Díl 1. - kombinace pěchotního děla resp. zákopového kanónu a protitankového kanónu
Po zkušenostech z první světové války kdy se jedna zbraň používala k ničení živé síly a opevněných bodů střelbou horní skupinou úhlů ze zákrytu (minomet na malou vzdálenost nebo houfnice na větší) a další zbraň –pěchotní dělo k ničení kulometů nebo nastupující pěchoty přímou střelbou (tříštivou střelou nebo kartáčem). Během první světové války se také objevuje na bojišti zcela nová kategorie zbraní a to obrněná vozba. K ničení prvních tanků se opět používala některá výkonnější pěchotní děla jako byl např. 3.7cm TAK Rheinmetall in starrer Räderlafette (obr. 1) který lze označit za první specilizovanou protitankovou zbraň TAK-tank abwehr kanone (v té době skutečně TAK a ne PAK jak to známe z 2.WW), ale německá armáda na západní frontě s velkým úspěchem v boji proti tankům používala Škodovácký Gebirgskanone M.15. Zároveň se ale objevují na bojišti i letadla, což vede k potřebě konstruovat i zbraně schopné boje vůči letadlům.
Obr. 1 Rheinmetall in starrer Räderlafette
Obr. 2 Gebirgskanone M.15 jako protitanková zbraň na západní frontě, rok 1918.
Zavední většího množství specializovaných zbraní mělo za následek nárůst počtu dělostřeleckých zbraní což vyvolalo přirozenou potřebu snížit počet typů zbraní dělostřelectva v praporu pod jedním vedením, tedy na výstavbu univerzálního nástroje, který by kombinoval alespoň dvě zbraně. Řešení této záležitosti ve většině případů je vytvoření zbraně, která má stejné lafetě děla, dvě (a někdy i tři) hlavně různé ráže určené k plnění specifických úkolů.
Konstrukce těchto zařízení je k dispozici ve formě tří základních typů.
1. Vícehlavňové zbraně
Při přepravě i při střelbě byly hlavně uloženy ve stejném prostoru vedle sebe nebo pod sebou. Přechod do pohotovostního stavu a příprava ke střelbě je stejná jako v případě klasického jednohlavňového děla. Při střelbě se dle potřeby používá jedné nebo druhé hlavně.
Výhody tohoto systému spočívá v tom, že zbraň je vždy připraven k palbě oběma hlavněmi. Ale takováto konstrukce, představuje i značné technické problémy, neboť taková zbraň je logicky těžší než klasické jednohlavňové dělo. Navíc jeho váha překáží tomu aby se toto dělo dostalo dostatečně rychle do odpovídající horizontální pozice pro střelbu potřebné na moderní „rychle“ se pohybující se tanky a tím spíše na letadla. Proto, ačkoliv existuje několik vzorků těchto zbraní je zřejmé že nikdy nebyly přijat do výzbroje některé armády.
Mezi tyto zabraně patří následující:
Československý kánon Vickers-ČKD 60/44-mm ( v byl vyroben na podkladě patentu Vickers ale v Británii nikdy nebyl vyráběn. Československý výrobce společnost ČKD zakoupila patent a vyrobila asi 2ks-3ks tohoto kanonu?), který je konstruován tak že se obě hlavně nachází v blízkosti, těsně nad sebou.Zbraň má horizontální odměr střelby asi 10 a hmotnost střely byla 1,6kg (pravděpodobně pro 44mm projektil). Což v podstatě znamenalo že hlaveň větší ráže , tj. houfnicová hlaveň vůbec nebyla schopna plnit úkoly houfnice a při relativně malém rozdílu ráží nebyl rozdíl v úsťové rychlosti obou střel tak markantní aby mělo smysl uvažovat o tom že jedna z nich ta rychlejší je protipancéřovou střelou neboť by bylo zřejmě efektivnější použít hlavně v ráži 66mm jak proti pěchotě a opevněným postavením s využitím kartáčové nebo tříštivé střely a v případě střelby na obrněný cíl použít buď speciální protipancéřovou střelu nebo střílet výbušným granátem (obzvláště vzhledem k tomu že v té době bylo pancéřování tanků ještě slabé 15-20 mm). ČKD uvažoval o použití tohoto kanónu ve výzbroji projektovaných tanků. Tento kanón vyrobený v ČKD, která navíc neměla zkušenosti s produkcí děl (za 1.WW vyráběla však minomety ráže 7.58 cm, které c.k Herr zařadil do výzbroje jen proto že měl obecně zbraní tohoto typu velký nedostatek takže bylo nutno "přivřít oči“ za velice nízkou kvalitou této zbraně) byl zřejmě i po dílenské stránce značně nízkých kvalit, protože se již nikdy více tato společnost nepokusila o vývoj jakékoliv dělostřelecké zbraně.
