Část první - bojové a cvičné letouny
Bojové letouny
Simorgh, Azarakhsh, Saeqeh
Oblíbená inspirace západními vzory se nevyhnula ani vojenským letounům. Základním odrazovým můstkem pro jednu vývojovou větev se stal lehký stíhací letoun Northrop F-5, který Íránu v různých verzích slouží již dlouhá léta. Stejně jako u jiných druhů vojenské techniky, i zde byl nejdříve uspokojen požadavek na údržbu letounů pomocí vlastních sil íránského průmyslu (zde asi největší roli hrála firma HESA sídlící v Mehrabádu, ale nutno říci, že Írán se zároveň v 90tých letech mohutně zásoboval náhradními díly dodanými ze západu pomocí nastrčených firem). Do služby byly následně uváděny poškozené a dříve neopravitelné stroje.
Brzy se ale přikročilo k prvním modifikacím. V rámci programu Offogh byly upgradovány stávající F-5 – v roce 1999 bylo prohlášeno, že dosah palubního radaru APQ-159 byl zvýšen na 64/40 km ve vyhledávacím/sledovacím módu a další úpravy zajistily kompatibilitu s čínskými střelami PL-7 a ruskými R-60 (dále používány ještě americké AIM-9P). Je možné, že vylepšování postarších F-5 pokračuje dále, neboť v roce 2009 měl být představen jeden exemplář vybavený zařízením pro doplňování paliva za letu.
Dalším krokem se stal letoun Simorgh (fénix), což je modifikace nejstarších verzí F-5A a RF-5A na dvoumístnou cvičnou variantu. Celý program dal do roku 2002 nejméně 7 kusů a byl iniciován z důvodu nedostatku pokračovacích cvičných letounů (a jako náhrada starých T-33A). Ale to byly zatím pouze dílčí úpravy a hlavní slovo měli tamější konstrukční kanceláře říci až v rámci košatého projektu letounu Azarakhsh (blesk). Košatého protože je v průběhu let poměrně těžké rozlišit několik vývojových fází a svou roli hraje i typický íránský nedostatek či naopak přebytek (byť ne moc kvalitních) informací.

Simorgh
Azarakhsh přímo vychází ze stroje F-5E a velká část pozorovatelů se přiklání k tomu, že jde o upravené původní trupy (ačkoli Íránci letoun prohlašují za nově lokálně vyrobený), dost možná o některé z poškozených. Z vnějšku je téměř identický s F-5E a hlavní změny se dají nalézt až uvnitř v oblasti konstrukce a elektroniky. Stroj je vybaven novým zesíleným křídlem z kompozitních materiálů, takže pod křídly unese až 1000 kg výzbroje v podobě řízených i neřízených střel, laserem naváděných bomb a jiné výzbroje domácí i zahraniční výroby. Motory J-85 byly upraveny a poskytují vyšší tah. Azarakhsh obdržel laserový značkovač a vylepšený radar (modernizovaný s využitím ruských technologií a součástek). Byly vyrobeny jak jednomístné, tak i dvoumístné stroje (tedy na bázi F-5F), které prošly po roce 2000 operačními testy a celková objednávka zněla na 30-35 kusů. Ale typ byl od začátku plánován spíše jako demonstrátor, což se potvrdilo v roce 2010 prohlášením o zastavení vývoje a celková výroba dala dohromady jen něco okolo 6 strojů (obou variant).
V oběhu se pohybuje i fotografie letounu s posunutým křídlem, ale zda-li se jedná o novou verzi či dezinformaci, netuším.

Azarakhsh (na poslední fotografii středoplošná varianta stroje)
Na stroj Azarakhsh navazuje další vývojová etapa v podobě typu Saeqeh, což je již výrazněji modifikovaný F-5E s nezaměnitelnými dvojitými ocasními plochami (ala F/A-18). Z vnějšku jsou patrné i další odlišnosti ve vstupech vzduchu a motorové sekci (možná použity ruské RD-33). Prototypy se navzájem mírně odlišují (například tvar vstupu vzduchu k motorům). První vzlet se konal v roce 2004 a až doposud by mělo být vyrobeno přinejmenším 5 letadel tohoto typu, který se dle Íránců výkony přibližuje F/A-18 (z jaké dálky se k němu s vyplazeným jazykem blíží ale již bohužel neuvádějí

