Rekatolizace

Johan · Příspěvek od **Johan** » 3/1/2012, 20:41

Hale Pátrač, a že mi dá vždycky takovou děsnou makačku Tě ukecat

Alfíku-potěšení na naší straně

Mechoš-děkujeme

Stuka · Příspěvek od **Stuka** » 3/1/2012, 21:33

Také se připojím - máte múj obdiv pánové - Johan a Pátrač. Takové články...ani nevím jaké superlativy mám dodat. Až se člověk trochu stydí za své články

Nasazujete laťku moc vysoko. Ale jen tak dál.

Příspěvek od **Zemakt** » 4/1/2012, 10:15

Na co se tím snažím poukázat ve vztahu ke 30-ti leté válce? Na obrovský a nesmyslný ideologický nános, který zde leží mezi našima očima a realitou. Vnímáme totiž tuhle válku jako náboženskou. A tou ona nebyla!

sic se to tu, už nějaký čas řešilo. Ale s tímto musím souhlasit. Ono těch "překabátění" (rovněž i viz Pátračovo práce) bylo na můj vkus přespříliš. Ono "vata" a moc je silný to motor a kam pak se hrabe morál a rádoby přesvědčení.

Bleu · Příspěvek od **Bleu** » 4/1/2012, 10:32

Zemakt píše:
Na co se tím snažím poukázat ve vztahu ke 30-ti leté válce? Na obrovský a nesmyslný ideologický nános, který zde leží mezi našima očima a realitou. Vnímáme totiž tuhle válku jako náboženskou. A tou ona nebyla!
sic se to tu, už nějaký čas řešilo. Ale s tímto musím souhlasit. Ono těch "překabátění" (rovněž i viz Pátračovo práce) bylo na můj vkus přespříliš. Ono "vata" a moc je silný to motor a kam pak se hrabe morál a rádoby přesvědčení.

On ten "nesmyslný" ideologický nános je ale z velké části již dobový. Ve chvíli kdy se na to budeš koukat prizmatem peněz+moci+"reál" politiky, tak dle mého soudu prostě vypouštíš a zbavuješ se obtížně uchopitelné avšak zásadní věci. Je to doba - válka - ve které se todle láme. Třicetiletá válka není čistě náboženská, ale je nábožensky motivovaná.
Argument s Francií jednoznačně neberu, proč? Richelieu přišel s raison dEtat. Je to naprosto nový prvek v mezinárodní politice.
Další fakt je ten, že ve chvíli kdy jeden z hlavních aktérů tohodle evropského divadla - Ferdinand II - je silně náboženský založený člověk, který se i na zákaldě tohoto rozhoduje, pak je přeci absurdní tenhle prvek vypouštět.

Příspěvek od **Zemakt** » 4/1/2012, 11:05

Nábožensky motivovaná, technicky vzato jo. Nicméně bohužel či bohudík já jsem stále přesvědčen o světských důvodech konání naprosté většiny dobových aktérů. Ovšem existují výjimky viz tebou zmíněný Ferdinand II. Ovšem nereagoval on také z důvodu toho, že byl de facto stavy vyšachován a oslaben? Nechce se mi vyvolávat flame kdy ve finále stejně dospějeme k otázce definice.

Argument Franice a Raison d'État: není právě tento prvek potlačením onoho náboženského zdůvodnění konání a proto by měl být brán na zřetel?

Bleu · Příspěvek od **Bleu** » 4/1/2012, 12:02

Já vycházím ze poměrně jednoduché teze. Pokud se Vesfálský mír mimo jiné věnuje náboženské otázce, pokud se tomuto věnují různá nařízení majtelů pluků upravující fungování jejich regimentů. Pokud v nějaké části evropy proběhna rekatolizace pod heslem "Cuius regio, eius religio" takovým způsobem, že protestanti v říši dostanou strach protože 1) by mohli přijít o majetek 2) znamená to ztrátu jejich víry, pokud Richelieu zachová náboženskou svobodu pro hugenoty, aby předešel dalším konfliktům. Pokud tento samý člověk přijde s doktrínou Raison d'État - právě proto aby nemusel náboženství v politice řešit. Pokud náboženská otázka determinuje různé mezinárodní smlouvy a je zakotvena i v právních normách. etc., etc.,

Tak mi z toho prostě vychází, že náboženství (a to opravdu nejsem věřící člověk - jen nemá rád zkreslování pravdy jen proto že mi to osobně nesedí) hrálo jednu z hlavních rolí v tehdejší společností. Rozhodně nebylo pouze jakousi zástěrkou, pro rozhodování. Válka, která z toho vyšla musela nutně mít náboženský motiv, Třicetiletá válka prostě završuje reformaci, a ukončuje neshody a spory z ní vzniklé.