Mnohem výrazněji se však koncepcí této zbraně zabýval monopolní výrobce děl ČSR a jeden z největších zbrojařských koncernů vůbec Škodovy závody v Plzni. Velice podobnou zbraň navrhla i škodovka a to kanón Škoda 66/40-mm s dvojící hlavní nad sebou. Další krokem vpřed oproti předcházejícímu dělu byl i dobře vyřešený náměr hlavně který dosahoval již 75 . Parametry i vady této zbraně byly velice podobné. Což vede k otázce zda v literatuře nedošlo k záměně jedné a téže zbraně? Bohužel bez studia v archívech obou podniků nelze tuto otázku seriózně rozřešit.
Ve stejné době objevila podobná zbraň i ve Škodových závodech v Plznijednalo se o kanón 50/37-mm zbraň tohoto typu se vyráběla ve dvou variantách - v uspořádání hlavní vedle sebe (obr. 3), a pod sebou (obr. 4). Velice podstatnou nevýhodou byla opět příliš malá účinnost obou hlavní v cíly, výbušná střela vážila pouze 50-mm střely byla 1,5 kg . Na druhou stranu úsťová rychlost byla na svou dobu velice dobrá 650m/s (většina podobných zbraní měla v té době úsťovou rychlost 350-500m/s) i když z pohledu pozdějšího vývoje by byla tato rychlost již v polovině 30. klet nevyhovující. Kromě toho, se zde opět projevily problémy s mířením. Továrna Škoda po těchto pokusech zamítla podobný koncept a vydala se cestou vyměnitelných hlavní.
Obr. 3. 50/37-mm zbraň Škoda (hlavně vedle sebe)
Obr. 4. 50/37-mm zbraň Škoda (hlavně pod sebou)
Mnohem větší úspěch s touto koncepcí tedy s koncepcí dvou pevně uložených hlavní na jednom podvozku zaznamenala švédská zbrojovka Bofors se svojí zbraní 81/37-mm. 81/37-mm zbraň Bofors (obr. 5 a 6) má dvě hlavně nad sebou: 37 mm nahoře a 81 mm od spodní části. Hlavně ráže 37 mm plní funkci protitankového děla a hlaveň ráže je polní kánon určení pro střelbu výbušným granátem a kartáčem.
Obr. 5. 81/37-mm Bofors zbraň. Poloha při přímé střelbě
Hmotnost zbraně při střelbě pozici 435 kg (pozn. autora článku: podezřele málo??).
Dostřel při střelbě z hlavně ráže 81-mm byl až 5000 m, a při střelbě z hlavně ráže 37-mm byl dostřel až 7300 mm. Zbraň bylo možno přepravovat tažením nebo rozloženou na soumarech. Jednalo se navíc o dělo s pokrokově řešenou rozevíratelnou lafetu.
Obr. 6. 81/37-mm Bofors zbraň. Poloha při maximálním náměru – střelba houfnicovou hlavní.
Podle hodnocení švédské vojenské komise hmotnost zbraně nebyla v souladu s požadavky na praporní dělostřeleckou zbraň. Na základě čehož se lze domnívat že hmotnost byla vyšší než 435kg uváděných v literatuře. Výhodou tohoto děla byla nesporně dostatečná účinnost granátu ráže 81mm. Tento kanón byl v omezeném počtu využíván armádou království Siam (dnes Thajsko).
2. Zbraně s vloženou hlavní
Tyto zbraně jsou koncipovány tak že u nich do hlavně větší ráže tj. houfnicové hlavně zasunujeme při střelbě hlaveň menší určenou pro střelu s vysokou úsťovou rychlostí.
