: Detailní studium v německy mluvících oblastech ukázalo, že představy o užívání vařící vody, hořící smůly, oleje, či roztavených kovů při obraně hradů postrádají středověké doklady i věcné předpoklady a jsou romantickým výtvorem 19. a 20. století, který velmi razantně ovlivnil jak kastellologickou literaturu, tak zejména obecné povědomí a dal tehdy vzniknout i dnes vžitým názvům typu smolný nos. Všechna zařízení, doposud spojovaná s takovýmto nedoloženým způsobem bojových aktivit, byla nejspíše určena k běžným způsobům obrany a v jejich rámci zejména k vrhání kamenů. Tento ikonograficky často a dobře doložený způsob boje hrál evidentně při obraně hradů dlouho velmi podstatnou roli.

A máme to. Kde se vlastně ta idea o vařící tekutině lité shora na útočníky vzala? Velmi jednoduše za to může název místa odkud se smůla měla lít - smolný nos. Ono to zní dost logicky. Proč by to tak někdo pojmenoval, když by se o smůlu jednat nemělo, že ano.


gloggnitz.jpg
Smolný nos na hradě Gloggnitz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od t.hajek »

Co je vlastně smolný nos? Jedná se o architektonický pevnostní prvek, nejčastěji drobný arkýř, který, předstupoval na krakorcích před zeď či hradbu na zvlášť exponovaných místech a bránil mrtvý prostor u paty hradby. Nejčastěji se vyskytovaly nad bránou či vstupem do věže. Můžeme se s ním setkat i nad již novověkými rozměrnými střílnami pro děla. Od běžného podsebití se smolný nos liší především tím, že otvor není obvykle v podlaze, ale o něco výše zhruba v úrovni pasu a není průběžný, ale je pouze bodovou obranou. Ta hranice ovšem není jasně stanovaná a asi ani být nemusí.

veveri.jpg
Větší obranný arkýř nad bránou hradu Veveří
hochosterwitz2.jpg
a to samé na korutanském hradě Hochosterwitz

V zásadě to obvykle vypadalo jako malý „poloviční prevét“, ovšem vysunutý nad bránu… kam by se na záchod za běžného provozu úplně chodit nemělo. Někdy je ovšem smolný nos okrouhlý a viděl jsem i čistě trojúhelný nebo sféricky trojúhelný tvar, skutečně připomínající nos. Klasické arkýře byly obvykle opatřeny také střílnou. Okrouhlé a trojúhelné je zpravidla neměly. Obránce je díky arkýři ukryt před krycí palbou obléhatelů, střílnou nebo otevřeným prostorem ve spodní části, ale sám mohl relativně nerušeně sám střílet na blížící se útočníky. Zdivo pod hranou arkýře mohlo být někdy sešikmeno, aby se ještě zlepšila možnost střelby. Současně arkýř umožňoval chráněné vyklonění obránců a jejich střelbu či vrhání kamenů nebo jiných předmětů kolmo dolů na útočníky.


oravsky.jpg
Oravský hrad
painburg.jpg
Painburg
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od t.hajek »

heinfels.jpg
Heinfels

Svůj původ mají tyto prvky v pozdní době římské, když bylo rozsáhlým průzkumem zjištěno, že nejstarší piknůsky se začaly objevovat ve 4. století k obraně bran římských pevností. Tyto prvky zůstaly součástí byzantské architektury a přejali je i arabští stavitelé. Do Evropy se dostaly v průběhu 13. století, patrně v důsledku křížových výprav.

kolossi.jpg
Johanitský hrad Kolossi na Kypru

Viollet le Duc, praotec kastellologie, si při svém zkoumání všiml zvláštního druhu podsebití vysunutého převážně z patra a sloužícího k ochraně přístupu a brány samotné. A díky otvorům těchto arkýřů podobným podsebití došel logicky k názoru, že se tudy něco házelo na útočníky. A přidal k tomu i myšlenku, že se mohlo i něco lít. Správně identifikoval odlišnost podsebití kryjící celé linie hradeb a právě tohoto arkýře a užil pro něj termín moucharabi.