Příspěvek od **Zemakt** » 4/1/2012, 12:58

Tak mi z toho prostě vychází, že náboženství (a to opravdu nejsem věřící člověk - jen nemá rád zkreslování pravdy jen proto že mi to osobně nesedí) hrálo jednu z hlavních rolí v tehdejší společností. Rozhodně nebylo pouze jakousi zástěrkou, pro rozhodování. Válka, která z toho vyšla musela nutně mít náboženský motiv, Třicetiletá válka prostě završuje reformaci, a ukončuje neshody a spory z ní vzniklé.

to je právě to kde se asi neshodneme. Ta hlavní role. Ve společnosti určitě, ale jako příčina války? Příčinu já spatřuji ve snaze českých stavů o uchopení větší míry moci a s tím souvisejícího porušení mocenské rovnováhy. Na které bylo posléze reagováno válečným konfliktem přesně ve smyslu Raison d'État.

Pokud se Vesfálský mír mimo jiné věnuje náboženské otázce, pokud se tomuto věnují různá nařízení majtelů pluků upravující fungování jejich regimentů, ...... a pokud Richelieu zachová náboženskou svobodu pro hugenoty, aby předešel dalším konfliktům. Pokud tento samý člověk přijde s doktrínou Raison d'État - právě proto aby nemusel náboženství v politice řešit. Pokud náboženská otázka determinuje různé mezinárodní smlouvy a je zakotvena i v právních normách. etc., etc.,

ano a není to právě proto, že jak jsi uvedl "hrálo jednu z nejdůležitějších rolí ve společnosti" což nepopírám a proto muselo být moudře zohledněno pro zachování budoucího klidu, přestože zakopanej pes tj. "boj o moc" ležel jinde?

Tak jak nad tím dumám tak mi přijde, že zakopanej pes naší diskuze leží stejně v té definici. No nic jsme lidi ne

Alfik · Příspěvek od **Alfik** » 4/1/2012, 13:23

Problémem je hlavně to, že vždycky (a můžeme to pozorovat i na souč. konfliktech) je náboženství důvodem pouze pro jednu stranu.
Pro Švédy rozhodně ne - v jejich zemi se křesťanství etatizovalo až v době po schizmatu, a jejich protestantství je (a především tehdy bylo) podobnější katolicismu než jiným p. věroukám, pro Francouze kteří již cca 200 let směřovali k "státotvornosti" a k absolutismu také ne, pro Německé státečky - no jak pro který, byly mezi nimi přesvědčení katolíci i "lutriáni", "perlinčani", a podobní, ale i vypočítaví pro které o peníze (a územní zisky) šlo až v první řadě... ne tak pro Habsburky, ty Španělské i ty středoevropské. Habsburkové byli vždy spojeni s katolicismem, jeden jako druhý byli až nenormálně fanatičtí.
Možná to bylo jejich dědičným zatížením, ale spíše tím že bez církve by byli prd. To právě spojení s církví jim dalo to čím se stali - z bezvýznamného alpského rodečku největším kontinentálním hegemonem.
Pro ně byla tato válka rozhodně především vákou náboženskou.
Na druhou stranu, asi to bylo pro Evropu dobře

Jinak by totiž asi těžko stáli jako jediná zábrana Turkům, na což se často zapomíná.
Což mě tak trošku vrací k otázkám mého kamaráda, na které jsem mohl odpovědět i díky vaším článkům.
Ono totiž proč lidé často vidí Habsburky pod jistým úhlem pohledu daným nánosem ideologie, je určité nepochopení - pokud nejde přímo o ideologické překroucení historických souvislostí.

Častá otázka lidí totiž zní: Pokud nebyla "doba temna" dobou temna, pokud tedy nebyli Habsburkové utlačovatelé, pokud tvrdíš že povznášeli i České země - vedle Rakouska a Uher, jak je možné, že jsme furt sto roků za opicema? Politicky i hospodářsky?
Podle mě to má dva důvody, které se lidem málo připomínají. Možná že to tak skutečně komanči dělali záměrně.

