
Jak jsem již kdysi dávno na palbě uvedl, první samopal vznikl v Itálii. Pokud tedy považujeme předělaný kulomet za samopal, jeho vlastnosti se zrovna pro frontové použití nehodily. První světová válka přinesla na bojiště moderní opakovací pušky s kadencí až desítky ran za minutu (o nějaké mířené střelně asi nemůže být řeč), na bojišti se samozřejmě objevil kulomet a samonabíjecí pušky. Všechny tyto zbraně využívají výkonné střelivo, jeho výroba je však drahá a vytvořit jednoduchou a lehkou automatickou zbraň s větší zásobou střeliva je nadlidský úkol. Při hmotnosti okolo 25-27 gramů se větší množství puškových nábojů pěkně pronese, navíc první modely samonabíjecích pušek se zrovna nízkou hmotnosti rozhodně chlubit nemohly. Délka opakovacích pušek taky nebyla zrovna ideální, u speciálních a technických jednotek se proto používaly karabiny, ty ale řeší jen jeden problém.
Německá armáda zavedla do výzbroje svých dělostřeleckých jednotek prodlouženou verzi armádní pistole Luger (Parabellum) P.08 s prodlouženou hlavní (200 mm), mimo klasický zásobník s osmi náboji se v roce 1917 objevuje na frontě zajímavý bubnový zásobník pro 32 nábojů 9x19 Luger. Dřevěné pouzdro na pistoli se dalo připevnit k pistolové pažbě, vznikla tak jakási lehká karabina s velkým zásobníkem a lehčím střelivem (hmotnost náboje je cca 12,5 gramů). S tímto „gerätem“ sice nešlo střílet dávkou, měl však nízkou hmotnost a možnost střelby bez častého nabíjení. Prvotně byl určen pro vojáky kulometných oddílů a dělostřelecké pozorovatele, později jen také používali poddůstojníci prvosledových jednotek (útočné oddíly).


Od podobné pistole byl jen krůček ke zbrani schopné střílet pistolové náboje v plně automatickém režimu. Již v roce 1915 si nechal konstruktér Hugo Schmeisser patentovat zbraň střílející pistolové náboje v plně automatickém režimu (dávkou) – Maschinenpistole. Velikostí se podobal karabině. Dřevěná pažba s hlavištěm a válcové pouzdro závěru přechází vpředu do pláště hlavně. Ten má charakteristický rys samopalů vycházeních z této konstrukce – plechový kryt s otvory pro chlazení. Závěr zbraně je neuzamčený, napínací páka závěru je umístěna na pravé straně, zbraň lze díky výřezu v pouzdře zajistit. Střelba je možná jen dávkou. Bubnový zásobník je umístěný z levé strany, zprvu se používá stejný zásobník jako u pistolí P.08. Ten má ale nepříjemnou vlastnost, není příliš spolehlivý a nefunguje na 100%. Proto je u pozdějších modelů používán schránkový (plochý) zásobník na 20 nebo 32 nábojů. Překlápěcí hledí je určeno pro střelbu do vzdálenosti 100 a 200 metrů.


Práce na tomto praotci samopalů začaly v roce 1916, vyráběla je firma Bergmann ze Suhlu od počátku roku 1918. Do výzbroje německé armády byl zaveden jako MP 18.I, původně se předpokládalo jejich využití pro přehradnou palbu, každý rota měla obdržet šest samopalů. Samopal byl samozřejmě využíván členy útočných oddílů. Německá armáda objednala 50000 samopalů, dodáno však bylo cca 10 000 samopalů.



Nečekejme od německých zbrojařů nějaký plechový výlisek jako je britský Sten nebo americký M3. MP 18 byl vyroben z velké části strojním obráběním a jeho povrchová úprava byla na vysoké úrovni. První světovou válkou nekončí životopis této zbraně. V Německu je sice jeho výroba po válce zastavena (byl zakázán coby vyzbroj německé armády), zanedlouho se však začíná opět vyrábět ve Švýcarsku u společnosti Swiss Industrial Company (SIG) z Neuhausenu. Samopal však posloužil coby vzor mnoha dalším samopalům. Jeho německým následovníkem je samopal MP 28.II, umožňující již střelbu dávkou i jednotlivými ranami. MP 28 byl vyráběn firmou Haenel ze Suhlu, byl exportován do řady zemí světa. Podle vzoru MP 28 byl například vyráběn britský samopal Lanchester, podobného vzhledu jsou samopaly firmy Steyer, rakouský MP 34 a německý MP 35, případně československý ZK 383. Ty však mají jen podobný vzhled, vnitřní konstrukce je odlišná od původního MP 18.

Technické data MP 18.I
ráže - 9x19 Para (Luger)
délka – 815 mm
délka hlavně – 200 mm
kadence (teoretická) – 450 ran/min
hmotnost s prázdným zásobníkem – 4,18 kg
kapacita zásobníku – 32 nábojů 9x19
Použité zdroje:
David Miller – Encyklopedie Zbraní
Dolínek-Francev-Šach – Zbraně I. a II. světové války
http://world.guns.ru
ZDE