moucharabieh.jpg
Typická severoafrická mašrabíja

To zní dost arabsky a také to z arabštiny pochází. Mašrabíja je arkýř vyčnívající převážně vně budovy do ulice, opatřený obvykle dřevěnou mříží. To mělo za cíl za pomoci průvanu přirozeně ochlazovat vnitřní prostory, což ještě umocňovaly zde umístěné nádoby s vodou. Ano, vypadá to opravdu podobně. Le Duc tyto své úvahy publikoval roku 1854. Do němčiny uvedl části le Ducova díla významný medievalista Alwin Schultz (mj. 1885-1886 děkan na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze). Pojem moucharabi nepřevzal a vytvořil novotvar die Pechnase. To se všeobecně ujalo a do češtiny to bylo samozřejmě přeloženo jako smolný nos (das Pech = smůla, neštěstí). Bohužel nejsem natolik znalý Němčiny, ale co jsem dohledal tak jihoněmecké a rakouské dialekty používají pro smolu termín Harz, i když i Pech se v mnohem menší míře vyskytuje.

aiguesmortes.jpg
Brèteche v Aigues-Mortes

Ve Francii ale nikde nenalezneme pojmenování résine nez či nez en résine (smolný nos). Pozdější zkoumání písemných pramenů pak identifikovalo pro tento arkýř pojmenování brèteche a le Ducův arabský termín není dále používán. I v německy mluvících oblastech bylo identifikováno hned několik historických termínů. Tyto arkýře byly označovány jako Wehrerker (obranné), Wurferker (házecí/vrhací) či Gusserker (licí). Onen pech tedy spíše než smolu mohl dle Schultze znamenat prostě smůlu pro útočníka, protože jej z něj obránci relativně beztrestně a dobře chráněni, více či méně úspěšně ohrožovali na životě. A pokud dostal šípem, či kamenem do hlavy, tak měl pech..

Takže nesprávný termín dal obloukem vzniknout nesprávné teorii, která se díky romantické popularizaci dostala do širokého povědomí. Trochu s podivem je, že se nad tím nikdo nepozastavil z praktického hlediska. Mluví se o lití vařícího oleje, vody, smůly, dehtu. Cokoli si z těchto tekutin vybereme, musíme počítat se značnou spotřebou paliva na uvedení do požadované teploty. Je potřeba mnoho dřeva/dřevěného uhlí po celý den, a tedy i jen jakási temperace je velmi nákladná. Zejména ve chvíli, když nevíme, kdy protivník zaútočí a chystá-li se již k útoku, zase chvíli trvá, než se oheň rozhoří a tekutina se dostane do použitelně nepříjemné teploty.

Olej můžeme vyloučit jako první. Byl jednak nesmírně vzácný a tedy i nejméně ve středoevropském prostoru velice drahý. Stejně tak můžeme vyloučit smůlu. Získat dostatečné množství smůly jen pro případ obrany bylo velmi obtížné. Při běžných teplotách je smůla tuhá a k jejímu rozehřání je potřeba poměrně velká teplota. Voda sice byla lehce dostupná (pokud mělo opevnění vodní zdroj), ale opět zde byla otázka spotřeby dřeva. Takže co nám zbývá? V této souvislosti asi nejméně známý dehet neboli tér. Vznikal původně jako druhotný produkt při pálení dřevěného uhlí především z borovicového dřeva v milířích. Později začala vznikat i specializovaná „stádla“ dehtářská uhliště či milíře. Na 50 až 100 kg dehtu padla jedna tuna dřeva, bez palivového dříví. Dehet byl používán v různé hustotě a s různými přísadami hlavně jako lepidlo, mazadlo (s příměsemi loje či např. sádry jako kolomaz) či těsnící materiál při výrobě sudů nebo lodí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od t.hajek »

