Námořní síly Haiti (1804-1915)

[Polarfox]

Námořní síly Haiti (1804-1915)
aneb „Perla“ nepokoji zmítaná

Troška historie...

Haiti, bývalá francouzská kolonie Saint-Domingue, se stala v průběhu 18. století zářným klenotem francouzských zámořských teritorií. Bohatá produkce kávy, cukru a dalších plodin plynoucí do vzdálené Evropy přinášela velké zisky (v roce 1780 40% cukru a 60% kávy konzumované v Evropě pocházelo právě ze Saint-Domingue a zastínilo dokonce produkci všech kolonií obhospodařovaných Britskou Východoindickou společností) a pro svého původce tak získala přídomek "Perla Antill". Tento ekonomický "boom" měl ale i své velmi stinné stránky. Jelikož původní obyvatelstvo ostrova Hispaniola bylo zdecimováno cizími nemocemi zavlečenými Evropany (a postupně vymřelo) a budované plantáže se, jak už to chodí, neobdělají samy, staly se základní pracovní silou statisíce černých otroků zavlečených ze všech koutů Afriky. Na ostrov byly dováženy desetitisíce otroků ročně a v roce 1789 činila zdější populace 500 000 černých otroků oproti 32 000 bělochům. V průběhu let se zde také vytvořila silná mulatská skupina, která vytvořila zdejší střední třídu.



Vše se ale mělo změnit, a to počínaje rokem 1789. Francouzská revoluce měla velký dopad i na tuto vzdálenou kolonii a tlaky ve společnosti znatelně zesílily. Nebudu teď zabíhat do historických detailů, ostatně ty si může každý čtenář v případě zájmu nastudovat sám (doporučuji, je to zajímavé čtení) a vezmu to zcela stručně. V následujících letech se tato karibská "Perla" zmítala v konfliktu mezi povstalými otroky a mulatskou střední třídou na jedné straně a bělošskou menšinou, jejími sympatizanty a intervenčními silami z Evropy na straně druhé. Když krvavé boje utichly, byla většina bělochů zmasakrována a nebo na útěku do sousedních zemí a Saint-Domingue zůstal v rukou černochů a mulatské elity, z které se vyvinula nová vládnoucí třída.

A tak se začaly psát dějiny Haiti (jak byl nový stát pojmenován), nejstarší černošské republiky na světě, a to 1.1.1804, kdy byla tehdejším vůdcem J.J.Dessalinem (a následně i prvním císařem - ano, i tak malá zemička měla svého císaře, neboť J.J. Dessalines se později ustanovil jako Jacques I. haitským císařem) vyhlášena krvavě vybojovaná nezávislost.


Jean Jacques Dessalines

Jak si lidé nově nabytou nezávislost užili je již věc jiná. Předně Francie za uznání nového státu požadovala náhradu všech způsobených škod (v opačném případě by evropské státy zemi zdusily ekonomickou blokádou) a tento dluh (v souhrnu 90 milionů zlatých franků) Haiti splatilo až v roce 1947. Až na občasná krátká období růstu a relativní stability se země většinou zmítala v nekončící sérii převratů a chaosu. Ani bývalí otroci si často moc nepolepšili a v těch chaotičtějších obdobích zjistili, že prostě jen otročí zas na někoho jiného (ať z vlastní země či pro bílé dohližitele za americké okupace). Haiti se nevyhnulo ani vměšování ze strany evropských států (především Německa) a USA, které pro jistotu tento ostrovní stát mezi lety 1915 až 1930 rovnou anektovalo. Ostatně nestabilita Haiti provází až dodnes...

[Polarfox]

Námořní síly (lodě a historické pozadí)

Když jsem hledal podklady pro tento článek, všimnul jsem si dvou věcí. Ta první se dala očekávat, neboť to, že pramenů je opravdu pomálu, mi bylo jasné ještě než jsem začal bádat. Druhou je to, že osudy haitských lodí se naprosto kryjí s chaotickou naturelou celého státu. Ani to nebylo nic nečekaného, ale stejně bylo zajímavé sledovat, jak se každý vzácný střípek informací váže na nějaký finanční fraud, neštěstí či svrženého prezidenta beroucího do zaječích směr zahraniční exil.

Samotný časový horizont 1804-1915 byl zvolen z jednoho prostého důvodu - v roce 1915 zemi obsadily Spojené státy americké, haitské námořnictvo zaniklo a valná většina lodí byla vyřazena či rozprodána (zůstaly pouze dva neozbrojené škunery pro účely pobřežního hlídkování). K další obnově došlo až po 2. světové válce.


veškerý personál haitského námořnictva v roce 1920

V popisovaném období Haiti provozovalo řadu lodí, povětšinou směsku škunerů, ozbrojených parníků i klasických dělových člunů, často i o výtlaku dosahujícím skoro 1000 tun a slušně vyzbrojených. Sem tam se ve stavu zablýskla i nákladnější jednotka, ale to opravdu pouze zablýskla (obrněnec z občanské války zakoupený v USA na Haiti nikdy nedoplul a křižník Ferrier tam sice dorazil, ale příliš si karibského slunce na hladině neužil). Na své velmi skromné finanční poměry si Haiti vždy drželo obstojně silné loďstvo. Určitě zde zapracovala obava z možného restaurování dřívějšího koloniálního područí ze strany nějaké evropské mocnosti a co si budeme povídat, historie státu jinak také nebyla příliš klidná.

Níže naleznete pár skromných informací o těchto exotických lodičkách. Z toho mála informací co mám jsem se zatím neodvažoval vytvořit nějaký chronologický vývoj, takže budou řazeny formou výpisu (ačkoli ten se budu snažit držet alespoň trochu chronologicky). Nejedná se o údaje, které by se daly stoprocentně zaručit, berte je tedy prosím s rezervou. Ale i tak věřím, že jako podklad pro další bádání mohou následující řádky dát mnoho podnětů.

Jednotlivé lodě haitského námořnictva v letech 1804-1915

Arthémise (?) (??)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Škuner, do služby pravděpodobně roku 1820. Vyřazen ?.

Constitution (?) (??)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Do služby pravděpodobně roku 1808. Vyřazen ?.

Le Jason (?) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Do služby pravděpodobně roku 1810. Vyřazen ?.

Le Vengeur de Derenoncour (?) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Do služby pravděpodobně roku 1810. Vyřazen ?.

La Constitution (?) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Korveta. Do služby pravděpodobně roku 1847. Vyřazen ?.

Republique (dělový člun-ozbrojený parník) (1850)
výtlak: 1261 tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Původně americký parník Florida. Haiti předán 1869. Vyřazen 1875.