). Vyrobenými letouny měla být vyzbrojena jedna eskadra, ale opět se jedná nejspíše jen o demonstrátor, který měl posloužit jako pokusný k získání nových zkušeností, které se využijí v programu vyvíjeného cvičného/lehkého bojového letounu Shafagh a k žádné masové sériové výrobě zřejmě v budoucnu nedojde.
http://www.youtube.com/watch?v=Rf1AMcJli1Y
http://www.youtube.com/watch?v=bttQYIrP ... re=related

Saeqeh (na prvních třech fotografiích první prototyp a jeho účast na válečných manévrech v roce 2006, na poslední fotografii pak asi ojedinělý záběr, kde je většina verzí a modifikací F-5 sloužících v íránském vojenském letectvu – Saeqeh, Azarakhsh, Simorgh a F-5F)
F-4
Stárnoucí „nestárnoucí“ F-4 Phantom jsou v inventáři přítomny v počtu něco mezi 50 až 70 kusy (nejčastěji se udává 65, většina je verze F-4E, ale přežívá ještě několik F-4D a pár průzkumných RF-4E, v roce 2006 to bylo 64/12/6 kusů) a tvoří tak stále důležitou součást výzbroje. Za pomoci ruských technologií došlo k modernizaci letitých dříčů, nyní mají upravený radar (dosah APQ-120 u F-4E byl například zvýšen na téměř dvojnásobek), integrována byla i novější výzbroj – především střely R-73 a čínské PL-7 a odbyta nebyla ani protizemní výzbroj, za všechny ostatní mohu jmenovat především střely Ch-58, domácí Qadr, Zoobin a laserem naváděné pumy. Dle íránských zdrojů by měly být schopny nést i letecké verze protilodních střel C-801 a C-802/Noor (tj. C-801K/C-802K)(F-4 nesou maximálně dva kusy).

íránské F-4
F-14
Zatímco F-4 je stále jedním z tažných koní íránských vzdušných sil, zbývající stroje F-14 si udržují pozici „vyšší třídy“ a jsou i po letech asi to nejlepší, co mohou místní generálové vyslat do vzduchu. A ti jsou si toho dobře vědomi, takže časem a bojovými ztrátami očesaná flotila F-14 je obhospodařována se značnou péčí. V současnosti by stále mělo být ve stavu ještě něco okolo 40 exemplářů z téměř osmdesátky původně dodaných kusů, ale jen část je letuschopná (ačkoli po válce došlo k opravě řady odstavených letadel , je to asi 20 až 25 letadel, ale čísla jsou někdy udávána i vyšší). Tyto stroje byly pomocí místních a ruských součástek upgradovány na vyšší standard – byl zvýšen dosah radaru AWG-9 (F-14 nadále v Íránu plní roli mini AWACSu), zbraňový systém byl modifikován a rozšířila se paleta nesené výzbroje (kromě standardních AIM-7, AIM-9 a okopírovaných AIM-54, tak i nově ruské R-73 a letoun je schopen používat širokou škálu protizemní výzbroje). Zbylé letouny očividně čeká ještě dlouhá služba a ještě asi řadu let potrvá, než se na nich projeví zub času. Bezprostřední komplikace ale mohla nastat spolu se škodolibou a účelovou likvidací amerických zásob náhradních dílů pro F-14 v roce 2007. Ačkoli Írán proklamoval plnou samostatnost v jejich výrobě (navíc dle expertízy jednoho ulétnutého stroje navíc, alespoň tehdy, nevalné kvality), předpokládá se, že stále nepokryl celou škálu a až donedávna čile podloudnými cestami tyto díly pro F-14 (a jinou západní techniku) skupoval. Íránští konstruktéři se tak možná budou muset na nějakou dobu trochu otáčet.
http://www.youtube.com/watch?v=l_3jLuW0 ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=P8JcXT2u ... re=related