Prejmer 2 (1).jpg
Smolné nosy na opevnění sedmihradského kostela v Prejmeru (Tartlau, Prázsmár)
brasov2.jpg
na opevnění Brašova (Brașov, Krondstadt, Brassó)
Sighisoara.jpg
a nad branou v Sighișoaře (Schäßburg, Segesvár)

Technicky je ovšem velmi obtížné udržovat horký či dokonce vařící dehet. Bod varu je někde mezi 150-200 °C. Z praktického hlediska, v místnostech se smolnými nosy je třeba jen velice výjimečně komín, který by odváděl kouř z ohně zahřívající tekutinu. Zmíněné zařízení na Hohenwerfenu pro vytahování kotle vařícího téru z nádvoří hodnotím jako vysoce rizikové pro obsluhu ve chvíli bojového stresu. Manipulace s horkým dehtem v blízkosti ohně by pak představovala riziko i pro samotné obránce. A je pravděpodobné, že by do značné míry ulpěl na zdech ať už horký nebo studený. A jeho zapálení mohlo znamenat ohrožení brány či obránců v arkýři. V Rakousku nedávno zkoušeli experimentálně ověřit lití dehtu z hradeb, ale zatím bohužel nejsou publikovány výsledky tohoto pokusu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od t.hajek »

Heidenrichstein.jpg
Smolný nos na hradě Heidenrichstein

A co nám říkají písemné prameny? No nic moc. V Tyru házeli na Alexandrovi Makedonce žhavý písek, Josef Flavius zmiňuje skutečně lití vroucího oleje na Římany, ale vysloveně k tomu uvádí, že se jednalo o poslední možnost zoufalých obránců. Na to, kolik bylo v celé středověké Evropě kronikářů, tak máme zaznamenány vysloveně jednotky případů o použití vařící tekutiny lité na útočníky. Hned několik zmínek je ze středověkého Polska. Kronikář Jan Długosz v druhé polovině 15. století popisuje při obléhání Białogardu Boleslavem III. Křivoústým roku 1102, jak obránci lili vařící vodu a dehet na útočníky. Nevíme, ale z čeho vycházel. Jeho předchůdce „tak řečený“ Gallus Anonymus, který psal svou kroniku 12 let po skutečné události, nic takového nezmiňuje. Ovšem uvádí, jak vojáci císaře Jindřicha V. obléhali roku 1109 Hlohov a obránci jim na hlavu lili vařící vodu a dehet. To převzal i Długosz a zřejmě to aplikoval i na popis obléhání Białogardu. Další popis je z roku 1474, kdy při obléhání Neussu píše Christian Wierstraad o přípravě vařícího dehtu na hradbách. Popis obléhání města Stege na dánském ostrově Mon vojáky z Lübecka v roce 1501 je z druhé poloviny 17. století a kromě použití horké vody a dehtu uvádí několik vyslovených nesmyslů, a nemůže být brán jako relevantní pramen.

..,.No a to je prakticky všechno za celý středověk. Ikonografické prameny mlčí úplně a to včetně bohatě ilustrované válečné příručky jakou je Bellifortis Konráda Kyessera. Skoro všude se házejí jen kameny. I když.. na jednom z vyobrazení hází obránci na hlavy obléhatelů celou manželskou postel nebo nádobí.

detail.png
Obléhání Aubentonu roku 1340, Chroniques de la France Jean Froissart fol. 60

Samozřejmě pokud vyloučíme vysokou teplotu, mohla ze smolných nosů být na útočníky lita jakákoli tekutina od splašků a fekálií až právě po dehet na což odkazuje i jeden z názvů Gusserker (licí arkýř). Stejně jako mohl být dehet vylitý k patě bráněného úseku zapálen. Tam ovšem hrozilo jisté riziko požáru i vlastních obranných prvků, ať už se jednalo o bránu, hřeben či dřevěné podsebití. Nehledě k tomu, že středoevropský prostor dlouhou dobu minimálně využívající aktivní obranu, kladl důraz hlavně na znepřístupnění bran a hradeb díky terénní situaci a použití příkopů, a kde se tedy obléhací technika, kterou by bylo nutno zapálit dostala přímo k bráně jen velmi zřídka.

