K nesení bomby byl upraven britský bombardér Lancaster. Na speciálním držáku pod pumovnicí byla přidělaná bomba. Před odhozem se musel sud pomocí elektromotoru roztočit na 500 otáček/min. Zpětná rotace pak umožnila barelu skákat po vodní hladině.
Pro tyto zvláštní akce byla cvičena a vytvořena eskadra britských pilotů - 617 Squadron. Jejich cíly byly přehradní hráze Mohne, Eder, Sorpe a hráze na řece Ruhr v Německu. V květnu 1943 se jim podařilo úspěšně porušit hráze Mohne a Eder (Německo bylo zaplaveno, výroba elektrické energie zastavena). Při akci (operace Chastise) Britové ztratili přes padesát lidí.
Dále Dr. Barnes Wallis navrhl menší sud Highball pro likvidaci lodí. Váha sudu Highball byla 580 kg, výbušniny 272 kg. Dříve než byl sud uvolněn byla mu udělena zpětná rotace 700-900 otáček/min. Sud spadnul na hladinu v rychlosti asi 580 km/h z výšky 18,2 metrů a na „plné pecky“ skákal přes vodu směrem k cíli. Tato bomba byla vyvinuta k likvidaci německé bitevní lodě Tirpitz nebo proti japonským lodím na Dálném východě.
Eskadra se specializovala i na ničení železobetonových objektů, ale k tomu byla vyvinuta jiná bomba, piloty přezdívaná šampuska, krycí název Tallboy. Šlo o přesné bombardování z velké výšky. Problém výšky a přesnosti bombardování se podařilo Britům úspěšně vyřešit.
Přední část bomby Tallboy byla vyrobena ze speciální odolné slitiny kovů. Ocas bomby byl zhotovený z hliníku. Zbraň byla naplněná 5200 librami výbušniny torpex, vlastní detonace mohla mít zpoždění až o šedesát minut (zda se časovač spouštěl ještě před odhozem letadlem nebo zda byl nárazový netuším). Princip spočíval v získání velké kinetické energie dle vzorce E = m * g * h, (čím větší hmotnost a výška tím lépe, ovšem náraz musela vydržet přední část bomby), která by dokázala pomocí tvrdého jádra (špičky, přední části bomby) prorazit nebo alespoň poškodit silný železobeton.
Tallboy dosahoval při pádu rychlosti zvuku a zadní křidélka mu udělovala rychlou rotaci, která způsobovala gyroskopický účinek a tím umožňovala udržovat přesnost. Váha bomby byla 5443 kg a padala z výšky 6096 metrů.
Do konce války bylo shozeno asi 854 bomb Tallboy na těžce vyztužené bunkry pro V-1 a V-2, železobetonové ponorkové základny, tunely, rafinérie ropy, sklady, viadukty, kanály, mosty. Mimo jiné byl Tallboy použit k poškození a posléze potopení bitevní lodi Tirpitz nebo během noci 8. června 1944 ke zničení Saumurského železničního tunelu, jako prevence proti přepravě německých tankových divizí do Normandie.
Britové vyrobily ještě větší a těžší bombu Grand Slam podobnou bombě Tallboy. Grand Slam byla nejtěžší bomba války. Vážila 9979 kg (22000 liber) a byla například použita proti ponorkovému bunkru Valentin blízko Brém.
Ne vždy dokázaly bomby železobetonové stavby zcela zdemolovat, ale spíše docházelo k poškození, k narušení statiky apod. Někdy bylo poškození tak veliké, že byla samotná stavba vážně ohrožena.
Upkeep bomb, zničení hráze
Tallboy - šampuska
Předběhl jsi mě. O pumách Tallboy a Grand Slam jsem chtěl napsat k podzemním továrnám. Leckdy skutečně ani tyto superpumy neprorazili mnohametrové vrstvy železobetonu, avšak otřesy jimi způsobené se rovnaly zemětřesení- stroje a další zařízení uvnitř objektů byly dostatečně poničeny.
