a 
ČESKOSLOVENSKÉ AVIE S-199 A SPITFIRY V IZRAELSKÉM LETECTVU, ANEB NAŠE STROJE V CIZÍCH SLUŽBÁCH.
Ve své práci o československé pomoci státu Izrael v době jeho vzniku jsem se poměrně pečlivě věnoval tomu, jak stát Izrael vznikl a jak musel už den po vyhlášení židovského státu dne 14. května 1948 čelit invazi vojsk států Arabské ligy. Vypukla tak první arabsko-izraelská válka, kterou sami Izraelci nazývají Válkou za nezávislost. OSN následovně uvalilo embargo na dodávky zbraní do oblasti Středního východu, a izraelský stát čelil hrozbě zničení. Hlavní tíhu bojů nesla na izraelské straně organizace Hagana. Předchůdcem Hagany byl Ha-Šomer čili Spolek hlídačů založený v roce 1909. Jednalo se o malou skupinku židovských imigrantů, kteří za roční poplatek hlídali osady. Tato skupinka měla jen několik desítek členů.
Předáci židovských komunit založili Haganu, k ochraně židovských zemědělských osad, protože se po arabských vzpourách v letech 1920 a 1921 domnívali, že Britové, kteří získali od Společnosti národů mandát v Palestině, nemají potřebu vojensky zasáhnout proti Arabům, kteří útočili na palestinské Židy. V roce 1921 se konal první výcvikový kurz pro velitele Hagany pořádaný v Tel Avivu a v Kfar Gil'adi. V období mezi lety 1920 až 1929 Hagana postrádala centrální vedení. „Jednotky“ Hagany byly velmi početně omezené a slabě vyzbrojené. Skládaly se převážně z židovských farmářů, kteří začali bránit své farmy a kibucy. Role Hagany se dramaticky změnila po masakru ve městě Hebron v roce 1929, který vedl k masovým pogromům a k vystěhování všech Židů z tohoto města. Hagana se stala rozsáhlou organizací zahrnující téměř veškerou mládež a dospělé z židovských osad, stejně jako tisíce obyvatel měst. Také získala zbraně a začala budovat tajné dílny na výrobu ručních granátů a jednoduchého vojenského vybavení. Z milicí se tak začala rodit prvotní armáda.
V průběhu let 1936 až 1939, povstalo arabské obyvatelstvo proti Britům a na žádost těchto se Hagana aktivně zapojila do ochrany britských zájmů a potlačení arabské revolty. Do velení Hagany se tehdy zapojil Jicchak Sade, který prosazoval ofenzivní taktiku spočívající v odvetných výpadech proti arabským ozbrojencům. První takový protiúder podnikla pod jeho velením Hagana v červnu 1936, kdy speciální jednotka ha-Nodedet zasáhla v Judských horách v okolí Jeruzalému.
Jakmile bylo od roku 1940 palestinským židům povoleno vstoupit jako dobrovolníci do britské armády, bylo to poprvé, kdy výlučně židovská vojenská jednotka sloužila ve válce pod židovskou vlajkou. Židovská brigádní skupina se sestávala z 5 000 vojáků a byla rozmístěna v září 1944 v Itálii a byla rozpuštěna v roce 1946.
Celkově sloužilo v britské armádě během války více než 30 tisíc palestinských židů.
Ke dni 19. května 1941 vytvořila Hagana svoji složku Palmach. Toto slovo je zkratkou slov pro Plugot Mahatz - strike companies, polovojenskou sekci, která se zaměřovala na poskytování výcviku mladým. Nikdy však nebyla velká. V roce 1947 čítala pouze 5 jednotek v síle praporu celkem asi 2000 mužů, ale jejich členové nezískali pouze tělesné a základní vojenské dovednosti, ale také si osvojili vůdcovské schopnosti, které jim jednou budou umožňovat nastoupit na velitelské pozice v budoucí izraelské armádě. Po válce Hagana pokračovala v protibritských operacích v Palestině, bombardování silniční sítě, sabotáží radarových zařízení a základen britské policie.
Dne 28. května 1948, necelé dva týdny po založení státu Izrael 14. května 1948, prozatímní vláda vytvořila Izraelské obranné síly známé ve světě jako Israel Defence Forces, které se staly následovníkem Hagany a v jejich struktuře byly rozpuštěny i jednotky Palmachu a dalších poloilegálních a ilegálních organizací jako byl Stern a Irgun
Československo se, jak jsem už ve svých pracích zdůrazňoval několikrát, výrazným způsobem podílelo na zrození a přežití nového státu na Blízkém východě, Státu Izrael. Toto snažení mělo několik forem:
- podpora vystěhovalectví Židů do Palestiny v rámci akcí Bricha a Alija
- mezinárodně politická podporou v OSN, kdy Československo, které na mezinárodním fóru podporovalo vznik Izraele a patřilo k prvním státům, které jej diplomaticky uznaly
- podpora vojenská.
Té vojenské podpoře se naše země věnovala s vědomím, že rezoluce Valného shromáždění OSN z 29. Listopadu 1947, členským státům nedovolovala vyvážet zbraně do Palestiny, a také přes to, že Rady bezpečnosti OSN dne 29. dubna 1948, vyzvala členské země „aby státy upouštěly od dodávek zbraní do států Středního východu“.