Jiná situace byla v Byzanci a Levantě, kde byly i díky snadnější dostupnosti nejrůznějších ropných produktů zápalné a výbušné směsi v obléhací válce používány poměrně hojně. Pokud nebudeme řešit Řecký oheň, máme doložené použití výbušných min při obléhání Jeruzaléma roku 1099. Na zranění způsobené výbušným „granátem“ zemřel roku 1131 hrabě Josselin z Edessy. A tak dále, a tak dále..

V obléhací válce je ale už použití dehtu pravidelně zmiňováno na obou stranách. Válečné stroje vrhaly zapálené sudy či hrnce s dehtem nebo rozměrné smolné věnce (ze slámy, proutí či z provazů vytvořená kola napuštěná smolou a opatřená hřeby k zachycení na dřevěných konstrukcích s průměrem cca 1 metr a více) s cílem zapálit střechy či dřevěné podsebití a způsobit požár a zmatek. V roce 1450 na základě starších verzí sepsal dělmistr Johannes Bengedans pojednání o válečných technikách a zmiňuje výrobu zápalných šípů. Měly být namočeny do směsi dehtu a síry. Datum spotřeby takto připraveného šípu bylo stanoveno na čtyři měsíce. Podobně se používaly ruční smolné věnce, pro jejichž použití se musel vrhač dostat do dohozí vzdálenosti cíle, tj. na nějakých 10-20 metrů.

BŠ Nový zámok smolný věnec.jpg
Smolný věnec v expozici Nového Zámku v Banské Štiavnici

V obvykle menší míře byly zápalné předměty používány i při obraně ke zničení obléhacích zařízení, což se například obráncům Nákla roku 1113 podařilo a praky útočníků lehly popelem. V inventáři hradu Lietava z roku 1633 se uvádí mj. tyto předměty, které by nás mohli zajímat a jejichž překladem ze Slovenštiny si nejsem jistý.

1300 orechov rohatých železnych
100 krčjaškov vapnom napuštenych
300 praznych krčjaškov
1415 krčjaškov ohnivých
83 kuly ohnivých
37 bozeganov (budzogáňov) ohnivých
61 dardov (kopijí) ohnivých
60 kolačov ohnivých

Kromě ohnivého koláče, který bych si dovolil ztotožnit se smolným věncem, bych zbytek vybavení odhadoval na předměty z různého materiálu mající za cíl zapálit dřevěné předměty obléhatelů. Je to sice nesmírně zajímavé téma, ale přesahující zaměření tohoto článku.

Co napsat závěrem? Že lití smůly, dehtu, či jakékoli jiné vařící tekutiny rozhodně nebylo pravidlem, spíše naprostou výjimkou ve chvíli, kdy byla jednak k dispozici, a kdy se to jevilo jako poslední možnost obrany. Ano, mohlo se to stát a ve výjimečných případech se to zřejmě i stalo, ale zobecňovat to nelze. Smolný nos by pak měl být označován spíše jako vrhací arkýř (V.Razím), ale zase když ono piknůsek zní tak hezky staročesky.

A i když to není úplně smolný nos, v říšském městě Rothenburg ob der Tauber, se objevila tato "Pechmaske"
Burgtor_Rothenburg_ob_der_Tauber._Pechmaske.jpg
Já jsem GROOT..