Triumph (pancéřová loď) (1861)
výtlak: 1006 tun rychlost: 10 uzlů výzbroj: ?
Bonbónkem ve výzbroji Haiti je (nebo by spíše bývala byla při lepší přízni osudu) bývalá pancéřová loď Atlanta, původně patřící konfederačnímu námořnictvu a v roce 1863 zajatá Unií. Po skončené občanské válce byla určena k odprodeji a novým hrdým majitelem se za kulatou sumičku 160 000 amerických dolarů ve zlatě stalo právě Haiti. Leč obrněnec do svého nového působiště nedoplul a potopil se v prosinci 1869 u mysu Hatteras.


CSS Atlanta

Le Geffrad (?) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Původně americký parník Galatea. Haiti předán 1865. Vyřazen ?.

Union (dělový člun) (1861)
výtlak: 786 tun rychlost: 10 uzlů výzbroj: 10 děl
Původně americký kolesový dělový člun. Haiti předán ?. Vyřazen ?.

Terreur (dělový člun) (1863)
výtlak: 800 tun rychlost: 11 uzlů výzbroj: ?
Původně americký dřevěný dělový člun Pequot zakoupený v roce 1869. Vyřazen 1875.

Alexander Petion (dělový člun-ozbrojený parník) (1863)
výtlak: 1244 tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Původně americký parník Galatea. Haiti předán 1865. Vyřazen ?.

22 Décembre 1804 (dělový člun) (1860)
výtlak: 900 tun rychlost: 9 uzlů výzbroj: 4×120 (Armstrong - z předu nabíjené)
Jednokomínový dělový člun se železným trupem. Vyřazen někdy po roce 1912.

Salnave (korveta) (1868)
výtlak: 786 tun rychlost: 10 uzlů výzbroj: 10 děl
Původně obchodní loď Maratanza. Haiti předána 1868 a sloužila zde jako korveta. Počátkem června 1872 obsazena válečnými loděmi Vineta a Gazelle (spolu s Mont Organisé, když kotvily v přístavu hlavního města Port au Prince) a zabavena jako kompenzace finančních pohledávek vůči německému obchodníkovi. Navrácena po vyplacení dluhu (3 000 liber).


USS Maratanza

Mont Organisé (korveta) (1854)
výtlak: 1428 tun rychlost: 13 uzlů výzbroj: 11 děl
Dvoukomínový kolesový dřevěný parník. Postaven ve Filadelfii, původní jméno Quaker City, aktivně se zúčastnil občanské války v USA (jedna z nejaktivnějších lodí při zajišťování blokády lodí Konfederace, zúčastnil se v roce 1863 i boje s konfederačními pancéřovými obrněnci). Po válce využíván ke komerčním účelům, v roce 1869 prodán Haiti, o dva roky později (v únoru 1871) opět prodán (přejmenován na Republique) a potopil se 25.2.1871 poblíž Bermud a to po výbuchu kotlů. Druhá loď tohoto jména je udávána jako též obsazená válečnými loděmi Vineta a Gazelle a zabavena jako kompenzace finančních pohledávek vůči německému obchodníkovi (tudíž stejně jako Salnave).


USS Quaker City v Itálii

Mont Organisé (?) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ? děl
Další loď tohoto jména je udávána jako též obsazená válečnými loděmi Vineta a Gazelle a zabavena jako kompenzace finančních pohledávek vůči německému obchodníkovi (tudíž stejně jako Salnave). Protože předchozí Mont Organisé se potopila o rok dříve, jedná se nejspíše o jinou loď.

Artibonite (??) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Původně plachetní(?) Carondolet. Haiti předán 1871. Vyřazen 1889.

1804 (dělový člun) (1875)
výtlak: 600 tun rychlost: 12 (ale možná pouze 6) uzlů výzbroj: 6×102 (Armstrong) (plus původně ještě 1×254 nabíjený z předu)
Jednokomínový dělový člun se železným trupem (šalupa), pojmenovaný na počest roku, kdy byla vyhlášena nezávislost. Vyřazen někdy po roce 1912.

Saint Michael (dělový člun) (1875)
výtlak: 850 tun rychlost: 12 uzlů výzbroj: 1×280 (nabíjený zepředu), 8×102 (Armstrong)
Jednokomínový dělový člun se železným trupem, původně šalupa Jacmel (ex Mercedes). Vyřazen někdy po roce 1912.

Dessalines (korveta) (1883)
výtlak: 900 (možná až 1200) tun rychlost: 9 (16?) uzlů výzbroj: 1×100 (Canet), 2×100 (Krupp), 2×120 (Parrot), 2×MG (Gatling)
Jednokomínová korveta se železným trupem a oplachtěním brigy. Původně loď na přepravu ovoce se jménem Ethel, zakoupena ve Filadelfii v roce 1884. Je možné že začátkem 20. století byla přezbrojena na 3×100 a 4 rychlopalná děla menší ráže. Vyřazena 1915.

Toussaint-Louverture (dělový člun) (1886)
výtlak: 500 tun rychlost: 13 uzlů výzbroj: 1×160 (Canet), 2×120 (Canet), ?×MG
Jednokomínový dělový člun se železným trupem a oplachtěním brigy. Postaven ve Francii - Forges et Chantiers de la Medit. Vyřazen 1915.

Toussaint-Louverture

Capois la Mort, Alexander Petion (dělový člun) (1893)
výtlak: 256 tun rychlost: 14 uzlů výzbroj: 1×100 (Canet), 4×37
Jednokomínové dělové čluny s ocelovým trupem (2 stěžně, klounovcová příď), postaveny ve Francii (loděnicí Graville). Vyřazeny 1915.


Capois la Mort či Alexander Petion

Crete a Pierrot (dělový člun) (1895)
výtlak: 950 tun rychlost: 16 uzlů výzbroj: 1×160 (Canet), 1×120 (Canet), 4×100 (Canet), 2×MG (Maxim), 4×MG (Nordenfelt) (160mm dělo na přídi, 120mm na zádi, 100mm děla pak ve sponsonech na bocích)
Jednokomínový dělový člun s ocelovým trupem, postavený britskou loděnicí Earle. Nejmodernější a nejsilnější jednotka haitské floty. Ve své době vlajková loď haitských námořních sil. Potopen 5.9.1902.


