Začnu odpověďmi na několik běžných otázek
Alchymista píše:tak teraz ma systém nasral - hodinu píšem príspevok ... boli ste odhlásený a príspevok je v p..i.
Když píšeš něco delšího, tak radši předem v notýsku a pak zkopčit, nebo uložit jako koncept.
Alchymista píše:Ad fotky z "Gottow Facility" - na snímkoch pred linkovaným sú na potrubiach ruské nápisy, fotky nasledujúce potom uvádzajú, že sa jedná o ponorkové bunkre v "Bemen". Čiže aj jedno aj druhé zrejme nemá žiadnu priamu sojitosť s nemeckým jadrovým programom.
Něco jsou
fotky i z Kummersdorfu, což byla nacistická střelnice a po válce to převzali Rusáci. Rocket-testing facility in Kummersdorf-Gottow. Resp. pro výzkum armády (HWA) - Das
Heereswaffenamt - Úřad rozdělen do 5 dílčích divizí, které byly dále rozčleněny do jednotek, například, v oddílu I nukleární fyzika, divize I b výbušné fyzikální ...

Experimenty především s novými zbraněmi, například raketové motory, pušky, elektronika, zvuk a akustika, a různé chemikálie.
Zdroj:
untergrund-brandenburg.de
Chce to projít ...
zde např. bunkr Valentin na výrobu ponorek.
Ostatně jsem našel, že se na Palbě již něco probíralo ...
Zostrojili Hitlerovi vedci atómovú bombu?
Na úvod - Pokusy o stavbu uranového reaktoru s deuteriovým moderátorem probíhaly souběžně v Lipsku a Berlíně. Úspěch se dostavil na jaře 1942, kdy reaktor již vyzařoval o 15% více neutronů než dodával iniciační zářič.
Alchymista píše:Berylium môže byť zdrojom neutrónov, pokiaľ je ožiarené alfa časticami, alebo neutronmi. Inak nie. Základom bola dutá berýliová gulička...
Koncem války dosáhl faktor znásobení hodnoty zhruba 7. Pro udržení řetězové reakce by stačilo tento koeficient ještě zdvojnásobit. Naštěstí pro svět se tak ovšem nestalo. Důvodů bylo několik: rostoucí technické a finanční problémy, některá Heisenbergova chybná rozhodnutí, nedostatky ve spolupráci mezi skupinami a nejspíše také stále klesající vůle vědců program úspěšně dokončit.

V Oranienburgu měli Němci více než 25 tun oxidu uranu. Postup výroby je následující. Z rozemleté rudy se získá žlutý koncentrát oxidu uranu U3O8, obsahující minimálně 65 % přírodního uranu. Z něho se rafinuje čistý kovový uran. Ten vyráběla Deutsche Gold- und Silber-Scheide-Anstalt (Degussa) ve Frankfurtu nad Mohanem.
Dosud tajné dokumenty popisují proces obohacování uranu. Jedná se o zprávu BIOS pod číslem 675 - "Výroba thoria a uranu v Německu", zpráva od ředitele závodu "Degussa" Dr. Felkela.
Zdroj:
alex---1967.narod.ru
V roce 1892 založený berlínský průmyslový podnik
Auergesellschaft zkoumal luminiscenci, radioaktivitu, uranové a thoriové izotopy, kovy vzácných zemin/oxidy lanthanoidů, ten převzala v roce 1934 německá firma
Degussa.
http://de.wikipedia.org/wiki/Auergesellschaft
Trismegistos píše:Rozumím, a díky. Neznal jsem potřebné množství a s těmito čísly je jasné že jim chyběla technologie, přeci jenom ten francouzský cyklotron měl výkon "jen" cca. 35 - 40 MeV. Jenom mi vrtá hlavou proč si Heisenberg myslel opak...
Samozřejmě můžeš namítnout, že Němci neměli funkční reaktor ani dostatočně výkonný urychlovač. Ale lze použít Van den Graafův generátor nebo něco jiného?
Alchymista píše:Ešte k výkonu: výkon cyklotronu 35-40MeV hovorí o dosiahnuteľnej energii pre jednu časticu (protón), ale nehovorí nič o počte takto urýchlených protónov. Druhá vec zasa je, že napríklad jeden protón s energiou 1GeV vytvorí na olovenom terči spršku nie menej než 20-30 neutronov ...
