Armáda Korejské lidově demokratické republiky se předvedla poprvé veřejnosti na přehlídce 8. února 1948, tedy 8 měsíců před vznikem KLDR. Dosti zajímavé že?
14. února 1950 podepsali zástupci SSSR a právě ustavené ČLR novou smlouvu o vojenské pomoci a spolupráci. Jak v ČLR, tak KLDR působilo pod velením generála Zacharova značné množství ruských poradců.
Poradci obě armády reorganizovali podle ruského vzoru.
Severokorejské útoky v roce 1950 a čínské do roku 1953 připomínaly východní frontu v letech 1941 až 1945. mám na mysli lavinovité útoky pěchoty a tanků. Tomu však také odpovídaly ztráty, které řekneme v VI. Části.
Kim Ir – sen disponoval k 25. červnu 1950 ( počátek války ) 112000 muži rozdělených do deseti střeleckých divizí ( čtyři se nacházely v různých stupních dobudování ), dvou samostatných mechanizovaných pluků, jednoho motocyklového pluku a samostatné tankové brigády. Tanková brigáda měla k dispozici 258 tanků T 34/85 a samohybných děl Su – 76 ( Některé zdroje uvádějí 157 tanků ). Armáda měla ve výzbroji 1643 děl různých ráží, minomety a raketomety ( kaťuše ).
Elitním útvarem byla brigáda pohraniční stráže spadající pod Ministerstvo vnitra, jejíž stav byl 18000 mužů. Dalších 55000 mužů bylo v záloze připraveno zaplnit případné ztráty prvoliniových jednotek.
Velkou sílu tvořili i příslušníci guerillových jednotek, kteří byli vycvičeni v KLDR a byli posíláni přes 38. rovnoběžku na jih. Jen od počátku roku 1949 do dubna 1950 provedli severokorejští diverzanti na 3500 akcí na území Korejské republiky a za oběť jim padlo 2011 jihokorejských policistů a vojáků a 488 úředníků státní správy. Zavražděno či uneseno bylo 6134 civilních osob. Dosti slušná bilance ne?
Letectvo KLDR, kterému velel generálmajor Wang Yon, disponovalo 239 letouny, z toho 172 bylo bojových ( některé zdroje uvádějí jen 132 letounů ). Celkově byly tyto síly rozčleněny do tří pluků: stíhacího, bitevního a školního. Do roku 1949 předaly ruské jednotky leteckým silám KLDR Jak 7 a La 7. Avšak k 25. červnu 1950 ( vznik války ) bylo letectvo KLDR přezbrojeno na Jak 9,Il – 10. Druhou fázi přezbrojení, pak bylo přezbrojení na proudová letadla Mig 15. Piloti se již od roku 1950 cvičili na Mig 15.
Tajným Stalinovým rozkazem bylo navíc utvořeno – 64. IAK ( Smíšený letecký sbor ), oficiálně neexistující ruská jednotka, jejíž piloti bojovali s vojsky OSN prakticky po celou dobu korejského střetnutí.
Letectvo KLDR mělo k dispozici 30 letišť a základen. Námořnictvo disponovalo 32 bojovými plavidly, většinou minolovkami a dělovými čluny.
Celkově měl tedy Pchjongjang k dispozici více než 188000 mužů ve zbrani. Na korejsko – čínské hranici byla navíc připravena masa čínských „ lidových dobrovolníků,“ kteří měli v případě potřeby přispěchat na pomoc.
A jak vypadala vojska Korejské republiky na jihu, které přeci označil sever za „ agresora.“ Já osobně bych s takovou armádou nechtěl útočit ani na dvorek svého souseda. Ale posuďte sami.
Opatrní „ Yankees “ měli obavu z hrozby radikálního řešení korejského problému prosazovaným Li Syn – manem a už vůbec neschvalovali jeho autoritářský styl jednání. Režim, který byl poznamenán korupcí a občas ne příliš demokratickými metodami. Přesto, ale skýtal určitou záruku demokratického vývoje na jihu země do budoucna, až se zbaví „ dětských nemocí.“ Američané rozhodně nepospíchali s vybavením jihokorejské armády.
Například žádost jihokorejského ministra obrany Sin Sung – moa z října 1949, který žádal 188 tanků M 26 Pershing, byl odbyt výmluvou, že v Koreji není pro použití tanků vhodný terén. O osm měsíců později jihokorejští vojáci jen přihlíželi k pronikání tankových klínů do hloubky jejich země nevhodné pro tanky.
Jihokorejská armáda měla k 25. červnu 1950 98000 mužů rozdělených do osmi divizí pěchoty a dvanácti samostatných pěších brigád s nenaplněnými stavy. Z toho 33000 mužů tvořili „ štábní krysy,“ jejichž bojová hodnota byla nulová. Armáda měla 89 houfnic M – 2A1 ráže 105 mm, ty však měly k dispozici pouhých „ 200 nábojů “! Obrněný pluk měl ve výzbroji 27 kolových obrněných vozů M – 8 Greyhound a několik polopásových vozidel M – 3 A1 Halttrack. Třetina vozového parku byla pro nedostatek náhradních dílů nepojízdná. Zásoba pěchotní munice postačovala na „ tři dny.“ Protitankové zbraně u pěších jednotek zastupovaly proti T 34/85 neúčinné bazooky M18 ráže 2,36 palce.
Hranici bránily pouhé čtyři divize. Zbytek armády stíhal po horách diverzanty. U policejních útvarů, které především měly stíhat diverzanty sloužilo 50000 mužů.
Letectvo Korejské republiky jehož vznik se datuje k 10. říjnu 1949 mělo sice 1859 osob v době vzniku války, ale jen 39 pilotů, kteří létali i za japonské okupace. K dispozici měli 8 piperů L – 4 Grasshopper, pět Stinsonů L – 5 Sentinel a tři North American T – 6 Texan. To jsou vesměs lehké cvičné a kurýrní letouny, jejichž nasazení do bojové akce se za absence vlastní stíhací ochrany rovná vraždě pilota.K dispozici bylo pro tyto letouny pět letišť.
Námořnictvo bylo také žalostné. Těsně před konfliktem mělo námořnictvo 7500 mužů a velel mu admirál Son Won – il. Námořnictvo mělo jedinou menší dělovou loď a tři hlídkové čluny typu PC. Do stavu námořnictva byl započítán pluk námořní pěchoty a devět praporů pobřežní stráže. Teprve v době války přicházely fregaty Tacoma, Apnox o výtlaku 1430 t a Du – man o výtlaku 1445 t. Námořnictvo vlastnilo ještě k 25. červnu 1950 několik desítek plavidel jako výsadkové lodě LST a LSSL z nichž některé použilo jako dělové čluny.
Říkám znova nechtěl bych s tím útočit ani na dvorek svého souseda.
A jak to vlastně bylo s politikou v roce 1950, si řekneme v Korea 1950 – 53 Politika.
Použité podklady – Korea 1950 – 1953.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Daniel Kamas – Křídla nad Koreou 1950 – 1953.
