Jen schémata, Váš výklad a popis ocením. Uspořádání v roce 1941, na počátku operace Barbarossa.
Těžká tanková brigáda
Lehká tanková brigáda
Ruská organizace divizí (1941)
Ruská organizace divizí (1941)
Ruská organizace divizí (1941)
Jen schémata, Váš výklad a popis ocením. Uspořádání v roce 1941, na počátku operace Barbarossa.
Těžká tanková brigáda
Lehká tanková brigáda
Jen schémata, Váš výklad a popis ocením. Uspořádání v roce 1941, na počátku operace Barbarossa.
Těžká tanková brigáda
Lehká tanková brigáda
Rusko-Finská válka v letech 1939-40 demonstrovala neschopnost Rudé armády v koordinaci jednotek a v útoku. V roce 1940 začala probíhat masivní reorganizace armády, včetně vybavení a vývoje, velitelské struktury a organizace. Jako reakce na německá vítězství začali Sověti vytvářet mechanizované sbory, takový sbor se skládal ze dvou tankových a jedné motorizované střelecké divize. V lednu 1941 měla Rudá armáda papírově 21 sborů, každý měl okolo 1000 tanků. Bohužel Sověti ještě neměli muže a vybavení pro tento ambiciózní plán.
Proto přesunuli všechny tanky k pěchotě a k pohyblivým podpůrným jednotkám. Sověti měli v té době okolo 17 000 tanků, ale nová organizace počítala s celkovým počtem 29 899 tanků. Většina tanků byla lehkých a středních z rozmanité produkce od roku 1930. V roce 1941 stále chybělo mnoho vybavení pro taktiku mechanizovaných sborů. Na konci roku 1939 měla přicházet do výzbroje nová generace vybavení, včetně tanků středních T-34 a těžkých tanků KV-1. Sovětům však například stále chyběli trucky pro přepravu pěchoty, dnes bychom řekli bojová vozidla pěchoty (BVP), nebo samohybné dělostřelectvo, (vysílačky, dostatečný výcvik kádrů a jiné).
Pro zajímavost uspořádání sovětské tankové divize v roce 1947
11 541 mužů, 208 středních tanků, 44 těžkých tanků, 84 samohybných děl, 24 houfnic (artilerie).
Mechanizovaná divize (1946/51)
12 500 – 14 244 mužů, 176 středních a 21 těžkých tanků, 63 samohybných děl, 54 houfnic.
Viz příloha
Odkazy, organizace, symboly, kampaně a jiné:
http://orbat.com/site/ww2/drleo/011_ger ... _index.htm
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_ussr/__stavka.htm
Proto přesunuli všechny tanky k pěchotě a k pohyblivým podpůrným jednotkám. Sověti měli v té době okolo 17 000 tanků, ale nová organizace počítala s celkovým počtem 29 899 tanků. Většina tanků byla lehkých a středních z rozmanité produkce od roku 1930. V roce 1941 stále chybělo mnoho vybavení pro taktiku mechanizovaných sborů. Na konci roku 1939 měla přicházet do výzbroje nová generace vybavení, včetně tanků středních T-34 a těžkých tanků KV-1. Sovětům však například stále chyběli trucky pro přepravu pěchoty, dnes bychom řekli bojová vozidla pěchoty (BVP), nebo samohybné dělostřelectvo, (vysílačky, dostatečný výcvik kádrů a jiné).
Pro zajímavost uspořádání sovětské tankové divize v roce 1947
11 541 mužů, 208 středních tanků, 44 těžkých tanků, 84 samohybných děl, 24 houfnic (artilerie).
Mechanizovaná divize (1946/51)
12 500 – 14 244 mužů, 176 středních a 21 těžkých tanků, 63 samohybných děl, 54 houfnic.
Viz příloha
Odkazy, organizace, symboly, kampaně a jiné:
http://orbat.com/site/ww2/drleo/011_ger ... _index.htm
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_ussr/__stavka.htm
Mechanizované sbory, divize a brigády - doplnění
Sovětské tanky BT-5 a BT-7.
V roce 1930 měl Sovětský svaz první mechanizovanou brigádu vlastním tankovým plukem o síle 110 tanků. V roce 1932 měl první mechanizovaný sbor přes 500 tanků. Pravděpodobně to byly první velké obrněné jednotky na světě. Hlavní údernou silou mechanizovaného sboru byly mechanizované brigády. Ve sboru byly 2 až 3 mechanizované brigády, které představovaly taktické jednotky, schopné plnit různé bojové úkoly jak v sestavě sboru, tak i samostatně.
Sovětské tanky T-26 po boji.
Úderné jádro mechanizované brigády tvořily 4 tankové prapory, ze kterých dva byly vyzbrojené tanky T-26 a dva další tanky BT. Všechny prapory měly jednotnou organizaci: tři tankové roty a baterie samohybných děl. Celkem mělo být podle normy v mechanizované brigádě 220 tanků.
Neslavné nasazení vícevěžových tanků T-35 na počátku operace Barbarossa.
V letech 1931-1935 Rudá armáda dostala lehké, střední a později těžké tanky různých typů. V únoru 1935 přešly mechanizované sbory ve spojení s rozvojem tankové výzbroje, taktiky a operačního umění na novou organizaci. Pro zlepšení operačního vedení sborových jednotek byla většina zabezpečovacích a obslužných jednotek zeštíhlena, v řízení zůstaly pouze spojovací prostředky a rozvědka.
Krom toho byl mezi sborové jednotky začleněn zvláštní tankový prapor v sestavě dvou rot tanků BT. Mechanizované brigády nové organizace byly vyzbrojené pouze tanky jednoho typu, převážně šlo o stroje BT. Sestava tankové čety byla zmenšena na tři tanky. Zkušenosti ze cvičení a manévrů, provedených ve druhé polovině třicátých let potvrdily účelnost takovéto reorganizace. Mechanizované sbory se staly mnohem ovladatelnějšími a pohyblivějšími.
Společně s vytvořením mechanizovaných sborů byla v polovině třicátých let sestavena 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 21, 22 a 23.zvláštní mechanizovaná brigáda, které byly určené pro využití jako armádní tankové úderné skupiny.
Úderné jádro zvláštní mechanizované brigády tvořily tři tankové prapory, vyzbrojené tanky T-26 a prapor tanků stíhačů. Zde šlo o tanky BT-2 nebo BT-5. Všechny prapory měly jednotnou organizaci: tři tankové roty a baterie samohybných kanónů. Celkem měla mít mechanizovaná brigáda podle normy 178 tanků T-26 a 32 tanků BT.
Tanky BT-5 byly v polovině třicátých let vybavovány také mechanizované pluky jízdních divizí. V každém z těchto pluků bylo na 60 tanků BT-2 nebo BT-5 a tyto pluky byly hlavní údernou silou jízdní divize.
Na začátku roku 1936 disponovala RA už čtyřmi mechanizovanými sbory, šesti samostatnými mechanizovanými brigádami, šesti samostatnými tankovými pluky, patnácti mechanizovanými pluky v jízdních divizích a značným počtem tankových praporů.
Ke konci roku 1938 byly tanky BT-5 ve výzbroji čtyř tankových sborů (10, 15, 20 a 25), 24 zvláštních lehkých tankových brigád a čtyř zvláštních těžkých tankových brigád. Velká část tanků BT-5 byla ve výzbroji 30 tankových pluků, patřících do sestavy jízdní divize.
Nicméně zkušenosti z těchto operací, a také zkušenosti ze španělské občanské války, vedly Rudou armádu k závěru, že formace mechanizovaných sborů jsou příliš těžkopádné (neschopnost koordinace jednotek v útoku – chybí vysílačky, radiokomunikace).
Sovětské obrněné jednotky získaly nějaké bojové zkušenosti během bitvy u jezera Khasan (1938), v bitvě o Khalkhin Gol (1939) a během Zimní války s Finskem (1939-1940).
Sovětská tanková brigáda v r. 1939, Zimní válka, odkazy
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_uss ... k-brig.htm
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_ussr/__stavka.htm
Do roku 1939 měly tankové brigády až 295 strojů lehkých tanků. Po zkušenostech v Zimní válce byla organizace změněna na divizní a divize měla 275 strojů. Ovšem i těmto vysokým počtům tanků bylo problém velet a to vedlo k tvoření menších jednotek. Vysílačky byly jen vzácně (to že tank měl rámovou anténu ještě neznamenalo, že byla stanice i namontována), velení bylo nepružné. Poznalo se to v Zimní válce, kde Finové útočili a stahovali se velmi rychle a Rusové nestíhali reagovat.
Pod dojmem německého tažení ve Francii se ale ukázala platnost německých obrněných formací a divizí. Rusové tedy začly znovu tvořit mechanizované sbory.
Například 2. mechanizovaný sbor byl založen v červnu 1940 a byl připojen k okruhu Oděsa jako součást 9. armády v opevněné oblasti Sovětského svazu pod velením generálporučíka V. Novoselského. Zpočátku zahrnoval 11. a 16. tankovou divizi, a 15. mechanizovanou divizi.
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_uss ... my_09.html
Koncem roku 1940 tedy následovala další papírová reorganizace. Tanková divize měla být posílena až na 375 strojů (KV, T-34 + lehké BT nebo T-26), a mechanizované divizi zůstalo "jen" 275 tanků. Mimoto existovaly ještě tankové prapory a roty u pěších divizí. A dokonce samostatné jednotky těžkých tanků (ty měly menší počty strojů).
Organizace tankové divize – měla mít až 210 tanků T-34 a 63 tanků KVI a KII, 19 tanků BT-7, 7 BT-7 s radiostanicí, 22 tanků T-26, 54 plamenometných tanků T-26.