Vojenská pomoc byla realizována dodávkami zbraní, výcvikem vojáků a končila přímou účastí na válečném konfliktu, kdy z letiště Žatec odstartovaly 14. července 1948 létající pevnosti B-17G, při kterém jedna z nich pilotovaná Rayem Kurtzem shodila necelé dvě tuny bomb na královský palác v Káhiře a zbývající měly bombardovat egyptské základny na severu Sinajského poloostrova a v oblasti Gaza-Majdal. V žateckém hangáru na tato letadla připevnili výstroj a výzbroj a naložili je pumami naši technici.
Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí první války s jeho arabskými sousedy. Izraelské vojenské letectvo zvané Chel ha-Avir, doslova „Letecký sbor“; anglicky: Israeli Air Force, zkratka IAF, je dnes letecká složka Izraelských obranných sil. Předchůdcem Chel ha-Aviru byl Šerut Avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Šerut Avir byla založena v listopadu 1947, pouhé dva týdny před schválením Plánu OSN na rozdělení Palestiny. Ten rozděloval Britský mandát na židovský a arabský stát. Vznikla proto, že si představitele Hagany uvědomili, že je třeba, aby měl židovský stát leteckou obranu.
Neznámý pilot Šerut Aviru v červenci roku 1948.
Byla založena doslova na zelené louce a v porovnání s leteckými složkami armád sousedních států byla bezvýznamná. V okamžik vyhlášení nezávislosti Státu Izrael v květnu 1948 měla Šerut Avir pouhých 25 letounů. Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích, v četně několik kusů letounů Supermarine Spitfire, nebo propašované do Izraele ze zahraničí. Z USA byl takto získán například jeden bombardér Boeing B-17. Nejzásadnější pomocí při vzniku izraelského letectva ale byla dodávka stíhacích letounů a další výzbroje z Československa, jejíž součástí byl i výcvik izraelských pilotů a dalšího personálu. Než se Československo přeorientovalo na podporu arabských zemí, sehrálo zásadní roli při obraně země. Nejdůležitější částí této pomoci bylo 25 kusů stíhaček Avia S-199 a 61 kusů Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Letouny byly do země dopraveny přes Jugoslávii. Tolik tedy k dějinám navázaným na vznik izraelských vzdušných sil. O letadla S – 199 se jen trochu otřeme, o letadlech S-89 se budeme bavit podrobněji.
Současně bylo Československo jediným státem, který Izraeli poskytl velký objem vojenských dodávek pro vyzbrojení pozemních jednotek v tomto krajně kritickém období existence židovského státu. Motivace byla, jak jsem hluboce přesvědčen hlavně lidská – nedokážu zapomenout na vliv Jana Masaryka, Vladimíra Clementise a dalších lidí, kteří se v tomto procesu angažovali. Na druhou stranu je nepochybné i to, že významným důvodem československé pomoci byla také možnost získání valut a odbytiště pro značné množství zbraní a munice. Československé dodávky do Izraele zahrnuly téměř celé spektrum výzbroje a výcvik dobrovolníků na československých vojenských školách a zařízeních pokryl mimo námořnictvo všechny druhy ozbrojených sil. Celá tajná akce nesla krycí název Akce DI „Důvěrné – Izrael“. Máme-li se bavit o izraelském letectvu, musíme mluvit či se alespoň zmínit o jeho pilíři – pilotech. A je naší pýchou, puncem a možná i cejchem, že první piloti tohoto nového vojenského tělesa prošli výcvikem u nás.
Naše armáda to co se týká letectva v té době neměla lehké. Z velkých plánů – měli jsme mít celkově 8 leteckých divizí, zůstaly trosky. V době, kterou se zabýváme, naše letectvo mělo asi 200 bojeschopných stíhacích a bitevních letadel. Bojoví piloti se přeškolovali na letouny S-199, což měl být nosný typ stroje v našem letectvu. Chybělo všechno, včetně odborného pozemního personálu. Krizová situace s piloty byla navíc umocněna začínající perzekucí všech vojáků, kteří bojovali za války na západní frontě.
Jenže i přes toto všechno se začalo intenzivně cvičit. Vše rozjednal Otto Felix, pražský právník, který se před válkou vystěhoval do Palestiny. Po ustavení nového státu byl povolán a vyslán do Československa. Jeho zásluhou byla 5. května 1948 dojednána dohoda o základním rámci přeškolení a výcviku. Za českou stanu se podíleli předseda vlády Klement Gottwald, ministr národní obrany Ludvík Svoboda a náčelník generálního štábu Bohumil Boček.
Bylo dojednáno:
- přeškolit určené zkušené piloty na letouny S-199 které se už chystaly v Kunovicích na cestu do Palestiny v počtu 30 až 35 pilotů
- vyškolit z 35 rekrutů piloty pro kurýrní a dopravní letecké služby a po výběru pokračovat v doškolení na piloty bojové.
