Podle plukovníka Mourachevského je T-95 poháněn plynovou turbínou o výkonu asi 935 KW (jiné prameny ale uvádějí turbodiesel). Údajně je použit zcela nový systém transmise, který snižuje vibrace, zvyšuje stabilitu a umožňuje dosahovat rychlosti přes 75 Km/h. Hmotnost tanku by podle některých pramenů neměla překračovat 50 tun, ale nejspíše bude o něco větší.
Našel jsem něco o tom kanónu, kterým je T-95 vyzbrojen. Srovnáním fotografií by toto potvrzovalo. To znamená, že použitá ráže je 152,4 mm.
Zbraň byla hladkohlavňová / ATGM Launcher /. Vývoj tohoto systému začal již v konci padesátých let pro těžké tanky (původní zbraň byla pravděpodobně M-69 a měla ještě drážkovanou hlaveň ). Projekt byl oživen v osmdesátých letech a zbraň byla značně přepracována. I při použití běžném střelném prachu je dosaženo velmi vysoké počáteční rychlost střely APFSDS. Nemohl jsem bohužel zjistit, jak nárůst ráže bude ovlivňovat palebný průměr a rychlost střelby. Hovoří se také o tom, že pro kanón T-95 byla vyvinuta nová termobarická střela určená proti lehce obrněným vozidlům v konvojích.
Dělo 152 mm M-69 TARAN ( Beranidlo ) - tank Objekt 120 původní článek : Lukáš Visingr
V roce 1960 vyvinula konstrukční kancelář OKB-9 (nyní Spectechnika) ve městě Sverdlovsk (nyní Jekatěrinburg) kvalitativně novou zbraň jménem M-69 Taran (Beranidlo). Šlo o protitankové dělo ráže 152,4 mm, což je mimochodem dodnes nepřekonaný rekord.
Taran měl drážkovanou hlaveň délky 9 045 mm (60 ráží) a odpaloval protipancéřové projektily úsťovou rychlostí 1 720 m/s. Co se týče výkonů, tak při zkouškách probíjely při kolmém dopadu na vzdálenost 2 000 metrů válcovaný homogenní ocelový pancíř o síle 290 mm, což by patrně stačilo i na proražení pancíře kteréhokoli tanku ještě koncem 80. let. Zbraň M-69 byla pod vedením G. S. Efimova pokusně namontována na vozidlo zvané Objekt 120, ale je třeba ji vidět v širších souvislostech.
Po celé poválečné období až do konce studené války vojenské velení SSSR usilovalo o vyvinutí supertěžkého "mamutího" tanku, který by nepříteli naháněl strach tak, jako to během 2. světové války činila řada tanků IS. V návrzích z 50. a 60. let tvořil výzbroj "mamuta" právě kanón Taran, ale celý projekt se tehdy ukázal jako nerealizovatelný, protože pro pohon takového stotunového kolosu prostě neexistoval motor.
V osmdesátých letech se objevily plynové turbíny, a tak byl projekt "mamuta" vytažen ze šuplíku. Vznikl z něj stále ještě tajemný T-86, vyzbrojený rovněž kanónem systému Taran, ale tentokrát "jen" ráže 135 mm. T-86 naháněl hrůzu západním analytikům, a to přesto, že nikdy nevznikl ani fungující prototyp. SSSR byl již v krizi, a tak plány "mamutího" tanku opět zapadly do prachu kanceláří - zdá se, že tentokrát již navždy.
********Konec původního článku Lukáše Visingra.
Dále pokračuje zdroj Otvaga.ru
Ale jen zdálo : viz objekt 292
Tank "objekt 292", postavený na základu T-80, výzbroj 152,4 mm kanón
Zde jsou fotografie, můžete porovnat velikost / délku hlavně.
http://btvt.narod.ru/3/292/292.htm
http://andrei-bt.livejournal.com/24710.html
Pilotní návrh provedla tanková konstrukční kancelář úřadu závodu Kirov a VNIIT vědců. Při provádění výzkumných prací na podvozku T-80 byl navržen pro instalaci nových věží s vysokovýkonnným kanónem ráže 152 mm. V této geometrii byla změněna věž a obdržel řadu dalších vylepšení. Tank obdržel kód - "objekt 292".
V září 1990 byl tank připravený, a v roce 1991 začal test objektu.
Veškeré práce byly prováděné pod vedením generálního projektanta, NS Popov. Jeho zástupce, dvojnásobný vítěz státní ceny, AK Dzyavgo, řekl: "Dohodli jsme se s ředitelem středního Výzkumného ústavu Nikolajem Nikolajevičem Hudkovshkim o realizaci myšlenky na vývoj děla ráže 152.4 mm. Líbil se nám tento nápad nejen proto, že je jednou z hlavních ráží jak námořní, tak i pozemní, a proto do budoucna jsou velmi standardizované, ale i proto, že nabídla možnost použít vysoce výkonné střely pro boj s tanky, vrtulníky a pěchoty . Ale brzy musel upravit tento plán - "vyhrál" příznivce 125 mm hladkohlavňových děl. Nicméně, toto jen urychlilo tempo práce. "
Aktivní účastník v tento vývoj vedoucí designer JN Novikov, nedávno vzpomínal, jak obětavě pracoval pro návrháře, zbrojíře Kuhlmann GS Shpagin, AV Konokotin a NN Soloviev.
Střelba a testy na místě ukázaly vysokou stabilitu a spolehlivost všech jednotek a zbraně tanku "objekt 292". Hlavní věc - přesvědčen o tom, že i přes délku zbraně zpětný ráz nepřekročil požadované standardy pro zrychlení a stres na pracovišti posádky, a tudíž myšlenka instalace vysoce výkonných zbraní v tanku T-80 byla možná a nikdy nebyla zpochybněna. Nicméně, nedostatek finančních prostředků brání další práce na zdokonalení této zbraně. Ale cenné zkušenosti se neztratily, intelektuální schopnosti a úspěchy a objevy zůstávají.
