(zdroj: mapy.cz)
Při svých nedávných cestách po Jižních Čechách, jsem kromě jiných zajímavých míst opět navštívil i Třeboňsko s jeho rozsáhlým rybnikářským systémem. Rád se do tohoto kraje mého otce vracím, a už ani nevím jak jsem se k tomu dostal, ale nějak jsem začal uvažovat jakým způsobem hlavní tvůrce rybníkářství v Čechách Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1530 – 1604) zbudovával síť rybníků a umělých kanálů a jestli při jejich zakládání bylo počítáno i s jejich vojenských účelem. Co si budeme povídat, voda byla odnepaměti pro vojsko překážkou. Ne nadarmo se řada starověkých a středověkých měst obehnala důmyslným systémem vodních příkopů, nebo alespoň vhodným přírodním tokem (u nás například Český Krumlov), nebo si rovnou ve své blízkosti zbudovala umělé nádrže, které omezovali přístup k městu/hradu. Tyto hráze/rybníky se také samozřejmě v rukou obránců mohli změnit v účinný „útočný“ prostředek, když protržením jejich hrází, bylo zaplaveno nepřátelské ležení, šikující se vojsko, anebo alespoň přístupové cesty. Jako příklad využití rybníků v boji a v našem českém prostředí je dobře známá Žižkova bitva u Sudoměře (25.března 1420) v lokalitě mezi rybníky Markovec a Škaredý.
Konkrétně město Třeboň (statut města obdržen roku 1341) pak právě za Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan bylo obehnáno početným systémem rybníků. Z jižní strany se k městu přimyká rybník Svět, původně nazván Nevděk, který svou současnou vodní plochou 201,5 ha (celkový objem nádrže vody činí 3,325 Mio m3 s max. hloubkou 3 metry) zaujímá čtrnáctou příčku v celé České republice. Rybník byl postaven v 70.letech 16.století (dokončen roku 1573) a jeho původní výměra byla větší mimo jiné o dnešní plochu Cirkvíčného rybníka. Pokud si pamatuju dobře na ceduli, která stála na jeho hrázi a kterou jsem naposledy viděl jako dítko školním vodáckým táborem povinné, tak celkově měl Svět po svém založení nějakých 250 ha. Jeho stavbě padla za oběť i část předsunutého městského opevnění a dvě předměstí. Proto asi ten původní název Nevděk.
Třeboň z roku 1699
(zdroj: Dostál O. - Československá historická města – Praha 1974)
Na Svět u jeho jihovýchodní části hráze navazuje Opatovický rybník, který patří mezi nejstarší Třeboňské rybníky. Byl založen již roku 1367, ale v té době se jednalo o dva samostatné rybníky. K jejich spojení došlo v letech 1510-1518 rybníkářem Štěpánkem Netolickým a později jej nechal Jakub Krčín ještě dále upravovat. Katovický rybník zaujímá vodní plochu 160,6 ha a zadržuje vodu o objemu 1,92 Mio m3, jeho průměrná hloubka se pohybuje kolem 1,5 až 2,5 metrů.
Z jižní strany tak byla Třeboň dokonale chráněna rozsáhlými vodními plochami, které se samozřejmě podle potřeby dali využít a zaplavit nejbližší okolí tohoto středověkého města. Třeboň tak ještě zvýšila svůj statut nedobytného města, které si podrželo i za Husitských válek (1422, 1425, 1433). Samozřejmě, od těchto válek uplynula řada let a změnili se i podmínky boje. Teď narážím především na rozvoj palebných zbraní. Tady ale opět rybníky v okolí města plnily důležitou funkci, když zabraňovali přísunu děl k blízkosti městského opevnění.
