Tirpitz byla druhá (a taky poslední) bitevní loď třídy Bismarck německé Kriegsmarine. Následovat měly větší bitevní lodě třídy H, ty však nebyly nikdy postaveny. Jak si dále popíšeme, význam lodě spočíval v době války především v její samotné existenci! Smlouva o postavení druhé jednotky třídy Bismarck byla s Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu uzavřena 14.6.1936. Kýl bitevní lodě prozatím označené „G“ byl položen 24.10.1936. O 29 měsíců později byl trup plavidla připraven ke spuštění.
Tirpitz - stavba lodě "G"
1.4. 1939 ho Fey von Hassel, manželka německého velvyslance v Římě, za přítomnosti vůdce a nejvyšších představitelů Německa pokřtila jménem svého dědečka velkoadmirála Tirpitze. Celý obřad spuštění proběhl bez problémů i přesto, že bazén loděnice měl na délku pouhých 375 metrů. Němečtí technici jej již několik měsíců zkoušeli na modelu trupu a loděnice postavených v měřítku 1:30. Stavba probíhala podle plánu i když byla loděnice hned od počátku války cílem nočních náletů RAF.
Tirpitz byl oficiálně přijat do služby 25.2.1941 a velení bylo svěřeno námořnímu kapitánovi Friedrichu Carlu Toppovi. To, že loď převzala Kriegsmarine však ještě neznamenalo že je připravena k boji. Kvůli opožděným dodávkám například chyběly dálkoměry hlavního dělostřelectva a mnoho dalších prvků. 9.3. loď proplula Kielským kanálem na Balt a o týden později zahájila v Gdaňské zátoce zkoušky. Na palubě měla stále desítky dělníků z loděnice, dokončovací práce probíhaly i během testů nebo při krátkých zastávkách v Kielu a v Gdyni.
Při napadení Sovětského svazu plnil, i při probíhajících zkouškách, Tirpitz roli vlajkové lodě Baltské flotily která však byla po krátké době rozpuštěna.
Po těžkých ztrátách Kriegsmarine v prvním období války Hitler zakázal jakékoliv další korzárské výpady a jako další působiště Tirpitze bylo určeno Norsko. Měl tam tvořit hlavní prvek „fleet in being“. Pouhou svojí existencí v bojové pohotovosti na sebe měl vázat značné síly. Více než dva roky plnil svoji roli na výbornou. Dvě až tři bitevní lodě jež byli spojenci nuceni udržovat v oblasti Severního moře chyběly například ve Středozemním moři, nebo při doprovodu konvojů.
Tirpitz zamaskovaný ve Föttenfjordu
„Lonely Queen of the North“, jak loď později pokřtili Britové, tedy 10.1.1942 opět proplula Kielským kanálem a zamířila k severu k norskému Trondheimu. Jako kotviště byl vybrán Föttenfjord, malá zátoka na konci Trondheim fjordu asi 60 km od volného moře. S dlouhodobějšími výpady se nepočítalo neboť Německo již začalo pociťovat nedostatek těžkých paliv. Tak byla vlastně určena oblast v níž loď prožila celou kariéru až do svého zániku. Oficiálním zdůvodněním bylo posílení obrany Norska před případným vyloděním nepřítele. Brzy po jejím boku zakotvily Admiral Scheer, Lützow, Admiral Hipper, Prinz Eugen a později i opravený Scharnhorst.
První britskou operací která měla omezit možnosti případného působení Tirpitze v Atlantiku se stalo v noci z 27. na 28.3.1942 vyřazení suchého doku v St. Nazaire. Byl to jediný Němci ovládaný dok na atlantickém pobřeží schopný v případě poškození pojmout Tirpitze. Britský torpédoborec Campbelltown napěchovaný trhavinami narazil do vrat suchého doku, po několika hodinách časovací zařízení loď odpálilo a celý areál utrpěl takové škody, že již do konce války nebyl opraven.
Na severu zatím byl Tirpitz v dokonalém technickém stavu a připraven k akci. 5.3.1942 konečně přišel rozkaz k vyplutí. Hlídkový Condor objevil u ostrova Jan Mayen velký spojenecký konvoj PQ-12 plující do Murmanska. V 11.45 tedy Tirpitz vyplul v doprovodu tří torpédoborců. Šťastnou náhodou se vyhnul britské Home Fleet (která o jeho vyplutí věděla) a hledal dál určený konvoj. 8.3. se střetnul s německou ponorkou, nevěděli o sobě a tak nechybělo mnoho a obě plavidla se navzájem napadla.
