Mezi stíhači tanků dvou znepřátelených stran z dob DSV snad nenajdeme soupeře jež by si byli tak tvarově, koncepčně a výkonově blízko, jako je JagdPanther a Su-100. Oba využívaly to nejlepší ze segmentu středních tanků z nichž vycházeli a oba je výrazně převyšovali svými možnostmi.
Ovšem jak už jsem ve svých minulých článcích uváděl, JagdPpanther bývá v tomto duelu hodnocem jako výrazný favorit (jako ostatně většina typů německé techniky ve srovnání s ruskou), SU-100 se spíše považuje za mladšího a slabšího brášku.
Při zběžném posouzení parametrů se to zdá jako celkem oprávněné hodnocení, neboť JagdPanther má ve všech nejviditelněších aspektech nad SU-100 mírněji či výrazněji navrch. Jeho rozložení pancíře je racionálnější. Na všech klíčových(exponovaných) partiích-čele a bocích nástavby-má podstatně silnější pancíř (o cca.21% viz.pozn.1), místa kde je slaběji pancéřován-bok vany,záď korby-jsou naopak nejméně exponovaná, navíc deficit síly je na bocích poměrně malý. Taktéž v oblasti mobility se jeví JagPanther jako vítěz,ačkoli má mírně menší měrný výkon motoru(15,6 vs 16,5 HP/t), má lepší průchodnost terénem -pozn.2)-, přitom prokládané kola umožńují jemnější odpružení a torzní tyče podstatně větší výkyv kol(540mm vs 240 u SU-100) takže jízda terénem je v JagdPantheru daleko plynulejší než v SU-100. To pravděpodoně mělo vliv zejména na schopnost velitele orientovat se na bojišti a vyhledávat cíle (možná ale i na schopnost střelce střílet za jízdy velmi malou rychlostí).
1)JagdPanther čelo 80/cos(55°)=140mm,bok 50mm/cos(30°)=59mm; SU-100 čelo 75/cos(50°)=114mm,bok 45/cos(20°)=50mm. Ovšem odolnost byla ještě více na straně německého stroje.
2)jagpanther zdolá stěnu o výšce 0,9 m vs 0,7 m u SU-100, brodivost má 1,55 m oproti 1,3 m u SU-100 a jen mírně hůře zdolává příkopy (2,45 m vs 2,5 metru)
Dále je jednou z nějvětších předností -pozn.3)- JagdPanthera upořádání, kdy německý stroj má převodovku v přední části a ruský společně s motorem vzadu. Výhody německého řešení jsou značné. Za prvé, a především, tím, že umístím převodovku podélně do bojového prostoru mohu vedle ní umístit dva členy osáky (řidiče a např. Velitele), zkrátit motorový prostor a zbývá mi tak větší procento z celkové délky stroje na prostor bojový. Přitom vzhledem k tomu že mezi osádku je stejně nutné umístit kanón je nárůst šířky minimální či nulový.
3)ale jak ukážu níže jedná se o relativní výhodu
Díky prostornější korbě pak bylo možné, narozdíl od SU-100, do osádky začlenit střelce z kulometu a zvýšit zásobu munice pro kanón o 22 granátů (o celých 64%). Dále má nabíječ v německém stroji podstatně větší manipulační prostor.-pozn.4)-
4)Na výšku má bojový prostor v Jagpantheru 170cm orpoti 140cm u SU-100
V neposlední řadě lze do JagPanthera díky jeho velikosti instalovat výkonnější výzbroj, ačkoli to bylo podle mne realizováno jen částečně. Ale aspoń z hlediska přesnosti se německý kanón nadřazený dělu D-10S jeví, pokud to pálilo projektilem BR-412(APHE projektil).
Proti tomuto dlouhému výčtu výhod Jagpanthera stojí na straně SU-100 pouze tři trumfy. První jsou malé rozměry, druhou je možnost SU-100 pálit účinně proti obrněné technice HE granáty a za určitého předpokladu je třetí výhodou i schopnost větší akcelerace. Jak moc tyto možnosti vyrovnávali výše vyjmenované přednosti Jagdpanthera se pokusím ukázat dále.
Malé rozměry-paradoxně výhoda plynoucí z uspořádání-tedy větší prostor pro osádku,výzbroj a munici -se změní v nevýhodu, jakmile se na ní podíváme z hlediska(pasivní) schopnosti přežití stroje a osádky v něm na bojišti.
