Bitvy na severu - IV. Část Demjansk 1,2

Zlomové bitvy mezi Stalingradem a Kurskem

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6893
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bitvy na severu - IV. Část Demjansk 1,2

Příspěvek od michan »

Bitvy na severu – IV. Část Demjansk 1.

V této IV. Části – Demjansk 1 se seznámíme s tím jak vznikl kotel, nebo noha houby ( nebo nenafouknutý balonek ) a o bojích zde do 31. ledna 1943 jakož i s rozkazem Hitlera na vyklizení tohoto kotle.
Ve IV. Části – Demjansk 2, budeme pokračovat v bojích a vyklizení kotle do 28. února 1943 a stabilizaci fronty.

Zhruba 250 km jižně od Leningradu, mezi Ilmeňským a Seligerským jezerem, ležel prostor fronty německé armády, který se všeobecně nazýval Demjanský kotel, nebo houba ( noha houby ). Jedná se o bojový prostor 2. armádního sboru a sedí v něm 100000 mužů. Jak vznikl?
V průběhu německých útočných operací v roce 1941 se 2. armádní sbor dostal až na Valdejské výšiny a přerušil železniční spojení Moskva – Leningrad. 2. armádní sbor zde při ofenzivě Rusů uvázl v zimě 1941 – 1942, když bránil vpřed vysunutou baštu.
Ta byla důležitá pokud by mělo znovu dojít k ofenzívě proti Moskvě, tvořil by demjanský „balkon“ ideální výchozí základnu a k novým ofenzívám. Sověti to věděli a proti vojskům v zimě 1941/42 spustili ofenzívu, která vedla k odražení německých vojsk z prostoru mezi Ilmeňským a Seligerským jezerem. Při této ofenzívě se jim do 8. února 1942 podařilo 2. armádní sbor obklíčit v prostoru Demjanska. Od 8. února, do konce dubna 1942 byla vojska 2. armádního sboru zásobována ze vzduchu. Během 14500 vzletů vytvořily dopravní letouny Luftwaffe s letouny Ju 52 první úspěšný letecký most v historii. 21. dubna 1942 byl kotel německými vyprošťovacími jednotkami ze západu a jednotkami z kotle proražen na řece Lovať. Když byly postaveny mosty přes řeku Lovať, vznikl koridor, který znovu spojil hlavní německou frontu 16. armády mezi městy Staraja Russa a Chlom, s divizemi kolem Demjanska. Koridor byl místy 10 km široký. Je samozřejmé, že koridor byl úzký, ale stále přerušoval Sovětům zemní cestu ( most ), mezi Ilmeňským a Saligerským jezerem a zároveň na sebe vázal 5 sovětských armád.

Obrázek


U Stalingradu se Sovětům podařila ofenzíva a zde u Demjanska se nabízela možnost útoku k Leningradu z jihu, bylo jenom třeba se tohoto koridoru zbavit. Sověti připravili proti Demjansku ofenzivu. Ve směru od Ilmeňského jezera, tedy ze severu na koridor zaútočí sovětská II. úderná armáda a 27. armáda. Ve směru od Seligerského jezera z jihu zaútočí I. úderná armáda. Severní skupina měla třináct střeleckých divizí, devět střeleckých brigád a tankové svazky se 400 tanky. Proti nim stály 3 německé divize. Jižní skupina měla sedm střeleckých divizí, čtyři střelecké brigády a tankové jednotky se 150 tanky. Proti nim stála jediná německá divize 126. pd. Útok začal 28. listopadu 1942 mohutnou dělostřeleckou přípravou a pokračoval neustálými útoky sovětských letadel. Sověti zde ovládali vzdušný prostor, na tomto úseku fronty, Němci neměli žádnou leteckou podporu. Nebyli zde žádné tankové jednotky až na pár tankových rot, které zůstaly od převelené 8. tankové divize a pár rot samohybných děl od 203. tp. Manévrovým bojem tankových rot se dařilo němcům zadržovat nápory ruských tanků jak ze severu tak z jihu. Jak bylo možné zastavit tuto přesilu, která byla 1 : 8. Koridor byl úzký, německá obranná postavení byla za dlouhou „dobu existence pevnosti“ velmi dobře vybudována. Součinnost flaku protitankových jednotek, dělostřelectva a doprovodného dělostřelectva a pěšími silami byla výtečná. Zvláště doprovodné dělostřelectvo se zde vyznamenalo, třikrát bylo vyzdvihnuto ve zprávách německého rozhlasu o Demjansku. Poddůstojník Horst Neuman, první poddůstojník SHD zde obdržel „Rytířský kříž“. Později za opakovanou statečnost před nepřítelem byl povýšen na důstojníka.

Obrázek


Dva týdny se sovětská vojska na severní frontě pokoušela o průlom. Potom jejich síla ochabla. Více než 200 zničených tanků stálo před severní frontou.
2. ledna 1943 ještě I. úderná armáda zkusila na jižní frontě jeden mohutný útok, sověti útok posouvali východním směrem a hledali slabá místa, ale nenašli. Potom to vzdali.
Tři sovětské armády za 46 dní bojů, od 28. listopadu 1942 do 12. ledna 1943 měly 10000 mrtvých a ztratily 423 tanků. Německá vojska za 57 dní od 28. listopadu 1942 do 23. ledna 1943, 17767 mrtvých, zraněných a nezvěstných. Obrovská oběť za postavení na Valdejských výšinách.
Bylo jasné, že sověti zaútočí znovu a vypadalo to na menší Stalingrad. A právě pod dojmem Stalingradu nakonec Hitler požádal 30. ledna 1943, aby dostal hlášení o zásobách v prostoru Demjansk, a i když své okolí mátl tím, že se chystá posílit Leningrad, bylo jasné oč jde. 1. února 1943 dal přes náčelníka štábu pozemního vojska generálplukovníka Zietzlera pokyn 16. armádě, aby začala s vyklízením prostoru
Byly vytvořené vyklizovací a pracovní oddíly, zahájena výstavba cest, která měla umožnit ústup mnoha kolon současně. Ještě bez rozkazu začal být stahován přebytečný materiál.
O tom jak vyklizení a boje pokračovaly ve stati IV. Část Demjansk 2.

