Josef Václav Radecký z Radče - český voják brání trůn

[radecky]

Maršála Radeckého a legionáře dělí v podstatě jedno století. Navíc do roku 1867 bylo přežití českého národa možné jen v rámci Rakouského císařství. V případě porážky tehdejšího Rakouska hrozila bezprostředně Čechům germanizace.Dá se podle mého soudu říci, že Radecký v Itálii bojoval i za Čechy. V případě jeho porážky a úspěchu uherské revoluce by s velkou pravděpodobností nastal rozpad státu. To by jistě znamenalo přičlenění Čech a Moravy do Německé říše.
Luigi Cadorna, syn osobnosti uvedené v článku vedl Italskou armádu vdobě WWI až do porážky u Caporetta.
Díky za vynikající článek.

[Polarfox]

Pátrač: co se týká aktivních kampaní proti Radeckému, tak to je samozřejmě pitomost...ale říkám si, proč zase zbytečně vést obdobné kampaně na druhou stranu

Proti R-U nic zvláštního nemám, čo bolo bolo, terazky jsme zase někde jinde. Je to součást historie a nic by se nemělo lámat přes koleno a křivit, ačkoli jsem zastánce samostatného českého státu. Vést donekonečna nějaké žabomyší války ohledně 100 let staré záležitosti a soustátí, kterému bylo stejně dáno se dříve či později rozpadnout (opak je dosti troufalé popření veškeré dynamiky národnostních celků, zabránit by tomu mohla jedine absolutní a nereálná homogenizace a pak už upřímně nechápu nějaké obzvláštní výhody oproti třeba zde uvedené hrozbě germanizace) je podle mě zbytečné plýtvání energií

[Tunac]

Pátrači, dík za článek.
Můj názor je, že když byl někdo ve své době a funkci vynikajicí, tak se to má dávat najevo. Ale v ČR platí, plivat na něj!

[Pátrač]

Pátrači, dík za článek.
Můj názor je, že když byl někdo ve své době a funkci vynikajicí, tak se to má dávat najevo. Ale v ČR platí, plivat na něj!

Není to až zlé pokud jde o tohoto člověka. To plivnutí je spíše otázka určité skupiny lidí či jednotlivců. Co se týká Radeckého kdyby někdo nedostal nápad jeho sochu vrátit na náměstí kde stávala, nikdo by se jím nezajímal, nikdo by nepsal otevřené dopisy a podobně. Byl by sice odborné a části laické veřejnosti známý, ale jinak by se nedělo nic.

Tato aktivita prostě spustila lavinu a v ní se mele všechno. Já osobně jsem zahájil soubor kroků ve směru na město Olomouc s cílem dosáhnout toho, aby toto město, které Radeckým žije, požádalo, aby Národní muzeum jeho sochu převedlo na muzeum v Olomouci a aby tato socha byla instalována u nás na Moravě. Tady nikomu vadit nebude, náš kraj se na dějiny Rakouska a R-U díky pevnosti Olomouc dívá trochu jinak než poplašená Praha.

[Martin Hessler]

Nic by se nemělo přehánět ani jedním směrem. R-U nebylo peklo, ale nebyl to ráj, Radecký nebyl žádný satan, ale také ne anděl, prostě normální člověk, kterému by nemělo být žádným způsobem upíráno jeho místo v historii. Mělo by se to podat bez předsudků a každý ať si utvoří názor sám. A tudíž ho určitým způsobem nezneužívat opačným směrem. Pokud se řekne A, je třeba říci i B, tudíž pokud se chceme zbavit té ošemetné dobově nepříliš autentické nacionalistické přítěže, tak nemůžeme Radeckého vzápětí předhazovat jako významného Čecha. Protože pak tomu vůbec nerozumím a Radecký se opět stává zneužívanou loutkou historie, jen s tím rozdílem, že tentokráte v rukou opačného názorového tábora (monarchisté). Je to významná osobnost R-U a tím pádem i našich dějin a šmitec.

Z toho úvodu a zakončení mi jde tedy tak trochu hlava kolem. Ale to si Pátrači neber nijak zle .)