56 obrněných vozidel BA-10 a 39 BA-20, 83 tahačů, atd. Ovšem jsou to papírové počty, do zahájení operace Barbarossa bylo takto reorganizováno málo divizí. Ve skutečnosti měly divize převahu lehkých tanků BT a T-26. Více středních a těžkých tanků mělo být teprve vyrobeno.
Zdroj: http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_uss ... k-div.html
Rusové tedy neměli dostatek času před německým útokem v červnu 1941 k reformě mechanizovaných jednotek, aby bylo dosaženo jejich potřebné účinnosti. Jak bylo uvedeno výše probíhaly různé přesuny od větších jednotek k menším a pak zas nazpátek. Dále vedle obrněných a mechanizovaných útvarů existovaly samostatné tankové prapory střeleckých divizí. Tyto byly určeny k posílení jednotek a pro porušení obrany nepřítele. Ty musely jednat ve spolupráci s pěchotou a poskytovat jí podporu, atd.
Jak můžeme vidět ne všechny ruské síly byly dislokovány u hranic. Velké zálohy byly také v dostatečné vzdálenosti od frontové linie.
Na začátku války tedy ještě nebyly mechanizované sbory většinou připraveny k boji. Jejich dislokace byla také pro Sověty nevýhodná. Mechanizované sbory byly roztroušeny na velkém prostranství podél celé západní hranice. Sborové divize se od sebe nacházely ve vzdálenosti 50 – 100 a více kilometrů. Takováto roztroušenost tankových jednotek vyžadovala ze začátkem bojů značné přesuny a nezabezpečovala odražení masivních a soustředěných protivníkových útoků.
V červnu 1941 byly mechanizované sbory v různých fázích tvorby. Plán byl pro každý z nich asi 36000 mužů a 1000 tanků, ale jen málo z nich se přiblížilo této síle a úrovni, když vypukla válka s Německem.
http://niehorster.orbat.com/012_ussr/41 ... corps.html
http://junebarbarossa.devhub.com/blog/5 ... june-1941/
Během války proti Ose byly všechny ruské mechanizované sbory zničeny jako úderná síla. Německé tankové divize se lépe pohybovaly v prostoru a čase. Luftwaffe ovládla oblohu a pro Sověty bylo těžké soustředit tanky na potřebných místech a odrážet útoky nepřítele. Mechanizované divize se změnily na pravidelné střelecké divize, které měly menší sílu. Střelecká divize disponovala obrněnými auty, lehkými tanky, dělostřelectvem, střeleckým regimentem, antitankovým a protileteckým batalionem, nákladnými auty, apod.
Zbývající tanky byly soustředěny do menších útvarů, které byly v té době snazší na řízení. Ovšem nadále trvala potřeba koncentrace tanků proti německým tankům a tankové divize tak byly vhodným řešením. Namísto budování těchto jednotek z existujících formací se sovětské velení pokoušelo vytvořit dalších 12 tankových brigád z tankových škol a obrněných jednotek z vnitřních okruhů, a zejména z okruhů na Dálném východě a ve Střední Asii.
Organizace tankové brigády
Hlavní nevýhodou tankové brigády bylo, že nevydržela dlouho v boji. Jednotlivé tankové brigády mohly ztratit všechny své tanky během několika dnů těžkých bojů. Pozdější fázi války se mechanizovaný sbor skládal z tankových brigád, které měly vlastní opravny, náhradní tanky a dokonce i rezervní tankové brigády. Tyto tankové brigády pak dokázaly přežít a udržet se v boji po nějakou dobu.
V roce 1941 se jednotlivé tankové brigády působící v rámci armádního velitelství bez opravárenských jednotek a podpůrných jednotek rychle rozpadly. Průměrná síla tankové brigády v bitvě o Moskvu v prosinci 1941 byla asi 12 tanků - menší než předválečná tanková rota!
Pro přehlednost uvádím složení jednotlivých útvarů:
Sovětská tanková divize, organizace 22.6.1941:
1. tankový pluk (čtyři tankové prapory každý s 40-45 tanky BT, nebo dva tankové prapory každý s 51 tanky T-26)
2. tankový pluk (čtyři tankové prapory každý s 40-45 tanky BT, nebo dva tankové prapory každý s 51 tanky T-26)
motostřelecký pluk (tři prapory)
motorizovaný pluk houfnic (1 lehký, 1 střední prapor)
průzkumný prapor (10 ks BA-10, 10 ks BA-20 a 17 ks T-26)
motorizovaný pontonový prapor
protiletadlový prapor
Např. 1.tanková divize měla ve své sestavě (22.6.1941) 89 tanků BT-5; 176 tanků BT-7; 18+50 strojů ChT-26, 105 tanků T-26; 38 tanků T-28 a 53 automobilů BA.
3.tanková divize měla ve své sestavě (1941) 227 tanků BT-7; 70 tanků T-26; 40 tanků T-28; 74 obrněných automobilů.
Vidíte, že počty a výzbroj jednotlivých divizí se lišily.
Sovětská tanková brigáda, organizace po 22.6.1941 v důsledku velkých ztrát
velení brigády, rota velení
1. tankový prapor
2. tankový prapor
3. tankový prapor
motorizovaný samopalnický prapor
protiletadlová kulometná rota
rota technického zabezpečení
medicínsko-sanitární četa
Reorganizace tankové brigády z 22. listopadu 1942
Jak vidíte složení tankových divizí nebo brigád se v průběhu let značně měnilo. Bylo by nad rámec možností uveřejnit všechna členění a varianty jednotlivých útvarů. Nicméně doufám, že zvídavému čtenáři to poskytne dobrý orientační přehled o hlavní úderné a operační síle Rudé armády.
Sovětská mechanizovaná (motorizovaná) divize, organizace 22.6.1941:
první motostřelecký pluk
druhý motostřelecký pluk
tankový pluk
motorizovaný pluk houfnic
průzkumný prapor
protiletadlový prapor
protitankový prapor
ženijní prapor
Např. 163.mechanizovaná divize měla ve své sestavě (22.6.1941) 25 tanků BT-5, 229 tanků T-26. Mechanizovaná divize měla oproti tankové divizi navíc jeden motostřelecký pluk a méně tanků. Motostřelecký pluk byl vyzbrojen kulomety, minomety, protitankovými puškami, obrněnými auty, motocykly , pěchotou převáženou na autech, apod.
Organizace mechanizovaného sboru
V září 1942 generální štáb (Stavka) schválil vytvoření nového typu mechanizovaného sboru, který se měl stát hlavní operační mechanizovanou formací po zbytek války. Byly o podobné velikosti jako německé pancéřové divize a navrženy jako skutečná kombinace zbraňových formací s dobrou rovnováhou obrněných jednotek, pěchoty a dělostřelectva. Mechanizované sbory neměly být použity v průlomové fázi bitvy, ale spíše ve fázi rozvinutí operace.
Sbor s novými tanky byl organizován do třech mechanizovaných brigád a jedné tankové brigády, dále zde byl protitankový pluk, dělostřelectvo a další podpůrné jednotky. Sbor bylo možné také skládat operativně podle potřeby i s více brigád. Sovětský válečný průmysl začal produkovat již dostatek výzbroje, který umožňoval vytváření nových svazků.
Další informace na:
ČESKY www.vojna.net/portal/viewforum.php?f=58
Anglicky www.armchairgeneral.com/rkkaww2/formations.htm
Rusky http://mechcorps.rkka.ru/ , http://rkka.ru/
Sovětské tanky BT-5 a BT-7.
V roce 1930 měl Sovětský svaz první mechanizovanou brigádu vlastním tankovým plukem o síle 110 tanků. V roce 1932 měl první mechanizovaný sbor přes 500 tanků. Pravděpodobně to byly první velké obrněné jednotky na světě. Hlavní údernou silou mechanizovaného sboru byly mechanizované brigády. Ve sboru byly 2 až 3 mechanizované brigády, které představovaly taktické jednotky, schopné plnit různé bojové úkoly jak v sestavě sboru, tak i samostatně.
Sovětské tanky T-26 po boji.
Úderné jádro mechanizované brigády tvořily 4 tankové prapory, ze kterých dva byly vyzbrojené tanky T-26 a dva další tanky BT. Všechny prapory měly jednotnou organizaci: tři tankové roty a baterie samohybných děl. Celkem mělo být podle normy v mechanizované brigádě 220 tanků.
Neslavné nasazení vícevěžových tanků T-35 na počátku operace Barbarossa.
V letech 1931-1935 Rudá armáda dostala lehké, střední a později těžké tanky různých typů. V únoru 1935 přešly mechanizované sbory ve spojení s rozvojem tankové výzbroje, taktiky a operačního umění na novou organizaci. Pro zlepšení operačního vedení sborových jednotek byla většina zabezpečovacích a obslužných jednotek zeštíhlena, v řízení zůstaly pouze spojovací prostředky a rozvědka.
Krom toho byl mezi sborové jednotky začleněn zvláštní tankový prapor v sestavě dvou rot tanků BT. Mechanizované brigády nové organizace byly vyzbrojené pouze tanky jednoho typu, převážně šlo o stroje BT. Sestava tankové čety byla zmenšena na tři tanky. Zkušenosti ze cvičení a manévrů, provedených ve druhé polovině třicátých let potvrdily účelnost takovéto reorganizace. Mechanizované sbory se staly mnohem ovladatelnějšími a pohyblivějšími.
Společně s vytvořením mechanizovaných sborů byla v polovině třicátých let sestavena 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 21, 22 a 23.zvláštní mechanizovaná brigáda, které byly určené pro využití jako armádní tankové úderné skupiny.