POUŽITÁ LITERATURA
Atzbach, R.: The legend of hot tar or pitch as a defensive weapon. In Castles at war. Bonn 2015. s. 119-134.
Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha 1999.
Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha 2008.
Razím, V.: Řeč středověké fortifikační architektury. Praha 2018.
Zeune, J.: Pech gehabt. Gusserker, Gusslöcher und Pechnasen. In: Interdisziplinäre Studien zur europäischen Burgenforschung: Festschrift für Horst Wolfgang Böhme zum 65. Geburtstag. Braubach (2005). s. 21-26.
www.ruinen.cz
https://www.drevarstvisumava.cz/
https://bummsbrigade.de/index.php/de/ze ... rwerk.html
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4218
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Alfik »

Tak s rozpáleným olejem bych během bitvy opravdu manipulovat nechtěl... a s vařící vodou ostatně taky :)
Ořechy rohaté jsou košíky, ve tvaru koulí, s ostny pro manipulaci při házení a pro zachycení se na cíli. Do nich se dávaly napuštěné hadry, pak zapálit... hodit... hořihořihoooříííí :)
Krčiah je česky džbán. Na valachách krčah. Krčjaštek je zdrobnělina, a tudíž džbánek. Naplněný vápnem... auauau. Ohnivé budou naplněné nějakou směsí, asi zase hadry s dehtem (a možná tou sírou).
Budzygan, nebo buzygan, je palcát. Takový ten Žižkův. Těžko říct odkud to slovo pochází, je v polštině i maďarštině. Čili je-li řeč o buzyganu ohnivém, bude mít místo palice či hvězdice na konci klec nebo kouli, jako ty "ořechy" výše, do níž se dají napuštěné hadry a asi se to pak používá pro "+1 ohnivé dmg", jak by řekl hráč RPGček :)
Dardy jsou házecí oštěpy, tedy jak je tam, kopije. Odtud naše "dát někomu dardu". Tzn. asi také budou mít na špici nějaké rozvidlení, jako třeba ohnivé šípy. Zase - naplnit pom. napuštěných hader a ... pálípálípálí jaujaujau jak by řeklo Pár Pařmenů :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Juraj Tichý
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4956
Registrován: 28/8/2018, 18:27

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Juraj Tichý »

Ja som myslel, že krčah je z češtiny. Predsalen dž je typickejsie slovenské písmeno. V češtine sa vyskytujúce minimálne.
Budzogan bude z maďarčiny, po slovensky je to kyjak.

Odkiaľ je ten súpis z Lietavy? Je súdobý?
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od t.hajek »

@Alfik
špatně jsem to napsal, ne že bych tak nějak nepochopil, co je ohnivé kopí, krčah (tady bych to vztáhnul na nějakou nádobu obecně) nebo buzogany
ale spíše to jak vypadaly a jak se používaly.
Čímž děkuji za rozšíření obzorů ohledně naplnění hadry s dehtem, případně sírou.
Všechno se mohlo vrhat na nepřítele ručně či nějakým vrhacím strojem.

Ale ten ohnivý palcát tedy nedovedu pochopit.

@Juraj Tichý
vycházel jsem ze zmínky v této diskuzi viewtopic.php?t=9477

a až nyní jsem našel, že je soupis zřejmě velmi pečlivě rozebrán zde https://husav.portaro.eu/records/ebff8c ... 6cc99a8535 (nečetl jsem)
ObrázekObrázekObrázek
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3632
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od seabee »

V nějaké knížce jsem měl ještě obrázek železné střely do kuše, která měla za šipkou takový spletenec - zásobník na zápalnou hmotu. Jinak dřevěné měly zápalnou manžetu, asi z napuštěné cupaniny.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4218
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Alfik »

Juraj Tichý píše: 22/3/2024, 21:33 Ja som myslel, že krčah je z češtiny. Predsalen dž je typickejsie slovenské písmeno. V češtine sa vyskytujúce minimálne.
Budzogan bude z maďarčiny, po slovensky je to kyjak.
No ale taky máme v češtině džber, díž a žumpu, takže to mohl být nějaký prastarý slovní základ už z indoevropského jazyka. A taky si to mohli přinést ti Valaši, ti mají krčah bez toho "i".
Budzygan - budzogan, no jak píšu, mají to Poláci i Maďaři. Třeba je to "dovoz z východu". Třeba je to nějaké staromaďarské slovo, nebo z dob migrace národů, cca 3-8 stol. Nebo možná od Mongolů?
Nevím, ale třeba někdo vědět bude :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4218
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Alfik »