Crete a Pierrot

La Liberte (dělový člun) (?)
výtlak: 500 tun rychlost: 12 uzlů výzbroj: 2×57 (po jednom na přídi a zádi), 2×47, 2×37, 2×kulomet (typ Colt, ve středu lodi) pancéřování: 25mm boční pás ve středu lodi
Zakoupen v roce 1910, spíše dříve. Původně jachta Erl King. Potopil se v říjnu 1910, příčinou zániku byla exploze, která byla později haitským vojenským tribunálem zhodnocena jako následek vzpoury. Loď se plavila s posádkou 90ti mužů z Port au Princ do Severních teritorií, kde mělo 10 vysokých důstojníků převzít velení svých jednotek(udává se 10 generálů, což mi přijde opět mírně přehnané, ale na druhou stranu bych se tomu u tohoto státu ani nedivil, takže by mohl být i reálný jeden admirál na palubě, který je též udáván ). Zachránilo se pouze 23 mužů, zbylých 70 zahynulo buď při explozi nebo se utopilo. Přeživší byli postaveni před soud, který je obvinil z toho, že zmasakrovali vysoké důstojníky cestující lodí (zmínění generálové a admirál) a plavidlo poté zapálili. Všichni byli vojenským tribunálem odsouzeni k trestu smrti.


La Liberte

Ferrier (křižník) (1894)
výtlak: 2245 tun rychlost: 18,5 uzlu výzbroj: 8×120, 16 děl malé ráže, 2×450TT pancéřování: paluba 50 mm, velitelská věž 50 mm
Bývalý italský chráněný křižník Umbria zakoupený v roce 1911. Ať už to bylo díky "umění" haitských námořníků či nešťastné náhodě (většinou bývá udávána nezkušenost haitské posádky), tak si ho Haiťané neužívali příliš dlouho, neboť již ten samý rok se potopil.

Le Nord Alexis (dělový člun) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: 2×120, 6×47
Do služby někdy mezi 1902-1910. Ozbrojená prezidentská jachta, později pravděpodobně přejmenována (na ??). Vyřazena ??.


Le Nord Alexis

Croyant (dělový člun) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Do služby pravděpodobně v roce 1903. Ztracen v roce 1908.

Centenaire (dělový člun) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Do služby pravděpodobně v roce 1904. Původně remorkér na vlekání terčů spojený s pikantní aférkou. V roce 1910 byl za vlády prezidenta Simona spolu s dvěma dalšími loďmi odeslán na opravy do Kingstonu na Jamajce. V době svržení prezidenta Simona nebyly opravy ještě dokončeny a od té doby haitská vláda neprojevila žádný zájem o dokončení oprav a zařazení do služby. Stejně tak nejevila zájem o muže z posádky plavidla, kteří zde spolu s ním zůstali takzvaně "kejsnout", bez pěněz a jídla (po řadě měsíců pobytu v přístavu s minimálním přísunem potravin již prakticky hladověli). Vyšetřování z konce roku 1911 za vlády dalšího prezidenta, Leconteho, ukázalo, že bývalí vysocí představitelé námořnictva vyčlenili 20 000 dolarů na opravu, přičemž loď samotná měla hodnotu stěží 4 000 dolarů . Nastalo vyšetřování a milý téměř bezcenný Centenaire už uvíznul v přístavu nastálo. Vzhledem k tomu, že jedna z nádherných jamajských pláží později dostala poetické jméno Gunboat beach a to dle rozpadajícího se haitského dělového člunu, nemám téměř pochyb o tom, že to byl právě Centenaire. Zda-li jsou jeho zbytky k vidění dodnes, to již netuším.

Vertieres (dělový člun) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Do služby okolo roku 1908 (spíš dříve). Vyřazen 1915.

Pacifique (dělový člun) (?)
výtlak: ? tun rychlost: 13 uzlů výzbroj: ?
Do služby okolo roku 1908. Vyřazen 1915.

17 Decembre (dělový člun??) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Bývalá jachta American. Jediné, co je mi o této lodi známo, je to, že na ní utekl 2.8.1911 prezident Simon (spolu se svojí ženou, dětmi a několika prominenty). V novinách označena za křižník, což je zcela jistě velmi přehnané .

?? (dělový člun??) (?)
výtlak: ? tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Jedna loď neznámého jména je udávána jako potopená v roce 1900. V únoru 1900 se vydala do USA, kde měla prodělat opravy, ale severně od Kuby, u ostrova Fortunate najela na útes. Náklad který vezla byl vyložen na malých člunech a přeložen na nákladní loď Antillia, loď samotná byla nejspíše odepsána.
?? (dělový člun??) (1885)
výtlak: 302 tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
Bývalá jachta Scythian postavená v Glasgow, později využívána americkou firmou pro přepravu ovoce. Zakoupena ke konci roku 1903, vyzbrojena měla být v Port au Prince. Je dost dobře možné, že se jedná o výše uvedenou Croyant, ale je to jen dohad založený na podobném roce zařazení plavidla do služby v haitském námořnictvu.

Le Haitien (dělový člun??) (?)
výtlak: 288 tun rychlost: ? uzlů výzbroj: ?
A na závěr malý parníček Le Haitien..absolutně netuším ani století ve kterém sloužil .

[Polarfox]

Bojové akce haitského námořnictva

O bojové nasazení neměly haitská válečné lodě zpravidla nouzi. Vždy bylo proti komu se bouřit, vždy bylo koho potlačovat, vždy tu byli přítomni nějací piráti (kteří ovšem měli proti dnes tolik oblíbeným filmovým "Pirátům z Karibiku" kapku jinou náturu).

Boje s Dominikánskou republikou

První, a zároveň vleklé boje čekaly Haiťany s jejich východními sousedy, obyvateli nynější Dominikánské republiky (dříve Santo Domingo), s kterými sdíleli ostrov Hispaniola. V roce 1822 Haiti bez výraznějšího ozbrojeného odporu připojilo východní část ostrova pod svoji vládu, kterou si udrželi dalších 22 let. Tehdy, na přelomu let 1843/44, došlo k rozsáhlému povstání, které skončilo vyhlášením nezávisloti Dominikánské republiky. V průběhu povstání došlo i k námořním bojům, čímž je míněna především bitva u Tortuguera, kde se střetly 3 dominikánské (škunery Separación Dominicana, María Chica a San José, původně obchodní lodě ozbrojené v průběhu povstání) a 3 haitské lodě (briga Pandora a škunery La Mouche a Le Signifie). Haitské lodi v průběhu předchozích dnů narušovaly zásobování povstaleckých vojsk a pořádaly nájezdy na pobřeží v oblasti provincie Azua. V den bitvy (13.4.1844) byly zastiženy při bombardování Tortuguery a v následném boji byly všechny potopeny (beze ztráty jediné lodě na straně Dominikánců). To zajistilo povstalcům až do konce války převahu na moři.
Oba národy ale vedly nespočet bojů i po vyhlášení nezávislosti Dominikánců a značné antagonistické dozvuky působí ještě v dnešní době. Z námořní oblasti jsou pak zajímavá například léta 1845, 1849 a 1854.