1) Habsburkové po celou tu dobu byli ve válce - a to ve válce kterou bychom mohli klidně nazvat světovou, protože její následky při případné prohře Habsburků by byly pro Evropskou civilizaci likvidační: totiž válku s Islámem, s "Turkem"...
Habsburkové rozhodně nebrzdili hospodářský a jiný rozvoj, a to ani v Čechách. Naopak - rozsáhle jej sponzorovali. Potřebovali jej. Potřebovali daně, berně, kontribuce... prostě - naléhavě potřebovali aby měli na tuto válku více a lepších zbraní, a peníze... neboť, jak praví klasik, na válku je třeba tří věcí - peníze, peňáze a peněži!

2) Hospodářský rozkvět zemí s protestantskou tradicí se mylně přičítá právě této tradici. Jedná se především o Holandsko a Anglii. Přitom lze ukázat, že i katolické země (nebo převážně katolické) jako např. Francie, a některá Německá knížectví či hansovní města, se hospodářsky pozvedly, o Španělsku ani nemluvím, to je historie sama pro sebe - objev Nového světa napřed Š. pozvedl na nečekanou úroveň - a pak jej vlastní úspěch srazil, dovoz zlata a stříbra způsobil mnohaset procentní hyperinflaci, a dovoz zboží na který kašlali znamenal naopak pro jiné státy největší plus... A naopak některé protestanstské se nikam moc nedostaly.
A jsme u toho. Státy které jsou obvykle vyjmenovány jako příklad toho že se pozvedli díky protestantství, se ve skutečnosti pozvedly díky moři - a to v Čechách nemáme...
Přímořskost státu má mnoho přínosů, jednak je to celkem dobré pro výživu (např. v Nizozemí až do 20. století výnos z rybolovu na jednotku rozlohy byl vyšší než ze stejné rozlohy půdy v zemědělství, a to i z Vnitrozemského moře), druhak má nezanedbatelný vliv na obchod - až do vynálezu spalovacího motoru a vzduchem plněných pneumatik (ve spojení s masovou výrobou kuličkových ložisek) byla námořní doprava jediná schopná dodávat velké objemy i hmotnosti nákladů. Pro příklad: Loď o dejme tomu 100 tunách výtlaku potřebuje jen několik námořníků, max dvě desítky, a veze dejme tomu 60-70 tun nákladu. Možná i více, část nákladu můžeme využít jako balast. Ale počítejme 60t. Na vůz s dřevěnými koly s kovovou obručí, taženou dvěma koňmi - v době 30leté války již vybavenými nedávno vynalezenými chomouty, ale bez natáčení předních kol, to se totiž objevilo až v 19. stol., a s ložisky kluznými, dřevo mazané kolomazí, můžeme ložit cca 2-3 metráky a potřebujeme cca 1,2 člověka na péči o koně. 60t děleno možnostmi je cca 400 koní a 240 lidí. Katastrofální nepoměr.
A nakonec: Moře (mimoto že je to "men-eater") je předevší spojujícím prostředím. Umožňuje také masivní cestování. A tím výměnu novinek, nápadů, ideí, vynálezů... a tím i např. politické výhody - snadnější cestu k demokracii, k centralizovanému a od církve odloučenému státu...
Za to že jsme kde jsme tedy nemohou Habsburkové a jejich rekatolizace, ale stará Čechová která furt remcala že ji bolej nohy, až Praotec řekl - "dobrá, Říp - a dost!"

Alchymista · Příspěvek od **Alchymista** » 4/1/2012, 13:27

treba si uvedomiť, že vo vtedajšej spoločnosti mala otázka vierovyznania ešte silnejší význam, ako má v dnešnej dobe problematika diktatúry a demokracie a náboženské cítenie a delenie bolo silnejšie, ako v našej spoločnosti delenie podľa ľavicového či pravicového svetonázoru.

Příspěvek od **Pátrač** » 4/1/2012, 16:34

Alfiku příteli, promluvil jsi mi z duše. Co já už se nabojoval proti blábolům o temnu, žaláři národů a podobným kravinám. Nevím jestli jsi narazil zde na Palbě na tuto práci:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3856

Dělám si reklamu, protože dobré zboží se chválí samo. Jsem tak šikovný až mě to samého udivuje.

Ale zde jsem se pokusil dát dohromady podíl Zemí Koruny české na boji proti islamské expanzi a myslím, že se mi to podařilo. Ta práce je vlastně rozvinutý Tvůj odstavec číslo jedna.

