Autoblinda Lince
...Italské Dingo...
Pokud se dnes podíváte na internet a zaměříte se na druhou světovou válku a Itálii, najdete o tomto fašistickém státu většinou jen slova pohrdání. Když se ale zaměříte na vojenskou techniku, zjistíte, že Italové byli schopni produkovat (byť v omezené míře) i velmi dobré zbraně. A samozřejmě taky narazíme na úplné propadáky, ale to rozhodně nebyla jen italská specialita. Zaměřme se obrněnou techniku, zde předchozí věta platí v plném rozsahu....Italské Dingo...
Italové byli schopni vyvinout a vyrábět velmi dobré obrněné automobily (dále jen OA) AB 40/41/42, na druhé straně jejich tanky se dají asi označit jen slovem „podprůměrný“. A pokud nebyl italský průmysl schopný vyvinout odpovídající typ, došlo k nákupu u spřáteleného Německa nebo následovala „čínská cesta“ - prostě se okopíroval. A o jedné takové kopii bude dnešní článek.
Italové během války pocítili nedostatek malých a lehkých obrněných průzkumných automobilů. AB 40/41/42 nepatřil zrovna k nějakým extra malým a lehkým OA (hmotnost 8 tun), na scéně se ale objevil automobil, který splňoval tyto požadavky. Byl zde ale jeden problém, tyto OA vyráběla firma Daimler a ta tak nějak patřila do tábora protivníka. Několik exemplářů OA Daimler Dingo ukořistila italská armáda v severní Africe a poslala je na Apeninský poloostrov. Armádě se tento malý OA líbil a tak (aniž by někdo navázal kontakt s výrobcem a zajistil si licenci...) bylo rozhodnuto jej vyrábět v „licenci“. „Vývojem“ byla pověřena firma Lancia, ta dokázala do konce roku 1942 vyrobit a otestovat prototypy. Jsem vám dlužen ještě italské označení britského automobilu, na Apeninském poloostrově mu říkali „Autoblinda Lince“
Lancia si s „licenční výrobou“ nedělala těžkou hlavu, dokonce i řidič zůstal zůstal podle těch nejlepších evropských tradic na pravé straně. „Licence“ se nedotkla pohonné jednotky, to by byla pro italské motoráře již opravdu těžce stravitelná pilulka. Motor pocházel samozřejmě od Lancie, teď jde jen o to, jaký tam doopravdy byl. Buď šlo vodou chlazený o vidlicový šestiválec do V Lancia Astra s výkonem 70 HP nebo o osmiválec s výkone 60 HP. V jednom zdroji jsou dokonce obě hodnoty, 60 i 70 HP...
Jinak se vozidlo od svého vzoru samozřejmě moc nelišilo, šlo o dvoumístný obrněný automobil s pohonem na všechny nezávisle zavěšená kola (4x4, už vím, odkud to Lancia vzala na Delta HF), osádka seděla v přední pancéřované kabině, za ní byl motorový prostor. Stěny vozidla jsou zešikmeny pod různými úhly, čelní pancéř má sílu 30 mm, boky a záď mají sílu 15 mm, nejslabší pancíř na vozidle má sílu 6 mm (podlaha?). Na pravé dolní bočnici byla umístěna rezerva, vlevo měla osádka v dolní polovině trupu k dispozici dvířka.
Jak jsem již uvedl, řidič seděl vpravo a vedle něj měl své stanoviště velitel vozu. Ten také obsluhoval jedinou zbraň, kulomet Breda model 38 ráže 8 mm, používající munici 8x59mm RB Breda. Kulomet měl kadenci 600 ran za minutu a střelec/velitel měl k dispozici 2000 nábojů. Tady mi to opět nedává smysl, zásobník kulometu měl kapacitu 24 nábojů, takže to nějak nevychází... Lince byl vybaven radiostanici RF1, každé třetí nebo čtvrté auto bylo osazeno výkonnější radiostanicí RF2. Anténa radiostanice byla umístěna na mimo obrys věže na pravé straně vozidla (byla prostě na držáku)
Na konci roku 1942 byla objednána u firem Lancia a Ansaldo série 300 vozidel, do září 1943 bylo vyrobeno 263 vozidel. Jejich uživatele se ale stala německá armáda a armáda RSI (Repubblica Sociale Italiana). Do března 1945 vyrobila firma Ansaldo dalších 129 vozidel. Němci samozřejmě používali pro Lince své označení, z Lince se stal poněkud neosobní Leichter Panzerspahwagen Lince 202(i).
Technické údaje obrněného automobilu Autoblinda Lince
délka – 3,2 m
šířka – 1,8 m
výška – 1,7 m
hmotnost – 3,14 t
výkon motoru – 70 (60) HP
maximální rychlost silnice – 86 km/h
dojezd silnice – 400 km
osádka – 2
Válkou ale kariéra tohoto „licenčního“ vozidla nekončí, používá je nadále italská armáda, policie a karabiniéři. Všichni tak mohli ocenit dobré vlastnosti „italského“ vozu, který měl dobrou průchodnost terénem, solidní rychlost na silnici a nevyžadoval velkou údržbu.
zdroje:
Nicolo Pignato - Italian Armored Wehicles of WW2
I.Pejčoch - Obrněná technika 9
něco málo z wikipedie...
), spíš prostě přidali plničku.
