Petrz,
úspory z rozsahu jsou myšleny obecně. Ale máš pravdu, že pokud to vztáhneme konkrétně k výrobě tanků, chce to už trochu přemýšlet.
Vedlejší výrobky si je možné lépe představit spíše u výroby např. pryže (závody IG Farben, Buna-Werke, syntetický kaučuk), ale i při zpracování železa a oceli, to by ti lépe vysvětlil nějaký technolog.
Když byl americký profesor makromolekulární vědy Eric Baer jednou dotázán skupinou laiků, k čemu je prakticky užitečný jeho obor, odpověděl, že je základem šesti velkých průmyslových odvětví. Jsou to: výroba a zpracování plastů, gumárenský a pneumatikářský průmysl, výroba fólií a obalů, výroba kompozitních materiálů, výroba nátěrových hmot, pryskyřic a lepidel a výroba syntetických vláken.
K tomu bychom dnes mohli ještě přiřadit speciální polymery pro elektrotechniku, elektroniku, strojírenství, stavebnictví, zemědělství, polygrafii, zdravotnictví a mnoho dalších oblastí. Těžko bychom hledali odvětví, v němž se syntetické polymery vůbec nepoužívají.
Musíme se tedy dívat na celou válečnou výrobu, a ne jen samotnou montovnu tanků, ale i slévárny a výrobny pancéřových plátů, až po gumové obruče na kola, apod.
K bodu
vyšší specializace a dokonalejší dělba práce při vyšších objemech výroby – to je myslím vcelku pochopitelné. Je možné zavést do určité míry „pásovou výrobu“, kde má každý šmudla na starosti svoje a je plně vytížen, to co umí nejlíp. Pak nesmí být součástek tanku třeba příliš mnoho a složitých na opracování, to platilo třeba u T-34 ale už ne u Tigera.
Například Sověti evakuovali své výrobní závody, špičkové odborníky i kvalifikované pracovníky. Přesun výrobních kapacit na východ sice přinesl přechodný pokles produkce, ale pak to naběhlo! Rusové vyvinuli veškeré myslitelné úsilí, zatímco Němci nikoliv. Sověti dovedli k dokonalosti racionalizaci výroby - maximálně zjednodušili své výrobky, široce užili standardizace i
produktivních metod hromadné výroby (odlévání, kování, lisování, automatické svařování...) a soustředili se jen na výrobu malého počtu osvědčených typů - ovšem v obrovských počtech.
Němci začali s racionalizace výroby až později pod vedením Alberta Speera a jako důsledek stalingradské porážky. Byla snaha postupně omezit výrobu na několik základních typů zbraní, ale i určitá rezignace na kvalitu, zaměření se na výrobně jednodušší typy, apod.
---------------------------------------------------------------
Něco o tom také článek u "konkurence" citace:
Americký přístup tak vedl k vytvoření obrovských průmyslových konceptů,
„Ocelových měst“. Shromáždění celkového výrobního procesu, z pohledu vertikálního, do jedné obrovské továrny – na jednom místě tudíž soustředit všechny výrobní procesy potřebné k výrobě jednoho výrobku.
Ukažme si to tedy na příkladu tanku – koncentrace zpracování surovin, výroba motorů, pancíř, pojezdového systému, děl, optických zaměřovačů apod.
Na druhou stranu Britové a Němci ještě stále používali tzv. horizontální koncept výroby – tedy soustředění výroby z pohledu jednoho komponentu – tedy na jednom místě soustředili vše, co je potřebné k jeho výrobě, např. německá továrna Mann dodávala motory pro různé továrny na výrobu tanků, polopásů, a nákladních vozidel.
- Zde bychom mohli hovořit o vedlejších výrobcích v rámci motorů.
Problém však s tímto přístupem je, že na jednom místě vyráběly dost často jak motory do tanků, tak nákladních vozidel apod., ale také zejména v minimálních synergiích, specializaci a
časovým/procesním úsporám - konkrétním případem je nutnost duplikace procesů logistiky jak ve výrobní továrně, tak v montážní.
Nejdůležitějším bodem je možná také specializace jak továren, tak jedinců – tedy v rámci jednoho procesu měl každý dělník či továrna přiřazen pouze jeden díl či pracovní postup a opakoval ho tak, že se v něm stal velmi efektivní. Naproti tomu Němci používali např. při výrobě motorů týmy, kdy v podstatě každý člen věděl, jak složit celý motor od počátku do konce – specializace tak byla velmi malá.
Zdroj:
valka.cz