Vývoj a konstrukce
V roce 1916 byl ve společnosti Blackburn vyvinut plovákový typ G.P. (General Purpose – víceúčelový), který byl určen hlavně pro protiponorkový průzkum. Byly postaveny dva prototypy, ale k sériové produkci nedošlo. Místo toho byla vyvinuta pozemní verze R.T.1 Kangaroo, kde písmena znamenala Reconnaissance Torpedo tj. průzkumný torpédový. Kangaroo byl dvouplošník klasické koncepce. Dřevěná kostra byla potažená plátnem a třípříhradová křídla nesoucí vzájemně propojena křidélka, které mohly sloužit i jako vztlakové klapky, se sklápěly vzad. K pohonu sloužily spolehlivé dva vodou chlazené vidlicové dvanáctiválce Rolls-Royce Falcon II (250 k/184 kW). Čtyřnohý podvozek neměl žádné odpružení, až na rozměrné pneumatiky kol. Své jméno Kangaroo (klokan) dostal podle odděleného podvozku, který měl usnadnit svržení torpéd, i když ta nebyla nikdy operačně použita. Uprostřed trupu byla pumovnice, ve které mohly bát neseny čtyři 104 kg pumy nebo jedna 236 kg. Kromě toho mohly být další pumy neseny na čtyřech závěsnících pod trupem. Obranná výzbroj sestávala ze dvou pohyblivých kulometů Lewis ráže 0.303 na oběžných okruzích Scarff ve stanovištích na přídi a hřbetě trupu za křídly. Osádka byla tříčlenná a sestávala tedy z pilota a dvou střelců. Po prvním letu ke konci roku 1917 byl prototyp (BB9970) odeslán ke zkouškám do Marlesham Heath v lednu 1918. I když se letoun dobře ovládal, tak výsledky zkoušek byly zklamáním, protože se při prudkých manévrech trup za křídly kroutil, což ovlivnilo negativní chování letounu. Taktéž okamžitě byla objednávka místo plánovaných 50 strojů snížena na 19. Ty měly zesílené zadní části trupu, čímž se mírně zlepšil již zmíněný problém kroucení. Dále nemohla být křidélka použita pro funkci vztlakových klapek a přední vzpěry podvozku byly odpruženy gumovými bloky, navíc byl zvýšen horní obrys přední části trupu, takže střelec měl nyní volné střelecké pole i směrem dolů. Takto byl i upraven prototyp. Posledních patnáct letounů dostalo motory Falcon III (270 k/199 kW).
Prototyp R.T.1.
Bojové nasazení
Stroje dostala jako první nově zformovaná 246. squadrona RAF v Seaton Carew, která s nimi podnikala průzkumné lety již od 1. května 1918 až do příměří. Její stroje při doprovodech konvojů v Severním moři zpozorovaly dvanáct ponorek a na jedenáct z nich zaútočily. Jednu ponorku potopily a čtyři poškodily. V říjnu byl jeden stroj převeden ke škole protiponorkových pozorovatelů v Aldbroughu a tři další se nacházely ve 2. Námořním skladu v Broughu. V lednu 1919 byly další dva stroje přiděleny do školy v Albroughu. Nedlouho poté byly všechny R.T.1 staženy z bojových jednotek a několik jich bylo mateřskou firmou nabídnuto civilním zájemcům jako dopravní či poštovní stroje. V Británii s nimi létaly The Graham-White Aviation Company a North Sea Aerial Navigation Co Ltd. V RAF byly poslední stroje vyřazeny v roce 1929.
R.T.1 z 252. squadrony RAF, 1918
Technické údaje Blackburn R.T.1 Kangaroo (platí první prototyp)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*Posádka: 3 muži
*Pohon: 2x vidlicový Rolls-Royce Falcon II/250 k (184 kW)
*Max. rychlost: 158 km/h ve výšce 1.980 m
*Dostup: 3.860 m
*Rozpětí: 22,82 m
*Délka: 13,46 m
*Výška: 5,13 m
*Nosná plocha: 80,64 m²
*Prázdná hmotnost: 2.397 kg
*Max. vzletová hmotnost: 3.636 kg
*Výzbroj: dva kulomety Lewis ráže 0.303; max. 417 kg pum
[/font]
Zdroje: časopis L&K
www.wikipedia.org
www.militaryfactory.com