- na Vojenské odborné škole leteckých mechaniků v Liberci vyškolit pozemní technický personál. Tedy zbrojíře, motoráře, krajkaře a skládače padáků. Předpokládaný počet tedy byl 70 lidí
- na Letecké spojovací škole v Chrudimi vyškolit spojovací a naváděcí personál v předpokládaném počtu do 30 lidí
Za vše ujednané převzal odpovědnost generál letectva Alois Vicherek a jeho náčelník štábu brigádní generál Josef Hanuš odpovídal za konkrétní provedení. Vše mělo proběhnout podle zkrácených intenzivních osnov platných a vyzkoušených ve válce. Na zahájení všichni absolvovali intenzivní základní vojenský výcvik. Pro každý kurs byla vydána speciální odborná směrnice platná pro všechny účastníky.
Pokud jde o stíhací piloty, tak u Leteckého pluku 5 v Českých Budějovicích mezi květnem a říjnem 1948 proběhl výcvikový kurz, jímž prošlo 33 izraelských stíhačů. Finální fáze jejich výcviku probíhala na strojích S-
199, někteří prodělali užší specifikaci výcviku na Spitfirech označovaných jako S-89. O tomto vojenském tělese, které zodpovídalo za velkou část výcviku stíhacích pilotů pro Izrael, se musím rozepsat podrobněji.
5. letecký pluk byl součástí 2. letecké divize, která byla na základě nařízení Velitelství letectva, platným od 28. října 1945 ustavena na základě 312. stíhací perutě. Peruť byla rozdělena na dvě části, které se staly základem dvou nově budovaných stíhacích pluků. Na jejich plné vyzbrojení však Spitfiry nestačily, takže na nich zpravidla létaly jen první letky pluků.
Velitelství 2. letecké divize vzniklo 28. října 1945 při reorganizaci 312. stíhací peruti. Od září 1945 bylo umístěno v Českých Budějovicích. Divizi postupně veleli:
plk. Jaroslav Hlaďo říjen 1945 až únor 1948,
plk. Jan Čermák únor až březen 1948 a
plk. Jan Klán červen až červenec 1948
Součástí divize byly Letecký pluk 4 a Letecký pluk 5, vyzbrojené Spitfiry LF.Mk.IXE u nás označen jako S-89. Oba pluky však od února 1947 existovaly pouze jako administrativní velitelství, neboť většina osazenstva divize byla začleněna do nově zřízeného Stíhacího výcvikového střediska České Budějovice. Středisko se v březnu 1949 se přesunulo na letišti Tri Duby u Zvolena na Slovensku, zabezpečujícího přecvičení všech stíhacích pilotů na letoun S-199. Po splnění tohoto úkolu bylo velitelství divize v rámci snižování počtu velitelských struktur 15. února 1950 zrušeno. Divize měla dvě vyšší jednotky:
Letecký pluk 4, působící s čestným názvem Letce Vašátka což byl nejúspěšnější československý stíhač v bitvě o Francii. Vašátko se později v Anglii stal prvním velitelem československého stíhacího křídla, v jehož čele padl v boji, de jure vznikl 28. října 1945 z letky „A“ 312. stíhací peruti. Byl umístěn na letišti Planá
u Českých Budějovic, od června 1949 pak na letišti Plzeň-Bory, a jeho velitelem byl podplukovník Václav Raba. Ve výzbroji pluku se nacházely letouny S-89, roku 1947 obdržel jako první letouny S-199 a CS-199. Pluk byl 1. května 1950 přečíslován na Letecký pluk 6 a o měsíc později, počátkem června 1950 pak byl zrušen.
Nás ale z důvodu akce „Důverné Izrael“ zajímá více Letecký pluk 5, který vznikl 28. října 1945 z letky „B“ 312. stíhací peruti. Byl dislokován na letišti Planá u Českých Budějovic, od června 1949 pak na letišti Plzeň-Bory, jeho prvními veliteli byli:
major Václav Bergman v době říjen 1945 až leden 1946
štábní kapitán Josef Těšínský od ledna do července 1946
podplukovník Hugo Hrbáček od července 1946 do srpna 1947
štábní kapitán Jaroslav Šodek od srpna 1947 do května 1948
V době kdy probíhaly letecké kursy pro Haganu veleli pluku tito důstojníci:
nadporučík Jindřich Bílek od května 1948 do června 1948
podplukovník Jan Klán od června 1948 do února 1949
Po skončení kursů pro Haganu pluku veleli tito důstojníci:
podplukovník Václav Kocourek od února do dubna 1949
podplukovník Jozef Kolembus od dubna až do října 1949
Pluk měl k dispozici letouny S-89, které však v únoru 1947 téměř beze zbytku přešly k nově vytvořenému Stíhacímu výcvikovému středisku České Budějovice a do výzbroje pluku se dostaly letouny S-199 a CS-199, jež mu zůstaly až do léta 1951, kdy přešel na proudové letouny S-102 tedy známe stroje MiG-15. Pluk se počátkem padesátých let stal součástí letectva protivzdušné obrany státu a existoval až do listopadu 1991, kdy byl zrušen.
Součástí této divize se tedy stalo i Stíhací výcvikové středisko v Českých Budějovicích. Stíhacích výcvikové středisko bylo ustaveno 1. února 1947 při velitelství 2. letecké divize v Českých Budějovicích. Zde procházeli výcvikem zejména mladí, již doma vycvičení piloti. Po obvyklých „osvěžovacích“ letech na dvouplošných Bückerech Bü 131D označovaných C-4 a C-104 a dolnoplošných Bü 181B označených C-6 a C-106, létali frekventanti Stíhacího výcvikového střediska na Aradech Ar 96B označovaných C-2. Z těchto strojů potom přecházeli na cvičně-bojové CS-199 a z nich pak na bojové S-199, respektive na Spitfiry LF.Mk.IXE označované S-89.