1845 - V roce 1845 vyhlásilo Haiti blokádu svého souseda, které se mimo jiné zúčastnily haitské škunery Unión, Dieu Prótege a Guerriére.

1849 - Boje pokračovaly, docházelo k častému ostřelování pobřeží, nájezdům a narušování plavby protivníka (řadu plavidel zadržel například haitský škuner Caridad). Došlo i ke střetům mezi ozbrojenými plavidly, k žádnému potopení ale nedošlo - v prosinci se haitský škuner Picolet střetl s dvěma dominikánskými loděmi a o něco později škuner Avant-Garde s dominikánskou korvetou Oliva.

1854- Oba protivníci si ovšem nedali pokoj a od roku 1854 opět došlo k výměně pádných argumentů. V námořní oblasti to znamenalo hlavně tradiční nájezdy na pobřeží nepřítele. V květnu 1854 dominikánská fregata Cibao a škuner Buenaventura uspořádaly dlouhý nájezd na námořní dopravu kolem jižního pobřeží Haiti spojený s výsadky na pobřeží. V listopadu pak briga 27 de Febrero a škuner Constitución zadržely haitskou loď Clarisé a následně se svorně jaly ostřelovat pobřeží.
Nutno poznamenat, že ani Dominikánci nevyvázli beztrestně, ačkoli místo sil lidských nastoupily ty přírodní. Hurikán z konce srpna 1855 jim zničil lodě Las Carreras, Buenaventura, Constitución a též škuner Mercedes.


škuner Separacion a přístav Santo Domingo v roce 1850

Občanské války

Další neméně vděčnou záminkou ke střelbě byly časté převraty a občanské války. Pro představu tedy uvedu pár nejzajímavějších střetnutí, co se mi zdařilo dohledat.

V občanské válce roku 1865 dokonce došlo ke střetu s Velkou Británií. Rebelové tehdy povstali proti vládě prezidenta Geffrarda a jejich základnou se stal severní přístav Cap Haitien. Na moři tehdy došlo k incidentu, když se povstalecká loď Providence snažila zastavit britský parník Jamaica Packet (později se ukázalo, že převážel vojenský materiál pro vládní síly). Tomu zabránila britská kolesová šalupa 1. třídy HMS Bulldog (dřevěný trup, kombinovaný pohon). Rebelové též obsadili britský konzulát a odvedli uprchlíky, kteří zde nalezli úkryt, což bylo považováno za mezinárodní urážku. Šalupa Bulldog se jala ostřelovat pevnost střežící vstup do přístavu Cap Haitien a baterie umístěné v samotném městě a zároveň Providence spolu s další povstaleckou lodí poslala ke dnu. Při prudké přestřelce ale loď najela na útes a uvízla. Kapitán přítomné americké lodi USS De Soto (jejímž úkolem bylo odvézt občany vlastní země z této nebezpečné oblasti) odmítl šalupu odtáhnout pryč z přístavu, ale alespoň převzal na palubu zraněné členy posádky. V bezvýchodné situaci (plavidlo bylo beznadějně uvízlé, v dostřelu pobřežních baterií a došlo k explozi kotle) opustila před půlnocí 23.10.1865 posádka HMS Bulldog svoji loď na malých člunech a vydala se podél pobřeží na území kontrolované vládou. Před odplutím kapitán šalupu vyhodil pomocí časované nálože do povětří. Po návratu do Londýna a vyšetřování před polním soudem byla kapitánovi a navigátorovi HMS Bulldog udělena důtka.

Samotná USS De Soto vyložila v Port au Prince cizince z Cap Haitien a na Jamajce zraněné Brity, aby se počátkem listopadu vrátila zpět před Cap Haitien, kde se mezitím další britská loď HMS Galatea chystala odvetou k ostřelování města. Jednání mající za účel odradit britského kapitána od zamýšlené akce selhalo (Američané se především obávali, že tento čin vyprovokuje vlnu násilí vůči cizincům přítomným na území povstalců) a HMS Galatea 9.11. zahájila ostřelování města, na které zároveň zaútočily jednotky věrné vládě. Povstání bylo potlačeno, město padlo, přičemž vůdci rebelů unikli na De Soto, která je zavezla na dominikánské území.


HMS Bulldog u přístavu Cap Haitien a USS De Soto

Další revolucí, v které figurovaly haitské lodě, probíhala od roku 1868. Tentokrát se povstalci snažili sesadit diktátorský režim prezidenta Salnaveho, který nastoupil po již zmiňovaném prezidentu Geffrardovi. Je tedy vidět, že na další nepokoje se nikdy nemuselo čekat příliš dlouho.

Na stranu rebelů přešly lodě Liberté a Sylvain, zatímco vládní síly posílily svůj arzenál o plavidlo Pétion (zakoupené v USA a s posádkou najatých amerických dobrodruhů). Ale rebelská flotila se brzy zase smrskla, neboť 20.9. se potopila Liberté a Sylvain najela na břeh (zda to byly nehody či důsledek akcí nepřítele jsem se nedočetl). Nikým neohrožované vládní lodě tak pravidelně ostřelovaly povstalecké pozice. Na konci roku 1868 se ale povstalecké loďstvo dočkalo znovuzrození, neboť byly v USA zakoupeny dva parníky a nově přejmenovány na Mont Organizé a République.

14.9.1869 se oba zůčastnily střetnutí s vládními loděmi Salnave a Pétion. Bitva se odehrála poblíž Port de Paix a všechny lodě si odnesly větší či menší šrámy. Salnave byla zmrzačena tak, že se točila v kruzích a nakonec ji musel Pétion z bojiště odtáhnout. Parní potrubí République bylo rozstříleno a loď neměla dostatek tlaku pro své stroje a Mont Organizé inkasovala snad až 26 zásahů a nabírala vodu.

Mezitím co si obě strany lízaly rány, pokusila se vláda převážit pomyslný jazýček vah v námořní oblasti na svou stranu. Zájem nákupčích se tradičně obrátil směrem ke Spojeným státům, kde byly pořízeny dva nové přírůstky - dělový člun Pequot (nyní Terreur) a obrněná loď Atlanta (nyní Triumph). Nevím, jestli měl výběr jmen i svou symboliku a měl do řad rebelů přinést pomyslný "děs" (v případě Terreur) a "triumfovat" v případě námořního tlustokožce, ale vše dopadlo trošku jinak. Obrněnec se potopil během plavby na Haiti u mysu Hatteras (pravděpodobně v důsledku přetížení nákladem munice) a ani Terreur se zrovna nevyznamenal, jak uvidíme dále.