Obrázek Obrázek
Demjansk
Naposledy upravil(a) michan dne 13/5/2007, 11:50, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6893
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IV. část Demjansk 2

V předchozí IV. Části Demjansk 1 jsme říkali o pokynu, který 16. armáda dostala a jaké přípravy prováděla. Bez rozkazu jen na pokyn začal 2. sbor všechno to co bezprostředně nepotřeboval, stěhovat do skladů k 16. armádě z Demjanského kotle. Uprostřed února, tedy v době kdy by mělo vyklízení začít (bylo naplánováno na 70 dní ), bylo odvezeno 8000 tun techniky, 5000 vozidel tažených koňmi a 1500 motorových vozidel.

Obrázek


Sbor sdělil, že nikoliv 70 dní, ale 40 dní mu bude stačit na vyklizení Demjanského kotle. Ale nebylo to poslední slovo. Němci věděli, že Rusové pronikají do jejich pozic ( i naverbovaní bývalí němečtí vojáci z řad zajatců) a zpravodajsky zjišťují ústup, nebo posilování jednotek. Spustili proto zastírací manévry. Byla budována klamná postavení. U všech divizí v kapse se objevili cizí radisté, kteří vysílali zprávy o posilování pozic. Rusové se zmást nenechali a proti všem okolo stojícím spustili ofenzívy. 12. února 1943 proti jižní frontě u Leningradu u Ladožského jezera, u Rževského oblouku již ofenzíva probíhala. Vojska v Demjanské kapse nomohla od nikoho ze sousedů počítat s pomocí.
15. února 1943 začala znovu ofenzivu proti Demjanské kapse. Proti severní frontě šest střeleckých divizí a tři tankové pluky, proti třem německým divizím. Na jižní frontě šest střeleckých divizí a tři střelecké brigády, poměr 1:6. Podporovalo je 50 tanků T34. Sovětské jednotky se sice vlomily do německé obrany, ale prolomit se jí nepodařilo nikde. Horší bylo, že hrozilo napadení ze všech stran, celkově proti Demjanské kapse stálo pět armád. Vzhledem k hrozivé situaci, konečně hlavní stan německé armády vydal heslo „Ziethen“ to byl krycí název pro vyklizení Demjanského kotle.
Bylo 17. února 1943. Začala nejodvážnější a nejnebezpečnější ústupová operace v dějinách válek. Hlavnímu stanu bylo ohlášeno, že bude probíhat 20 dní ( místo plánovaných 70 dní). Stahování bylo prováděno po etapách, byly vytvořeny zadní voje, které bojovaly s dotírajícími sověty. Každá ze stahujících divizí zároveň nechávala tu rotu, tu prapor k obraně křídel, kde probíhala ofenziva. 20. února 1943 byla přesně podle plánu obsazena třetí záchytná linie. Při vyklízení byly otevřeny sklady, dělostřelectvo mělo konečně dost munice a tak se proti sovětům střílelo neustále. Zajímavostí zde bylo toto. Většinou jsou známé případy, kdy sověti narazili na sklad alkoholu a tak se opili, že se stávali potom nepotřební k boji. V literatuře jsem narazil na příklad německých vojáků v Demjansku, ten ale probíhal jinak. Na okraji Demjanska se jedna kolona německých vojáků dostala ke skladu potravin.Intendant velkoryse vydával zásoby potravin a byly zde i sudy francouzského koňaku. Muži naplnili poháry i polní lahve včetně sebe. Noční chlad je svedl k tomu, že se moc nešetřili. Pak přišla zpupnost. Napřed zapálili malý domek na předměstí. Nebyl nikdo, kdo by hasil. Všude vypukl požár. Demjansk vyhořel do základů. Ženistům se podařilo zachránit jen nemocnici s těžce zraněnými sovětskými vojáky a lékaři, které zde zanechali.
Průjezd městem byl ztížený, muselo se okolo. Pátá a šestá linie byla však obsazena podle plánů.
27. února 1943 byl bojový prostor Demjanského kotle, přes neustálé útoky sovětů vyklizen. Jen deset dní trvalo to co mělo trvat dvacet dní a původně bylo naplánováno na 70 dní. Fantastický výkon. Němci vyhodili do povětří tuny munice, nenechali na místě jedinou použitelnou těžkou zbraň. Zachránilo se 100000 mužů se všemi zbraněmi. 12 divizí bylo konečně jako úctyhodná záloha k dispozici skupině armád Sever. S těmito zálohami mohl generál polní maršál Busch úspěšně dorazit další útoky přes řeku Lovať. Jen z okolí města Staraja Russa si sověti odnesli v následujících týdnech porážky v pěti velkých bitvách.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Stalingradu po Kursk“