V tomto systému lze dosáhnout silnějšího účinku munice pro obě hlavně, většího náměru i odměru. Přičemž právě velikost odměru je velice důležitá v boji proti obrněným pohyblivým cílům Nevýhodou této koncepce je však čas nutný pro přechod z jedné hlavně na druhou.
V každém případě, toto řešení je přijatelné a jeho důkazem je tohoto typu nástroje přijatého v některých armádách.
Jeden z nejzajímavějších návrhů těchto zbraní jsou 70/32-mm resp. 70/37-mm kanóny továrny Škoda. Tyto zbraně byly přijaty v Lotyšsku, Bulharsku a Jugoslávii byť ve velice omezených počtech (obr. 7 a 8). Tato zbraň má dvě hlavně: jednu 70-mm a druhou 32-mm resp. 37mm. Ta se vkládá pro odpálení do 70-mm hlavně a má s ní společnou část uzávěru (poloautomatický s klesajícím klínem a odpalovací mechanismus). Tam je také několik bezpečnostních mechanismů, které brání střelbě při ne zcela uzavřeném závěru.
Obr. 7. 70/37-mm dělo Škoda jako protitankový kanón (ráže hlavně 37 mm)
Hlaveň byla umístěna na lafetě děla velice originálního designu. Lafeta se skládá ze dvou základních prvků z nichž jeden je tvořen kruhovým rámem s ozubem odměru z něhož vylézá opěrná vidlice lafety a druhý vidlicí s hlavní a mechanismem pro nastavení odměru a náměru (včetně zubového kola náměru) a vidlicový úplně nahradit konvenční pohyblivé posteli vozů. Na rám lafety je připevněna dvojíce závěsů pro instalaci kol. Kola podvozku jsou uložena samostatně v kloubovém závěsu tak že je možno tato kola nastavitjako u klasického kanónu tj. kola jsou rovnoběžně vedle sebe nebo do polohy obrácené V viz obr. 7.a odměr zajisti pohybem celého děla. Poslední možnost ukazuje obrázek obr. 8 kdy jsou obě kola skloněny tak že slouží jako „talíře“ na nichž sedí celý kanón. Toto uspořádání poskytovalo velice stabilní platformu pro střelbu. Lafeta kanónu ráže 70/37 mm byla poněkud jednodušší a neumožňovala tuto třetí polohu pro střelbu.
Obr. 8. (a) 70/32-mm dělo Škoda jako houfnice (ráže hlavně 70 mm) , (b) 70/32-mm dělo Škoda jako protitankový kanón (ráže hlavně 32 mm)
Mechanismus zákluzu obsahoval dva tlakové válce a dvě hydraulické vratné pružiny. Zvedací mechanismus náměru je v přední části lafety a umožňuje elevaci od 0 do + 75. Otáčecí mechanismus je umístěn v zadní části lafety. Horizontální odměr se potom rovná 150 . Při zásunu 32-mm hlavně do kanálu 70-mm hlavně, se tato hlaveň zašroubovala na jejím konci pomocí zvláštního kroužku.
Technická data z tohoto děla: 70-mm/ 32-mm
hlaveň 70-mm/ 32-mm
granát hmotnost v kg 3 / 0,5
Počáteční rychlost je maximální v m / s 190 / 600
Maximální dostřel v m 2300 / 3000
Hmotnost v palebné pozice se štítem v kg 157,5 / 175,5
Výška zbraně při střelbě v poloze 0,4 m
Tloušťka pancíře, kterou prorazí 32-mm granát v úhlu 90 ° je:
30 mm ve vzdálenosti 300 m
22 mm ve vzdálenosti 500 m
17 mm ve vzdálenosti 1.000 m
15 mm ve vzdálenosti 1500 m
11 mm ve vzdálenosti 3000 m
V úhlu 60 ° je průraznost snížena zhruba na polovinu.
Technická data z tohoto děla: 70-mm/ 37-mm
hlaveň 70-mm/ 37-mm
granát hmotnost v kg 3 / 0,8
Maximální dostřel v m 2500 / 7600
Pro přepravu se dělo rozkládalo nejčastěji na více dílů. Přeprava na vozíku nebo tažením je ukázána na obr. 9. Zbraň se nejčastěji přepravovala na dvou oslech/milách o dvou dílech hmotnosti 107.5 kg a 117 kg. Další způsob přepravy ukazuje obr. 10.