Úderné jádro zvláštní mechanizované brigády tvořily tři tankové prapory, vyzbrojené tanky T-26 a prapor tanků stíhačů. Zde šlo o tanky BT-2 nebo BT-5. Všechny prapory měly jednotnou organizaci: tři tankové roty a baterie samohybných kanónů. Celkem měla mít mechanizovaná brigáda podle normy 178 tanků T-26 a 32 tanků BT.
Tanky BT-5 byly v polovině třicátých let vybavovány také mechanizované pluky jízdních divizí. V každém z těchto pluků bylo na 60 tanků BT-2 nebo BT-5 a tyto pluky byly hlavní údernou silou jízdní divize.
Na začátku roku 1936 disponovala RA už čtyřmi mechanizovanými sbory, šesti samostatnými mechanizovanými brigádami, šesti samostatnými tankovými pluky, patnácti mechanizovanými pluky v jízdních divizích a značným počtem tankových praporů.
Ke konci roku 1938 byly tanky BT-5 ve výzbroji čtyř tankových sborů (10, 15, 20 a 25), 24 zvláštních lehkých tankových brigád a čtyř zvláštních těžkých tankových brigád. Velká část tanků BT-5 byla ve výzbroji 30 tankových pluků, patřících do sestavy jízdní divize.
Nicméně zkušenosti z těchto operací, a také zkušenosti ze španělské občanské války, vedly Rudou armádu k závěru, že formace mechanizovaných sborů jsou příliš těžkopádné (neschopnost koordinace jednotek v útoku – chybí vysílačky, radiokomunikace).
Sovětské obrněné jednotky získaly nějaké bojové zkušenosti během bitvy u jezera Khasan (1938), v bitvě o Khalkhin Gol (1939) a během Zimní války s Finskem (1939-1940).
Sovětská tanková brigáda v r. 1939, Zimní válka, odkazy
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_uss ... k-brig.htm
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_ussr/__stavka.htm
Do roku 1939 měly tankové brigády až 295 strojů lehkých tanků. Po zkušenostech v Zimní válce byla organizace změněna na divizní a divize měla 275 strojů. Ovšem i těmto vysokým počtům tanků bylo problém velet a to vedlo k tvoření menších jednotek. Vysílačky byly jen vzácně (to že tank měl rámovou anténu ještě neznamenalo, že byla stanice i namontována), velení bylo nepružné. Poznalo se to v Zimní válce, kde Finové útočili a stahovali se velmi rychle a Rusové nestíhali reagovat.
Pod dojmem německého tažení ve Francii se ale ukázala platnost německých obrněných formací a divizí. Rusové tedy začly znovu tvořit mechanizované sbory.
Například 2. mechanizovaný sbor byl založen v červnu 1940 a byl připojen k okruhu Oděsa jako součást 9. armády v opevněné oblasti Sovětského svazu pod velením generálporučíka V. Novoselského. Zpočátku zahrnoval 11. a 16. tankovou divizi, a 15. mechanizovanou divizi.
http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_uss ... my_09.html
Koncem roku 1940 tedy následovala další papírová reorganizace. Tanková divize měla být posílena až na 375 strojů (KV, T-34 + lehké BT nebo T-26), a mechanizované divizi zůstalo "jen" 275 tanků. Mimoto existovaly ještě tankové prapory a roty u pěších divizí. A dokonce samostatné jednotky těžkých tanků (ty měly menší počty strojů).
Organizace tankové divize – měla mít až 210 tanků T-34 a 63 tanků KVI a KII, 19 tanků BT-7, 7 BT-7 s radiostanicí, 22 tanků T-26, 54 plamenometných tanků T-26.
56 obrněných vozidel BA-10 a 39 BA-20, 83 tahačů, atd. Ovšem jsou to papírové počty, do zahájení operace Barbarossa bylo takto reorganizováno málo divizí. Ve skutečnosti měly divize převahu lehkých tanků BT a T-26. Více středních a těžkých tanků mělo být teprve vyrobeno.
Zdroj: http://orbat.com/site/ww2/drleo/012_uss ... k-div.html
Rusové tedy neměli dostatek času před německým útokem v červnu 1941 k reformě mechanizovaných jednotek, aby bylo dosaženo jejich potřebné účinnosti. Jak bylo uvedeno výše probíhaly různé přesuny od větších jednotek k menším a pak zas nazpátek. Dále vedle obrněných a mechanizovaných útvarů existovaly samostatné tankové prapory střeleckých divizí. Tyto byly určeny k posílení jednotek a pro porušení obrany nepřítele. Ty musely jednat ve spolupráci s pěchotou a poskytovat jí podporu, atd.
Jak můžeme vidět ne všechny ruské síly byly dislokovány u hranic. Velké zálohy byly také v dostatečné vzdálenosti od frontové linie.
Na začátku války tedy ještě nebyly mechanizované sbory většinou připraveny k boji. Jejich dislokace byla také pro Sověty nevýhodná. Mechanizované sbory byly roztroušeny na velkém prostranství podél celé západní hranice. Sborové divize se od sebe nacházely ve vzdálenosti 50 – 100 a více kilometrů. Takováto roztroušenost tankových jednotek vyžadovala ze začátkem bojů značné přesuny a nezabezpečovala odražení masivních a soustředěných protivníkových útoků.
V červnu 1941 byly mechanizované sbory v různých fázích tvorby. Plán byl pro každý z nich asi 36000 mužů a 1000 tanků, ale jen málo z nich se přiblížilo této síle a úrovni, když vypukla válka s Německem.
http://niehorster.orbat.com/012_ussr/41 ... corps.html
http://junebarbarossa.devhub.com/blog/5 ... june-1941/
Během války proti Ose byly všechny ruské mechanizované sbory zničeny jako úderná síla. Německé tankové divize se lépe pohybovaly v prostoru a čase. Luftwaffe ovládla oblohu a pro Sověty bylo těžké soustředit tanky na potřebných místech a odrážet útoky nepřítele. Mechanizované divize se změnily na pravidelné střelecké divize, které měly menší sílu. Střelecká divize disponovala obrněnými auty, lehkými tanky, dělostřelectvem, střeleckým regimentem, antitankovým a protileteckým batalionem, nákladnými auty, apod.
Zbývající tanky byly soustředěny do menších útvarů, které byly v té době snazší na řízení. Ovšem nadále trvala potřeba koncentrace tanků proti německým tankům a tankové divize tak byly vhodným řešením. Namísto budování těchto jednotek z existujících formací se sovětské velení pokoušelo vytvořit dalších 12 tankových brigád z tankových škol a obrněných jednotek z vnitřních okruhů, a zejména z okruhů na Dálném východě a ve Střední Asii.
Organizace tankové brigády
Hlavní nevýhodou tankové brigády bylo, že nevydržela dlouho v boji. Jednotlivé tankové brigády mohly ztratit všechny své tanky během několika dnů těžkých bojů. Pozdější fázi války se mechanizovaný sbor skládal z tankových brigád, které měly vlastní opravny, náhradní tanky a dokonce i rezervní tankové brigády. Tyto tankové brigády pak dokázaly přežít a udržet se v boji po nějakou dobu.
V roce 1941 se jednotlivé tankové brigády působící v rámci armádního velitelství bez opravárenských jednotek a podpůrných jednotek rychle rozpadly. Průměrná síla tankové brigády v bitvě o Moskvu v prosinci 1941 byla asi 12 tanků - menší než předválečná tanková rota!
Pro přehlednost uvádím složení jednotlivých útvarů:
Sovětská tanková divize, organizace 22.6.1941:
1. tankový pluk (čtyři tankové prapory každý s 40-45 tanky BT, nebo dva tankové prapory každý s 51 tanky T-26)
2. tankový pluk (čtyři tankové prapory každý s 40-45 tanky BT, nebo dva tankové prapory každý s 51 tanky T-26)
motostřelecký pluk (tři prapory)
motorizovaný pluk houfnic (1 lehký, 1 střední prapor)
průzkumný prapor (10 ks BA-10, 10 ks BA-20 a 17 ks T-26)
motorizovaný pontonový prapor
protiletadlový prapor
Např. 1.tanková divize měla ve své sestavě (22.6.1941) 89 tanků BT-5; 176 tanků BT-7; 18+50 strojů ChT-26, 105 tanků T-26; 38 tanků T-28 a 53 automobilů BA.
3.tanková divize měla ve své sestavě (1941) 227 tanků BT-7; 70 tanků T-26; 40 tanků T-28; 74 obrněných automobilů.
Vidíte, že počty a výzbroj jednotlivých divizí se lišily.
Sovětská tanková brigáda, organizace po 22.6.1941 v důsledku velkých ztrát
velení brigády, rota velení
1. tankový prapor
2. tankový prapor
3. tankový prapor
motorizovaný samopalnický prapor
protiletadlová kulometná rota
rota technického zabezpečení
medicínsko-sanitární četa
Reorganizace tankové brigády z 22. listopadu 1942
Jak vidíte složení tankových divizí nebo brigád se v průběhu let značně měnilo. Bylo by nad rámec možností uveřejnit všechna členění a varianty jednotlivých útvarů. Nicméně doufám, že zvídavému čtenáři to poskytne dobrý orientační přehled o hlavní úderné a operační síle Rudé armády.
Sovětská mechanizovaná (motorizovaná) divize, organizace 22.6.1941:
první motostřelecký pluk
druhý motostřelecký pluk
tankový pluk
motorizovaný pluk houfnic
průzkumný prapor
protiletadlový prapor
protitankový prapor
ženijní prapor
Např. 163.mechanizovaná divize měla ve své sestavě (22.6.1941) 25 tanků BT-5, 229 tanků T-26. Mechanizovaná divize měla oproti tankové divizi navíc jeden motostřelecký pluk a méně tanků. Motostřelecký pluk byl vyzbrojen kulomety, minomety, protitankovými puškami, obrněnými auty, motocykly , pěchotou převáženou na autech, apod.