Ke zbytku nemůžu nic jiného než smeknout.

Bleu · Příspěvek od **Bleu** » 4/1/2012, 16:51

Alfík - ad2- já jen dodám, že s tím to, pokud se nepamatuju mylně, přišel Max Weber ve svém díle Protestantská etika a duch kapitalismu. Přiznám se já jsem to nečetl, ale mám dojem, že to tam takhle radikálně řečeno není.

Příspěvek od **Polarfox** » 4/1/2012, 17:57

Zadarmo ani kuře nehrabe...motorem všech konfliktů je moc a zisk, ať už v jakékoli podobě. Náboženství je jedním z prvků, které hrají dle dobového období a konkrétní situace tu větší, tu menší roli.

To je věc číslo jedna..věc číslo dva je, že do hlavy tehdejšímu člověku nikdo nevidí, takže to co je z vnějšku popisováno u nějakého aktéra, nemusí být vůbec vnitřním motivem. Když budu chtít lépe využít své okolí, tak rozhodně průchodnější cesta je to vyhlásit za svatou válku etc., než říct na férovku, že mi jde o jejich dobytek, zemi a ženy

...a v historických pramenech budu sice zapsán jako člověk, co sebral dobytek, zemi a ženy, ale jako vedlejší produkt mé horlivé víry...

Pokud se podíváte na jakoukoli historickou dobu, tak vždy najdete mnohonásobně více aktérů, co danou věc dělali pro svůj vlastní profit, pro profit svého rodu nebo cokoli, než horlivých idealistů/fanatiků. Ano, řešilo se to tu před pár měsíci a pořád si stojím za tím, že vliv náboženství se přeceňuje. Podle mě je to jeden z velmi neochotně filtrovaných zažitých trendů jak na doby minulé nahlížet.

Bleu · Příspěvek od **Bleu** » 4/1/2012, 18:30

Polarfox - zcela rýpavě se zeptám - co jsi k danému tématu načetl?

Johan · Příspěvek od **Johan** » 4/1/2012, 18:50

Já se trochu zastavím u ekonomiky. Doufám, že se Pátrač popř. přidá; jako byvší zásobovač by, k tomuhle tématu, měl mít blíže než já. Za Rakouska se žádná velká stagnace nekonala. Dokonce se povedly dvě věci, které nebyly, až-tak, samozřejmé. Jednak, na počátku, byl zvrácen nebezpečný trend k zadlužování státu z časů Jagelonců. A jednak, později-potažmo následně (ve smyslu: na sklonku baroka), České země plně zachytily nástup průmyslové revoluce a staly se jednou z nejvíce industriálně vyspělých částí našeho světadílu.

Problémy nastaly až ve 20.století. Velmi zvolna, a je to nerado slýcháno, již za 1.RČS. Tady hrály roly tři faktory. Zcela opomíjena a podceňována bývá tehdejší agrární (a úžasně zhůvěřilá) politika. V jejím důsledku se průmyslu výrazně prodražovaly vstupy zemědělských surovin a polotovarů. Dále byl mimořádně významný nárůst celních bariér, který omezil pohyb českého zboží do našich tradičních odbytišť. A konečně i všeobecný pokles koupěschopnosti. Ten nebyl dán jen krizí, ale i změněnými měnovými poměry.

Tedy v byvším R-U, ať už v jakékoliv jeho podobě, se platilo všude stejnou měnou. Ta byla dobře dostupná i na většině Balkánského poloostrova. Po jeho (R-U) zániku naše "kačka" tuhle roli převzít nedokázala. Fr.frank i lira byly příliš turbulentní a velká část nástupnických států i států Balkánu neměla vlastní konvertibilní měnu.

Kupodivu byla další ranou 2.sv.v. Výroba sice běžela na plno, ale výrobní vybavení, předně pak strojní park, průmyslových podniků se, odpovídajícím způsobem, neobnovova. Navzdory tomu jsme měli po válce jednu z nezachovalejších prum. zákloaden, avšak vydali jsme se cestou socializmu

Je módou nadávat na EU. Ale uvědomme si, že co do rozvoje průmyslové produktivity prožíváme zřejmě nejsilnější impulz od roku 1918.

Jinak-dařilo se nám držet krok se světem v zásadě ve dvou (s "érou" EU ve třech) obdobích. A to za posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků, pak až za Habsburků. Což, Alfíku, odpovídá Tvé teorii. Na vrchol jsme "nastoupali" tehdy a jen tehdy, když jsme byli součástí nějaké masivní říše, která nám otevřela cestu k moři a tedy i námořní přepravě.