Pokud budeme vycházet z postulátu, že muž (potažmo každý svobodně a samostatně myslící člověk) je především tím, kým se sám cítí být, musíme dojít k závěru, že Radecký byl celý život Rakušan jako poleno - ať už se k tomu postavíme jakkoli. Především však byl významný a skvělý voják. A takoví v kontextu historie "nemají národnost" - respektive jejich kvality coby bojovníků a velitelů nelze posuzovat ze zorného úhlu toho, kde se narodili a v čích barvách sloužili.
Není třeba je vehementně zatracovat ani si je příliš idealizovat, naopak, právě časový odstup nám dnes umožňuje uchování si určitého nadhledu. Vždyť dějiny jsou málokdy přímočaré a jednoznačné. Ale přece jen: tohle byla doba, kdy důstojníci byli důstojníky, generálové oporou státu (a nikoli bezmocným terčem pro plivance vlasatých "áčkařů"), ženy dámami, vojáci vojáky a válkám se neříkalo "konflikty".

Potažmo, onen "slepý" nacionalismus: Kdybych měl vnitřní potřebu se nějak polarizovat či škatulkovat, asi bych se považoval za nacionalistu. Jenže necítím. Zato cítím, že vlast, domov, to jsou hodnoty, které vždy stojí za to bránit a bojovat za ně, bez ohledu na to, kdo je u moci. Vláda přece není totéž co vlast! Přestože mnozí profesionální vojáci to tak možná vnímají, neb jim to zjednodušuje určitá morální dilemata. Vlast, to je místo, kde jsem se narodil a vyrostl, kde žiji, kde se cítím doma. Lidé mluvící stejným jazykem. A málo záleží na tom, který politik zrovna teď plácá dlaní do mapy a ryčí "To je všechno moje!" Zjednodušeně řečeno, nacionalismus nemá být slepý. Nemá být slepý v tom smyslu, že jenom proto, že (například!) nesnáším Kalouska a nechci mu sloužit, se přece nebudu nečinně dívat na to, jak někdo cizí zabírá a plundruje moji zemi.

[Pátrač]

Nádherně řečeno či spíše napsáno. Já jsem to tak také při psaní vnímal. Byl to český šlectic a česká šlechta té doby byla vzdělaná a kosmopolitní. Tedy, že svůj původ respektovala, ale nebyl pro ni nosným. Pro vojáky z této líhně pocházející potom byla vlastí říše v celé své šíři i hloubce a proto jsem několikrát uvedl, že to byl Rakušan v tom slova smyslu, že za svoji vlast považoval celou říši, kteréžto nedílnou částí byly i země Koruny české. Proto svoji službu Rakousku a císaři považoval za přirozenou a správnou, protože to byla služba i zemím Koruny české a lidem zde žijícím. V tomto slova smyslu to byl Čech jak poleno a Rakušan jak kláda.

O jeho kvalitách vojáka v té době nepochyboval nikdo a to ani nepřátelé. Jen Napoleon o něm prohlásil, že je bez nápadu a nemá schopnost pohyblivého myšlení. Co si o něm myslel poté, co Radecký mašíroval Paříží a on sám sypal do exilu na Elbu, dějiny nepraví.

[Martin Hessler]

Nádherně řečeno či spíše napsáno. Já jsem to tak také při psaní vnímal. Byl to český šlectic a česká šlechta té doby byla vzdělaná a kosmopolitní. Tedy, že svůj původ respektovala, ale nebyl pro ni nosným. Pro vojáky z této líhně pocházející potom byla vlastí říše v celé své šíři i hloubce a proto jsem několikrát uvedl, že to byl Rakušan v tom slova smyslu, že za svoji vlast považoval celou říši, kteréžto nedílnou částí byly i země Koruny české. Proto svoji službu Rakousku a císaři považoval za přirozenou a správnou, protože to byla služba i zemím Koruny české a lidem zde žijícím. V tomto slova smyslu to byl Čech jak poleno a Rakušan jak kláda.

O jeho kvalitách vojáka v té době nepochyboval nikdo a to ani nepřátelé. Jen Napoleon o něm prohlásil, že je bez nápadu a nemá schopnost pohyblivého myšlení. Co si o něm myslel poté, co Radecký mašíroval Paříží a on sám sypal do exilu na Elbu, dějiny nepraví.

Takový postoj české, ale nejen české šlechty té doby je přinejmenším zčásti vysvětlitelný výchovou a mentalitou, předávanou z generace na generaci. Šlechtic byl vazalem koruny, což s sebou neslo určité povinnosti - mezi prvními byla loajalita ke koruně. U rodově vojenské šlechty se navíc připojovala povinnost služby v armádě, nikoli ovšem branná povinnost v dnešním smyslu slova, nýbrž povinnost morální a čestná. Mladý muž z vojenské šlechtické rodiny (a tedy zřejmě i Radecký) byl od útlého dětství vychováván v prostředí, v němž se od něj vstup do armády očekával a vojenská či diplomatická služba byla jeho raison d´étre.