V převažování jazýčků byli totiž úspěšní spíše rebelové, neboť na jejich stranu přeběhl Pétion. Následně se mezitím opravené Mont Organizé a République spolu s přeběhlíkem vydaly směrem k hlavnímu městu Port au Prince. Zde jim 18.12. v nočních hodinách padl bez jediného výstřelu do rukou dělový člun Terreur. Poté, co dělostřelecký důstojník zajatého člunu (mimochodem Američan) dostal velmi jasné instrukce v podobě pistole u hlavy, zahájil bývalý vládní člun palbu na prezidentský palác v Port au Prince. Vzhledem k tomu, že v paláci bylo skladováno 2000 soudků, a to nikoli bílého rumu, ale střelného prachu, odebral se brzy tento a značná část hlavního města na exkurzi k místním obláčkům. Prezident sice výbuchu unikl, ale zanedlouho byl stejně zajat a popraven.

Potopení dělového člunu Crete a Pierot

V této části budu rozebírat "bitvu", která se odehrála v roce 1902 a jejími aktéry byl dělový člun Crete a Pierrot (asi nejlepší loď za celou historii haitského námořnictva) a jeho německý protějšek, loď jeho císařské milosti Panther. Tématicky vlastně patří do sekce občanských válek, protože historické pozadí bylo stejné, ale kvůli rozsahu jsem jí věnoval přeci jenom samostatnou kapitolku.

Ale nyní již k uvedené bitvě, která je kromě své exotičnosti zajímavá ještě jakousi schizofrenní povahou, a to podle toho jaký národ ji zrovna popisuje. Národní cítění zde, a to především na haitské straně, hraje velkou roli. Co se týká historického pozadí, tak od konce 19. století se na Haiti začíná výrazně prosazovat skupina německých obchodníků, kteří postupně získali velký vliv a na začátku 20. století jim již podstatná část Haiti finančně doslova patřila (ačkoli dle místních zákonů nemohli vlastnit pozemky, tak v roce 1910 tato malá skupinka asi 200 lidí ovládala 80% zahraničního obchodu Haiti a byla finančně zainteresována v řadě klíčových prvků infrastruktury, jako třeba jediná železnice či přístavní zařízení). Ostatně i Američané začali být z tohoto vlivu dosti nesví (jak z politického tak i bezpečnostního hlediska, protože například reálná možnost vzniku základny německého loďstva někde za humny nebyla jistě vítanou vizí) a na počátku 20. století dokonce americká vláda financovala pokusy vlastních obchodníků jej oslabit (například převzetím jediné haitské banky). Nelze se tedy divit, že německá menšina byla vlivným faktorem vnitřní politiky státu a řada převratů jimi byla často financována (samozřejmě na oplátku žádali od nově dosazeného vládce řadu výhod). Podobně tomu bylo i v roce 1902.


německá návštěva v Port au Prince v roce 1900

Německá verze:

Snad se nestane nic hrozného, když protentokráte odcituji Wikipedii..tudíž:
"V květnu 1902 došlo na Haiti k sesazení dosavadního prezidenta Tirésiase Simona Sama. Největšími kandidáty na nového prezidenta byli bývalý ministr financí Anténor Firmin a generál a ministr války prozatímní vlády Pierre Nord Alexis. Firmin měl podporu admirála Hammertona Killicka, jehož dělový člun Crete a Pierrot kotvil v přístavu a sídle provizorní vlády Cap-Ha?tien. Během voleb 28. a 29. června 1902 došlo mezi oběma frakcemi k přestřelce. Alexis sice dokázal svého soka porazit a donutit k ústupu, ale Firmin se sám prohlásil prezidentem a později zahájil protiútok…

Za této situace došlo 2. září k zadržení parníku společnosti HAPAG Markomania profirmistickým dělovým člunem Crete a Pierrot. Ten byl již 25. července prohlášen prozatímní vládou za pirátskou loď. Parník byl na cestě z Port-au-Prince do Hamburku a vezl i náklad zbraní a munice pro prozatímní vládu v Cap-Ha?tien. Firmin město obklíčil a zahájil útok. Vjezd do přístavu hlídal Crete a Pierrot, který donutil parník k zastavení. Po zabavení a vyložení kontrabandu nechal parník pokračovat v jeho cestě. Kromě dvoudenního zdržení v plavbě nevznikla firmě HAGAP žádná materiální škoda, ale přesto se Němci rozhodli poslat do oblasti dělový člun Panther (toho času na cestě do Venezuely), aby podpořil prozatímní vládu a hájil zájmy Německa a německých obchodníků v oblasti. Tato pomoc přišla prozatímní vládě velmi vhod, protože sama neměla žádné loďstvo, se kterým by mohla zneškodnit Crete a Pierrot a tento svou přítomností blokoval dodávky zásob a zbraní do obleženého města.

Dne 5. září obdržel Panther v Port-au-Prince rozkaz k plavbě na sever a zneškodnění Crete a Pierrot. Aby odjezd německého dělového člunu z hlavního města nebyl zpozorován, vyplul Panther ještě téže noci. Prohledával pobřeží a ve 12:20 následujícího dne objevil Crete a Pierrot kotvícího v přístavu Gonaives. Ačkoliv papírově byl Crete a Pierrot silnější (1x160mm, 1x120mm a 4x100mm děla proti 2x105mm a 6x37mm), Němci měli výhodu naprostého překvapení. Nikdo na firmistickém člunu nečekal nebezpečí a tak dělový člun odpočíval s vyhaslými kotli, zbaven tak jakékoliv možnosti manévrovat a většina důstojníků (včetně admirála Killicka) byla na břehu. Panther vypálil varovný výstřel a vyzval protivníka aby se vzdal. Bylo dojednáno čtvrthodinové příměří, během něhož měla posádka Crete a Pierrot opustit loď a odebrat se na břeh. Tak se taky stalo. Koncem této lhůty na loď dorazil i admirál Killick a nechal spustit vlajku. Eckermann se plánoval zmocnit lodi. Když ale němečtí námořníci nastupovali do člunů, objevil se kdosi na palubě opuštěného Crete a Pierrot a Eckermann nechal na protivníka několikrát vystřelit z lodních děl, aby ho donutil opustit loď. Obával se, že by se nepřítel mohl pokusit svoji loď potopit, aby nepadla do rukou Němců. Nakonec se ale stejně rozhodl Crete a Pierrot potopit, protože se blížila noc a nebylo jak ukořistěný dělový člun odtáhnout. Panther tak opět zahájil palbu a po zásahu do skladiště střeliva Crete a Pierrot explodoval, rozlomil se vedví a rychle se potopil.