P.S.:
Za klasickou náboženskou válku bych si troufnul označit tu mezi křížem a půlměsícem.

Příspěvek od **Polarfox** » 4/1/2012, 19:14

Polarfox - zcela rýpavě se zeptám - co jsi k danému tématu načetl?

A potřebuješ k tomu načíst něco konkrétního? Něco pro zasvěcené a veřejnosti utajené? Nebo jen trošku přemýšlet a stavět věci do souvislostí?

Je hrozně zajímavé, že ačkoli všichni vždy v těchto obdobích planuli vírou svatou, která čistě teoreticky ovlivňovala každé uprdnutí, tak když přišlo na to někoho obrat, tak se nikdy nežinýrovali. Je jen čirou náhodou, že když křižáci táhli do svaté země, tak kromě pár bezelstných dušiček se tam povětšinou sešla směska co si jela nahrabat léna. A jen čirou náhodou raději tito a tisíce jim podobných v celé lidské historii raději vyrabovali první bohaté město, ať už bylo číkoli, než aby se zaobírali duševní čistotou. Templáři se likvidovali samozřejmě kvůli víře, ne majetku, králové a šlechtici se exkomunikovali kvůli svým prohřeškům vůči bohu a ne kvůli obyčejným mocenským půtkám. A když šlo do tuhého a zastánci jiné formy věrouky se jali ostatní obracet na svou nauku, tak zajisté většina těch věřících až do morků kostí se nechala vyhnat, zabavit si majetky, zabít se, než aby konvertovali. A když se případně ty majetky zabavovaly, tak jen proto, že je to správné, vždyť jsou to nevěřící, ne proto, že jsem už dlouho chtěl sousedovo pole a teď mám možnost...určitě v tom středověkém človíčkovi takhle mrzké a nízké pohnutky nehrály roli a to sousedovo pole si přivlastnil jen jako vedlejší produkt svého nehynoucího zápalu.

Načteno mám dost ze všech epoch a jestli na mě něco z toho všeho dýchá, tak že je to všechno obyčejná lidská povaha. U valné většiny historických osob se dá v 9 případech z 10 najít jakákoli jiná motivace než náboženská.

Nepřijímám formu typu "do Iráku jsme přišli jen čistě kvůli demokracii" a "přišli jsme mezi vás zasít smrt, neb jste sémě pekelné"....a přitom šilhat po ropě, vlivu či zlatu.

Kdyby lidi válčili jen z náboženských pohnutek bez materiálních a mocenských pobídek, tak jsme brzy rasa pacifistů...

Bleu · Příspěvek od **Bleu** » 4/1/2012, 19:40

jistě takže podle tebe náboženství nehrálo žádnou zásadní roli, chování lidí bylo v zásadě ateistické a pragamtické.

Le Goff, Huizinga, Duby, Ginzburg etc... je pravděpodobně banda náboženských fanatiků, že.

fakt sranda s tebou...

mno nic aspoň mě to nakoplo k článku o husitství resp o vypálení Chomutova.

Víš o tom v zásadě prd...

Příspěvek od **Polarfox** » 4/1/2012, 20:00

Když se jen tak brnká po povrchu, tak se záminky mohou zaměňovat za pohnutky.

Katolíci, hugenoti...krásný náboženský konflikt, než se začne zabředat do denodenního života jednotlivých aktérů a do vzájemných sporů. nevraživosti atd., což velice často má k jakémukoli náboženství hodně daleko. Ten mu zahýbá se ženou, ten zabil támhletomu příbuznýho, král nedal támhletomu co chtěl, ten chce víc pozemků, ten tituly...a mezitím se tam několikrát vymění jak korouhvičky ve větru, jednou jsou kamarádi a náboženství najednou neva, jindy se rvou jak psi.

U málokoho najdeš při hlubším pohledu něco jiného než pragmatičnost. To platí na člověka před 2000 lety, před 500 lety a před 5.