Organizace mechanizovaného sboru
V září 1942 generální štáb (Stavka) schválil vytvoření nového typu mechanizovaného sboru, který se měl stát hlavní operační mechanizovanou formací po zbytek války. Byly o podobné velikosti jako německé pancéřové divize a navrženy jako skutečná kombinace zbraňových formací s dobrou rovnováhou obrněných jednotek, pěchoty a dělostřelectva. Mechanizované sbory neměly být použity v průlomové fázi bitvy, ale spíše ve fázi rozvinutí operace.
Sbor s novými tanky byl organizován do třech mechanizovaných brigád a jedné tankové brigády, dále zde byl protitankový pluk, dělostřelectvo a další podpůrné jednotky. Sbor bylo možné také skládat operativně podle potřeby i s více brigád. Sovětský válečný průmysl začal produkovat již dostatek výzbroje, který umožňoval vytváření nových svazků.
Další informace na:
ČESKY www.vojna.net/portal/viewforum.php?f=58
Anglicky www.armchairgeneral.com/rkkaww2/formations.htm
Rusky http://mechcorps.rkka.ru/ , http://rkka.ru/
DODATKY a PŘÍLOHY
Jiří Fidler: NĚMECKÉ A SOVĚTSKÉ TANKOVÉ VOJSKO V ČERVNU 1941
Pro rozbor našeho problému, poměru tankových sil v okamžiku zahájení války, však není celkový počet sovětských tanků nejdůležitější. Mnohem větší význam má skutečnost, kolik tanků sovětská strana mohla v okamžiku vypuknutí sovětsko-německé války vůbec nasadit do bojových akcí.
Bojeschopných tanků bylo tedy 10 879.
Zdroj: www.valka.cz/clanek_12194.html
T-34 produkce
Tanky KV-1 a KV-2
Zničený tank KV-I. Všimněte si zásahů do pancíře (drobné důlky), tank byl zničen až zásahem do pásů. Němečtí vojáci při obhlídce v roce 1941. A galerie dalších strojů.
Absolutně neučinná „německá klepadla“ na pancíře těchto tanků
Zásah do pásů byla jedinná možnost jak tyto tanky zničit ...
Jiří Fidler: NĚMECKÉ A SOVĚTSKÉ TANKOVÉ VOJSKO V ČERVNU 1941
Pro rozbor našeho problému, poměru tankových sil v okamžiku zahájení války, však není celkový počet sovětských tanků nejdůležitější. Mnohem větší význam má skutečnost, kolik tanků sovětská strana mohla v okamžiku vypuknutí sovětsko-německé války vůbec nasadit do bojových akcí.
Bojeschopných tanků bylo tedy 10 879.
Zdroj: www.valka.cz/clanek_12194.html
T-34 produkce
Tanky KV-1 a KV-2
Zničený tank KV-I. Všimněte si zásahů do pancíře (drobné důlky), tank byl zničen až zásahem do pásů. Němečtí vojáci při obhlídce v roce 1941. A galerie dalších strojů.
Absolutně neučinná „německá klepadla“ na pancíře těchto tanků
Zásah do pásů byla jedinná možnost jak tyto tanky zničit ...
Dám sem ještě DODATEK v souvislosti s Milošovým příspěvkem. Tento „palbák“ přináší alternativní pohledy, i když se v něčem neshodneme, na rozdíl od mnoha jiných diskutérů, to má vcelku věcně podložené. Musím ocenit snahu o analýzu, hypotézy, poklady, případně některé závěry. Jinak napsáno jeho příspěvky jsou po této stránce na úrovni.
Ovšem musím dát klukům (při vší úctě) nějaké další teoretické školení v operačním umění a strategii Rudé armády a důvodech proč selhala. Na Palbě máme vcelku již dost informací i o úplně tragických prvopočátcích. Michan se východní frontou zabýval vcelku komplexně a podrobnější informace o průniku přes hranice u skupiny armád Střed lze nalézt tady: www.palba.cz/viewtopic.php?t=1191
Převzetí všech mostů na řece Bug bylo velkým německým úspěchem do jisté míry zapříčinění sovětskou nedbalostí. Ovšem u jednoho mostu na základě smlouvy Německo – SSSR 1939 si Němci přivolali hlídku SSSR, že potřebují vysvětlit některé skutečnosti a bezohledně je zavraždili (účel světí prostředky – tolik historické prameny).
U Pratulinu na řece Bug žádný most však nebyl, Němci zde připravili něco úplně nového, do té doby v armádách světa nepoužívaného. Když v roce 1940 přesněji v červenci připravovali operaci „Seelöwe“, útok do Anglie vybrali z osmi osvědčených tankových pluků celkem 4 prapory. Byly to tanky PzKpf III a IV. Tyto tanky připravily tehdy pro brodění.
Tento víceméně bezproblémový přechod byl fatální a Němci výborně připravený. Někdo to chápe, jiný moc ne. Jde také o propojení s realitou. Šlo o něco podobného jako když překročili ve Francii řeku Másu.
Retrospektiva událostí a příprav
Sovětská doktrinální škola rozlišovala tři úrovně války (strategickou, operační a taktickou), které z hlediska způsobu použití vojsk v operacích cíleně formovaly vnímání a rozhodování velitelů. Příslušníci sovětské pozemní armády a letectva si museli ještě projít slavnou krvavou bojovou cestu než dokázali vše uplatňovat na úrovni. Doporučil bych tedy nejdříve určité naštudování, než jen mít černo před vočima a sledovat svoji utkvělou představu. Některé skutečnosti je totiž možné vysvětlit i jinak!
Ruská organizace divizí (1941)
Na začátku války ještě nebyly mechanizované sbory většinou připraveny k boji. Jejich dislokace byla také pro Sověty nevýhodná. Mechanizované sbory byly roztroušeny na velkém prostranství podél celé západní hranice. Sborové divize se od sebe nacházely ve vzdálenosti 50 – 100 a více kilometrů. Takováto roztroušenost tankových jednotek vyžadovala ze začátkem bojů značné přesuny a nezabezpečovala odražení masivních a soustředěných protivníkových útoků.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=988
Miloš napsal: Pokiaľ si prečítate Solonina, práve on pracuje z hypotézov, že po 22.6.41 došlo práve k tomu čo bolo spomenuté (Alfik), že jednotlivý velitelia neplnili rozkazy a úspešne sa vyhýbali nadviazaniu rádiového spojenia a to aj napriek tomu že ČA mala mať nielen dostatok rádiostaníc, ale aj telegrafného a telefónneho drôtu. Výsledkom bol obrovský lavínovitý chaos, dezorganizovaný ústup a následný rozpad celých divízií a zborov ČA.
Miloši, s tím radiovým provozem to je taky trochu jinak, ale o tom píšu níže. Důležité si je přečíst moje pojednání v celé šíři. Začnu postupně.
Čím více poznávám východní frontu, tak bych netvrdil, že se Rudá armáda rozpadla jako celek. To je spíše představa nacistických týdeníků a potažmo některých dokumentárních filmů.
www.youtube.com/watch?v=K3wHCI3JVT8
Naopak RA na mnoha místech udatně bojovala. O čem se Němci začali přesvědčovat, čím více se dostávali do hloubky SSSR.
www.youtube.com/watch?v=F2OrhgfTua4
Bialystok–Minský kotel
Hoši, já vám nevím, největší chaos a počet zajatců byl v tom Bialystok–Minském kotli, a to bylo dáno spíše hlavním náporem německých vojsk. Proč k tomuto debaklu došlo vysvětlím dále. Bialystocký výběžek byl vpravdě sovětským klínem, hluboko vraženým do německé hranice. V ostří klínu stála 10. armáda Západního frontu. Armádě velel genmjr. K.D.Golubjov. 10. armáda sestával z pěti armádních sborů: dvou mechanizovaných (6. a 13.), jednoho jízdního (6.), a dvou pěších (1. a 5.).
Mimo to byl součástí 10. armády 66. opevněný prostor, 155. střelecká a 9. smíšená letecká divize (s 435 letouny z nichž 2/3 byly moderní MIG-3, ale piloti nebyli řádně vycvičeni k jeho ovládání, letadlo se nehodilo k bojům v nižších letových hladinách, které na východní frontě dominovaly).
Celkem měla 10. armáda 4 tankové, 2 motorizované, 6 pěších, 2 jízdní a 1 leteckou divizi a k tomu 1 opevněný prostor. Nejsilnější jednotkou 10. armády byl 6. mechanizovaný sbor. Bylo v něm 1021 tanků, 229 obrněných vozidel z toho 114 typu KV a 238 T-34.
Slabost 10. armády spočívala nikoli v její síle či vybavení, ale v jejím postavení. Byla totiž dislokována na ostří klínu vraženém do nepřátelského území. Už v době míru byla 10. armáda ze tří stran obklopena německými divizemi.
Na křídlech, v základně klínu se nacházela: severně 3. armáda genpor. V.I.Kuzněcova, sousedící dále s 11. armádou a jižně 4. armáda genpor. A.A.Korobkova opírající se o Brest-litevsk která na druhém křídle sousedila s 5. armádou. V týlu Západního frontu se rozvíjela 13. armáda. 10. armáda nebyla vystavena ničivému úderu přímo. Ten byl proveden proti 3. a 4. armádě na křídlech. Hoth a Guderian obešli 10. armádu ze dvou stran a vzadu uzavřeli kruh obklíčení.