Nyní se konečně dostávám k rybníku Rožmberk. Ten svou rozlohou je největší rybník v České republice a za předpokladu určité definice pojmu „rybník“, by se mělo jednat i o největší rybník na světě. Dnes zaujímá vodní plochu o výměře 489 ha a objemu vody 6,2 Mio m3. Maximální hloubka dosahuje 6,2 m. Rybník svou polohou a tvarem chrání přístup k Třeboni ze severní a východní strany. Pokud si opět ze svých dětských let a návštěv Třeboňska dobře pamatuju, tak jeho původní výměra byla o dost větší. Mělo se jednat až o vodní plochu o 1.000 ha, což svým způsobem potvrzuje jeho současná katastrální výměra, která činí 677 ha. Ta je někdy uváděna dokonce 721 ha. To ale zahrnuje plochu rybníků Vítek u Nové Hlíny, který je jinak od Rožmberka oddělen hrází. Při větším stavu vody (povodně atd.) tak vzniká obrovské jezero v podobě plochy Rožmberka, Vítka a dalších přilehlých luk.
Rožmberk byl navržen architektem českého rybnikářského systému Jakubem Krčínem a postaven v letech 1584 – 1590. Stavbu provádělo 800 lidí, kteří museli přemístit více jak 750.000 m3 zeminy. Délka hráze je 2.430 metrů, šířka u paty 55 m, v koruně 13,5 m a výška 11,5 m. Hloubka vody u hráze je průměrných 6,5 metrů. Myšlenka zřízení Rožmberka nebyla nijak nová. Rybník v tomto místě zamýšlel postavit již Josef Štěpánek Netolický (asi 1460 – 1538), ale z finančních a technických důvodů se jeho realizace posunula až na pozdější dobu. Svým způsobem k tomu dopomohla obrovská povodeň z 20. srpna 1544, která z jižních Čech dorazila až do Prahy. Krčínovi, stejně jako jeho předchůdci Netolickému bylo jasné, že žádný rybník založený v této lokalitě by nemohl odolat přívalu jarních nebo bouřkových vod z Lužnice. Proto se současně vedle Rožmberka stavěla tzv. Nová řeka, která měla za úkol odvádět přebytky vody do jiného povodí. Jen pro představu. V roce 1890 zasáhly České země velké povodně, kdy byl například silně poškozen i Karlův most v Praze (strženo tuším pět mostních oblouků). Rožmberk v té době zachycoval asi 50 milionů m3 vody, které by jinak tekly na Prahu. Jeho retenční schopnost tak byla na svou dobu obrovská. V roce 2002 pak naši zemi zasáhli další povodně (jako nyní skoro každý rok) a Rožmberk byl postaven před další zkoušku. Ta byla ztížená tím, že se protrhla Novořecká hráz a tak téměř celý odtok z povodí Lužnice přitékal do Rožmberka. V retenčním prostoru bylo zadrženo až 70 milionů m3 vody!!! Odhadovaný kulminační přítok 700m3/s byl rybníkem redukován na maximální odtok 270 m3/s. Výška přepadu na bezpečnostním přelivu dosahovala bezmála tří metrů. A jak se zvětšila plocha rybníka, nebo spíše jezera? Zatopeno bylo až 2.300 ha! Toto obrovské jezero se na východě dotýkalo rybníka Ženich, na západě se propojilo s Kaňkovem a na jihu voda sahala na dohled od Zlaté stoky pod Katovickým rybníkem. Zaplavena byla i část Třeboně mezi centrem a čtvrtí Kopeček kolem železniční zastávky Třeboň-lázně. Další povodeň následovala v roce 2006. Sice napáchala nemalé škody a i v hrázi se objevili nějaké trhliny, ale rybník opět odolal. Zatím poslední velká voda přitekla do Rožmberka v srpnu 2010. Jen díky jeho retenční schopnosti bylo možno přijímat přebytek vody a vypouštět minimum tak, že hladina Lužnice poklesla a díky tomu nedošlo k evakuaci.
