Útok byl vlastně reakcí arabských států na předchozí události : porážku v Šestidenní válce(1967) a dílčí půtky ve válce Opotřebovávací (1970).
Poté co egyptský president A.Sadat podepsal se SSSR smlouvu o spolupráci,dorazily do Egypta velké dodávky moderních zbraní(včetně PL systémů a tanků) a to zvedlo jeho sebevědomí a víru ve vítězství – zničení státu Izrael. Po dohodě se Sýrií vymysleli ambiciózní plán oboustranného synchronizovaného útoku. Izrael byl navíc plánem dosti překvapen, neboť žil v přesvědčení,že předchozí porážky Arabů pro ně byli dostatečnou lekcí a pohyb vojsk u svých hranic proto považoval za manévry a demonstraci síly. Později se objevily spekulace,že Izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirovoá o útoku předem věděla a neprovedla mobilizaci proto,aby mohli být Arabové jednoznačně označeni za agresory.
Ať už to bylo jakkoliv, tato nepřipravenost se mohla stát Izraeli osudnou.
V první fázi bojů (6. a 7. 10.) Egypťané a Syřané s velkou převahou útočili a Izraelci se jim snažili i za cenu sebeobětování bránit v postupu aby mohli dorazit mobilizované zálohy.Na Golananách se to s krajním vypětím dařilo,nikoliv však na Sinaji. Když se Izraelský ministr obrany Moše Dajan vrátil 7. 10 z obhlídky obou front, informoval o vážnosti situace, rozsahu škod a lidských ztrátách ministerská předsedkyně G. Meirovou. Ta rozhodla připravit k nasazení „zbraň posledního soudu“. Na vojenské letiště bylo dopraveno 13 jaderných bomb vlastní izraelské výroby, byly připevněny pod bojové letouny typu Kfir. Pokud se postup nepodaří zastavit konvenčně, budou použity jaderné zbraně - na Syrsky i Egyptsky postup. Mělo se jednat o 2 x 2 pumy o ekvivaletnu 500kT TNT(tj 25x silnejsi nez ta Hirosimska) svržené na postupující vojska a zbytek proti Egyptským a Syrským městům.
Naštěstí se Izraelcům podařilo odbourat nebezpečí bez uvedení tzv. plánu Jericho do praxe. (existenci tohoto plánu však Izraelská strana nikdy nepotvrdila a navíc do dnes popírá vlastnictví JZ)
Hlavní zásluhu na tomto má druhá fáze bojů(8-10.10) kdy nastupující zálohy zastavily postup na Golanách úplně a na Sinaji markantně zpomalily. Bylo to ale vykoupeno velkými ztrátami a to i díky tomu,že Izraelské letectvo bylo z velké míry paralyzováno PL SAM,kterými byli oba agresoři vybaveni velkou měrou.
Ve třetí fázi (11.-14.10) byl pak zahájen Izeraelský protiútok na Golandské frontě a Sýrii přichází na pomoc posily z Iráku,Jordánska,Kuvajtu a SAE. Na Sinajské frontě se zatím pokouší Egypt o rozvinutí větší pozemní ofenzívy.
Čtvrté a závěrečné období (15. 10. -25. 10.) začalo operací „Nickel Grass“ – letecký most dodávek výzbroje z USA. V období 14.10- 14.12 bylo dodáno celkem 22.500 t tanků,letadel,dělostřeleckých kompletů a munice Izraeli jako reakce na dodavky zbraní SSSR arabským zemím.
Izraelci tak zastaví poslední Egyptskou ofenzívu a 15.10. v 17h zahájí vlastní o ofenzívu v obou směrech. Již 16.10 ve 3h ráno začínají překračovat Suez. V noci ze 17. na 18. 10. se podařilo Izraelcům dopravit k Suezu ohromný „most na kolečkách“ a začíná masivní přesun techniky na druhý břeh. Začíná průnik hlouběji na území Egypta.Na druhé straně se přibližuje protiútok Izraelské armády k Damašku.
Dne 22. 10. ve 12. 52 hod. přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 338. Vyzývala k zastavení palby a zahájení rozhovorů o „spravedlivém a trvalém míru“. Na její uplatnění bylo stanoveno 12 hodin, které věnují Izraelci bojům.Pokouší se o dobytí města Suez, proniknou do přístavu Adabíja a obklíčí 7. a 9. egyptskou divizi na východním břehu. Izraelská armáda však 22. 10. neukončila boje a pronikají až k Damašku. Druhý termín zastavení palby je stanoven na 24. 10. 7 hod. ráno. Izraelci opět porušili příměří a zaútočili na Suez. Sovětský svaz proto hodlá zasáhnout vojensky a zahájil částečnou mobilizaci výsadkových, leteckých a námořních sil a jejich přesun do oblasti. USA v protireackci také začíná s posilováním svých vojsk v oblasti a tlačí na Izrael,aby začal dodržovat podmínky rezoluce OSN. Boje byly definitivně ukončeny 25. října.
Z vojenského hlediska skončila válka vítězstvím Izraele, ovšem při těžkých a z dlouhodobého hlediska neúnosných ztrátách; z politického a globálního hlediska šlo o remízu nebo velmi mírné vítězství arabské koalice, která si své ztráty mohla dovolit. Konflikt ukázal, že vojenská převaha Izraele již není tak velká jako dříve – jednoznačnou převahu v něm měly pouze izraelské námořní síly, které likvidovaly arabské lodě, kdekoli se s nimi střetly.
Izrael měl 2,656mrtvých a 7,250raněných. 400zničených tanků neopravitelně a 600 opravitelně. A 102 sestřelených letadel.
Arabská koalice mela(odhadnuto) 8,5-15 tis mrtvých a 20-35tis zraněných. Zničeno či zajato bylo 2250 tanků a 432 letadel.
Toto téma je celkem rozsáhlé,tak ještě připravím 2 pokračování: detailnější pohled na Sinajskou a Golanskou frontu. Je na co se těšit.
Golda-Meir, Anwar Sadat, Moše Dajan