Zdroj: valka.cz
Brest-Litevská obrana
Rychlý pád Brest-Litevské obrany a hluboký průnik německých tanků umožnil uzavřít mohutné strategické obklíčení v němž bylo zničeno jádro sil Západního frontu. Přitom obranná postavení 4. sovětské armády byla díky fortifikacím zdaleka nejsilnější v celém Západním frontu. Ačkoliv samotná Brestská pevnost dokázala ještě nějaký čas odolávat, ale to změnilo jen málo na celkové situaci.
Odkaz: vojna.net
Ruské obranné směrnice
Nyní se podíváme „jak operovala“ 10. a 3. armáda, resp. některé její části. O 4. armádě, které stála v prostoru Brestu jsem se už zmínil a přes ní se právě přehnal německý útočný hrot. To samozřejmě udělalo škrt přes rozpočet ostatním sovětským plánům.
Například ve směrnici ze dne 14.května 1941 byla veliteli Západního vojenského okruhu role 6.mechanizovaného sboru více upřesněna. Sbor patřil do oblasti krytí č.2 - 10. armáda.
V závislosti na vývoji situace si tato směrnice pohrávala s různými variantami činnosti.
- A) V případě průlomu velkých protivníkových motomechanizovaných sil z fronty Ostroljenka, Malkina-Gura na Bělostok měl sbor ve spolupráci s dalšími jednotkami pod krytím 7.protitankové brigády zaútočit v hlavním směru na Vysoké-Mazověckk, Zambruv nebo na Sokoly, Strjenkova Gora.
Letecké krytí sboru měla zajišťovat 9 a 43.kombinovaná letecká divize a 12.bombardovací letecká divize Vojenských vzdušných sil.
- B) V případě průlomu z fronty Sokolov, Sedlec na Bělostok měl sbor spolu s 9 a 12.leteckou divizí vést úder od Bělostoku směrem na Brjansk, Cechanovec. Zde se zdržoval 13.mechanizovaný sbor a ten měl podle velení křídelním útokem odříznout protivníkovou ústupovou cestu a nahnat jeho oddíly pod úder 6.sboru.
Hodnocením tohoto dokumentu dospějeme k závěru, že směr hlavního protivníkova úderu na Bělostok považovalo sovětské velení za nejvěrohodnější a také z tohoto důvodu se sbor na začátku války ocitl na samotné periferii rozvíjejících se válečných událostí. Bylo to z toho důvodu, neboť německé síly na Bělostok neútočily přímo, ale široce ho obchvátily a oboustrannými kleštěmi uzavřely kotel. Němci přitom dokázali prolomit poměrně silnou brest-litevskou obranu, což způsobilo velké operační problémy na ruské straně. Likvidace obklíčených vojsk si však vyžádala dva týdny tvrdých bojů.
Ruské plány byly sice pěkné, ale reakce velitelů na skutečný vývoj situace tristní. Strategie obrany SSSR vůči nacistickému Německu spočívala ve vytvořeni tzv. hraničních vojsk, které měly bránit krajinu před invazními armádami do doby než budou zmobilizované dostatečně velké útočné armády. Sovětští „stratégové“ do určité míry ignorovali novou německou taktiku tankových sborů v součinnosti s letectvem. Dále byly vojska v linii rozložená rovnoměrně, což jim znemožnilo využít svoji početní převahu. Sovětská vojska se nedokázala v důsledku těchto a dalších faktorů účinně přeskupovat podle momentální koncentrace německých obrněných jednotek.
Byla to i chyba Klimenta Vorošilova. Jeho schopnosti se projevily např. při invazi do Polska v roce 1939, během kterého se zhroutilo zásobování a pouze fakt, že polská armáda již vykrvácela v bojích s Wehrmachtem, zachránil Rudou armádu před fiaskem. Vzápětí se podílel na plánování vpádu do Finska a měl hlavní „zásluhu“ na dalších porážkách. Vorošilov svedl všechny neúspěchy na podřízené, nicméně jeho selhání bylo příliš okaté. Následující řádky ozřejmí a popíší krutou realitu!
23. června se marně sovětská 10. armáda pokoušela protiútoky zatlačit Němce. Nejvýznamnější byl ten vůči Grodnu – proti druhému ramenu kleští, aby se zabránilo obklíčení formací Rudé armády u Bialystoku. Přes těžké ztráty se to nepodařilo.
Začátek války zastihl 29.tankovou divizi v Grodnu – součást 3.armády. Pod neustálými leteckými nálety divize dorazila do shromažďovací oblasti. Pod prvním vzdušným bombardovacím náletem padla kasárna 59.tankového pluku a štáb divize. Výchozí pozice zaujaly jednotky ráno v 8 hodin. Směrem k Augustovskému kanálu byl vyslán výzvědný prapor. Brzy od něj dorazila informace o německých tankových a motorizovaných kolonách, které překračují hranice u Solockina a postupují dále na Grodno.
Když byla 29.tanková divize soustředěná v lese jihozápadně od Grodna, velitel divize obdržel v 9 hodin přímo od velitele armády rozkaz: Německá vojska přesunula do jednotlivých úseků státní hranice velké diverzní skupiny a začala bombardovat některá sovětská města s cílem vyprovokovat konflikt a vtáhnout Sovětský Svaz do války. Rozkazuje se: 29.tanková divize ve spolupráci se 4.střeleckým sborem úderem ve směru Solockin – Kalety zničí německá vojska, ale hranice nepřekročí.
Zdroj: vojna.net
Sovětům začínalo být jasné, že je něco špatně! Divize se na všech cestách dostaly do zácpy a to zejména díky neřízenému ústupu armádních týlů z Bělostoku. Během cesty a v oblasti soustředění utrpěly divize velké ztráty díky nepřátelskému letectvu. Podle hlášení generál-majora Borzilova, velitele 7.tankové divize, bylo jenom u jeho jednotky zničeno 63 tanků a byly zničeny plukovní týly.
Vraťme se k Pavlovovým výrokům z výslechu ze dne 7.července: „Štáb frontu obdržel dne 23.června 1941 Boldinův telegram, adresovaný současně i 10.armádě o tom, že 6.mechanizovaný sbor má pouze čtvrtinu zásob pohonných hmot. Brali jsme tyto těžkosti s palivem v potaz a ještě v první den bojů jsme do Baranoviče pro mechanizovaný sbor vyslali téměř všechny zásoby paliva okruhu, tj. 300 tun. Zbylé palivo pro okruh se z rozkazu generálního štábu nacházelo v Maikopu. Z Baranoviče již palivo dále jet nemohlo z důvodu nepřetržitého ničení železnice a stanic německým letectvem“.
Tady bych dodal, že tyto zásoby paliva byly dislokovány poměrně daleko od hranic. Baranovič je mezi Bělostokem a Minskem.
Zdroj: vojna.net
Samozřejmě, že ještě nebyly odtajněny všechny archivy. Výše uvedené směrnice, ještě předchází tzv. Žukovův plán z 15. května 1941. Nicméně to dokládá, že se Rusové spoléhali na svoje „operační umění“. Přemýšlet o souvislostech přípravy a vedení budoucích vojenských operací, znamená, kromě jiného, přemýšlet o operačním umění. Doktrinální definice operačního umění charakterizuje jeho obsah ve smyslu použití sil za účelem dosažení strategických a/nebo operačních cílů prostřednictvím plánování, organizace, integrace a provádění strategií, vojenských akcí, hlavních operací a bitev. Žádná specifická úroveň velení se nezabývá výhradně operačním uměním, ovšem jeho základy potřebují být pochopeny všemi, jež působí na taktické, operační i strategické úrovni, protože poskytují cesty pro naplnění jejich záměrů. Operační umění ve své podstatě transformuje strategický zámysl do taktického provedení, jeho prostřednictvím se realizuje dosažení požadovaného výsledku, čímž je zpravidla konečný stav. Operační umění určuje kdy, kde a za jakým účelem povedou ozbrojené síly operace. Jeho zviditelnění nastává zejména v procesu operačního plánování.
Operační umění by mělo být založeno na detailním porozumění situace. Vyžaduje dovednost, představivost, kreativitu a intuici velitelů a štábů, aby tito byli schopni plánovat použití společných sil, a zdůrazňuje význam vzájemného logického seskupení konců (konečného stavu), způsobů a prostředků. Operační umění ukazuje, že uvažování na operační úrovni by mělo odrážet více než jen mechanické použití postupů a technik, založené na znalosti doktrín a příruček. Mělo by být využíváno s hlubokými znalostmi a pochopením složitých vzájemných vztahů všech faktorů, ovlivňujících plánování a vedení tažení a operací.
Jak vidíte není to tak jednoduché!
****************************************************************
Politické pozadí a postoje
Pokud se vrátím ještě k politické stránce věci, tak milí pánové v roce 1941 Harry Truman prohlásil: „Pokud bude vyhrávat Německo, měli bychom podporovat Rusko. Pokud bude vyhrávat Rusko, měli bychom podporovat Německo.“
Bez zajímavosti není ani Churchillova Operace Unthinkable
http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Unthinkable
Předválečná politika mocností Francie a Velké Británie byla značně podivná a šla by shrnout to následující karikatury. Mnichovská dohoda byl začátek, tehdy ještě bez Stalina, ale Hitler má pod židlí už připravený pakt o neútočení
Ani po pádu Polska a Francie nebylo zcela jisté jak se zachová Anglie a USA. A Stalin s tím musel operovat. Někdo si myslí, že dokonce připravoval svůj vlastní útočný plán na západní Evropu.