První velké vítězství pro Panther ale i pro prozatímní vládu, neboť teď jí bylo možné zásobovat po moři. Na novém německém dělovém člunu, který teprve před půl rokem vstoupil do služby, se ale objevily „dětské nemoci“: dělo na přídi muselo po pěti výstřelech pro poruchu zastavit palbu a dělo na zádi muselo přestat střílet po dvacátém čtvrtém výstřelu, protože otřesy poškozovaly palubu."

Haitská verze:

V Haiti je potopení Crete a Pierrot, ale hlavně činy admirála Killicka, jedním z nejvýznamnějších a nejoslavovanějších symbolů národní cti a hrdého odporu. Ale čím se vlastně přesně liší verze Haiťanů? V místním článku z roku 2003 jsem se dočetl následující...Když Panther dorazil do přístavu, byla většina posádky na břehu, tedy zcela překvapila. Killick pospíchal zpět na loď a nechal všechny muže posádky poslat na břeh, což prý Němce zaskočilo a nevěděli co tím soupeř sleduje. Sám Killick se rozhodl loď nevydat nepříteli a raději spolu s ní klesnout ke dnu. V tom ho měl následovat i doktor Coles, který též odmítl opustit loď. Killick se poté zabalil do haitské vlajky (je udáváno srovnání s kapitánem Laportem z roku 1803) a střelbou do zásob munice vyhodil loď do povětří. Snad doufal i v to, že se mu podaří svého protivníka vzít sebou.

A nyní babo raď...

Sám se rozhodně přikláním k německé verzi s tím, že určitá syntéza obojího je určitě možná. Věřím tomu, že admirál Killick se rozhodl hrdinně zahynout se svou lodí, nejspíš on byl tou postavou pohybující se na palubě, asi chtěl opravdu nechat loď explodovat v rámci gesta vzdoru, ale nakonec zahynul v přívalu německé palby. Nebo se mu opravdu podařilo v průběhu boje vyhodit loď do povětří a na německé straně si to následně vyložili jako přímý zásah do muničního skladiště. Nebohé Crete a Pierrot se také musí přiznat slušná výdrž, protože před samotným výbuchem musel inkasovat valnou většinu z vypálených ran....přeci jen zakotvená loď neuhýbá že? Ať už to bylo jakkoli, takto skončila u Gonaives na mořském dně tehdejší vlajková loď malého haitského loďstva a spolu s ní odvážný admirál.


SMS Panter a malé srovnání obou bojujících plavidel

Na závěr připojuji odkaz na pohlednici zaslanou krátce po akci jedním členem posádky Panthera domů do Německa - naleznete ji zde.

[Polarfox]

Tak jo, vytáhl jsem archivní záležitost ze své sbírky, trochu ji překabátil, snad se bude líbit

[jarl]

Zajímavé čtení. Námořnictva zemí Latinské ameriky mám v oblibě, ale haitským jsem se zatím podrobně nezaobíral. Zaujal mě příběh admirála Killicka, tak sem přidám jednu haitskou poštovní známku připomínající jeho odvážný čin.



Tady je možné si prohlédnout jeho fotografii:
http://public.fotki.com/pikliz/very_old ... tled8.html

[kacermiroslav]

Triumph (pancéřová loď) (1861)
výtlak: 1006 tun rychlost: 10 uzlů výzbroj: ?
Bonbónkem ve výzbroji Haiti je (nebo by spíše bývala byla při lepší přízni osudu) bývalá pancéřová loď Atlanta, původně patřící konfederačnímu námořnictvu a v roce 1863 zajatá Unií. Po skončené občanské válce byla určena k odprodeji a novým hrdým majitelem se za kulatou sumičku 160 000 amerických dolarů ve zlatě stalo právě Haiti. Leč obrněnec do svého nového působiště nedoplul a potopil se v prosinci 1869 u mysu Hatteras.

Tak tomu říkám dobrá investice:-) jak to bylo s tím potopením? To už se stalo po převzetí námořníky z Haiti, a nebo se potopila ještě Amíkům? Zaplatilo Haiti plnou částku a loď tedy nedostalo, nebo jim museli Amíci peníze vrátit (to pokud by se potopila jim) ?

[Polarfox]

Jediné, co jsem našel je, že spolu s lodí zmizelo (ostatně udává se mys Hatteras, ale mohlo to být kdekoli po vyplutí z přístavu, protože to nebyla zrovna ideální loď na volné moře, patrně byla přecpána střelivem a asi i zlatem a hlavně vyplula ve špatném počasí přímo do bouře) 120 lidí, z toho 2 haitští senátoři, několik bývalých (?) důstojníků amerického námořnictva a spousta černochů najatých ve Philadelphii. Což zase otázku zcela nezodpoví, protože zbytek posádky mohli být Haiťané nebo Američané, ale osobně tipuji, že šlo většinou o ty černé námořníky posbírané v přístavu a pár najatých důstojníků (tedy najatá posádka), co měli Trimph (či Triumfo) dovézt na Haiti a tam teprve pomalu předat místním. O finančním vyrovnání jsem nic nenašel..spíše jiné údaje o ceně, někde nasazené i na 260000 dolarů.

[oskarwilde]

Podle toho, co jsem viděl na fotce, tak ani nemusela být bouře - plavební vlastnosti tohoto obrněnce musely být hrozné (paluba je takřka v úrovni hladiny). Dokonce bych se i bál jej nazvat pobřežním obrněncem, spíš mohl operovat jen v krytých zálivech. Takovéto jižanské lodi se nazývaly plechové stodoly a často byly stavěny nejen bez jakýchkoliv plánů, ale loděnicí bylo kupříkladu kuřičné pole (jak to dostali na vodu netuším).
Kdyby se podobný obchod realizoval nyní, tak řeknu - pěkný případ korupce.
Jinak je však třeba složit rebelům hold - určitě byla koncepce obrněných lodí progresivní a unionistům dost zatopila.