Výhody pramenící z malých rozměrů se promítají do téměř všech aspektů této schopnosti. Za prvé velmi malá výška SU-100 (2-2,2 metru) vyrovnávala plošší trajektorii projektilu Pzgr.39. Metná dálka na 2 metry vysoký cíl byla u kwk 43 1190 metru na 2,2 metru pak 1270 metrů, kdežto u BR-412 -pozn.5)- byla 1040 metru(obojí při nulové palebné výšce). Pokud však pálil ruský stroj na cíl o výšce JagdPanthera(2,6 po střechu věže), pak metná dálka dosahovala 1170 metru, zatímco SU-100 pro Německý stroj představoval cíl vysoký přibližně 2 (po střechu)-2,2 metru(po kopuli)...Šance tedy byly více méně vyrovnané.-pozn.6)-
5)(aphe munice-tedy typ s bez balistické čepice=>horší balistický koeficient)
6)balistické koeficient pro BR-412 jsem získal z wikipedie(odvodil jsem si ho z metné dálky jež je tam uvedena), pro Pzgr.39 43 z balistických tabulek pro Flak 36. Pro výpočty jsem použil excelovský balistický program (pejsa balistic) jež mi dává pro srovnání na takovéto úrovni dostatečně přesné výsledky.
Druhým činitelem ovlivňujícím metnou dálku, a který je u obou stíhačů díky jejich rozměrům rozdílným, je palebná výška děla. U SU-100 činila 1520mm u JagdPanthera 1960mm, což už je hodně výrazný rozdíl.
Pokud započítám všechny faktory (celkovou i palebnou výšku a parametry munice) pak při vzájemné souboji obou strojů jeden na jednoho na vzdálenost 1000 metrů dokážou oba stroje zasáhnout toho druhého přibližně ve stejném rozsahu vzdáleností: konkrétně mi vyšel interval možné chyby, kterou se mohl střelec JagdPanthera dopustit a přesto SU zasáhl -pozn.7)- (při palbě na cíl vzdálený 1000 metrů), od-790 či 840 metrů -pozn.8)- až do 1150 metrů. Střelec SU potom zasáhl Jpanthera od 800 metrů až do 1150 metrů.
Vyšší rychlost a aerodynamicky výhodnější tvar granátu Pzgr.39 na straně německého stroje tak vyrovnávala malá celková a palebná výška na straně su-100.
7)interval vyjadřuje, že pokud střelec SU_100 nastavil vzdálenost např. na 1000 metrů a Jagpanther se nacházel jinde(blíže či dále), ale v onom intervalu pak ho střelec zasáhl.Podobné intervaly platí i pro jiné vzdálenosti, které nejsou příliš vzdáleny od 1000 metrů (cca.+-20O metrů).
8) po střechu či po kopuli
Další, už zmiňovanou předností SU-100, je možnost použití proti JagdPantheru tříštivotrhavého granátu.
Použití HE munice mimo jiné zvyšuje šance na zásah, neboť granát OF-412 má lepší balistické vlastnosti než protipancéřový granát BR-412. Mne osobně vyšel onen interval, ve kterém projektil OF-412, vypálený na Jagdpanthera vzdáleného 1000 metrů, protíná jeho siluetu, v rozmezí 770-1170 metru. Tedy pokud se oba stroje setkaly a pokud střílel SU-100 s granátem OF-412, byl, z hlediska schopnosti zasáhnout protivníka, v mírné výhodě.
Zdálo by se však, že možností jak ohrozit Jpanthera tříštivotrhavou municí není mnoho, prakticky jen pásy a oblast kolem štítu děla, kolměji pak boky vany a korby, takže vyšší přesnost granátu OF-412 je tímto dost devalvována.
Nicméně z této stránky -Panzeruniverse - , kde je uvedena průbojnost 75mm sprgr.34, plyne, že i průbojnost HE granátu je závislá na dopadové rychlosti (klesá resp. Roste lineárně s rychlostí), a že hodnoty průbojnosti jsou pro relativně malou ráži velké. Když porovnám parametry tříštivotrhavé munice obou děl (75mm a 100mm)-pozn.9)- pak mi vychází, že 100mm HE granát by měl být schopen probít min. 85mm (900/550 mps * 52mm) pancíře a tedy i boční pancíř JagdPanthera pod poměrně ostrým úhlem a mohl (čistě teoreticky) dokonce probít i čelo vany. No, mne osobně to přijde trochu přehnané,a je mi jasné že se nedá použít takováto jednoduchá úměra, nicméně rozdíly v parametrech obou projektilů(75mm a 100mm) jsou tak markantní, že kolem 70mm mohl být granát OF-412 schopen probít. Podle mne každopádně energie nárazu a rázová vlna následného výbuchu tohoto projektilu vybuchlého v poblíž dolní části korby mohla vytrhnout plát ze sváru a vyřadit tak převodovku či - při zásahu horní části korby- způsobit odštípnutí části pancíře nebo, při výbuchu poblíž kanónu, způsobit jeho vytržení z lafety a tím zranit osádku.