Co si myslel Bonny, když Spojenci vstoupili do Paříže, to nevím. Ale nejspíš něco o zadnici. Faktem je, že Napoleon sice měl výborné strategické a taktické myšlení, ale za celou svou kariéru nepochopil, že klíčem k vítězství je podlomení protivníkovy vůle k odporu. Soustředil se na nepřátelské armády, protože věřil, že je dokáže kdykoli porazit. Ovšem jeho protivníci vysílali stále nové vojáky a generály, až ho nakonec "uválčili". Tak je tomu od úsvitu dějin a bude tomu tak vždycky. Dokud má nepřítel vůli klást odpor, bude vysílat vojáky, nebo, nezmůže-li se už na armádu, partyzánské oddíly. Učebnicový příklad pochopení tohoto principu předvedl svého času William Tecumseh Sherman: Místo aby ztrácel čas s konfederačním vojskem, obešel je, zaútočil na týl a vystavil zázemí Konfederace takové zkáze, že Jižané ztratili vůli bojovat. Rozklad zázemí pak způsobil rozklad armád na frontě, a to jak materiální (úpadek logistiky), tak morální (vojáci po obdržení zpráv z týlu houfně dezertovali ve snaze dostat se domů a zachránit, co se dá). Napoleon tohle nedokázal.

[Pátrač]

Ono s tím Napoleonem je to ja píšeš ale nebylo to jen o uválčení. Bylo to i tom, že každý další výprask jeho protivníky školil. I Radeckého, který ale byl žákem učenlivým a navíc samostatně myslícím. Radecký věděl, že pokud by připustil jedinou generální bitvu provedenou klasicky jako třeba u Slavkova, nejspíš by to opět projel on i celá koaliční armáda spolu se třemi Hlavami korunovanými. Proto vytvořil strategii, která nutila Napoleona rozdělit síly a když potom došlo k bitvě u Lipska, neustálý příchod dalších a dalších posil z různých směrů nedokázala francouzská generalita podchytit. Byla to tedy generální bitva vybojovaná jako dílčí bitva a díky tomu se na ni Napoleon nesoustředil jako na zásadní střetnutí. Když přišel na to, že je něco špatně, už to bylo neřešitelné. A na území Francie opět šly zemí tři samostané kolony ale tak, že bylo možno během krátké doby protivníky přečíslit.

A dlouhé roky porážek, ale také dílčích vítězství byly tou nejlepší školou. Starý pán si vše pamatoval a potom to, jak podvakrát vymanévroval dvounásobně silné italské síly a dokázal vyhrát dvě ostré války za cenu na tu dobu mimořádně nízkou cca 7 500 padlých na obou stranách dohromady je neuvěřitelný. Obraty a přesuny rakouských formací na tomto bojišti ještě dnes budí respekt ke kvalitě výcviku této armády od vojáků až po velitele sborů.

Tím neříkám, že konkrétně piemonťané byli špatní vojáci. Naopak, to byli skvělí vojáci, ale na úrovni běžné pro tehdejší evropské armády obvyklé. Radeckého armáda byla vycvičena na výrazně vyšší level. Prostě starý pán na to měl dost času, aby si svoje podřízené vycvičil a vychoval tak, aby předčili kohokoliv na druhé straně bitevního pole.

[jarl]

Jarl- zdravím kolego. Měl bych dotaz. Dokázal bys něco vydolovat o těch lodích se jménem Radecký? Myslíš, že něco najdeš ve svých zdrojích?

Takže o tom parníku nesoucí jméno RADETZKY jsem nikde nic nenašel, ale o těch dvou fregatách se dá najít poměrně dost. První patřila ke třídě RADETZKY (také GRAF RADETZKY) a Rakušané si jí objednali v londýnské loděnici Wigram & Sons v roce 1852 a domácí loděnice podle ní později postavily ještě sesterská plavidla ADRIA a DONAU. RADETZKY vstoupil do služby v roce 1854. Jednalo se o plavidlo o výtlaku zhruba 2200 tun, jehož maximální délka činila 70,65 m. Nesl tři stěžně s oplachtěním a pomocným parním strojem o výkonu kolem 1200 koňských sil a rychlostí asi devět uzlů. Původní výzbroj tvořilo 33 děl a posádka sestávala z 412 mužů. Po svém dokončení přeplula fregata na Jadran a v následujících letech podnikala četné plavby v oblasti Středomoří. Výjimkou byl rok 1856, kdy se vydala na plavbu do západní Evropy.