Stíhací výcvikové středisko fungovalo v Českých Budějovicích do března 1949, kdy bylo přesunuto na Tri Duby na Slovensko. V té době však již éra Spitfirů v Československu končila. Jednak bylo rozhodnuto o přezbrojení stíhacích jednotek československého letectva na stíhačky S-199, jednak byl v běhu export Spitfirů do Izraele, o čemž bude ještě pojednáno dále.
Zde je seznam účastníků kursu Českých Budějovicích:
ANDREWS Stanley, dobrovolník USAAF, zařazen do 103. Tajeset, sestřelen 20. října 1948
ANTIN ( Sid Antein), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
AURGENTINE (Rudi Aurgarten), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
BEN (Pinchas, Ben Porat), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
BLOCH Leslie (Lionel), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, nezvěstný od 17. října 1948
COHEN Eddie (Eduard), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, sestřelen 28. května 1948
COHEN Sidney (Sidi), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, velitel letky
FINKEL Aaron
FLINT
FRANKEL
FREEMAN
GOLDSTEIN Chaim, dobrovolník USAAF, zařazen do Tajeset Negev, zástupce velitele letky
LEVETT Gordon, (Gidion Levavi), dobrovolník RAF, zařazen do 101. Tajeset, později se stal velitelem 103.Tajeset
HAIM (Zakov Ben Chaim)
HENENSON, dobrovolník USAAF
HORWICH, (Horwitz)
ICKOWITZ
JACOBS Sidney ( Sandy), na obrázku co následuje fotografie z letiště
Hatzor, leden/únor 1949, Spitfire „bílá 19“ (2019). V kabině Sandy Jacobs, rukou mu potřásá Yaakov Dori, první izraelský Náčelník štábu izraelských obranných sil - Hagany.
LENARD (Lenart Luis), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset
LICHTER George (Peschikin), dobrovolník USAAF, vedoucí kursů pilotů v akci „Důvěrné Izrael“
LICHTMAN Giddy, zařazen do 101. Tajeset
MEGEE Chris
MANN Maurice( Maurry), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, nezvěstný od 17. října 1948
MEIRI
MONIS Leo (Moonitz Norman Artur), dobrovolník USAAF
POMERANTZ Samuel (Sam), dobrovolník USAAF, zahynul 18. nebo 22. prosince 1948
RUBENFELD (Rubenfield C., někdy jako Robie), dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset,
RUCH Arnold
SENIOR Boris, dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset,
SHAGAM
WEECKMAN Robert Leslie (Vickman) dobrovolník USAAF, zařazen do 101. Tajeset, nezvěstný od 9. září 1948
WEIZMAN Ezer, dobrovolník RAF, zařazen do 101. Tajeset, později velitel izraelského letectva, ministr obrany a nakonec izraelský prezident...
Zde je fotografie Ezera Weizmana jako velitele izraelského letectva generálem Jicchakem Rabinem. Něco více se o tomto letci dovíme ve třetí kapitole.
WIESENBERG
Tato jména jsou jména, která byla uvedena na tehdy relevantních seznamech a jde o jména převážně krycí. V závorkách jsou uvedena jména tak, jak se uvádí v literatuře či jak je upřesnili pamětníci.
Podle výpovědí pamětníků zejména plukovníka Nori Harela, plukovníka Gazita který prošel druhým kursem jako Schwartzman Haim Izaiho a Elijahu Faingersche tento kurz absolvovali také:
MODI Alon, dobrovolník RAF, zařazen do 101. Tajeset, její první velitel, padl v boji 17. října 1948
ALPERSTEIN Hugo
SEGEN Leslie
POMERANTZ William
KENER Misha
HANSEN
Zcela jistě jsou v tomto seznamu uvedeni, ale pod krycími jmény a podle údajů vojenské sekce historie izraelského letectva v kursu byli zařazeni:
AMERI Nachman
KENER Michael
HANNSON Itzchak
Průměrné nálety hodin vzhledem k tomu, že šlo pouze o přeškolovací kurs, šlo přece o zkušené letce, mnohdy válečné veterány nebyl velké. Na letadlech C-2 se nalétalo od dvaceti minut u Maurice Manna po 13 hodin u Haima. Asi to bylo dáno tím, kolik podle názorů instruktorů bylo potřeba. Na letounech CS-199 byl už nálet malý – od jedné letové hodiny po maximálně 3 hodiny a 20 minut. Na bojových letounech S-199 byl nálet od 25 minutu pilota Lichtmana po 5 hodin a 40 minut u pilota Goldsteina.
Bylo to poměrně individuální, ale výsledek se dostavil. Krátce po ukončení výcviku první piloti na letounech S-199 odcestovali do Izraele a ihned se na čerstvě smontovaných letadlech dopravených sem leteckou cestou zapojili do boje.