t.hajek píše: 22/3/2024, 23:43 @Alfik
špatně jsem to napsal, ne že bych tak nějak nepochopil, co je ohnivé kopí, krčah (tady bych to vztáhnul na nějakou nádobu obecně) nebo buzogany
ale spíše to jak vypadaly a jak se používaly.
Čímž děkuji za rozšíření obzorů ohledně naplnění hadry s dehtem, případně sírou.
Všechno se mohlo vrhat na nepřítele ručně či nějakým vrhacím strojem.

Ale ten ohnivý palcát tedy nedovedu pochopit.
Tak to taky nevím. Možná šlo o házení, rotačním pohybem, něco na způsob jakési železné pochodně, ale spíše na zapalování než na svícení, ale... netuším.
Slovo znám, použití nikoli. Takže tu klec na zápalný prostředek je spíše odhad podle toho, jak vypadají ty šípy a šipky, co píše i Seabee. Těch je po muzeích dost a v různých provedeních, a jedna se dokonce dostala i do filmu Hobit, kde působí trošku směšně (je to ta co s ní sestřelili draka), protože na co by potřebovali takový tvar, když ne na ty nasmolené hadry... :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4218
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Alfik »

Sorry zvoral jsem odeslání, dupla - smazáno :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Juraj Tichý
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4956
Registrován: 28/8/2018, 18:27

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Juraj Tichý »

Alfik, po slovensky je krčah. Krčiah snáď neni ani v žiadnom nárečí.
Az v zdrobnenine je krčiašťok.

Mo maďarsky je to bozdogan.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4218
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Alfik »

Juraj Tichý píše: 23/3/2024, 20:13 Alfik, po slovensky je krčah. Krčiah snáď neni ani v žiadnom nárečí.
Az v zdrobnenine je krčiašťok.

Mo maďarsky je to bozdogan.
Dík za upřesnění.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 13176
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Smolný nos, piknůsek, Pechnase, Wehrerker, Gusserker, Wurferker, Bretèche

Příspěvek od Rase »

t.hajek píše: 22/3/2024, 11:231300 orechov rohatých železnych
100 krčjaškov vapnom napuštenych
300 praznych krčjaškov
1415 krčjaškov ohnivých
83 kuly ohnivých
37 bozeganov (budzogáňov) ohnivých
61 dardov (kopijí) ohnivých
60 kolačov ohnivých
Oněch 61 "ohnivých kopí" mohla být asi smolná kopí - "Pechlanzen". Šlo o více než dvoumetrový oštěp, který byl metán pomocí speciálního zařízení (jakéhosi katapultu). Na konci byl kovový hrot opatřený zpětnými háčky, za němž byl dehet se smolou. Často zde byly i přidány krátké hlavně ze starých palných zbraní. Koncept byl ten, že hrot se někde zachytil, hořící dehet se rozstříkl kolem a oheň postupně odpaloval nabité hlavně. Po lepší zachycení byl oštěp doplněný i o další hroty se zpětnými háčky. Aby to nebylo všechno, tak kousek od hlavice, byl jakýsi dřevěný talíř, který usměrňoval šplouchající hořící dehet přímo vpřed. Dva zachované exempláře "smolných kopí" z 16. až 17. století najdeme v městské zbrojnici v Emdenu na severozápadě Německa. Exempláře osazené větším množstvím hlavní se později nazýval též "Sturmkolben" nebo "Ježek" (Igel). Při obraně města se tyto "zařízení" daly vystřelovat do nepřátelského tábora, kde mohly založit požár a způsobit pořádný chaos.

viewtopic.php?t=9477

Pechlanzen. 3 kl.jpg
Vreretrtrýstřižek.JPG
Sturmspieße-1-1.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“