Takže stejně jako se ve středověku šlechtic nijak nehrnul bít kacíře, když si papež dupnul, házel na něj bobana, dělal že tam není a raději se mlátil se sousedem po hlavě bijákem a lovil v lese kance...ovšem do doby, než papež konečně slíbil úspěšným bijcům kacířů jejich zabavená léna a kořist, to jeho víra najednou pookřála a ještě 500 let po jejich chvályhodném výkonu se můžeme v kronikách dočíst o jejich zápalu a pravé víře (a pak tu děláme oooch jak byli všichni nábožensky motivovaní)...tak ti stejně dnes nikdo nehne prstem, dokud z toho něco nekápne. A můžeš být tatar nebo ET, můžeš si doma vraždit jehňátka a malý děti. To správné přesvědčení vzplane zase až s pragmatismem..a bude se opěvovat do aleluja.

A tímto způsobem běží kolotoč lidských dějin, ať se ti to líbí nebo ne. Záminka není pohnutka...a pohnutky jsou skryty hlouběji a víc ovlivněny každodenním životem, ne ideály.

Bleu · Příspěvek od **Bleu** » 4/1/2012, 20:06

fajn tak jedny z největších evropských historiků považuješ za bandu neschopnejch komiků.

hele shválně sem napiš co si přečet...

Příspěvek od **Zemakt** » 4/1/2012, 20:21

to Johan k ekonomice: v zásadě nevidím nic proti, ovšem k tomuto

Dále byl mimořádně významný nárůst celních bariér, který omezil pohyb českého zboží do našich tradičních odbytišť.

