Kumulativní střela - HEAT
Na začátku je vhodné vysvětlit princip kumulativní střely. V osmdesátých letech 19. století americký vynálezce Monroe náhodou objevil, že pokud se z kousku trhaviny vytvoří mistička, dutou stranou se položí na ocelový plát a odpálí, důlek v ocelovém plátu odpovídá tvarem a velikostí vyduté části mističky.
Po 1. světové válce zjistil německý vědec Neumann, že vložením ocelového plíšku do dutiny v trhavině se otisk v oceli zvýší, někdy až do té míry, že dojde k proražení plátu. Uskutečnilo se mnoho experimentů, které se pokoušely využít tento jev pro některou zbraň, ale zatím bez výsledku.
Podařilo se to až v roce 1938 Švýcar Mohauptovi, který produkt svých výzkumů předvedl v Zürichu vojenským atašé z různých zemí jako tajuplný a záhadný objev. Výměnou za své tajemství požadoval obrovskou sumu peněz. Hlavní mocnosti však na tuto demonstraci poslaly své dělostřelecké inženýry a ti si velmi brzy uvědomili, že viděli vylepšený Monroe-Neumannův efekt. A tak na základě předpokladu, že dokáže-li ho využít neznámý Švýcar, svedou to oni také, ponechali odborníci Mohauptovi jeho tajemství a pustili se do vlastních pokusů. O spolupráci požádali Mohaupta pouze Američané.
Výsledkem byl přibližně od roku 1940 nový typ munice, známý jako kumulativní střela (HEAT - High Explosive Anti Tank). Jejím základem je válcová nálož s kuželovitým nebo kulovitým vybráním, vyloženým nejčastěji měděnou kumulativní vložkou. Exploze zapalovače na konci nálože vzdálenějším od dutiny způsobí detonační vlnu, která projde náloží, zničí kumulativní vložku a přemění ji v odpařující se roztavený kov. Tvar dutiny a detonační vlna, šířící se do dutiny z celého jejího povrchu, vyúsťuje podél osy dutiny v proud žhavého kovu a plynu, jež se pohybují extrémně vysokou rychlostí. Dopad takového proudu na kov nebo na jiný materiál je natolik účinný, že umožňuje proniknout překážkou a pokračovat ještě za ní.
Tento princip začaly využívat také přenosné protitankové zbraně pro pěšáky, např. Panzerfaust, Bazuka nebo magnetické miny. Německé tanky byly proto chráněny tzv. představným pancířem umístěným v určité vzdálenosti od hlavního pancíře. Postupem času byly a jsou protitankové zbraně využívajíc tohoto efektu zdokonalovány, na to je nutno reagovat novými protiopatřeními.
Podkaliberní střela - HESH
Protitanková střela, jejíž účinek je jako u HEAT chemický, ale na jiném principu. I účinek HESH je konstantní po celou dobu letu. Střela je naplněna plastickou trhavinou, které se po nárazu na pancíř rozplácne a dojde k výbuchu. Plastická trhavina sice nemusí pancíř prorazit, ale způsobí mocný otřes, který dokáže z vnitřní strany vytrhnout kus materiálu a zranit posádku.
Podkaliberní střela - APDS
Někoho možná napadne proč kanóny mají tak velkou ráži. Je to dáno tím, aby byla střele udělena vyšší energie (podle rovnice E = síla nálože x plocha). Ideální by byla taková střela, která by měla v hlavni velkou ráži a malou hmotnost pro nabrání vysoké rychlosti a během letu naopak malý průměr a velkou hmotnost pro udržení rychlosti (působí zde odpor vzduchu).
Vycházejíc z těchto úvah byla vyvinuta tzv. podkaliberní střela (APDS - Armour Piercing Discarding Sabot), skládající se ze dvou částí. Vevnitř je tvrdé jádro z karbidu wolframu (nebo ochuzeného uranu) a okolo rozměrné pouzdro z lehké slitiny. Po opuštění hlavně pouzdro z lehké slitiny odpadne a vpřed pokračuje jen těžké malorážové jádro z tvrdého materiálu.
Představitelé Pentagonu argumentují, že důvodem pro použití dělostřeleckých nábojů s ochuzeným uranem je jejich schopnost pronikat pancířem bitevních tanků. Tato výhoda však je pouze řádu asi 10 procent a zcela vymizí, pokud porovnáme uran a wolfram z hlediska jejich dlouhodobých účinků na životní prostředí a živé organismy včetně člověka. Tedy zamoření životního prostředí uranem je škodlivé, možnost vzniku rakoviny a jiné. Historicky první použití dělostřeleckých nábojů s ochuzeným uranem ve Válce v zálivu v roce 1991 mělo za následek zamoření Iráku.
Naštěstí nové wolframové slitiny vyrobené nanotechnologiemi budou mít v blízké budoucnosti přinejmenším stejně dobré vlastnosti jako slitiny ochuzeného uranu a dlouhodobé náklady na jejich použití budou nižší, protože nejsou radioaktivní.
Princip střel:
Princip střely typu HEAT:
Tohle byl ale problém i Němců, ne? Ale típek vykukující z tanku vypadá dobře 