***************************************************************
Miloš napsal: Pokus o zhrnutie - Prečo sa v archívoch "nič nenašlo": Ak vylúčim nasledujúce možnosti...(aby som to nemal také jednoduché)
A) dokumenty boli zničené
B) sú ešte stále v režime utajenia
C) generálny štáb ČA za celých 6 mesiacov nebol schopný pripraviť NIČ iné ako "plán krytu", teda absolutne žiaden plán čo by malo nasledovalo po zmobilizovaní a rozvinutí ČA.
D) rozkazy a direktívy boli z ohľadom na utajenie formulované tak aby sa z jednotlivých častí nedalo zistiť čo je celkovým zámerom hlavného velenia. A aby ani nižšie postavený velitelia netušili za akým celkovým účelom realizujú tú ktorú direktívu.
Můj názor inklinuje spíše k bodu C. Plán krytu hranic – jinak řečeno rozmístění vojsk existovalo, a důkazem jsou třeba výše uvedené boje. Nevylučuji ani možnost, že po zmobilizovaní a rozvinutí ČA by následoval třeba i útok na území nepřítele. Jen si myslím, že se na to Rusové necítili ještě plně připraveni a to jak z politických, tak i objektivních skutečností. Zatím předpokládali, že se jim útok Hitlerových vojsk podaří třeba o rok oddálit. Nebo že i když zaútočí, tak se jim ho podaří odrazit. Tato koncepce se však ukázala jako zastaralá, resp. málo efektivní, po zkušenostech z Francie. Proto začali s reorganizaci svých tankových sborů a začali připravovat alternativu ve smyslu Žukovova plánu.
***************************************************************
Maskirovka a dezinformace?
Někteří také předpokládají sovětskou maskirovku. Maskirovka má tři roviny – strategickou, operační a taktickou. Oficiální sovětská vojenská věda má pro Maskirovku tuto definici: „Je to způsob utajení bojových operací a denní aktivity vojsk; jedná se o komplex opatření zaměřených na oklamání nepřítele a zahrnující přítomnost a rozmístění vojsk i dalších vojenských objektů a cílů včetně jejich stavu, bojeschopnosti, denní činnosti a fungování právě tak jako bojové činnosti a plánů velení. Maskirovka vnáší do akcí prvek překvapení a napomáhá zaskočit nepřítele. U vlastních vojsk se podílí na zachování a zvyšování jejich bojeschopnosti, na prodloužení průměrné doby života příslušníků zaangažovaných druhů vojsk i na prodloužení existence nejrůznějších neživých vojenských objektů.“
Ovšem maskirovka se začíná na ruské straně nejvíce projevovat až v roce 1944. V prvních měsících války, tedy červen, červenec a srpen 1941, nebylo ze strany Sovětů nic jiného než překvapení, chaos a nezkušení důstojníci. Nejhorší byl při ruském ústupu chaos v radiovém provozu. Vysílalo se bez utajení a kódování a přímo se žvanilo. Profesionální a zkušená „Německá taktická výzvědná služba“, měla vše jak na podnose. Zvláště pak její radiová složka.
Poprvé „Německá taktická výzvědná služba“ selhala v průběhu bitvy u Moskvy. Němci si byli po jednoduchém vyhodnocování ruských radiových vysílání tak jisti, že podlehli rutině. Vzhledem ke klimatickým podmínkám selhal druhý faktor průzkumu – letecký průzkum. Letadla zamrzla a nemohla provádět tolik výzvědných letů.
Zdroj: www.palba.cz/viewtopic.php?t=1698
A když už jsme u toho utajování, tak za německou stranu máme o Enigmě něco málo tady www.palba.cz/viewtopic.php?t=207
Pokud budete této výhody příliš nápadně, nepříteli dojde, že znáte jeho tajemství, a šifrovací systém změní. Jak z tohoto dilematu ven? Stálo třeba vítězství u atolu Midway za to, že Japonci mohli získat podezření? Má smysl potopit německý konvoj, který pod pláštěm noci veze zásoby jednotkám v severní Africe? Možné je se snažit o různé kompromisy, třeba noční konvoj (na jehož polohu šlo jinak těžko přijít) nechat být, v ostatních případech se snažit vytvářet „fiktivní scénáře“.
Protivníkovi lze třeba zkusit podsunout existenci fiktivního agenta, který nám tyto informace posílá. Nebo ke konvoji, jehož polohu známe díky šifře, nechat před útokem jakoby náhodou přiblížit průzkumné letadlo a až pak udeřit.
Zdroj: Neal Stephenson: Kryptonomikon
Američané za druhé světové války používali k předávání tajných zpráv rádiem indiánský kmen Navajo. Jednalo se o kódovou řeč, kterou indiáni předávali ve své mateřštině. Japoncům se tento kód nepodařilo rozluštit.
Ale možná by někoho více zajímalo, jaké šifrování používala Rudá armáda?
Zatím jsem se dozvěděl, že rozkazy předávali pouze ústně, případně vlastní rukou psali na papír. Plánovači nevěděli co plánují, atd. Směrnice byly sestaveny tak šikovně, že je z toho těžké sestavit celkový obraz, apod. Asi to bylo všechno nesmírně efektivní Možná , že rádio ani nepoužívali a všechno řidíli praporky, či jinak, byli to fifáci!
Sovětská tajná služba začala používat připočítání náhodného hesla od roku 1927. Angličané na to dokonce reagovali tak, že přestali odposlouchávat sovětské šifry. Šance na rozluštění šifer, které nazývali ONE TIME PAD ( šifry na jedno použití, nebo také jednorázová tabulková šifra, resp. Vernamova šifra) byla podle jejich názoru nulová. Sověti pokračovali v tomto způsobu šifrování jak v diplomatické službě, tak i ve špionáži i během 2. světové války a po ní.
Jenže v centrále v Moskvě tehdy seděl šifrér, kterému se zřejmě zželelo vyhodit použité bloky náhodných čísel, a proto je uschoval do trezoru. Bloky v trezoru objevil po válce jiný šifrér, který nic netušil o jejich dřívějším použití. V roce 1946 je pustil do oběhu. Meredith Gardner, kryptoanalytik americké ASA (Army Security Agency, předchůdkyně NSA – National Security Agency), využil překrytů připočítaného hesla a někdy koncem roku 1946 poprvé rozluštil některé zprávy šifrované sovětskou tajnou službou během války. Tato luštitelská akce, která trvala několik roků, dostala název VENONA. Historici a analytici tedy měli a mají k dispozici tisíce zpráv zašifrovaných tímto způsobem a mají k dispozici i klíče.
A na co přišli? Určitě ne na to, že Rusáci chystali překvapivý útok – NE. Zato přišli na to, že můžou za Katyň. Že USA a Velká Británie byla považována sovětským vedením „za imperialisty“, apod. Nu, určitě nebylo rozluštěno vše.
Ovšem musím dát klukům (při vší úctě) nějaké další teoretické školení v operačním umění a strategii Rudé armády a důvodech proč selhala. Na Palbě máme vcelku již dost informací i o úplně tragických prvopočátcích. Michan se východní frontou zabýval vcelku komplexně a podrobnější informace o průniku přes hranice u skupiny armád Střed lze nalézt tady: www.palba.cz/viewtopic.php?t=1191
Převzetí všech mostů na řece Bug bylo velkým německým úspěchem do jisté míry zapříčinění sovětskou nedbalostí. Ovšem u jednoho mostu na základě smlouvy Německo – SSSR 1939 si Němci přivolali hlídku SSSR, že potřebují vysvětlit některé skutečnosti a bezohledně je zavraždili (účel světí prostředky – tolik historické prameny).
U Pratulinu na řece Bug žádný most však nebyl, Němci zde připravili něco úplně nového, do té doby v armádách světa nepoužívaného. Když v roce 1940 přesněji v červenci připravovali operaci „Seelöwe“, útok do Anglie vybrali z osmi osvědčených tankových pluků celkem 4 prapory. Byly to tanky PzKpf III a IV. Tyto tanky připravily tehdy pro brodění.
Tento víceméně bezproblémový přechod byl fatální a Němci výborně připravený. Někdo to chápe, jiný moc ne. Jde také o propojení s realitou. Šlo o něco podobného jako když překročili ve Francii řeku Másu.
Retrospektiva událostí a příprav
Sovětská doktrinální škola rozlišovala tři úrovně války (strategickou, operační a taktickou), které z hlediska způsobu použití vojsk v operacích cíleně formovaly vnímání a rozhodování velitelů. Příslušníci sovětské pozemní armády a letectva si museli ještě projít slavnou krvavou bojovou cestu než dokázali vše uplatňovat na úrovni. Doporučil bych tedy nejdříve určité naštudování, než jen mít černo před vočima a sledovat svoji utkvělou představu. Některé skutečnosti je totiž možné vysvětlit i jinak!
Ruská organizace divizí (1941)
Na začátku války ještě nebyly mechanizované sbory většinou připraveny k boji. Jejich dislokace byla také pro Sověty nevýhodná. Mechanizované sbory byly roztroušeny na velkém prostranství podél celé západní hranice. Sborové divize se od sebe nacházely ve vzdálenosti 50 – 100 a více kilometrů. Takováto roztroušenost tankových jednotek vyžadovala ze začátkem bojů značné přesuny a nezabezpečovala odražení masivních a soustředěných protivníkových útoků.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=988
Miloš napsal: Pokiaľ si prečítate Solonina, práve on pracuje z hypotézov, že po 22.6.41 došlo práve k tomu čo bolo spomenuté (Alfik), že jednotlivý velitelia neplnili rozkazy a úspešne sa vyhýbali nadviazaniu rádiového spojenia a to aj napriek tomu že ČA mala mať nielen dostatok rádiostaníc, ale aj telegrafného a telefónneho drôtu. Výsledkom bol obrovský lavínovitý chaos, dezorganizovaný ústup a následný rozpad celých divízií a zborov ČA.