Po celodenním pátrání se německý admirál Otto Cilliax po poradě s kapitánem Toppem rozhodl k návratu. Na zpáteční cestě byla loď napadena palubními letouny z Victorious ale z náletu vyvázla bez poškození. Jediným výsledkem výpadu tak bylo spálení více než 8000 tun mazutu.
První rozsáhlý nálet na Tirpitze v jeho kotvišti proběhl v noci z 27. na 28. dubna. První vlna 43 Lancasterů měla umlčet protiletadlovou obranu a 34 Halifaxů hlavního svazu mělo do fjordu nasypat desítky min. Operace však nevyšla, většina min se zachytila v pobřežních křovinách.
Následujícím výpadem Tirpitze byla operace Rösselsprung. Pod vedením admirála Carlse měl napadnout nějaký spojenecký konvoj. Spolu s křižníkem Admiral Hipper se přesunul na sever do Altenfjordu a spolu s druhou skupinou z Narviku (Admiral Scheer a Lützow) čekal na příkaz k vyplutí. Ten však kvůli obavám vůdce o bezpečnost Tirpitze přišel až v poledne 5.7. V té době již konvoj PQ-17 rozprášily a zdecimovaly Dönitzovy ponorky a Luftwaffe. Bitevní loď tedy po několika hodinách na moři otočila zpět k norským fjordům. Během svého působení na širém moři však byla asi 70 km severozápadně od Severního mysu napadena sovětskou ponorkou K-21. Její posádce se podařilo dvěma torpédy Tirpitze zasáhnout. Poškození si vyžádala několikatýdenní opravy v Trondheimu.
Tirpitz - operace Rösselsprung
Dalším britským pokusem o vyřazení Tirpitze ze hry byla operace Titul. Při ní použitá rybářská loď Artur, jakých v norských vodách lovily stovky, měla do blízkosti bitevního plavidla dopravit dva charioty. Tak byla pojmenována potápěči řízená torpéda podobná italským Maiale. Každý chariot měl bojovou hlavici naplněnou 300 kg účinné výbušniny schopné bez problémů zlomit Tirpitzi páteř.
Celá operace byla po náročném nácviku spuštěna 25.10.1942. Odpoledne 28.10. se Artur přiblížil k Norskému pobřeží, druhého dne byla torpéda jednoduchým jeřábem spuštěna do vody a připoutána za rybářskou loď. 31.10. Artur bez problémů prošel německou kontrolou a pomalu směřoval ke kotvišti bitevní lodě. Dostal se ale do bouře a pouhých 5 mil od svého cíle se oba charioty utrhly a klesly do hlubin fjordu. Britští a norští námořníci tedy potopili i Artura a pokusili se dojít do neutrálního Švédska. Jednoho z Britů dostali Němci a po výslechu na úřadovně trondheimského gestapa byl na přímý Hitlerův rozkaz 19.1.1943 popraven.
Na základě Dönitzova nařízení vyplul 15.3.1943 Tirpitz z Trondheimfjordu a zamířil do svého nového kotviště v Altenfjordu. Tam se k němu po několika dnech připojil Scharnhorst a skupina, aby vykázala aktivitu, napadla v rámci operace Sizilien norskou meteorologickou stanici a uhelné doly na Špicberkách. Scharnhorst vysadil prapor 349. granátnického pluku, který po několika hodinách hledání zajal několik norských horníků. Už kolem 11.00 celá operace skončila a obě těžké lodě s doprovodem devíti torpédoborců se vrátily zpět na základnu.
Tento výpad byl zároveň poslední bojovou akcí jíž se Královna severu zúčastnila. Zanedlouho měla odplout do Německa kde měla proběhnout rozsáhlá kontrola a opravy. Události ke kterým však došlo zanedlouho po návratu od Špicberk tyto plány překazily. Blížil se konec této krásné bitevní lodě.
Pokračování: Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 2. částZde si popíšeme i finální zničení Tirpitze pomocí bomb Tallboy.