Po vypuknutí války mezi Pruskem a Rakouskem na jedné straně a Dánskem na druhé, se RADETZKY stal součástí eskadry vedené kapitánem řadové lodě Tegetthoffem, která dostala rozkaz odplout na Severní moře na pomoc Prusům. 9. května 1864 svedly fregaty SCHWARZENBERG a RADETZKY bitvu s dánskou přesilou, během které byl SCHWARZENBERG vážně poškozen. Určité škody utrpěl i RADETZKY, na jehož palubě padlo pět námořníků. Ještě před koncem roku se vrátil na Jaderské moře, kde prošel opravami a následujícího roku se zúčastnil bitvy u Lisssy, kde slabší rakouské loďstvo zdolalo silnější italskou flotilu. Poblíž tohoto ostrova však v 1869 došlo v výbuchu munice a loď se potopila i s většinou posádky.

Další lodí nesoucí jméno slavného vojevůdce se stala fregata RADETZKY (sesterská jednotka se jmenovala(LAUDON) zadaná v roce 1869 ve známé loděnici STT v San Rocco. Projekt vypracoval konstruktér von Romako. Výtlak dosahoval 3394 tun a maximální délka byla 77,15 m. Také tato loď měla tři stožáry a parní stroj o výkonu 3385 koní umožňoval dosažení rychlosti 13,37 uzlů. Původní výzbroj tvořilo sedmnáct děl a posádka sestávala z 453 mužů.

Do služby RADETZKY vstoupil roku 1873 a v následujících letech navštívil množství přístavů v celém Středomoří. V roce 1897 začal být využíván jako školní loď pro výcvik dělostřelců a základy dělostřeleckého řemesla s zde naučilo i mnoho českých námořníků. V roce 1908 byl přejmenován na ADRIA a nadále využíván jako školní plavidlo. Během první světové války sloužil jako ubytovací loď a po jejím skončení připadl nakrátko Jugoslávii, kde sloužil pod jménem PRVI. V roce 1920 jej získala Itálie a noví majitelé jej o rok později nechali rozebrat.

[Pátrač]

Děkuji kolego, třeba o tom parníku něco vyšťourá některý z dalších palbáckých námořníků. Já dokonce kdesi viděl něco jako medaili kde byl vyobrazený, či pamětní plaketu. Bylo to v souvislosti s protitureckými aktivitami nebo tak nějak.

Myslím že bitevní loď někde na Palbě máme, nebo se pletu?

[Bublifuk]

Myslím že bitevní loď někde na Palbě máme, nebo se pletu?

Nepleteš, psal o ní Míra zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=208&t=2575

[Bleu]

Martin Hessler: O Napoleonovi I. se dá tvrdit, ledasco, že byl skvělý velitel, že horší státník, možná nedobrý dobrý diplomat, ženoucí vše na hranu nože což se mu zejména v pozdější fázi válek nevyplatilo, ale netroufnul bych si tvrdit, že by v případě míru kdy nepodlomil protivníkovu vůli k odporu. Když to vezmu ve zkratce od roku 1799 do roku 1809 tak byla především Francie a potažmo Napoleon kdo uzavíral mír, podle svých podmínek (bavíme se o "mírech" s kontinentálními velmocemi) a to po tom co spojenci složili zbraně. I ta nešťastné výprava do Ruska dosáhla svého cíle - totiž dobytí Moskvy, kdy císař věřil tomu, že car po obsazení města uzavře mír - nestalo se tak - a dál to známe. Dlužno navíc podotknout, že většina válek od Konsulátu do roku 1809 byla v zásadě defenzivní a nebyla to Francie, která by někomu vyhlašovala válku.