[Vladimír]

Podle toho, co jsem viděl na fotce, tak ani nemusela být bouře - plavební vlastnosti tohoto obrněnce musely být hrozné (paluba je takřka v úrovni hladiny). Dokonce bych se i bál jej nazvat pobřežním obrněncem, spíš mohl operovat jen v krytých zálivech. Takovéto jižanské lodi se nazývaly plechové stodoly a často byly stavěny nejen bez jakýchkoliv plánů, ale loděnicí bylo kupříkladu kuřičné pole (jak to dostali na vodu netuším).
Kdyby se podobný obchod realizoval nyní, tak řeknu - pěkný případ korupce.
Jinak je však třeba složit rebelům hold - určitě byla koncepce obrněných lodí progresivní a unionistům dost zatopila.

Asi skutečně nebyly ideální, ale ještě pořád šlo škvíru mezi palubou a pancéřovou citadelou utěsnit. Stejné problémy měly i monitory, viz Monitor s velkým M. Tam byla paluba stejně nízko, ale bylo třeba utěsnit mezeru mezi palubou a otočnou věží. Vydržel ale před potopením na vlnách devět měsíců ve službě.

Navíc musíte při úvahách vzít to, že u Konfederace se jednalo díky nedostatku průmyslu a blokádě o improvizované konstrukce, USA používalo kvalitní loděnice a stejně jim musel pomoci "importovaný" konstruktér Švéd Ericsson.

[oskarwilde]

Ještě k tý ceně - záleží, podle čeho to počítáte, ale lze vzít za měrnou jednotku 1 USD ku cca 200 dnešním. Tedy loď stála bratru přes půl miliardy CZK (při ceně 160.000), takže slušný byznys za úkořistěnou a vyřazenou jednotku.

[Polarfox]

plavební vlastnosti tohoto obrněnce musely být hrozné (paluba je takřka v úrovni hladiny)

Navíc tahle byla prý v tomto ohledu jedna z horších. Ale jestli opravdu pluli do špatného počasí, tak mi to hlava nebere, protože museli vědět, že ta jejich loď má svá velká omezení. Dnes by se řeklo, že to bylo hodně o držku...

Otázkou je, jak dlouho by stejně Haiťanům vydržela, než by ji utopili sami :/

[badaxe]

Jaké byly plavební vlastnosti se lze jen dohadovat. Rozhodně nešlo o nějakou loď stavěnou kdesi na poli, loď byla původně postavena v Glasgow a spuštěna na vodu v roce 1861 v květnu. Byla stavěna pro Konfederaci jako proražeč blokády a při své plavbě dovezla do Savannah sevřeného blokádou 14 000 pušek, milion nábojů a další vojenský a zdravotní materiál. Ze Savannah už nebylo možno se dostat zpět a proto byla loď, původně nazvaná Fingal, přestavěna na loď typu "ram" tedy klounový obrněnec. Hlavní zbraní měl být kloun který by prorazil boky seveřanských fregat. loď protože šlo o ram, neměla nijak impozantní výzbroj, která se skládala jen ze 4 děl, 2 sedmipalcová děla Brooke a další dve systému Parrot o ráži 6,4 palce. další výzbrojí byla 2 žerďová torpéda, opět použitelná jen při kontaktu s nepřátelskou lodí. Výtlak byl po přestavbě a přejmenování na Atlanta 1006 tun, délka 204 stop (tedy asi 62 metrů), loď poháněly 3 šrouby a vzhledem k tomu že na rozdíl od Virginie byly její stroje v pořádku a nové dosahovala 7,5 uzlu už při zkušební plavbě. Posádka byla 145 mužů (z toho 21 důstojníků). Atlanta byla zajata v krátké potyčce se dvěma seveřanskými monitory třídy Passaic (Nahant a Weehawken) Atlantě velel William A. Webb, monitorům John Rodgers. Atlanta vystřelila jen 7 ran a byla zajata, v potyčce padl jeden muž a 16 bylo zraněno. Loď byla z místa potyčky odvezena do Filadelfie kde byla v loděnicích prohlédnuta, opravena a zařazena do služby jako jedna z lodí provádějících blokádu Konfederace, je zajímavé že její jméno se nezměnilo a byla to tedy USS Atlanta, do služby vstoupila v únoru 1864, sloužila jak v severoatlantickém tak jihoatlantickém blokádním uskupení (snad v ústí Jamnes river) a v květnu (5.5.) 1869 byla prodána Haiti. Vzhledem k tomu že se potopila až v prosinci téhož roku, je otázkou zda byla na cestě do nového domovského přístavu s posádkou haiťanů, což asi není moc pravděpodobné, nebo prostě najatých námořníků kteří ji měli převézt novému majiteli. Je velmi málo pravděpodobné že by loď pod cizí vlajkou převáželo US NAVY. A pro Haiti to byl celkem rozumný nákup, jejich námořnictvo mělo jen minimální zkušenosti s parními loděmi, obsluhovat a udržovat lodě s věží (tedy monitor) by zřejmě nedokázali, takže získání obrněnce schopného plavby u pobřeží nebo na hlubších řekách nebylo vůbec hloupé, okolní "konkurence" (tedy třeba Dominikánci) nic podobného neměli a bojovat kdesi v Atlantiku si Haiti stejně dovolit nemohlo. Otázkou spíše je, zda by haiti bylo schopno provozovat i takhle jednoduchou loď. Na rozdíl od řady monitorů s plochým dnem, měla Atlanta kýl a tak její nautické vlastnosti zřejmě nebyly až tak špatné a to že paluba byla blízko hladiny nebylo v dané době zase tak vzácné, řada válečných lodí s bočními střílnami je měla blízko hladiny.

zdroj : The civil war naval encyklopedia ISBN 978-1-59884-338-5

[badaxe]

Ještě k té ceně, ten přepočet je nesmysl. v té době to zřejmě nebyla nijak velká cena, schválně jsem se díval koli stál v té době třeba parník na Mississippi, no a třeba Natchez VIII stál o deset let později (v roce 1879) 125000 $, takže cena 160 000$za vyzbrojenou loď byla zřejmě přiměřená cena, rozhodně to nebyla cena nijak šílená (přepočty jsou nesmysl, je třeba srovnávat srovnatelné věci a jejich ceny) a jen tak na okraj, kolikpak že stál třeba v roce 1862 Monitor? Pro ty co neumí nebo jsou líní hledat, bylo to 280 000$, takže cena za Atlantu opravdu nebyla předražená.

[oskarwilde]

Já se zase nechci hádat, ale Badaxi - vždyť střílíš do vlastních řad. Jak chceš srovnávat nový, supermoderní a revolučně řešený Monitor postavený za válečné konjunktury a postavený jako celek se starým škrpálem, který v době poválečného útlumu a všeobecného nadšení pro otočné věže směřoval nezadržitelně do šrotu, a který si ausgerechnet koupila marína státu, která jej s největší pravděpodobností nebyla schopná provozovat. Typický bílý slon.
Ohledně těch přepočtů máš pravdu - nákupní koše je třeba brát s rezervou - ale v tom smyslu jsem to i psal.