Miloši, s tím radiovým provozem to je taky trochu jinak, ale o tom píšu níže. Důležité si je přečíst moje pojednání v celé šíři. Začnu postupně.
Čím více poznávám východní frontu, tak bych netvrdil, že se Rudá armáda rozpadla jako celek. To je spíše představa nacistických týdeníků a potažmo některých dokumentárních filmů.
www.youtube.com/watch?v=K3wHCI3JVT8
Naopak RA na mnoha místech udatně bojovala. O čem se Němci začali přesvědčovat, čím více se dostávali do hloubky SSSR.
www.youtube.com/watch?v=F2OrhgfTua4
Bialystok–Minský kotel
Hoši, já vám nevím, největší chaos a počet zajatců byl v tom Bialystok–Minském kotli, a to bylo dáno spíše hlavním náporem německých vojsk. Proč k tomuto debaklu došlo vysvětlím dále. Bialystocký výběžek byl vpravdě sovětským klínem, hluboko vraženým do německé hranice. V ostří klínu stála 10. armáda Západního frontu. Armádě velel genmjr. K.D.Golubjov. 10. armáda sestával z pěti armádních sborů: dvou mechanizovaných (6. a 13.), jednoho jízdního (6.), a dvou pěších (1. a 5.).
Mimo to byl součástí 10. armády 66. opevněný prostor, 155. střelecká a 9. smíšená letecká divize (s 435 letouny z nichž 2/3 byly moderní MIG-3, ale piloti nebyli řádně vycvičeni k jeho ovládání, letadlo se nehodilo k bojům v nižších letových hladinách, které na východní frontě dominovaly).
Celkem měla 10. armáda 4 tankové, 2 motorizované, 6 pěších, 2 jízdní a 1 leteckou divizi a k tomu 1 opevněný prostor. Nejsilnější jednotkou 10. armády byl 6. mechanizovaný sbor. Bylo v něm 1021 tanků, 229 obrněných vozidel z toho 114 typu KV a 238 T-34.
Slabost 10. armády spočívala nikoli v její síle či vybavení, ale v jejím postavení. Byla totiž dislokována na ostří klínu vraženém do nepřátelského území. Už v době míru byla 10. armáda ze tří stran obklopena německými divizemi.
Na křídlech, v základně klínu se nacházela: severně 3. armáda genpor. V.I.Kuzněcova, sousedící dále s 11. armádou a jižně 4. armáda genpor. A.A.Korobkova opírající se o Brest-litevsk která na druhém křídle sousedila s 5. armádou. V týlu Západního frontu se rozvíjela 13. armáda. 10. armáda nebyla vystavena ničivému úderu přímo. Ten byl proveden proti 3. a 4. armádě na křídlech. Hoth a Guderian obešli 10. armádu ze dvou stran a vzadu uzavřeli kruh obklíčení.
Zdroj: valka.cz
Brest-Litevská obrana
Rychlý pád Brest-Litevské obrany a hluboký průnik německých tanků umožnil uzavřít mohutné strategické obklíčení v němž bylo zničeno jádro sil Západního frontu. Přitom obranná postavení 4. sovětské armády byla díky fortifikacím zdaleka nejsilnější v celém Západním frontu. Ačkoliv samotná Brestská pevnost dokázala ještě nějaký čas odolávat, ale to změnilo jen málo na celkové situaci.
Odkaz: vojna.net
Ruské obranné směrnice
Nyní se podíváme „jak operovala“ 10. a 3. armáda, resp. některé její části. O 4. armádě, které stála v prostoru Brestu jsem se už zmínil a přes ní se právě přehnal německý útočný hrot. To samozřejmě udělalo škrt přes rozpočet ostatním sovětským plánům.
Například ve směrnici ze dne 14.května 1941 byla veliteli Západního vojenského okruhu role 6.mechanizovaného sboru více upřesněna. Sbor patřil do oblasti krytí č.2 - 10. armáda.
V závislosti na vývoji situace si tato směrnice pohrávala s různými variantami činnosti.
- A) V případě průlomu velkých protivníkových motomechanizovaných sil z fronty Ostroljenka, Malkina-Gura na Bělostok měl sbor ve spolupráci s dalšími jednotkami pod krytím 7.protitankové brigády zaútočit v hlavním směru na Vysoké-Mazověckk, Zambruv nebo na Sokoly, Strjenkova Gora.
Letecké krytí sboru měla zajišťovat 9 a 43.kombinovaná letecká divize a 12.bombardovací letecká divize Vojenských vzdušných sil.
- B) V případě průlomu z fronty Sokolov, Sedlec na Bělostok měl sbor spolu s 9 a 12.leteckou divizí vést úder od Bělostoku směrem na Brjansk, Cechanovec. Zde se zdržoval 13.mechanizovaný sbor a ten měl podle velení křídelním útokem odříznout protivníkovou ústupovou cestu a nahnat jeho oddíly pod úder 6.sboru.
Hodnocením tohoto dokumentu dospějeme k závěru, že směr hlavního protivníkova úderu na Bělostok považovalo sovětské velení za nejvěrohodnější a také z tohoto důvodu se sbor na začátku války ocitl na samotné periferii rozvíjejících se válečných událostí. Bylo to z toho důvodu, neboť německé síly na Bělostok neútočily přímo, ale široce ho obchvátily a oboustrannými kleštěmi uzavřely kotel. Němci přitom dokázali prolomit poměrně silnou brest-litevskou obranu, což způsobilo velké operační problémy na ruské straně. Likvidace obklíčených vojsk si však vyžádala dva týdny tvrdých bojů.
Ruské plány byly sice pěkné, ale reakce velitelů na skutečný vývoj situace tristní. Strategie obrany SSSR vůči nacistickému Německu spočívala ve vytvořeni tzv. hraničních vojsk, které měly bránit krajinu před invazními armádami do doby než budou zmobilizované dostatečně velké útočné armády. Sovětští „stratégové“ do určité míry ignorovali novou německou taktiku tankových sborů v součinnosti s letectvem. Dále byly vojska v linii rozložená rovnoměrně, což jim znemožnilo využít svoji početní převahu. Sovětská vojska se nedokázala v důsledku těchto a dalších faktorů účinně přeskupovat podle momentální koncentrace německých obrněných jednotek.
Byla to i chyba Klimenta Vorošilova. Jeho schopnosti se projevily např. při invazi do Polska v roce 1939, během kterého se zhroutilo zásobování a pouze fakt, že polská armáda již vykrvácela v bojích s Wehrmachtem, zachránil Rudou armádu před fiaskem. Vzápětí se podílel na plánování vpádu do Finska a měl hlavní „zásluhu“ na dalších porážkách. Vorošilov svedl všechny neúspěchy na podřízené, nicméně jeho selhání bylo příliš okaté. Následující řádky ozřejmí a popíší krutou realitu!
23. června se marně sovětská 10. armáda pokoušela protiútoky zatlačit Němce. Nejvýznamnější byl ten vůči Grodnu – proti druhému ramenu kleští, aby se zabránilo obklíčení formací Rudé armády u Bialystoku. Přes těžké ztráty se to nepodařilo.
Začátek války zastihl 29.tankovou divizi v Grodnu – součást 3.armády. Pod neustálými leteckými nálety divize dorazila do shromažďovací oblasti. Pod prvním vzdušným bombardovacím náletem padla kasárna 59.tankového pluku a štáb divize. Výchozí pozice zaujaly jednotky ráno v 8 hodin. Směrem k Augustovskému kanálu byl vyslán výzvědný prapor. Brzy od něj dorazila informace o německých tankových a motorizovaných kolonách, které překračují hranice u Solockina a postupují dále na Grodno.
Když byla 29.tanková divize soustředěná v lese jihozápadně od Grodna, velitel divize obdržel v 9 hodin přímo od velitele armády rozkaz: Německá vojska přesunula do jednotlivých úseků státní hranice velké diverzní skupiny a začala bombardovat některá sovětská města s cílem vyprovokovat konflikt a vtáhnout Sovětský Svaz do války. Rozkazuje se: 29.tanková divize ve spolupráci se 4.střeleckým sborem úderem ve směru Solockin – Kalety zničí německá vojska, ale hranice nepřekročí.
Zdroj: vojna.net
Sovětům začínalo být jasné, že je něco špatně! Divize se na všech cestách dostaly do zácpy a to zejména díky neřízenému ústupu armádních týlů z Bělostoku. Během cesty a v oblasti soustředění utrpěly divize velké ztráty díky nepřátelskému letectvu. Podle hlášení generál-majora Borzilova, velitele 7.tankové divize, bylo jenom u jeho jednotky zničeno 63 tanků a byly zničeny plukovní týly.
Vraťme se k Pavlovovým výrokům z výslechu ze dne 7.července: „Štáb frontu obdržel dne 23.června 1941 Boldinův telegram, adresovaný současně i 10.armádě o tom, že 6.mechanizovaný sbor má pouze čtvrtinu zásob pohonných hmot. Brali jsme tyto těžkosti s palivem v potaz a ještě v první den bojů jsme do Baranoviče pro mechanizovaný sbor vyslali téměř všechny zásoby paliva okruhu, tj. 300 tun. Zbylé palivo pro okruh se z rozkazu generálního štábu nacházelo v Maikopu. Z Baranoviče již palivo dále jet nemohlo z důvodu nepřetržitého ničení železnice a stanic německým letectvem“.
Tady bych dodal, že tyto zásoby paliva byly dislokovány poměrně daleko od hranic. Baranovič je mezi Bělostokem a Minskem.
