Jinak k přímým střetům mezi pístovými stihačkami bývalých spojenců nad Koreou docházelo a nezdá se, že by třeba P-51D nebo F4U měl velké problémy s poválečnými verzemi Jaků nebo Lavoček
No to mi nepřipadá jako dobrý argument. To bych mohl argumentovat i tím, že když pár "kovbojů" na P-51 vystřelilo na Kožeduba na La-7 tak se otočil a dva z nich sejmul --- potvrzeno záběry fotokulometu, které se dochovaly (jinak on to neoznámil = věděl na koho střílí)
Případně ke cvičnému souboji mezi P-51 (snad B) a Jak-9D 239 IAP, který ze základny Bari v Itálii podporoval Jugoslávské partizány. V tomto souboji, k překvapení všech američanů, Jak-9D vyhrál. Nicméně vzhledem k tomu, že se tento souboj odehrával v přízemní výšce, dalo se to očekávat.
A teď k doprovodu bombardérů/bitevníků.
Jak psal Hans, v tomto se Východ a Západ výrazně liší. Jak-9D či Jak-9DD bych ani nezmiňoval, byly to stíhačky, které vznikly nouzově a za konkrétním účelem - doprovody Il-4 a dalších dálkových bombardérů nad Balkán.
Obecně na Východě však převažovaly vzdušné boje v malé vzdálenosti od fronty (krátká doba letu), v malých a středních výškách a relativně malých skupin letadel. Útok na takovouto skupinu byl zpravidla veden z převahou výšky a nanadále. Proto skupina přímého doprovodu musela být relativně blízko doprovázeným bombardérům / bitevníkům, protože čas na reakci je malý. Vyžadovalo se tedy obratné letadlo, poměrně lehké, s dobrou akcelerací.
Piloti VVS, kteří doprovody létali, se vesměs shodují, že pro takovéto úkoly byly téměř ideálními stroji Jaky - celkem bez rozlišení verze, ale s kapkovitou kabinou = Jak-1b; Jak-7B (od roku 1943); Jak-9. Kupodivu jsem narazil i na informaci, že za vhodné pro doprovody byly, zpočátku války, i I-16.
Ostatní stihací typy, ať už domácí Lavočkiny či MiGy nebo lend-leasové P-39, P-40, Spitfire Mk V a Mk IX se prý hodily spíše pro "volný lov" či výškové zajištění.
Mimochodem, to by odpovídalo i tomu, že mezi nejúspěšnějšími piloty VVS jsou hojně zastoupeni piloti P-39, La-5/7 a Jak-3, kteří se na tyto způsoby boje "specializovali". Piloti Jaků 1/7/9 zas až tak vysokými počty sestřelů neoplývají => při těsném doprovodu a "odhánění" útočících stíhačů zas tolik příležitostí ke skórování není. Na druhou stranu prý piloti Jaků vykazovali nejmenší procento ztracených doprovázených letadel.
A teď Mustang.
Vždy mi bylo divné, proč jej spojenci Rusům nedodávali. Bohužel zdroje v tomto nejsou jednotné. Některé tvrdí, že USA odmítlo P-51 do SSSR dodávat (stejně jako B-17 a B-29) jiné, že je SSSR vůbec nepožadoval, protože pro ně neměl uplatnění.
Žádný oficielní dokument na toto téma jsem nesehnal.
Na druhou stranu GB dodala na přelomu let 1941/42 do SSSR 10 Mustangů Mk I a ty byly po otestování v NII VVS, které konstatovalo, že jsou horší než Bf-109G-2 i než Jak-7B, předány výcvikovému pluku v Ivanovu, který školil piloty pro přelétávání zahraničních letadel. Tři kusy byly v říjnu 1942 zkoušeny na frontě u 5.GIAP, ale byly shledány horšími než jím používané LaGGy-3 a bojově nebyly nasazeny.
Výhrady vůči Mustangu byly:
- výrazně podmotorovaný
- nízká stoupavost (při bojové zatáčce nabíral poloviční výšku ve srovnání s Jak-1/7)
- velmi špatná obratnost
- dlouhý rozběh při vzletu (prakticky vylučující jeho použití v polních podmínkách ruských letišť - mimochodem všechny 3 kusy se z frontových zkoušek vrátily s poškozenou vrtulí)
- chybějící kanónová výzbroj = nízká účinnost proti bombardérům
Naopak pozitiva:
- rychlost (díky vynikající aerodynamice, zpracování a použitému laminárnímu profilu - ten ale na druhou stranu způsoboval tu špatnou obratnost)
- nadprůměrná hmotnost sekundové dávky
- radiostanice a vybavení kabiny
- promyšlená údržba (ale nepoužitelná v podmínkách východní fronty, protože se měnily celky a ne opravovaly poruchy a na to nebyla logistika VVS připravená)
Následně se v NII VVS zkoušely i další modifikace P-51 (udává se až 14), ale de-facto se stejnými výsledky - moderní rychlý stihací letoun se skvělou výbavou a vysokými výkony nad 5.000 metrů, nicméně svými charakteristikami nevhodný pro boje na východní frontě.
Pokud lze srovnávat, tak se stejnými výsledky (i když o trochu horšími) dopadl i P-47 Thunderbolt jehož do SSSR dorazilo 195 ks (odesláno 203) a se kterým si VVS rovněž nevědělo rady a tak jej přesunulo k záložním a bombardovacím!!! plukům.
Pro doprovodné stihačky typu P-47 či P-51 na Východní frontě prostě nebyla práce.