Pátrač - ta průpovídka od Radetzkym, kterou měl pronést Napoleon, je odkud? Z nějakého dopisu nebo klasická schodišťovka ve stylu jedna paní povídala (Stejně jako Evženem a Ludvíkem XIV)

[Pátrač]

Je to uvedeno v knize

HAVEL Petr, ROMAŇÁK Andrej, Maršál Radecký. Vojevůdce pěti císařů. Praha, Paseka, 2000

kterou jsem uvedl ve zdrojích. Bohužel už jsem ji vrátil do vědecké knihovny, tak nemůžu uvést stranu. V rámci možností se agentuře JPP vyhýbám. Pátrač

[Bleu]

Je to uvedeno v knize

HAVEL Petr, ROMAŇÁK Andrej, Maršál Radecký. Vojevůdce pěti císařů. Praha, Paseka, 2000

kterou jsem uvedl ve zdrojích. Bohužel už jsem ji vrátil do vědecké knihovny, tak nemůžu uvést stranu. V rámci možností se agentuře JPP vyhýbám. Pátrač

To, že to je z knížky jsem si tak nějak řikal - šlo mi spíš o to odkud to vzali do tý knížky.

ještě doplnění - Nejlepší záležitost týkající se Evžena Savojského napsal Vít Vlnas http://www.kosmas.cz/knihy/103778/princ-evzen-savojsky/, bratru 872stran včetně poznámkového aparátu.

edit: ještě k pochodu Radeckého, nemůžu nevzpomenout na hlášku z Cirkusu Humberto: "A Radecký-marš, to je válka vedená primabalerínou. Všechna sláva, monarchie na špičkách. Jedinečná muzika... pánové... šampaňské překomponované pro plukovní bandu." Nebo jak to tam bylo

[Bleu]

Ještě poznámka k Lacymu - Rakouská armáda barevné rozlišení pluků používala dávno před Lacym, předpokládam, že Lacy jen zracionalizoval, nikoli vymyslel.

[Vlastimil Čech]

Tohleto, pane Pátrači, není článek... to je práce historika! Vynikající!

[Pátrač]

Bleu. Ano tak nějak to v cirkusu Humberto je. Ale ten Radeckého pochod je super a mě osobně se velmi líbí. Už jsem viděl několik variant ale pokaždé to stojí za to.

S tím Lacym je to možné, je možné, že jsem něco pochopil špatně.

Kolega Čech - děkuji.

[Lucius]

Ja ďakujem za tento článok, keď opomeniem pár gramatických preklepov tak je to skoro až detektívny článok. Len jedna laická otázka - Radecký je pochovaný vo Viedni ?

[radecky]

Domnívám se ,že ostatky maršála Radeckého leží v Heldenbergském památníku v Dolníchm Rakousku. Je to nedaleko Hollabrunu.

[Tkuh]

Opět skvělý článek s mnoha faktografickými úkoly, byť se v částech o napoleonských válkách mnohdy opakuješ, ale....
ten úvod a závěr sis mohl odpustit, hrozně to kazí dojem. Jaroslav Chejstovský byl ohledně Radeckého značně pokrytecký a ty si zase, podle mě, reagoval přehnaně. Může se stát, že to nějaký čtenář po přečtení úvodu vzdá, protože mu to bude připadat tendenční. A nebo (to mi přijde ještě horší) si to přečte a závěr v něm vzbudí to samé a obsahu proto nebude věřit. A to pak naštve, když člověk slyší, jak jsou společenskovědní (a hlavně historické) obory nespolehlivé a době poplatné. Nedávno jsem četl jednu knihu o napoleonských válkách a měla stejný problém. Tendenčně vyznívající úvod. Pro ni jsem měl ale omluvu, že byla psána před rokem 1989. Někdo tu psal, že je to práce hodná historika (omlouvám se, asi necituji přesně a už si ani nepamatuju koho) a kvůli výše uvedenému s tím bohužel nemůžu souhlasit. Jsem prostě náročný.
Nechci se tě ale nějak dotknout, nic osobního v tom není, v mnoha věcech se i shodneme. Jen jsem chtěl abys znal můj názor.

I když to asi nebyl nejlepší nápad, rozhodl se provdat svoji dceru Marii Luisu Habsbursko-Lotrinskou za Svého přemožitele. Jeho manželka skvělá císařovna princezna Marie Ludovika Beatrix z Modeny jako zapřisáhlý nepřítel Napoleona proti tomu rozhodně bojovala, ale přesto byla sňatková jednání mezi Napoleonem a Metternichem úspěšně dovedena do konce a v roce 1810 se Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská stala francouzskou císařovnou.

Proč ti to nepřipadá jako nejlepší nápad? Sňatková politika tehdy ještě byla běžným prostředkem politiky habsburského státu. Bylo velmi pragmatické, dosáhli tím zvolnění několika podmínek vídeňského míru. Byť uznávám, že provdávané na to mnohdy měly jiný názor (Marii Luise ale Napoleon padl do oka).