íránské F-14
Integral/Shafaq, M-ATF, F/B-44 a další běžící či budoucí projekty
Pokud jsou letouny F-14 tím nejlepším, co může íránské letectvo nabídnout, pak je (nebo spíše měl být, viz. dále) lehký cvičný/útočný letoun Shafaq (nebo někdy Shafagh) tím nejlepším, co měl být místní letecký průmysl v dohledné době schopen vyrobit (pominu projekty pokročilých letounů, jejichž praktická realizace je dle mého pro íránské podmínky ve hvězdách). Je celkem typické, že vývoj takto vyspělé techniky nespočíval pouze v místních rukou, ale jednalo se o společný rusko-íránský projekt s původním názvem Integral. Velkou čáru přes rozpočet asi udělali Rusové svým odstoupením od projektu a Írán si dále musel poradit sám (letoun ale byl, jak jinak, vydáván za zcela místní výrobek s minimální pomocí ruských inženýrů na počátku projektu). To se samozřejmě promítlo do termínů a vůbec celého vývoje a doposud nedošlo k žádným letovým zkouškám letounu známého nyní pod místním označením Shafaq. Známy jsou modely a hlavně maketa letounu v plné velikosti. V roce 2009 pak následovalo prohlášení o ukončení projektu (dle článku, který uvádím na konci, především kvůli nekompetentnosti a nekoncepčnosti místního průmyslu a čelních představitelů). Typ byl prohlášen pouze za jakýsi volný koncept bez vyhlídky na sériovou výrobu. Na druhou stranu to nemusí být zas tak překvapující, neboť dle některých ukazatelů se jednalo hlavně o univerzitní projekt bez pevné návaznosti na výrobní závody a většina „omáčky“ a plánovaného použití se na typ mohla nabalit díky přispění vždy pohotové íránské propagandy a světových fandů. A tak asi Shafaq v očích veřejnosti žil životem, který mu stejně nikdy nebyl souzen.
Toliko ale k úvodu, nyní pár bližších konstrukčních informací o stroji Shafaq, což je v základní verzi dvoumístný cvičný letoun, který byl plánován i v jedno a dvoumístné útočné verzi. Na vnějších tvarech a vybavení stroje je již znát krok vpřed od upgradovaných starších typů především americké výroby. Tvarování trupu a speciální povrch má značně snížit radarovou zjistitelnost letounu, moderní měla být palubní elektronika i použitá výzbroj (různé typy naváděné i standardní munice, pravděpodobně i integrální kanón u čistě bojových verzí). Nejasnosti panují v oblasti pohonu. Jednomotorový (rozvíjena byla ale i dvoumotorová varianta) stroj měl být schopen dosáhnout vysoké podzvukové rychlosti, na nadzvukovou Íránci (alespoň dle většiny údajů) rezignovali. Jako pohonná jednotka byl plánován motor RD-33, ale hovoří se i o J-79. V případě sériové výroby měl nahradit řadu letitých cvičných a úderných strojů (například F-5) klasického letectva i Revolučních gard. Bezesporu by hodně přispěl i ke standardizaci a zjednodušení leteckého parku. Leč vše bylo nakonec zcela jinak.
http://www.irandefence.net/showpost.php ... count=2748 (prohlášení o ukončení vývoje a jeho příčinách)
http://www.youtube.com/watch?v=HN1AK-pA8gE

maketa letounu Shafaq a modely cvičné a lehké bojové verze stroje
Nepříliš relevantních informací se nám dostává v případě dalších vyvíjených perspektivních bojových letounů. Ačkoli se jich v různých modelech na íránských zbrojních výstavách a přehlídkách vystavuje přehršel, nedovoluji si zabíhat do jakýchkoli podrobností. A to právě z důvodu absolutního nedostatku jakýchkoli věrohodných údajů či prognóz, navíc popisky jsou často zmatené a modely samotné jsou si často dosti podobné. Za všechny tak jmenovitě uvedu letoun M-ATF (Malek Ashtarts - Advanced Tactical Fighter) a F/B-44 „Íránský lev“. Zatímco první měl vycházet ze společné rusko-íránské kooperace a typu Mikojan LFI, načež byl údajně zrušen (podobně jako Shafaq, který z něj možná i čerpal), druhý již řadu let zavdává příčinu k řadě spekulací. Mělo by se jednat o letoun perspektivně schopný nahradit stroje F-4, F-14 a MiG-29, který má zároveň nést řadu jejich znaků a komponentů (taková maličká chiméra), spekuluje se i o využití prvků z YF-17 (jehož dokumentaci by měl Írán vlastnit). Jedno je ale téměř jisté, i za předpokladu že nějaký vývoj běží, jedná se o běh na velmi dlouhou trať a situace se může kdykoli radikálně změnit. Nezbývá nám tedy než klasický postup, počkat a nechat se překvapit. A doufat, že přitom nezajdeme stářím

.

