Ve II. části jsme si řekli, že boje u Ladožského jezera musely pokračovat, protože sověti potřebovali zabezpečit provizorně vystavěnou železnici. Ale ještě nutněji potřebovali železniční uzel u vesnice Mga, aby mohli zajistit normální zásobování Leningradu.
Frontu na konci ledna 1943, na které probíhaly neustálé útočné a obranné boje tvořili dva pilíře. Na Něvě to byl opěrný bok Gorodok s nemocnicí a elektrárnou na Něvě. Na Volchovské opačné straně to byl Wenglerův blok u dělnického sídliště Poselok 7. Mezi tím spojnicí, byly Sinjavinské výšiny. Do těchto míst sověti směřovali veškeré své útoky. Ruské divize za podpory všech kalibrů dělostřelectva a vln bitevního letectva, hnali do boje celé pluky tanků. Marně!
Němcům se podařilo do tohoto koridoru dostat 6 divizí bohužel většinou bez tanků. Podporou jim bylo dělostřelectvo i samohybné. Od konce ledna do 8. února všechny útoky ztroskotaly. Sověti zjistili, že přímé útoky do této fronty přináší jen oběti a tak přeskupili své síly a 10. února spustili jižně od této fronty, z obou stran Něvské a Volchovské novou ofenzívu. Na západní ( Něvské ) se proti 4. policejní divizi SS a španělské „Modré divizi“ valilo sedm sovětských střeleckých divizí, pět brigád a tři tankové brigády. Proti španělské „Modré divizi“ rozložené v délce 30 km útočily tři střelecké divize se 60 tanky T34 podporované 1000 děly, 33000 mužů. Španělé nasadili proti této síle zesíleny pěší pluk s 2500 muži a tři prapory s 2000 muži. K tomu měli několik zvláštních oddílů dělostřelectva v síle dvaceti čtyř děl, ale žádné tanky. Rusům se po rozhořčených bojích zblízka podařilo postoupit o tři kilometry a obsadit Krasnyj Bor v tomto boji ztratili 11000 mužů ( z 33000 ), jejich postup se zastavil na řece Igora.
„Modrá divize“ ztratila celkem 3200 mužů, jeden její lehký prapor v těžkých bojích muže proti muži 90 % svého početního stavu. Svá postavení ubránili a 212. pd německá, vrhla protiútokem sověty opět zpět. Také pravý soused Španělů 4. policejní divize SS, která byla posílená částmi 2. pěší brigády SS a jednotkou „Legion Flandern“, zastavila po tvrdých bojích sovětské útoky přes zamrzlou Něvu. Vyčerpaní a deprimovaní Sověti se vrátili do svých výchozích pozic.
Po čtyřtýdenním odpočinku 19. března 1943 se Sověti pokusili znovu trochu severněji o menší „kleště“.Na Něvě, v prostoru obce Krasnyj Bor, kde před čtyřmi týdny odolávali sovětským úderům Španělé se nyní proti útočícím divizím sovětské 55 armády vrhli dobrovolníci „Legion Flandern“ zařazení k policejní divizi SS. Po rozhořčených bojích zblízka zahájil prapor s pomocí 88 mm flaku a s několika tanky Tiger 1. roty 502. těžkého tankového praporu protiútok a dobyl zpět obrannou linii. Bránil ji potom 8 dní proti všem sovětským útokům. Když přijely nákladní automobily s praporem 5. horské divize na vystřídání, nastoupilo z 500 mužů „Legion Flandern“ jen 45 mužů živých!
Ruské ztráty se zde u Ladožského jezera od června 1942 do 27. března 1943 odhadovaly na 270000 mužů.
27. března 1943 ofenzívy zde u Ladožského jezera utichly, probíhali zde jen průzkumy bojem až do závěrečných ofenzív v roce 1944.
Fronta do 27. března se tedy těmito ofenzivami posunula jen o 4000 m od Ladožského jezera a byla tedy ve vzdálenosti 13 až 14 km od jezera.
Úkol dobýt železniční uzel Mga a Kirovskou železnici splněn nebyl, přes obrovské lidské a materiální oběti. Trochu byla zabezpečena provizorní železnice, to bylo vše co Sověti získali.
Na počátku roku 1943, však také probíhají boje o 250 km jižněji u Demjanska a o těch si povíme v IV. Části Demjansk.
Leningrad :Jan 11.-30. 1943.
- to si to město takové jméno udrželo i přes ty léta budování socialismu?