Druhý pilotní kurs
Druhý pilotní kurs byl zahájen na počátku července 1948 u Letecké vojenské akademie v Hradci Králové pod názvem „ Zvláštní Školení u LVA“
Účastníky bylo 12 Izraelců se zkušenostmi z dosavadního civilního létání jako dopravní piloti nebo piloti sportovní s malou praxí. K nim později přibyl třináctý Izraelec. Jejich výcvik měl tedy charakter pokračovacího pilotního výcviku.
Byl to asi hodně našlapaný kurs. Než byl celá kurs přemístěn ke dni 8. září 1948 do Českých Budějovic, těchto 13 frekventantů nalétalo:
367 hodin za dvojitého řízení a
573 hodin samostatných letů
To dává průměr 74 hodin na jednoho frekventanta. To je úctyhodné číslo. Tato etapa výcviku byla zakončena několikadenní ostrou střelbou a bombardováním na letišti Milovice
Výsledky:
5 frekventantů hodnoceno výtečně
5 frekventantů hodnoceno velmi dobře
5 frekventantů hodnoceno dobře
V hlášeních se vždy vyzdvihuje vysoká motivovanost a neuvěřitelně pevná morálka těchto izraelských občanů. Jejich český velitel, praporčík letectva Jaroslav Lovětínský o nich napsal, že jejich jediným přáním je se co nejrychleji vycvičit a být zařazeni do boje.
Bohužel spěch si vybral i daň. Naštěstí ne na životech, ale je pravda že od 20. července do 2. záři 1948 zde v rámci tohoto kursu došlo k několika leteckým nehodám. Zde je jejich seznam.
20. 7. 1948 nezvládl přistání Maxmilian Ruff a propadl se s letounem C-2B.521 tr.č. A-171 asi z výšky 1,5m. Letoun byl hodně poškozen (vyvrácený podvozek, proražená náběžná hrana, zlomená vrtule atd.), ale byl opraven. Křídlo a vrtule byly vyměněny ve školních dílnách sejmuté dílce odešli k tvární opravě. Škoda činila 20% z celkové ceny letounu.
20. 7. 1948, tedy ten samý den Salomon Marmorosh po přistání předčasně stočil letoun C-2B.531 mimo dráhu. Letoun byl také hodně poškozen (téměř shodně jako předchozí stroj) a byl také opraven ve školních dílnách, výše škody byla shodná
21. 7. 1948 nezvládl pilot Zivel Cvi či možná Zibel Loi větší odskočení při přistání letounu C-2B.516. Letoun skončil s vyvráceným podvozkem, zlomenou vrtulí a ohnutým motorovým ložem. Byl opraven pouze za cenu toho, že drak i motor musely k tovární opravě. Škoda v tomto případě dosáhla 40% z celkové ceny letounu.
23. 7. 1948 začal za letu vynechávat motor letounu C-2B.623 tr.č. A-123. Pilot Daniel Aloni po ztrátě orientace zvolil nouzové přistání do pole JZ od obce Chotělice. Pilot opustil letoun, ale nevypnul požární kohout ani magneta a letoun shořel. To bylo v hlášení označeno za hrubou chybu která právě prot vedla k úplné ztrátě stroje.
Tyto informace pochází z hlášení velitele Vojenské letecké akademie plukovníka Františka Rypla ze dne 3. srpna 1948, uloženého v archivu Ministerstva vnitra České republiky, číslo spisu 425-361-4
17. 8. 1948 při nočním létání zatáhl omylem pilot Moshe Sidi podvozek letounu C-2B.582 a ten sednul na břicho. Došlo k uražení vrtule, deformaci klapek, a poškození pravého křídla. Letoun byl opraven.
20. 8. 1948 opět sednul letoun na břicho. Pilot Maxmilian Ruff zapomněl při přistání vysunout podvozek letounu C-2B.584 tr.č. A-194. Opět došlo k uražení vrtule, dále byl poškozen olejový chladič. Letoun byl opraven.
23. 8. 1948 byl na letišti v Hradci Králové pilot Ray Fuchs dlouhý při přistání s letounem C-2B.650, vyjel z dráhy a převrátil letoun. Byla uražena vrtule, poškozena směrovka a kabina letounu. Letoun byl ale i v tomto případě opraven.
Tyto další údaje jsem našel zde: http://www.pavpec.info/lva.html
Po přesunu do Českých Budějovic se pokračovalo na Spitfirech. Do přerušení kursu pět těchto frekventantů dospělo na těchto strojích až k samostatným letům.
Byli to tito muži:
Fine Moti
Litwitz Gerschen
Shapiro Daniel
Stern Tibryo
Schwatzmann Izaiha
Ostatní dosáhli kvalifikaci pro kurýrní lety a bylo jim doporučeno u domácích polních jednotek výcvik dokončit se zaměřením na stíhací létání.
Osobnost jejich velitele je důležitá. A to tak, že velmi. Takže pár slov o tomto muži.
Jaroslav Lovětínský se narodil 20. dubna 1917 v Gross Kadolz v dnešním Rakousku. Prošel československým legionem v Polsku. Byl zatčen NKVD a prošel několika tábory GULAG-u. Dne 9. března 1941 vstoupil do československé jednotky v Haifě, od 21. října 1942 působil jako pilot RAF u československé 311. bombardovací perutě. V osvobozeném Československu se stal 2. února 1946 rotmistrem z povolání a působil jako instruktor létání ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové. V roce 1949 byl propuštěn do zálohy a v roce 1953 ho začali trestně stíhat. Jak dopadl nevím, ale pracoval v různých zaměstnáních, dlouhá léta pracoval jako dělník v kosteleckém Osinku. Zemřel 14. července 1975.