Odkazuji na zařízení
G-III Kurta Diebnera v Kummersdorf-Gottow. Tak jsem chtěl jen slyšet tvůj názor na něj. Asi si myslíš, že výroba plutonia v tom nebyla možná? Resp. ne v dostatečném množství pro A-bombu.
Řešíme - vyvolat reakci neutrony nebo protony? Pomalu nebo rychle? Přitom urychlování protonů i jiných nabitých částic (těžších iontů) se provádí nejčastěji v cyklotronu, popř. v lineárním urychlovači.
Také je možné "bombardovat" beryllium pomocí částic, z kterého se pak uvolňují neutrony, tedy máme zdroj neutronů (fotony ozařovat beryllium nebo deuterium). Ovšem na větší reaktor to nemusí stačit, jsou zde technické problémy.
GÖTTERDÄMMERUNG
Zdatný organizátor německé vědy Walther Gerlach viděl zkásonosné bombardování německých měst a otevřeně dával na odiv členství v SS. Podporoval Heisenberga i Diebnera současně. Rozhodl se přesunout výzkum do podzemí, pryč z Berlína do jižního Německa. Každopádně v roce 1944 dostává jaderné štěpení vysokou prioritu, a je použitelné k výrobě energie. Výsledky pokusů odpovídají očekávání, násobení neutronů je vysoké!
Efekt vykazují neutrony zpomalené moderátorem (parafínem), neutrony se zpomalují srážkami s molekulami parafínu, ten slouží i k odstínění od záření. Bylo to levnější než se čekalo. Diebnerův výzkum se zdál progresivnější než Heisenbergův.


Karl Wirtz kopíruje Diebnerovy návrhy ve větším měřítku, místo tzv. Gerlach modelu. Je to on a
Carl Friedrich von Weizsäcker, kteří komandu Alsos prozradí úkryty uranu a těžké vody. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku.
Wirtz v roce 1938 obhajuje habilitaci na elektrochemickou výrobu těžké vody. Těžká voda se vyrábí tzv. obohacováním. Obohacování je založené na tom, že těžká voda obsahuje deuterium místo obyčejného vodíku a tak je její relativní molekulová hmotnost 20 místo 18. Tento rozdíl při jinak stejných chemických vlastnostech umožňuje separaci resp. obohacování elektrolýzou. Naprosto neekonomická metoda, velká spotřeba energie.
Dnes se používá při výrobě výměnná reakce voda - sirovodík (GS proces) nebo výměnná reakce amoniak (čpavek) - vodík. GS proces je založen na výměně vodíku a deuteria mezi vodou a sirovodíkem v řadě kolon, které jsou provozovány tak, že jejich horní sekce je studená a spodní sekce je horká. Voda protéká kolonami shora dolů, zatímco plynný sirovodík proudí ode dna kolon k jejich horní části. K lepšímu promíchání plynu a vody slouží řada perforovaných pater.
Zdroj:
fyzmatik
Tímto procesem se to vyrábělo
Leunawerke der I.G. Farben v Merseburgu.
Mohli mít tedy dost těžké vody (deuterium s kyslíkem) minimálně pro své pokusné reaktory. V těchto reaktorech mělo být vyráběno plutonium pro válečné účely. Asi můžeme dodat, že na klasickou atomovou bombu to bylo stále malé množství. Počítejme, že by potřebovali asi 20 tun těžké vody, zatímco měli k dispozici asi jen 5 tun z Norska? 15 tisíc litrů se potopilo prý sabotáží. Něco mohly vyrobit také chemické fabriky v říši.

Zdroj:
reichblacksun
Nicméně je možné, že postavili další podzemní fabriku na výrobu těžké vody i v pohoří Harz ve středním Německu. Tedy tzv. Mittelwerk, kde se vyráběly také rakety. Nebo jinde? Později přesun programu do Ohrdruf (Thuringia)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=35
Uran byl z Jáchymova nebo belgického Konga, kovového uranu bylo až 2 tuny. V Haigerlochu, asi padesát kilometrů od Stuttgartu, probíhaly za války jaderné pokusy. Řídil je Werner Heisenberg.
Zde byl postaven německý reaktor složený z kostek kovového uranu, který měl umožnit řetězovou reakci. Tento "reaktor" však prý nikdy nefungoval. Podle toho se tedy nezdá, že by Němci nějak výrazně pokročili.
