Jediné co má smysl je posouzení praktických příprav Sovětského svazu. Máme a využíváme určité zkušenosti, k pokusu odhadnout, z praktických činností RA, jestli to co sověti prováděli v letech 40 a 41 směřovalo k nečekanému napadení Německa nebo ne. A vychází nám, že z rozmístnění vojsk a jejich činnosti (permanentní reforma, z ní vyplývající nízká úroveň vycvičenosti vojsk a štábů) je nepravděpodobné, že by Sovětský svaz připravoval v roce 1941 útok na Německo. Protože máme i vlastní praktické, zkušenosti, tak k vyjádření a obhájení vlastního názoru na to nepotřebujme citovat zdroj, já tedy ne.
Příklad, když vidím pána spouštět si kalhoty, nebo dámu zvedat sukni a klesat do dřepu nepotřebuji žádný informační zdroj, abych si troufl tvrdit, že se bezprostředně nechystají sprintovat 100m.
No a řešit co by bylo kdyby … v roce 1942 přece nemá smysl. V tehdejší turbulentní době se mohlo stát cokoli a je otázka, chceme-li řešit alternativní historii.
Alternativní historie, to je právě ta věc, kterou mám trochu za zlé Soloninovi. Ale ještě víc Suvorovovi, který tyto debaty před lety sám nastartoval. Ale na přímý dotaz, zda si myslí, že Stalin chystal útok na Německo uvedl do své stati v knize Velká vlastenecká katastrofa, že Stalin asi takový krok připravoval na dobu po zahájení invaze Hitlera do Velké Británie. No a to bych už dál rozvádět nechtěl, protože pokud by i Sovětský svaz změnil stranu, opustil Německo a přidal se k Anglii, zase by neudělal nic v těch dobách neobvyklého. Viz Itálie a první světová. Nakonec proč chodit tak daleko, celá ta antihitlerovská koalice byla svým způsobem spolkem „odvržených a zapuzených“.
Začněme rokem 1938 Anglie a Francie, se v Mnichově staví na stranu Hitlera proti Československu, svému spojenci, samotnému rozbití asistuje na straně Hitlera Polsko, Sovětský svaz je mimo hru. Následně však uzavírá dohodu s Německem a uvolňuje si ruce, Francie s Anglií zůstávají s otevřenou hubou, Hitler napadl a zrušil Polsko a rozdělil se ze Stalinem. Francouzi s Britama mají na krku válku.
Stalin začíná Zimní válku proti Finsku, Anglie s Francií se podílí na vyloučení Sovětského Svazu ze společnosti národů a zvažují útoky proti jeho ropným polím v oblasti Kaspického moře, na budoucí spojenectví to zatím nevypadá. Než k tomu dojde napadá Hitler Francii, a tím i Anglii, začíná válka ve které si obě země moc dobře nevedou.
V roce 41 je už s Francii amen a Anglie téměř na kolenou, je ochotná spojit se i s čertem, jen když neprohraje, zlé jazyky kdysi tvrdily, že Churchill angažoval i indické mágy, aby nakukali Hitlerovi myšlenku napadnout Sovětský Svaz. No stalo se a Anglie okamžitě vyhlašuje ústy ministerského předsedy svému včerejšímu nepříteli věrnost spojenectví a lásku až do hrobu tmavého.
V anglických kostelech se hraje na varhany sovětská hymna, no prostě šaškárny. Ale už i Polsko pochopilo, přestává řešit křivdy z roku 39 a buduje nové bratrství a spojenectví. Všichni ti kašpaři se vzápětí začínají tvářit, jako že éra věčného přátelství mezi nimi začala, no když pozdě tak s pádem římské říše.
Mezi tím Slováci, Maďaři, Fini, Rumuni a Italové pochodují po boku Německa na východ, aby cestou zpátky převlékali kabáty, podle zásady raději dřív než pozdě. Výjimka je Musolini ten nepřevlékal, ale aspoň prosil Hitlera, ať se s Ruskem a spojenci usmíří. Tak že podtrženo sečteno, všichni pozdější slavní vítězové druhé světové, členové antihitlerovské koalice, začínali kariéru jako spojenci a podporovatelé s Hitlera a až běh dějin je a to většinou nechtěně přivedl do správné party a na správnou stranu fronty a tím i k palmě vítězů. Po jejich vzoru to zkoušely i některé menší státy, jenže těm, jak to bývá v takových situacích vítězové "nasrali tureckého medu".
Tak že i kdyby Stalin laškoval s myšlenkou změnit v podle vývoje situace dres, jako že tak uvažovat klidně mohl, stejně by neudělal nic v té době neobvyklého. A nemá to smysl řešit.
--------------------------------------------------------
Pozn. Text tohoto jedinečného příspěvku pro větší přehlednost naformátoval (tučné, kurzíva, podtržení, odstavce) Lord, obsah zůstal zachován, dalo by se to tesat
, díky.S trochou nadsázky a nahledu to shrnuje politiku mocností, které sledovaly své vlastní momentální cíle a až souhra okolností je donutila spolupracovat. Dobře připomíná, že i Polsko na nás rádo kořistilo, aby vzápětí dostalo samo na budku. Francie (ta byla aspoň trochu vnitropoliticky oslabena) a Velká Británie (dokud nebyly ohroženy přímo její zájmy), tak neměli zájem nic dělat.
Itálie zjistila, že pro budování jejího panství v Africe bude lepší se spojit s Německem, než aby ji Fr. a VB házeli klacky pod nohy.
Doplněk - bombardování kavkazských ropných polí v roce 1939 mělo být provedeno z britských základen v Iráku. Irák sice se SSSR přímo nesousedí, ale tehdejší Irán neměl možnost zabránit případnému průletu. Ať by byl útok více nebo méně účinný, Stalin se ho obával, protože zatažení do konfliktu s velmocemi se mu vůbec nehodilo. Při své paranoidní povaze se musel obávat, aby se Západ a Německo nakonec nespojili proti němu. Problém pak na čas vyřeší tzv. pakt o neútočení.