Mimo něj zde byli jako učitelé létání určeni:
štábní rotmistr Ladislav Kuška od 25. 7. 1948 zastupovaný rotmistrem Josefem Medunou
dále zde bylo vyčleněno 30 leteckých mechaniků, 1 radiomechanik, 1 elektrikář
Denně bylo pro létání vyčleněno 10 letounů
Za stát Izrael jako instruktoři pracovali dva muži:
FUSCH Ray Murray, dobrovolník USAAF
KAPLAN Henry, dobrovolník USAAF
Na závěr textu o druhém pilotním kursu následuje seznam účastníků:
ALONI Daniel
FINE MOTI – vlastním jménem Mordechai Hod, v letech velitel izraelských vzdušných sil, velitel při útoku na arabská letiště v Šestidenní válce.
Mordechai Hod, příslušník 101.Tajeset, v roce 1948, muž vlevo.
FRIDMANNIS Jonas
GOLDENBERG David, bývalý poručík USAAF
LEWY Reuven
LITWITZ Reuven
MARMAROSCH Salamon
RUFF Maxmilián, vlastním jménem Mayer, pilot letecké společnosti ARKIA, což byla a myslím že i doposud je izraelská civilní letecká společnost
SCHWARTZMAN Haim Izaiha, v budoucnosti dosáhne velké kariéry a stane se velitelem letecké školy pro izraelské letectvo
SIDI Moshe, vlastním jménem Moyss
SHAPIRO Daniel, budoucí hlavní pilot izraelského vojenského letectva. Zde jsou dva obrázky s touto legendou izraelského letectva:
[align=center]Obr. první:
Obr. druhý: 
Na prvním obrázku Dani Shapira nastupuje do Spitfiru „bílá 12“, u něj je další pilot Grisha Braun. Obrázek byl stvořen na letišti Azion air strip, severně od pouště Negevu, rok 1949. Na druhém obrázku je Dani Shapira opřený o Spitfire „bílá 26“, ve stejném roce.
A zbývají nám dva piloti a to jsou :
STERN Tibryo
ZIEBEL Zvi
Třetí pilotní kurz
Byl zahájen 7. července 1948 a probíhal v Leteckém učilišti v Prostějově, u Pilotní školy III. Olomouc. Velitelem školní letky v té době byl štábní kapitán Antonín Ocelka.
K výcviku nastoupilo 32 osob, a to 28 československých občanů, 1 Polák a 3 Izraelci.
Podle programu výcviku šlo o zkrácený základní výcvik a pokračovací výcvik. Bylo naplánováno nalétat až 150 hodin na letounech Bücker a Arado.
Průprava na dvoumotorovém Siebel Si-204D měla obsahovat 20 hodin. Plánovalo se i 5 hodin soubojových letů. Vybraní frekventanti potom měli pokračovat na Spitfirech, minimálně 20 hodin.
Tento kurs byl rozšířen o dalších 15 frekventantů, izraelských státních příslušníků,a program výcviku byl zaměřen obdobně.
Na základě prvních výsledků praktického výcviku a vyhodnocení psychických a fyzických předpokladů bylo z prvního běhu kursu vyčleněno 10 lidí, kteří byli přeřazeni do Letecké spojovací školy v Chrudimi. Po inspekci inspektora izraelského letectva Herolda Greena ve dnech 12. až 13. srpna 1948 v Olomouci byly řešeny jisté organizační nedostatky:
- pomalé tempo výcviku, což vedlo k nařízené intenzitě letů až 12 hodin týdně, s přestávkou ve výcviku jeden den v týdnu
- personální problémy, což vedlo k opatřením hlavně z izraelské strany
- právní a ekonomické otázky, což pomohlo přijmout takové kroky, které umožnily potřebné věci dořešit v reálném čase, hlavně šlo o potřebné emigrační dokumenty.
Nárůst intenzity se ale nepříznivě odrazil v navýšení leteckých nehod a katastrof. Letecký dorostenec Gideon Szuran zahynul při cvičení na letecké střelnici v Židovicích. Velké neštěstí se stalo dne 24. listopadu 1948, kdy se při souběžném létání a plnění odlišných úkolů srazily ve vzruchu dvě letadla, ve kterých zahynuli letečtí dorostenci Juraj Moškovič a Leopold Bergman.
