Rase píše:1)Potíž rusů bych viděl hlavně v tom, že Stalin pospíchal a chtěl obsadit co největší území v co nejkratším čase, tak nebyl čas na zdlouhavé ničení protivníka z bezpečné vzdálenosti (jako to dělávali američané). Na konci války měli rusové děl a potřebné techniky dost. Logické by bylo nepřítele řádně pocuchat z bezpečné vzdálenosti a až následně poslat vojáky k obsazení území. Rusové ale neměli čas a navíc postupujícím jednotkám ani pořádně nestačilo zásobování (zázemí bylo zničené).
1a)Navíc útočit proti obraně nepřítele přináší velké ztráty i pokud je obránce slabší (byť němcům docházeli lidé, munice a všechno...). 1c)Mě osobně ten poměr ztrát ani moc nepřekvapuje (koncem války se poměr ztrát vyrovnával). No třeba američané dokázali likvidovat japonskou obranu dost efektivně (hlavně z dálky) a postupně se zdokonalovali (vrcholem byly plány na bombardování japonska zápalnými pumami).
2)Ta T-26ka je hodně zajímavá. Napadlo mě jestli to nemohl být nějaký maskot jednotky, který přežil rok 41, nebo nějaké velitelské vozidlo. Exkořistní to nejspíš nebude, novovýroba určitě taky ne (tyhle tanky se snad přestaly vyrábět už pádem ukrajiny), kde ale dokázali shánět náhradní díly, mi je záhadou. Vždyť musel být problém i se zásobováním municí
1) To je primární bod. Rusové by prostě ten čas měli, kdyby jej o něj schválně velení Rudé armády nepřipravilo. Berlín nebyl první až příliš uspěchanou operací, naštěstí v tomto období to již nemohlo výrazněji ohrozit situaci - ale samozřejmě to šlo právě na úkor obětí.
1a) Toto není až tak docela pravda. V 2. s.v. se potvrdilo, že ten kdo má iniciativu má i nižší ztráty, samozřejmě toto "pravidlo" převážně u Sovětů hapruje.
1c)Naopak koncem války se poměry ztrát více rozcházeli a to i v případě Sovětů. Platí to o asijském bojišti, kde rostla zkušenost a kvantitativní převaha Američanů, tak v Evropě, kde klesala diametrálně kvalita německé armády i její stavy. Od druhé poloviny 44 to šlo s Němci neuvěřitelně z kopce.
2)Upřímně řečeno vrtá mi to hlavou. V prvním případě se kloním k obyčejné záměně data. Ten archiv sice zná i jméno autora fotografie, takže není až tak pravděpodobné, že by si prostě něco vymyslel. Na druhé straně, může to být chyba samotného autora, nebo spíše člověka jenž tu fotografii archivu věnoval. Jestli je to ovšem skutečně Korsuň-Ševčenkovská operace, pak to mohl být nějaký dlouho odstavený tank poslaný třeba v průběhu roku 41-42 do opravy a tam někde čas reznul, než ho třeba dali do kupy. Nebo se holt zadařilo, spíše od nějaké jednotky, která se do boje do té doby moc nedostala.