Třeboň na katastrální mapě z roku 1827
A proč toto vše v této úvaze vlastně zmiňuji? Jen aby si čtenář udělal představu, jak velkou plochu a jak velký objem vody mohl Rožmberk od 16. století podle potřeby zadržovat. Tato voda pak samozřejmě ať za minimálního, či maximálního objemu, mohla být podle potřeby využitá v případě vojenského ohrožení Třeboně a jejího okolí. Toho si byl vědom například Karel Bonaventura Buquoy (1571-1621), císařský velitel, který chtěl nechat prokopat (vyhodit do povětří) hráz Rožmberka, aby jeho vodami zaplavil stavovské vojsko, které tou dobou leželo u Soběslavi. Soběslav od Třeboně pak leží nějakých 30 kilometrů. Je možné, že by velká voda z Rožmberka zaplavila řadu dalších menších rybníků na své cestě k Soběslavi, jejichž hráze by tento nápor nevydrželi, a tak by se tento „lavinový“ efekt velké vody ještě zvětšil. O reálnosti použití vod z 30 kilometrů vzdáleného rybníka zřejmě Buquoy i Třebonští nepochybovali a tak jej přejímám jako hotovou věc i já. Nicméně majitel třeboňského panství Petr ze Švamberka, nechal na hrázi rybníka postavit v neklidné době hlídky. Tak se podařilo stavovské vojsko uchránit. Nicméně jeho osud se stejně později naplnil na Bílé Hoře u Prahy (1620). Po smrti člena odbojných evangelických stavů Petra ze Švamberka, jakožto dědice původního rožmberského panství v Třeboni, bylo město obsazeno stavovským vojskem pod velením Johna Setona. Císařské vojsko se pak dvakrát neúspěšně pokoušelo o dobytí města (1620 a 1621), a svou roli v tom sehrála i síť rybníků. Nakonec ale bylo vyhladovělé město nuceno se roku 1622 vzdát poté, co vojenské stavovské posádce byl umožněn volný odchod.
Jak vidno, nakonec ale Rožmberk ani okolní rybníky město za Stavovské rebelie a v prvních letech Třicetileté války neuchránil a sám po několik desítek let pustl, než by po tomto válečném konfliktu znovu obnoven. To už je ale jiná kapitola.
Závěr
Za vlády třeboňského majitele Viléma z Rožmberka (+1592) byl původní městský hrad postupně přestavován na zámek a tudíž svým způsobem funkce rybníků, jakožto součást fortifikačního systému města vzrostla. V případě potřeby mohl být regulován přítok a odtok tak, že se jejich vodní plocha výrazně zvětšila. Kam až by se dalo v případě Rožmberka dojít, ukázal případ nedávných povodní nastíněný výše. Samozřejmě s normálním průtokem by naplnění třeboňských rybníků trvalo výrazně déle, ale jsme v 16. – 17. století, kdy se pohyb armád dal měřit pouze na pár desítek kilometrů denně. A to jedině za předpokladu, že tato, převážně žoldnéřská vojska, dostala dobře zaplaceno. Nevím, nakolik Jakub Krčín počítal s vojenským využitím třeboňských rybníků, ať pasivním či aktivním, ale případ z doby českého stavovského povstání ukázal, že rybník jako Rožmberk, mohl být aktivně použit v boji. Pokud někdo z vás dohledá další vojenské využití rybníků, tak budu za jeho příspěvky vděčný.
Zdroje:
Kolektiv - Hrady, zámky tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (V.) Jižní Čechy – Praha 1986
Dostál O. - Československá historická města – Praha 1974
www.wikipedia.org
vlastní hlava :-)
To, že by se celá soustava dala využít i k vojenským účelům určitě velitele napadlo až později po jejím vzniku. Spíš to na mě ale působí jako nouzové řešení.
Co se týče toho zaplavování, tak je to dosti dvousečná zbran. Už jen z toho důvodu, že po protržení hráze se voda nedá skoro vůbec regulovat a může nadělat paseku i ve vlastních řadách. Třeba taková pevnost Terezín. To už je jiné kafe! 