**********************************************
Je rozdíl mezi klasickým reaktorem, využívajícím zpomalené neutrony, a rychlým množivým reaktorem, který využívá neutrony vznikající při štěpení bez zpomalování. Problémem je, že větší počet štěpení znamená i větší uvolňované teplo. Díky tomu musí mít rychlý reaktor efektivnější odvod tepla a zároveň se musí chladit médiem, které dokáže pracovat i při vysoké teplotě.
Prof. Walther Gerlach - šéf "Geheim" projektu Thor (Die Glocke)
Zjistil, že je možné vyvolat radiaci přidáním deutéria do lithiového plazmatu.

Původně mělo jít o neutronový generátor s velkou spotřebou elektrické energie. Gerlach byl odpovědný za rotační polarizaci v duálních centrifugách.
V útrobách
Die Glocke byly dvě kovové centrifugy obklopené beryliovými polokoulemi, které odrážely neutrony zpět do jádra. Samotné centrifugy pod vysokým elektrickým napětím dokázaly vytvořit nejen svoje vlastní gravitační pole?, ale mj. vyrobit i plazmu.
***********************************************
Stern–Gerlachův pokus ukázal, že kromě orbitálního magnetického momentu (pohyb elektronu po oběžné dráze) má elektron spinový magnetický moment. Byl to odborník v kvantové fyzice. Takzvaný spin je jakási vnitřní „rotace“ částice. Podle toho, jakých hodnot spinu může příslušná částice nabývat, je fyzikové dělí na fermiony a bosony.
Chemická sloučenina plutonia PuCoGa 5 je typickým materiálem se silně interagujícími elektrony, který však při nízkých teplotách místo očekávaného magnetického chování přechází do supravodivého stavu. Vzájemná interakce magnetických momentů elektronů za příhodných okolností generuje efektivní přitažlivost elektronů lokalizovaných na sousedních atomech krystalické mřížky. Tato přitažlivá síla pak může stabilizovat
supravodivý stav.
Supravodivost je jev kvantové mechaniky, při němž materiál neklade žádný zaznamenatelný odpor průchodu elektrického proudu, neuvolňuje se žádné ohmické teplo a materiál vypuzuje ze svého objemu magnetické siločáry, čímž odpuzuje vnější magnetická pole a při průchodu proudu sám kolem sebe vytváří velmi silné magnetické pole. Rtuť je supravodivá.
**************************************************
Diebner staví
G-IV, jsou zde zoufalé snahy vědců "v soumraku bohů", postavit bombu. Ovšem není prokázáno, zda tento přístroj fungoval. To ukazuje, že Němci byli možná ve výzkumu pozadu, ale ne zase tolik. Dle odhadu jim chyběli, tak dva roky k výrobě atomové bomby.
Video, tady měl být atomový reaktor
G-IV ?
http://www.youtube.com/watch?v=0DKD99zMp4A
Nicméně dokázali vyrobit 10 kg a více plutonia? Otázka je v čem?
***************************************************************
Alchymista píše:Pochybujem... Na experimenty to samozrejme stačilo, lenže pre "produkčné účely" potrebuješ zdroj, ktorý dokáže vyprodukovať "nejaké" množstvo neutrónov za jednotku času. Myslím, že tadiaľto cesta k produkcii 233U nevedie ani dnes, nie to ešte v dobách tretej ríše.
Něco jsem o tom našel, není to až taková sci-fi ... nejdříve jak to dělali možná v říši a jak to plánuji nyní v Indii. Celý proces je vhodné rozdělit na etapy. V první fázi stačí vyrobit menší množství plutonia a to pak dát do die Glocke.
Je-li Thorium 232 bombardováno protony pod 15 MeV, mutuje na uran 233, obdobně z uranu 238 lze touto metodou získat plutonium 239. Podle jiných zdrojů na vysoce radioaktivní a vysoce toxické protactinium/Pa 233, ze kterého se po 27 dnech přirozenou cestou stane na potřebný stupeň bomby obohacený uran 233. Dnes se protactinium údajně získává jen z vyhořelého jaderného paliva, v němž je však uran 233 kontaminován uranem 232, v urychlovači však ke kontaminaci nedochází, takže jde o čistý materiál.
Jinými slovy ...