Obr. 9. Transport děla Škoda 70/37-mm tažením a na vozíku
Obr. 10. Transport děla Škoda 70/32-mm nešením na zádech vojínů.
Tento systém má několik výhod, z nichž je třeba uvést: a) nízká hmotnost, a proto dostatečná mobilita zbraně, a b) velký úhel horizontální střelby, c) velmi nízká poloha při střelbě d) velice dobrá redukce zpětného rázu, cca přibližně 20% energie. Nevyhoupal byla cena a složitost výroby.
Z ostatních zbraní tohoto druhu jsou známé zbraně a 75/47-mm a 65/35-mm nizozemské společnosti Siderius (obr. 11).
Obr. 11. Zbraň 75/47 nebo 65/35-mm nizozemské společnosti Siderius. (47mm hlaveň zasunuta do větší).
Tyto systémy jsou méně úspěšným designem, zejména s ohledem na velkou horizontální střelby ve výšku viz. obr. 11. Vysoký náměr 85 ukazuje že jeho konstruktéři uvažovali i možnost střelby proti létajícím cílům přičemž rychlý odměr měl být zajištěn podkladovým kolem. Poněkud modernější variantu téže zbraně ukazuje obr 12 a 13. Několi kusů bylo pravděpodobně použito ve válco mezi Paraguayi a Bolovii v letech 1932 až 1935.
Obr. 12. Zbraň 75/47mm nizozemské společnosti Siderius jako protitankový kanón.
Obr. 13. Zbraň 75/47mm nizozemské společnosti Siderius jako houfnice , náměr byl pouze 55 .
(pouze první varianta bez štítu)
Technická data z tohoto děla: 75-mm/ 65mm / 47mml
granát hmotnosti v kg 4,8 /4,5 / 1,57
Maximální počáteční rychlost v m 232 /520 /560
Maximální dostřel v m 3800 / /6000
Hmotnost děla v palebné pozici v kg 338 352
Průraznost 47-mm projektilu o hmotnosti 1.57 kg při úhlu 90 ° dopadu:
40 mm na 900 m
30 mm na 1500 m
20 mm na 2000 m
Testy byly realizovány jen na ocelovém plechu ne na kvalitním pancéři.
Podle německého tisku byly tyto zbraně objednány do čínské armády. O jejich dalším osudu v číně nejsou známé, tedy není možno ani posoudit jak si vedla tato zbraň ve válce s Japonci nebo při bojích s místními warlordy.
Také společnost Vickers navrhla zbraň se zásuvnou hlavní a to kanón ráže 60/44-mm viz. obr. 14 a 15. Jedná se jiný kanón než ten jehož patent by měla ČKD první ma dvě hlavněnad seboua druhý má do sebe zásuvné hlavně!
Obr. 14 Kanón Vickers 60/44-mm jako protitankový kanón.
Obr. 15 Kanón Vickers 60/44-mm jako houfnice.
Technická data z tohoto děla: 60mm/44mm
Granát hmotnost v kg 1,5 /1,5
Maximální počáteční rychlost v m / sec 230 /438
Minimální počáteční rychlost v m / sec - 120
Maximální rozsah v m 3000 6800
Hmotnost zbraně při střelbě pozici 254 kg.
Tloušťka proraženého pancéře při úhlu 90 °í:
30 mm ve vzdálenosti 300 m
26 mm ve vzdálenosti 500 m
20 mm ve vzdálenosti 1000 m
17 mm ve vzdálenosti 1500 m
Nejnovější systémy založené na tomto principu byly navrženy ve švédsku zbrojařskou společností Bofors , viz (obr. 16) jednalo se o dělo Bofors ráže 75/47-mm. Pro ráži 75 mm se používaly dva typy granátu a to těžká střela o hmotnosti 6,67 a lehká o 4,5 kg. Odměr této zbraně byl 40 a náměr 65 stupňů.
Obr. 16. 75/47-mm Bofors
Technická data z tohoto děla: 75mm/47mm
Hmotnost projektilu kg 4.5 /1,5 .
Maximální dostřel m 6.000 / 6500
Počáteční rychlost m / sec 300/ 560
Hmotnost celého systému je cca 365 kg.
zdroje
http://militera.lib.ru/
http://www.fortification.ru/
/www.network54.com