Samozřejmě i JagPanther mohl použít tříštivotrhavou munici, jenže zde byl v pozici, kdy pálil s municí s podstatně horšími balistickými vlastnostmi (hmotnost 9 kg poč.rychlost 750 mps) na podstatně menší cíl -pozn.10)-. Také sprgr.34 zaostával podle mne v destruktivním účinku za OF-412 více než SU-100 v pancéřování za JagdPantherem. Takže se dá říci, že německý stroj mohl použít HE granát spíš jen jako nouzovku, zatímco SU-100 jako plnohodnotnou náhradu za BR-412.
9)D-10S 100mm-15,6kg,900mps a KwK 40 75mm-5,74kg,550mps
10)pro srovnání interval možné chyby jež se střelec JagdPanthera mohl dopustit byl s touto municí 923-1097 metrů, relativní chyba tedy byla 17%. Zatímco střelec SU-100 se mohl dopustit chyby v odhadu vzdálenosti až 39% (s OF-412), tedy více než dvojnásobku.
Sečtouli se obě výhody SU-100-malá výška a vynikající balistické vlastnosti he granátu of-412, pak na pomyslných vahách určujících vítěze vzájemného souboje obou strojů se ručička opět značně přikloní (z pozic favorizujících Jagdpanthera) k SU-100.
Druhou mne známou výhodou malých rozměrů je větší zkreslení obrazu menšího cíle v zaměřovači např. vlivem prachu, dýmu, mlhy či nekvalitní optiky atd. Jinými slovy stejné nepříznivé vlivy, jež snižují rozlišovací schopnost optiky velitele, či střelce, zkreslí více malý předmět než velký, což se podepíše na menší pravděpodobnosti jeho odhalení a zároveň ztěžuje určení jeho vzdálenosti střelcem či velitelem.
Poslední výhoda je závislá na tom, zdali řidič Jpanthera mohl využít plný výkon motoru, resp. zdali šlo vytočit motor až do 3000 otáček. Rovnou řeknu pokud ano byla schopnost akcelerace Jagpanthera a SD SU-100 přibližně stejná, pokud byl výkon motoru JagdPanthera limitován hranicí 2500 ot/min (jak se udává zde) pak za SU-100 německý stroj výrazně zaostával.
Konkrétně mně vyšlo, že JagdPanther dokázal, za předpokladu maximálních otáček 2500 ot/min, zrychlit z 0 na 25 km/h za 12,57 sec, SU-100 pak za 8,85 sec. Za stejných omezení z 0 na 30 km/h pak JagdPanther dokázal zrychlit za 18,77 sec a SU-100 za 12,5 sec. Přitom SU-100 k tomu potřeboval úsek dlouhý 240 metrů JagdPanther pak úctyhodných 377 metrů.
Za stejný časový okamžit tedy dokázal SU-100 zrychlit na 30km/h kdežto JagdPanther jen přibližně na 25 km/h.
Tato (ne)výhoda se u obou strojů projevila samozřejmě hlavně při útoku, kdy musel řidič dělat časté zastávky na přesnější palbu, k čemuž ale oba stroje nebyly primárně určeny.
Jak jsem k těmto hodnotám došel a jak by k nim měl(resp.jak byly myšleny) čtenář přistupovat uvádím v dalším příspěvku.
Něco na tom bude, hledal jsem kdysi využití trofejní techniky v Rudé armádě a všiml si, že využívali všechny typy ukořistěných tanků kromě Tygra. A dál, že při přepravě prvního ukořistěného tygra do "Moskvy" zhruba po 20 km měli buď havárii motoru nebo převodovky. Dál víme, že budoucí osádky Tygrů měly stáž ve výrobním závodě. Co když to všechno souvisí, co když Tygr opravdu nesnášel nevycvičené osádky, které řešily všechno "hrubou silou? Co když sovětská tanková škola v konstrukcích odrážela především mentální úroveň cit pro techniku řadových sovětských tankistů?