K poslednímu listopadu byly oba běhy kursu ukončeny. Z celkového počtu 35 pilotů – absolventů, kteří ukončili základní pokračovací výcvik jich bylo
- 8 hodnoceno výtečně
- 11 velmi dobře
zbytek byl hodnocen dobře a dostatečně. Podle dosažených výsledků jim bylo vystaveno doporučení pro další výcvik
Seznam frekventantů kursu:
BERGMAN Leopold – zahynul při letecké katastrofě 24. listopadu 1948
BRONSTEIN Lev, vlastním jménem Bronstein Lolek, dnes známý pod jménem Granot
FEDER Ervín
FINK Milan
FIŠER Mikuláš, vlastním jménem Fischer Mirek, pozdější instruktor singapurského letectva, dnes vystupuje jako Scheffer Meir
JELÍNEK Miloš, dnes žijící v USA s novým jménem Yoeli
KAFKA Ladislav
KOSTA Jan, později letecký instruktor na letišti Ramat David
LANGER Pavel
LAUFER Heřman
LEBOVIČ Emerich, vlastním jménem Leibowitz Imre, dnes Zvi Lavon
MEISL Hugo, později velitel 110. Tajeset, pod jménem Marom
MOŠKOVIČ Juraj, zahynul při letecké katastrofě 24. listopadu 1948
MUNK Peter, dnes RNDr. Yehuda Manor, v izraelském leteckém výzkumu
PLAČEK Josef, vlastním jménem Joe Alon, později velitel 117. Tajeset, zahynul při atentátu v roce 1986
SCHÖN Kurt vlastním jménem Schmuel Schein
SZURAN Gideon, zahynul při leteckých střelbách 25. října 1948
ŠAJO Tibor, podle pamětníků neodešel nakonec do Izraele
ŠAJOVIČ Ladislav, vlastním jménem Shajovitz
Zde uvedení frekventanti byli všichni původem z Československa. Následuje skupina frekventantů, která do kursu nastoupila z Izraele a byla tak označena jako „skupina IZRAEL“
AVIGDOR Josef
AVISAR Jacov
BEN-HAIM Jacov, vlastním jménem Chaim, později velitel 69. Tajeset
BERNSTEIN Menachem
BIREBAUM Nachoom
BUDILOVSKÝ Ishak
BUDNIK Ishak
FELDMAN Moshe
FINGERSH Alis
GROSSER Peretz
KAUFMAN Artur
LACHOVSKÝ Israel
RITTERMAN Arye
RUTH Daniel
WEDELES Oswald
ZWI Ziv
Podle pamětníků se kursu účastnil i POLLAK Stefan. Naopak z pilotního kursu byli dne 21. července 1948 přeřazeni do kursu v Letecké spojovací škole v Chrudimi tito frekventanti:
KESSLER Jakub
PŘIBYL Alois
ORNŠTAJN Alex
BERKOVIČ Oskár
GARAY Mikuláš
GERON Chaim
BERNŠTEIN Baruch
NIŇO Šimon
KALO Solomon
MAŠIACH Isak
Bylo to dáno tím, že kurs v této škole se dostal do vážných potíží. Instruktoři a frekventanti nedokázali najít společnou řeč, byly vážné potíže s kázní a hrozilo, že důležitá složka pro chod izraelského letectva nebude vyškolena. Proto po náročných testech došlo k tomuto přeřazení. Toto krajní opatření pomohlo situaci alespoň částečně napravit. Frekventanti vyřazení z kursu v Letecké škole v Chrudimi byli odeslaní k výcviku u motomechanizované brigády na Libavé. Skupina Izrael tvořená s lidmi s leteckou průpravou u civilních leteckých složek tak kurs doplnila, aby byl zajištěn dostatečný počet vycvičených pilotů.
V roce 1992 byla odhalena ve Vojenském historickém ústavu pamětní deska připomínající naši pomoc Izraeli, která spočívala i ve školení pilotů pro vznikající izraelské letectvo. Při těchto příležitostech bylo několik leteckých instruktorů, kteří izraelské piloty měli ve své péči vyznamenáno izraelskými vyznamenáními. Vyznamenání jim předával izraelský prezident Chaim Herzod.
Byli to tito lidé:
URUBA Petr, W/O, 787198 , 311 Sqdn, rtn./R/plk., * 15/12/15, Rusava /Kroměříž/, Pilot
KOCFELDA Pavel, F/O, 787471 (149254), 313 Sqdn, por./R/genmjr., * 26/06/17, Horní Suchá /Karviná/, Pilot, † 06/10/92
MALÝ Milan, Sgt, 788498 , 312 Sqdn, des./R/pplk., * 30/09/23, Brno, Pilot
PICEK Karel, F/Sgt, 787125, 312 Sqdn, rtm. /R/plk., * 02/11/12, Praha, Instrument Repair I
PROKOPEC Josef, F/Sgt, 788143, 310, 312 Sqdn, rtn./R/plk., * 07/02/19, Stradouň /Chrudim/ , Pilot
KIŠKA Josef, Sgt, 788469 , 310 Sqdn, čet./R/pplk., * 27/10/18, Životice /Karviná/, Pilot, † 18/11/94
HÁJEK Jaroslav, F/Lt, 787226 (126100), 311 Sqdn, por./R/plk., * 20/03/15, Jaroměřice n. Rokytnou /Třebíč/ , Pilot, † 23/09/95
ZADROBÍLEK Ladislav, F/Lt, 787552 (132694), 310 Sqdn, por./R/plk., * 14/06/16, Hrochův Týnec /Chrudim/, Pilot
Z tohoto seznamu vyplývá více než jasně, že ti instruktoři, kteří u nás cvičili izraelské piloty byli stateční a zkušení válečníci. Šlo o elitu našich vzdušných sil a možná i proto ty pilotní kursy měly tak dobré výsledky. Tito válkou prošlí bojovníci věděli, co jejich žáky čeká a snažili se, aby jejich šance v boji byly co největší. Také rozuměli tomu, co pro ně znamená bojovat za vlast - sami tím prošli.