Než si popíšeme, jakým způsobem chtějí Indové realizovat produkci uranu 233 z thoria a jadernou energetiku založenou na využití tohoto izotopu uranu jako paliva ... V první etapě se využívají pouze klasické reaktory moderované těžkou vodou a s palivem přírodním uranem a klasické reaktory moderované lehkou vodou. Ty produkují kromě energie i určité, i když relativně malé, množství plutonia 239 z uranu 238. Tato etapa je už v běhu. V druhé etapě se začnou používat rychlé množivé reaktory spalující plutonium 239 a uran 235 s blanketem z thoria 232 a uranu 238, ve kterém se bude intenzivně produkovat uran 233 a plutonium 239.
Jak thorium tak i třeba uran a plutonium mají sudý počet protonů (thorium 90, uran 92 a plutonium 94). Rozštěpit záchytem neutronu tak lze pouze liché izotopy těchto prvků, které mají lichý počet neutronů. Tyto izotopy se označují jako štěpné. U thoria se jedná o reakci, při které izotop thoria 232 zachytí neutron. Po té se s poločasem rozpadu necelých 22 minut přemění rozpadem beta na izotop protaktinia 233 a poté s poločasem rozpadu téměř 27 dní na izotop uranu 233.
Zdroj:
osel.cz
***************************************************************
Pro zajímavost .. tohle je taky dobrý
6 kg koule plutonia, tedy podkritické množství, byla zapuštěna v podstavci z berylia. Pokus spočíval v tom, že když se koule přiklápěla postupně poklopem z berylia, to působilo jako odrážeč neutronů zpět do plutonia a celá sestava se tak přibližovala kritické hranici pro spuštění řetězové reakce. Celý experiment byl spočítán tak, že v okamžiku, kdy by beryliový poklop dosedl plně na kouli, došlo by akorát k překročení kritické hranice a nekontrolovatelnému štěpení.
Zdroj:
psykora.blog
Zajímavá budoucnost
Zpětné využití jaderného odpadu. Přírodní uran obsahuje 0,7 % štěpitelného izotopu 235U, zatímco téměř veškerý zbytek představuje izotop 238U. Tento izotop se v reaktoru částečně přeměňuje na plutonium 239Pu, které je také štěpitelné.
Zjednodušené principiální schéma reaktoru pro urychlovačem řízenou transmutační technologii. Technologie ADTT umožňuje kromě použitého jaderného paliva využít i thorium.
Reaktor pracuje trvale v podkritickém režimu, je provozně bezpečný, nemůže dojít k nekontrolované řetězové štěpné reakci - rychlost reakce je určena tokem protonů z urychlovače a při jeho vypnutí se reakce zastaví. Průmyslovému využití ADTT v současné době prý brání nízká účinnost dodávky neutronů prostřednictvím urychlovače protonů a vysoká cena výstavby podobného zařízení.
*****************************************************************
ZVON
Pomocí jaderných reakcí by bylo možné vyrábět i zlato ze rtuti, jak o tom snili celé generace panovníků a jejich alchymistů. Tato výroba by prý byla příliš nákladná a nevyplácela by se.
Avšak už v roce 1924 Gerlach v listu Frankfurter Zeitung uveřejnil článek o transmutaci rtuti ve zlato s tím, že prof. A. Miethe tvrdí, že jednoduchou fyzikální metodou (elektrickým a radioaktivním působením) lze vyvolat dezintegraci/nestabilitu rtuti se zlatem jako vedlejším produktem.
Gerlach ve svém článku píše: Doposud jsme znali jen dva druhy dezintegrace atomů, spontánní rozpad a štěpení obohacením uranu, třetí možností je elektrolytická metoda, bombardování volty a radioaktivními paprsky... měl si tuto myšlenku realizovat až v nacistickém „Zvonu“, na jehož stavbu poskytla peníze SS?
Obměnou této metody s uranem 238 se může získávat plutonium obohacené pro výrobu plutoniové bomby bez jaderného reaktoru.
Serum 525 - sloučenina oxidu berylia s oxidem thoria napuštěná těžkým parafínem. Nacisté vyráběli speciální těžký parafín z deuteria/těžký vodík, který ve zkušebních reaktorech používali jako moderátor, přičemž narůžovělá barva želatiny mohla pocházet z příměsi jodidu rtuti, která pod vlivem gama záření jiskří, a je výborným vodičem, parafín zpomaluje částice. Chladícím médiem byl kapalný dusík.
K tématu uvítám jakékoliv konstruktivní odborné korekce, další zpracování, utřídění a vysvětlení informací. Teoreticky to možné je, ovšem prakticky pro to nemáme zase příliš důkazů