.....vlivem merkantilistických teorií se v první polovině 16. století začal v některých západoevropských zemích prosazovat kapitalismus. Jeden ze základů této teorie spočívá v dosažení aktivní mezinárodní obchodní bilance s podporou státu. Jako jeden z nástrojů lze využít zavedení ochranných cel a zvýhodňování vývozu zboží. Na rozdíl od evropských zemí, které se daly touto cestou zastávala rakouská monarchie konzervativní hledisko a dále prohlubovala feudální společenské zřízení. První kroky v celní politice, které můžeme chápat jako vykročení novým směrem lze vystopovat, až počátkem 18. století. V tomto období byl např. zakázán dovoz některých hotových výrobků a vývoz určitých surovin. Nicméně pozdní zavedení moderních myšlenek do praxe a jistá míra konzervativnosti vedení říše, mněla za důsledek propad domácího obchodu ve srovnání s okolními rozvíjejícími se západoevropskými ekonomikami. Přesto v průběhu 18. století pokračoval pozvolný rozvoj manufakturní výroby i v Rakouském císařství (1804), jehož centrum se vyskytovalo právě na území českých zemí. Za pomoci státu vznikaly obchodní společnosti, jejichž účelem byl zámořský obchod. Lepšící se podmínky pro rozvoj obchodu byly také umocněny vznikem několika velkých přístavů na území císařství. Přes existenci těchto důležitých změn zůstával systém a organizace výběru cla a mýta nadále v nezměněné podobě a svojí zastaralostí, tvořil významnou překážku na cestě k obchodnímu prosperitě. Clo bylo vybíráno nejen na vnějších hranicích Rakouského císařství, ale rovněž na vnitřních hranicích jednotlivých zemí císařství. Stále existovala síť mýtných stanic a leckde bylo clo a mýto vybíráno při vstupu do jednotlivých panství. Počátkem 18. století lze zaznamenat snahu o nápravu tohoto stavu v podobě revize soukromých celních a mýtných míst, ovšem očekávaný výsledek se nedostavil.
Období třetí a čtvrté dekády 18. století bylo charakterizováno mocenským bojem mezi Rakouským císařstvím a Pruskem, jehož nedílnou součástí byla tvrdá celní válka. Obchod mezi oběma rivaly byl pomocí nově přijatých celních řádů a sazebníků téměř znemožněn. Vysoká cla byla uvalena na téměř všechny komodity, např. při dovozu jemného slezkého plátna tvořilo clo 40% z jeho ceny. Účelem této celní politiky nebylo zabezpečení příjmů státu či podpora obchodu, ale podlomení ekonomické síly protivníka – Pruska. Jako jeden z negativních důsledků této politiky, lze rovněž označit vznik mnohem rozsáhlejšího podloudného obchodu situovaného právě na hranicích Rakouského císařství a Pruska. Koncem „Sedmileté války“ roku 1763 skončily spory mezi oběma mocnostmi a císařství se opět mohlo věnovat povznesení výroby a zabezpečení obchodního růstu. Jako vítězství merkantelistických teorií lze jednoznačně označit vstoupení v platnost nového celního řádu a tarifu dne 15. června 1775. Čechy, Morava, Slezko, Rakousy, Štýrsko, Korutany, Krajina, Gorice a dalmatské pobřeží se staly jednotným celním územím. Výběr cla mezi zeměmi Rakouského císařství byl odstraněn, rovněž byla snížena některá cla dovozní a vývozní. Rovněž z roku 1775 je dobře znám tzv. Těšínský veletrh, který vznikl a byl podporován „vídeňskou vládou“, jakožto středisko, kde se měli setkávat obchodníci z Haliče a celého Polska s obchodníky z Rakouského císařství1. Samotný veletrh mněl specifický charakter a jeho fungování bylo upraveno zvláštními celními předpisy, přesto nesplnil v něj kladená očekávání. Platnost nového celního řádu, lze jednoznačně charakterizovat jako nastolení nového moderního trendu a konečné odpoutání se od minulosti, přesto praxe byla diametrálně jiná. Celní řád byl, už od počátku porušován nejen ze strany obchodníků, ale rovněž ze strany celních úředníků, kteří jeho ustanovení nerespektovali a často vybírali clo ze zboží, které bylo od celních sazeb osvobozeno. Celní manipulace byla velmi nepružná a svůj podíl vinny nesla i vídeňská vláda, která včas neinformovala státní úředníky o platnosti nového celního řádu a tarifu.
V posledních třech dekádách 18. století vzrostla na území Rakouského císařství významným způsobem manufakturní výroba. V rámci aktivního zahraničního obchodu hrály české země v rámci císařství hlavní úlohu, přesto si celní politika stále zachovávala svoji původní tvář. Tolik potřebné změny přišly, až s obdobím průmyslové revoluce a změnou společenského systému následkem revolučních let 1848-1849. Celní řády čtyřicátých a padesátých let 19. století nejdříve zmírnily prohibiční politiku, aby jí posléze odstranily. Rovněž došlo k výrazným úpravám celních sazeb: na dovážené suroviny byly uvaleny nízká cla, na dovoz polotovarů vyšší a dosud zakázaný dovoz vybraných výrobků byl povolen s celní sazbou v rozmezí 20 – 40% z ceny výrobku. Velmi důležitým mezníkem pro další vývoj celnictví v českých zemích byl vznik Ministerstva financí v březnu 1848, jakožto nejvyššího orgánu celní správy. Tento orgán byl vzápětí po svém vzniku postaven před otázku možného vstupu Rakouského císařství do německého celního spolku. Německý celní spolek lze z dnešního pohledu charakterizovat jako jakousi obdobu součastných celních unií. Zvláště diskutované téma to bylo právě v Čechách, jakožto nejdůležitější průmyslové zemi císařství. Byli to právě čeští průmyslníci, kteří z obavy před silnější konkurencí a především sílícího německého vlivu vyslovili se vstupem nesouhlas. Ale nebyli to pouze oni kdo zapříčinil neúspěch tohoto projektu, svůj nesouhlas vyslovili i někteří němečtí a zvláště moravští podnikatelé, kteří mněli sféru svých odbytových zájmů v Uhrách a v severní Itálii.
Na pozadí dlouhodobého snažení o vstup císařství do německého celního spolku, vznikaly na základě myšlenek o volném obchodu mezi ostatními evropskými mocnostmi obchodní smlouvy. Nejdříve mezi Anglií a Francií, později mezi Francií a Pruskem. Tento nový stav znamenal pro Rakouské císařství velmi vážné riziko obchodně politické izolace a bylo nutno na něj rychle reagovat. 1. července 1865 vstoupil v platnost prozatímní celní tarif, který reflektoval výše uvedené obchodně politické změny Evropy. Prozatímní celní tarif byl výsledkem úsilí vlády o snížení sazeb, rovněž tak představoval úsilí průmyslové buržoazie o zvýšení celní ochrany průmyslových výrobků. Zvýšení nastalo u 56 položek a snížení u 37 položek. Ve světle těchto nových okolností bylo Rakouské císařství nuceno zajistit se obchodními smlouvami s ostatními evropskými mocnostmi. Na uzavření obchodní smlouvy naléhala zejména Anglie. Po několika letém vyjednávacím martýriu byla obchodní smlouva s Anglií podepsána roku 1865.
Šedesátá a sedmdesátá léta znamenala pro země Rakouského císařství respektive Rakouska-Uherska (1867) období vrcholné konjunktury. Bylo založeno velké množství průmyslových podniků a v nejvyspělejších zemích byla dokončena průmyslová revoluce. Krach na vídeňské burze v květnu 1873 znamenal počátek hospodářské a zejména agrární krize, která se nevyhnula ani ostatním evropským zemím. Na základě těchto skutečností nastal v celní politice přechod od podpory volného trhu k zavedení tzv. autonomních celních tarifů. Potlačení liberálního přístupu státu a monopolizace vnitřního trhu navazovala na možnost zachování vyšších cen domácích výrobků. Kombinace těchto faktorů působila rovněž i proexportně a v důsledku byla příčinou zlepšení obchodní bilance Rakouska-Uherska. Negativní stránku věci pak tvořila některá zahraniční odvetná opatření a zejména v souvislosti se zavedením agrárních cel to znamenalo další prohloubení agrární krize. Autonomní celní tarif byl v posledních desetiletích 19. století několikrát upraven, přičemž došlo k zpřísnění celní ochrany. Obchodní a celní smlouva mezi Rakousko-Uherskem a Německem z roku 1891, ke které se posléze připojilo Švýcarsko a Belgie znamenal konce ochranářské celní politiky. Pokles celních sazeb byl však velmi nízký např. u agrárních cel nejvýše 30% z posledního tarifu2. V průběhu dalších let se ukázala nevýhodnost některých smluv, prokázaná zhoršením obchodní bilance. V roce 1902 přijalo Německo nový autonomní celní tarif na který reagovalo Rakousko-Uhersko roku 1906 svým autonomním celním tarifem. Ochranářská politika byla opět na pořadu dne se všemi svými negativy. Důsledkem přijetí těchto nových obchodně-politických opatření bylo zhoršení mezinárodních vztahů, zejména s balkánskými zeměmi a Tureckem. Nutno podotknout, že obdobné problémy byly charakteristické pro většinu evropských mocností a svou podstatou byly výsledkem dlouhodobé politické krize vrcholící pak počátkem 1. světové války.....