Nasazené stroje S-199 a jejich piloti začali ihned měnit poměry na bojištích izraelské války za nezávislost. Už dne 29. května 1948, ve večerních hodinách odstartovaly čtyři izraelské S-199 na svůj první bojový let. Byly to právě smontované první 4 kusy dopravené do Izraele. Každý z těchto letounů měl pod trupem zavěšeny dvě 70 kg pumy, a plně nabité kulomety a kanóny. Jedním z pilotů této mise byl Ezer Weizman, budoucí izraelský prezident.
Tato skupina pilotů zaútočila na egyptskou motorizovanou kolonu, která postupovala na Tel-Aviv a byla od města vzdálena pouhých 30 km. Egyptské síly čítaly stovky vozidel, včetně deseti tanků. Pumy těžké 70 kg a palubní zbraně nenapáchaly egyptské straně výrazné škody, ale účinek na morálku egyptských vojáků byl rozhodující. Ta utrpěla vážné škody a egyptský postup na Tel-Aviv byl zastaven. Stalo se to u jednoho mostu, který se stal proslulý tím, že je u něj nápis tohoto znění: „JEN SEM“
Izraelci při této akci utrpěli také ztráty. O jeden letoun i s pilotem Cohenem Sidneym, který zahynul, je připravila protiletadlová palba nepřítele. Druhý stroj byl těžce poškozen při přistání, pilotovi se naštěstí nic nestalo. Bylo to jedno z mnoha špatných přistávacích manévrů, kterými tato letadla bohužel proslula. Na dalším obrázku je David Ben Gurion s piloty 101. Tajeset. Rodící se letecké eso Modi Alon je uprostřed:
Prvního sestřelu na S-199 dosáhl 3. června 1948 pilot Mordechai "Modi" Alon, velitel v té době nově vytvořené 101. Tajeset Při návratu z bitevní akce, spatřil dvojici egyptských Dakot, improvizovaně upravených na bombardování, jak se nese nad Tel-Avivem. Ignoroval přítomnost stíhacího doprovodu, skládajícího se ze čtyř egyptských Spitfirů, zahájil boj a oba tyto stroje sestřelil. Útok tohoto pilota na jednu z egyptských Dakot ukazuje následující fotografie:
Izraelci celkově koupili 25 těchto strojů, ale do Izraele jich dorazilo 23. Do bojů byly nasazeny všechny. Následuje přehled, který by měl i když trochu nevyváženě vyjasnit jaký byl osud těchto letadel.
Nehody tedy operační ztráty.
3x došlo k nehodě při vzletu, dva stroje bylo nutno odepsat
8x došlo k nehodě při přistání, z toho dva stroje havarovaly dvakrát, tři stroje bylo nutno odepsat
5 nehod bylo způsobeno neznámými příčinami, jeden po ní byl odepsán
Při přepravě byly ztraceny dva stroje
V bojové akci byly ztraceny celkově čtyři stroje.
V boji na palubách těchto letadel padli nebo zmizeli čtyři piloti:
COHEN Eddie, sestřelen 25. května 1948
BLOCH Leslie nezvěstný od 10. července 1948, pravděpodobně padl
VEECKMAN Robert Laster, nezvěstný od 9. července 1948, pravděpodobně padl
MANN Maurice, známý jako Modi Alon, sestřelen 16. října 1948
Bojové úspěchy těchto letadel byly poměrně dobré. Podařilo se jim sestřelit:
2 dopravní letouny Dakota egyptského letectva
3 egyptské Spitfiry
1 syrský Harvard
1 Dragon Rapide společnosti Arab Airways
Dosažené úspěchy byly dosaženy při ztrátách čtyř vlastních strojů, z toho dva protiletadlovou palbou z pozemních stanovišť.
Po dodávce letounů S-199, které rozhodně nebyly strojem, který by se stal pýchou kteréhokoliv letectva, protože z technického a letového pohledu byly tyto stroje více než problematické a dá se říci, že Izraelci v podstatě nic horšího už ani koupit nemohli. Díky embargu však neměli na výběr. Jediné Československo bylo v té době ochotno poskytnout Izraeli pomoc. V kontextu s vlastnostmi letadla S-199 je zajímavá cena, za jakou je Izrael koupil. Za komplexní dodávku prvních deseti kusů zaplatil celkem 180 000 amerických dolarů a to v době, kdy se daly pořídit nesrovnatelně lepší Mustangy P-51D z válečných přebytků za 4 000 USD za kus. Na druhou stranu je potřeba vidět, že v této ceně byly kromě letadel i náhradní díly, velké – miliony kusů - množství munice a leteckých pum, opět desítky tisíc kusů, doprava a další složky.
Zákonitě tedy přišel další krok, jednání o nákupu něčeho lepšího. A to o Spitfiry IX. A na ně se podíváme v další kapitole. Na závěr této kapitoly jsem vložil fotografii muzejního kusu Avie S-199 v izraelském muzeu.
Vděčit zkriplenosti letadla za to, že byli pořád ve střehu 