[badaxe]

To rozhodně nestřílím, on ten monitor byl stavěn je o několik let dříve (a Natchez VIII zase o málo později). A Atlanta nebyla "starý škrpál" byla stavěna ve stejné době jako Monitor (v Anglii) takže nešlo o loď kterou někde vyhrabali z bahna přístavu jako u Virginie, ale docela běžnou loď dané doby. A představa "moderního" Monitoru je poněkud mimo, Monitor nebyl nijak zdařilou konstrukcí (ostatně právě proto se potopil), jediné co bylo opravdu novátorské byla otočná věž, která ale právě v jeho případě měla řadu problémů a Monitor nestačil ani na výrazně horší loď jakou byla Virginia s jejími poničenými stroji a bitva (pokud posuzujeme jen souboj jich dvou) skončila plichtou, kdy se oba soupeři odplazili lízat si rány. A cena za loď starou v době prodeje celkem 8 let a od poslední velké revize maximálně 5 (před zařazením do US NAVY) je tedy celkem rozumná. To že byl Monitor a jeho další následníci stavěni dál je spíš americká specialita, jinde se tento typ příliš neuplatnil (jen jako speciální plavidla v malém počtu pro ochranu pobřeží) protože jejich nautické vlastnosti byly o dost hirší než lodí s pancéřem na nástavbách. Ostatně stejné lodě jako jižané stavěl i sever a hlavně, pancéřové lodi s klasickým trupem a pancéřováním nad hladinou se stavěly i jinde a z nich (nikoli z monitorů) pak vznikly moderní bitevní lodě.
Pokud jde o schopnost obsluhovat tak velkou loď, je to vždy otázkou, sami haiťané toho zřejmě schopni nebyli, ale na druhou stranu nebyl žádný problém naverbovat lidi z námořnictva třeba právě USA, kteří po skončení blokády přišli o práci. A právě poměrně normální loď, kterou Atlanta byla, byla pro haiťany nejlepším řešením, pokud se rozhodli že na strašení okolí něco takového potřebují. Obsluhovat relativně běžnou loď s normálním trupem, parním strojem a pouhými 4 děly se mohli nakonec naučit i tamní lidé, a postupně mohli být cizinci jen na postech důstojníků, u lodí typu monitor by to bylo mnohem horší, díky právě obsluze věže (její údržba v poměrech Haity je spíš představa z hororu) a mizerné nautické vlastnosti této skupiny lodí by zřejmě neumožnily ani nějaké plavby do cizí loděnice (třeba v USA) k potřebným opravám.
Otázkou tedy je proč si Haiti pořídilo tak velkou loď, nikoli zda koupilo dobře (z toho co mohlo dostat si vybrali zřejmě správně). USS Atlanta sloužila bez problémů v US NAVY, zatímco řada nevyhovujících lodí byla postupně vyřazována, takže představa že šlo o loď špatnou je dost pochybná.
Mimochodem nesmysly o tom jak monitor byl revoluční a kazematové lodi z principu špatné, jsou prostě hloupost. Realita byla zcela jinde a problémy jižanských obrněnců měly zcela jiné důvody (především mizivý potenciál průmyslu na jihu) než konstrukční typ jako takový. Ostatně řada z jižanských lodí nebyla prioritně určena k boji s loděmi protivníka, u mnohých byla důvodem stavby podpora pozemního vojska na břehu řeky a k tomu se hodila spíš loď s více děla v kazematě. I jižané si zřejmě byli vědomi že blokádu ani s takovými loděmi nedokáží účinně prorazit (potopení několika lodí by to nevyřešilo), proto většina lodí byla stavěna právě jako lodě pro podporu. Každá z jižních lodí byla jiná a právě Atlanta patřila k tomu lepšímu (proto byla přijata do US NAVY).
A hodně zajímavé je že jí seveřané nechali původní jméno, je to divné právě proto že v době zařazení do služby, byla Atlanta ještě pořád součástí jihu (zničena byla až v listopadu 1864) a tedy loď byla pojmenovana po nepřátelském městě.

[Polarfox]

Otázkou tedy je proč si Haiti pořídilo tak velkou loď

No tuším že byla zakoupena protože proti vládě už zase rašilo (ne-li probíhalo) nějaké povstání. Takže třeba kromě síly i na efekt, zastrašení. Nevím.

[badaxe]

Tohle je otázka pro někoho kdo se zajímá o politickou situaci v té době a oblasti, mne to zajímá jen jako technická věc dané lodi. Osobně bych spíš tipnul že to byla snaha se vymezit proti sousedům (španělská moc v sousední části ostrova), protože mi obrněnec nepřijde pro potlačení povstání moc výhodný (asi by bylo efektivnější nakoupit pár desítek tisích pušek a protivníka zmasakrovat :-) ) ale nikdy jsem nebyl středoamerický diktátor :-) takže třeba to tam viděli jinak :-) Mohlo jít o nějaký další velikášský plán nějakého místního diktátora (podobný hradu co si tam vybudoval Dessalines) nebo prostě byl někdo fanda do lodí a měl přístup k státním penězům.
K jedné z otázek co tu padly, loď byla předána v USA a byla tedy vlastnictvím Haiti ve chvíli kdy se potopila (proto ji i stihli přejmenovat). Nikde jsem nenarazil na důvod potopení, mohlo jít o bouři, ale i o chybu zřejmě značně nekvalitní posádky která asi neměla moc zkušeností s obsluhou podobné lodi (mělo jít o pár bílých důstojníků a jinak hlavně černochy - snad aby to vypadalo že jsou z Haiti, jestli byla část posádky z Haiti se nikde neuvádí)

[jarl]

Mněl bych pár doplňujících informací k pasáži o zničení britské válečné lodi Bulldog Haiťany v roce 1865 u Cap Haiten. Tou haitskou lodí potopenou Bulldogem byl parník Valorogue a Bulldogu velel fregatní kapitán Charles Wake. V boji s haitskými pobřežními bateriemi padli 3 Britové a 10 námořníků bylo zraněných, přičemž se Bulldog stal největší bojovou ztrátou Královského námořnictva v období 1860 až 1913. Kromě Wakeho se z jeho ztráty před vojenským soudem zodpovídal i navigační důstojník Edwin Behenne, ale jak píše Polarfox, oba vyvázli pouze s udělenou důtkou.