ona ochranářská politika a zjednodušeně řečeno "uzavírání se do sebe sama" není nic nového pod sluncem a ve vypjatých obdobích to dělala každá velmoc a i ČR. Prostě osvědčený postup. O velikosti trhu se samozřejmě bavit nebudeme

. Ono lze i v dnešní době pozorovat určité hlasy brojící proti neustálému snižování celních sazeb s ohledem na dovozy z Číny, Vietnamu aj.. Je zajímavé jak se historie opakuje a opakuje..

Příspěvek od **Polarfox** » 4/1/2012, 20:26

To ti mám vyjmenovávat desítky historických knížek nebo jak?..Nějakej contest v poměřování pindíků? Myslím že o to tu nejde...

Příklad:
Křížová výprava proti albigenským - dá se to vzít za dva konce...
1) náboženský - křížová výpravička, náboženské vytržení, vybíjení kacířů
2) pragmatický - připojení dosud dost odvislého jihu pod francouzský pantofel, když papež sliboval odpustky a podobné kejkle, tak se všichni koukali jinam a správný náboženský zápal se vzedmul až s příslibem propadlých lén, křižáci často rubali souvěrce spolu s kacíři, spousta kacířů konvertovala a najednou bylo vše ok, někteří se vzbouřili několikrát a často bylo opakovaně vše ok

A tak je to se vším.

fajn tak jedny z největších evropských historiků považuješ za bandu neschopnejch komiků.

A ty považuješ za totéž ty stejné lidi a všechny ostatní historiky, kteří si dávají práci s tím ti popsat detaily, leč ty na ně pečeš a tunelově se soustředíš na jednu věc?

Jedno a to samé se dá vzít rozdílně. Pokud se soustředím na fakt, že proběhla křížová výprava proti katarům, že řádili často jak černá ruka atd., tak tu mám zcela jasný náboženský konflikt.

Pokud ovšem vezmu v potaz fakt, že řádnými křižáky se stali až s tím, jak zacinkal měšec (a Trencavela už potom ani nenechali udělat vstřícný krok, aby měli vůbec co vybíjet a na čem napakovat ty horlivé křesťanské válečníky, jinak hrozilo fiasko), že církev potřebovala zlikvidovat konkurenci, byť by protivníka prohlásili za chodící mrkev, že francouzský král potřeboval dostat jih pod svůj vliv, tak mi tam hraje něco jiného.....ale asi jsem vedle jak ta jedle, tak už nebudu dále šířit své bludy a rouhat se proti církvi svaté