Zdroj: vojna.net
Samozřejmě, že ještě nebyly odtajněny všechny archivy. Výše uvedené směrnice, ještě předchází tzv. Žukovův plán z 15. května 1941. Nicméně to dokládá, že se Rusové spoléhali na svoje „operační umění“. Přemýšlet o souvislostech přípravy a vedení budoucích vojenských operací, znamená, kromě jiného, přemýšlet o operačním umění. Doktrinální definice operačního umění charakterizuje jeho obsah ve smyslu použití sil za účelem dosažení strategických a/nebo operačních cílů prostřednictvím plánování, organizace, integrace a provádění strategií, vojenských akcí, hlavních operací a bitev. Žádná specifická úroveň velení se nezabývá výhradně operačním uměním, ovšem jeho základy potřebují být pochopeny všemi, jež působí na taktické, operační i strategické úrovni, protože poskytují cesty pro naplnění jejich záměrů. Operační umění ve své podstatě transformuje strategický zámysl do taktického provedení, jeho prostřednictvím se realizuje dosažení požadovaného výsledku, čímž je zpravidla konečný stav. Operační umění určuje kdy, kde a za jakým účelem povedou ozbrojené síly operace. Jeho zviditelnění nastává zejména v procesu operačního plánování.
Operační umění by mělo být založeno na detailním porozumění situace. Vyžaduje dovednost, představivost, kreativitu a intuici velitelů a štábů, aby tito byli schopni plánovat použití společných sil, a zdůrazňuje význam vzájemného logického seskupení konců (konečného stavu), způsobů a prostředků. Operační umění ukazuje, že uvažování na operační úrovni by mělo odrážet více než jen mechanické použití postupů a technik, založené na znalosti doktrín a příruček. Mělo by být využíváno s hlubokými znalostmi a pochopením složitých vzájemných vztahů všech faktorů, ovlivňujících plánování a vedení tažení a operací.
Jak vidíte není to tak jednoduché!
****************************************************************
Politické pozadí a postoje
Pokud se vrátím ještě k politické stránce věci, tak milí pánové v roce 1941 Harry Truman prohlásil: „Pokud bude vyhrávat Německo, měli bychom podporovat Rusko. Pokud bude vyhrávat Rusko, měli bychom podporovat Německo.“
Bez zajímavosti není ani Churchillova Operace Unthinkable
http://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Unthinkable
Předválečná politika mocností Francie a Velké Británie byla značně podivná a šla by shrnout to následující karikatury. Mnichovská dohoda byl začátek, tehdy ještě bez Stalina, ale Hitler má pod židlí už připravený pakt o neútočení
Ani po pádu Polska a Francie nebylo zcela jisté jak se zachová Anglie a USA. A Stalin s tím musel operovat. Někdo si myslí, že dokonce připravoval svůj vlastní útočný plán na západní Evropu.
***************************************************************
Miloš napsal: Pokus o zhrnutie - Prečo sa v archívoch "nič nenašlo": Ak vylúčim nasledujúce možnosti...(aby som to nemal také jednoduché)
A) dokumenty boli zničené
B) sú ešte stále v režime utajenia
C) generálny štáb ČA za celých 6 mesiacov nebol schopný pripraviť NIČ iné ako "plán krytu", teda absolutne žiaden plán čo by malo nasledovalo po zmobilizovaní a rozvinutí ČA.
D) rozkazy a direktívy boli z ohľadom na utajenie formulované tak aby sa z jednotlivých častí nedalo zistiť čo je celkovým zámerom hlavného velenia. A aby ani nižšie postavený velitelia netušili za akým celkovým účelom realizujú tú ktorú direktívu.
Můj názor inklinuje spíše k bodu C. Plán krytu hranic – jinak řečeno rozmístění vojsk existovalo, a důkazem jsou třeba výše uvedené boje. Nevylučuji ani možnost, že po zmobilizovaní a rozvinutí ČA by následoval třeba i útok na území nepřítele. Jen si myslím, že se na to Rusové necítili ještě plně připraveni a to jak z politických, tak i objektivních skutečností. Zatím předpokládali, že se jim útok Hitlerových vojsk podaří třeba o rok oddálit. Nebo že i když zaútočí, tak se jim ho podaří odrazit. Tato koncepce se však ukázala jako zastaralá, resp. málo efektivní, po zkušenostech z Francie. Proto začali s reorganizaci svých tankových sborů a začali připravovat alternativu ve smyslu Žukovova plánu.
***************************************************************
Maskirovka a dezinformace?
Někteří také předpokládají sovětskou maskirovku. Maskirovka má tři roviny – strategickou, operační a taktickou. Oficiální sovětská vojenská věda má pro Maskirovku tuto definici: „Je to způsob utajení bojových operací a denní aktivity vojsk; jedná se o komplex opatření zaměřených na oklamání nepřítele a zahrnující přítomnost a rozmístění vojsk i dalších vojenských objektů a cílů včetně jejich stavu, bojeschopnosti, denní činnosti a fungování právě tak jako bojové činnosti a plánů velení. Maskirovka vnáší do akcí prvek překvapení a napomáhá zaskočit nepřítele. U vlastních vojsk se podílí na zachování a zvyšování jejich bojeschopnosti, na prodloužení průměrné doby života příslušníků zaangažovaných druhů vojsk i na prodloužení existence nejrůznějších neživých vojenských objektů.“
Ovšem maskirovka se začíná na ruské straně nejvíce projevovat až v roce 1944. V prvních měsících války, tedy červen, červenec a srpen 1941, nebylo ze strany Sovětů nic jiného než překvapení, chaos a nezkušení důstojníci. Nejhorší byl při ruském ústupu chaos v radiovém provozu. Vysílalo se bez utajení a kódování a přímo se žvanilo. Profesionální a zkušená „Německá taktická výzvědná služba“, měla vše jak na podnose. Zvláště pak její radiová složka.
Poprvé „Německá taktická výzvědná služba“ selhala v průběhu bitvy u Moskvy. Němci si byli po jednoduchém vyhodnocování ruských radiových vysílání tak jisti, že podlehli rutině. Vzhledem ke klimatickým podmínkám selhal druhý faktor průzkumu – letecký průzkum. Letadla zamrzla a nemohla provádět tolik výzvědných letů.
Zdroj: www.palba.cz/viewtopic.php?t=1698
A když už jsme u toho utajování, tak za německou stranu máme o Enigmě něco málo tady www.palba.cz/viewtopic.php?t=207
Pokud budete této výhody příliš nápadně, nepříteli dojde, že znáte jeho tajemství, a šifrovací systém změní. Jak z tohoto dilematu ven? Stálo třeba vítězství u atolu Midway za to, že Japonci mohli získat podezření? Má smysl potopit německý konvoj, který pod pláštěm noci veze zásoby jednotkám v severní Africe? Možné je se snažit o různé kompromisy, třeba noční konvoj (na jehož polohu šlo jinak těžko přijít) nechat být, v ostatních případech se snažit vytvářet „fiktivní scénáře“.
Protivníkovi lze třeba zkusit podsunout existenci fiktivního agenta, který nám tyto informace posílá. Nebo ke konvoji, jehož polohu známe díky šifře, nechat před útokem jakoby náhodou přiblížit průzkumné letadlo a až pak udeřit.
Zdroj: Neal Stephenson: Kryptonomikon
Američané za druhé světové války používali k předávání tajných zpráv rádiem indiánský kmen Navajo. Jednalo se o kódovou řeč, kterou indiáni předávali ve své mateřštině. Japoncům se tento kód nepodařilo rozluštit.
Ale možná by někoho více zajímalo, jaké šifrování používala Rudá armáda?
Zatím jsem se dozvěděl, že rozkazy předávali pouze ústně, případně vlastní rukou psali na papír. Plánovači nevěděli co plánují, atd. Směrnice byly sestaveny tak šikovně, že je z toho těžké sestavit celkový obraz, apod. Asi to bylo všechno nesmírně efektivní
Možná , že rádio ani nepoužívali a všechno řidíli praporky, či jinak, byli to fifáci!Sovětská tajná služba začala používat připočítání náhodného hesla od roku 1927. Angličané na to dokonce reagovali tak, že přestali odposlouchávat sovětské šifry. Šance na rozluštění šifer, které nazývali ONE TIME PAD ( šifry na jedno použití, nebo také jednorázová tabulková šifra, resp. Vernamova šifra) byla podle jejich názoru nulová. Sověti pokračovali v tomto způsobu šifrování jak v diplomatické službě, tak i ve špionáži i během 2. světové války a po ní.
Jenže v centrále v Moskvě tehdy seděl šifrér, kterému se zřejmě zželelo vyhodit použité bloky náhodných čísel, a proto je uschoval do trezoru. Bloky v trezoru objevil po válce jiný šifrér, který nic netušil o jejich dřívějším použití. V roce 1946 je pustil do oběhu. Meredith Gardner, kryptoanalytik americké ASA (Army Security Agency, předchůdkyně NSA – National Security Agency), využil překrytů připočítaného hesla a někdy koncem roku 1946 poprvé rozluštil některé zprávy šifrované sovětskou tajnou službou během války. Tato luštitelská akce, která trvala několik roků, dostala název VENONA. Historici a analytici tedy měli a mají k dispozici tisíce zpráv zašifrovaných tímto způsobem a mají k dispozici i klíče.
A na co přišli? Určitě ne na to, že Rusáci chystali překvapivý útok – NE. Zato přišli na to, že můžou za Katyň. Že USA a Velká Británie byla považována sovětským vedením „za imperialisty“, apod. Nu, určitě nebylo rozluštěno vše.