M-ATF (1) a F/B-44 (2 až 4)

na závěr trocha přehlídkové modelařiny

– plánovaný letoun Sofreh Mahi (Platýz) (1 až 5), plus další odlišné typy (možná se pod nimi skrývá také zmiňovaný Morg Ashora či je to nějaký druh UCAV) (6, 7), o kterých si Írán může leda nechat zdát…
Cvičné letouny
Tazarve
Konstrukce prvního íránského cvičného proudového letounu prošla několika vývojovými stádii. První verze byla pojmenována Dorna a byla zalétána v polovině 90tých let. V roce 1998 se druhý prototyp, pro změnu pojmenovaný Tondar. Zatím nejznámější je ale třetí vývojová verze – JT2-2 Tazarve. Veřejnosti byl představen v roce 2002. V roce 2005 byla zalétána další upravená verze – Ra´ad. Zatím poslední oficiálně potvrzený prototyp byl uveden do služby taktéž v roce 2005. Celkem bylo objednáno 5 předsériových kusů a 25 sériových letounů, ale nejspíše zatím zůstalo u původních pěti prototypů (z nichž jeden byl v roce 2007 zničen v důsledku nehody). Typ používá americký motor General Electric J85 bez přídavného spalování. Kromě cvičných Tazarve se chystá i lehká bojová varianta, ale až poté, co budou uspokojeny potřeby letectva u cvičných letounů (které mají nahradit dvoumístné cvičné verze letounů F-5).

Tazarve
Fajr F.3
Čtyřmístný cvičný vrtulový letoun. Modifikovaný Cirrus SR-20. Ve výrobě od roku 2001, působí i v civilním sektoru.
http://www.airliners.net/photo/Fajr-3/1444234/L/

Fajr F3
Průzkumné letouny
Bavar 2
Bavar je létající člun využívající přízemního efektu, jehož první prototyp byl představen v roce 2006 a v současnosti jím již Írán vyzbrojil přinejmenším 3-4 letky (nejvíce bylo pohromadě viděno 12 strojů – viz. video, to jsou jediné potvrzené počty). S největší pravděpodobností vychází z civilních letounů obdobného typu a někdy je kladen do přímé návaznosti na ruský stroj ESKA-1 (kterému se podobá takříkajíc jako vejce vejci). Hlavními úkoly má být námořní průzkum a navádění na zjištěné cíle. Vybavení jednomístného průzkumného stroje je spartánské a tvoří ho údajně kamerový systém s nočním viděním a zařízení na odesílání pořízených dat na základnu. Poháněn je obyčejným spalovacím motorem s tlačnou vrtulí a výzbroj je tvořena jedním kulometem (neznámé ráže). Velký humbuk nadělali Íránci okolo údajných stealth vlastností letounku, o čemž se ale dá úspěšně pochybovat a tyto zkazky lze odkázat do říše bajek a legend (jedinou výhodu proti radaru mu může poskytovat malá velikost, stavební materiály a profil letu nízko při vodní hladině, ale samotné tvarování a uchycení motoru nějaký pokus o „neviditelnost“ nutně degraduje). Na internetu probíhají spekulace o jeho možnostech a případném použití jako sebevražedného letounu (při masovém útoku) či nosiče vyspělejších zbraňových systémů (řízené střely a torpéda), ale nemyslím, že by ho Revoluční gardy (které jsou jeho výhradním uživatelem) použily jinak než ke svému průzkumnému účelu a dokážu si ho představit ve spolupráci s mnohem nebezpečnějšími a početnějšími rychlými čluny. Dále může být využit k pobřežnímu hlídkování a boji s pašeráky. Je možné, že v budoucnu budou vyvinuty výkonnější varianty, které budou dimenzovány pro použití sofistikovanějších zbraní, ale zatím je Bavar pouze dalším zajímavým technologickým bonbónkem íránské zbrojní výroby.
Připojuji video zachycující 12 strojů Bavar 2 promenujících se pěkně pospolu v Bandar Abbásu, je zde též vidět jeden stroj dvoumístné (s největší pravděpodobností cvičné) varianty. Doporučuji poslechnout si zvuk motoru

.
http://www.youtube.com/watch?v=qTIoezhRS3g

Vlevo sovětský ESKA-1, povšimněte si blízké podoby se strojem Bavar 2 na zbylých fotografiích.