Alchymista píše:Je ešte možnosť, že strela bola "tanková" kalibru 75mm, ale priebojná, protipancierová.
Taká strela má značnú kinetickú energiu a priebojnosť - tomu by zodpovedalo poškodenie/roztrieštenie stĺpu vľavo od orloja, ale obsahuje len veľmi malú trhavú náplň, pár desiatok gramov (pri výbuchu v uzatvorenom priestore tanku to spravidla stačí). Navyše vždy obsahuje stopovku, ktorá má v prípade dopadu do horľavého materiálu značné zápalné účinky - je vo v podstate svetlica o hmotnosti okolo 20 gramov.
Z taktického hľadiska je strelba priebojnou strelou "cez" slabší kamenný pilier/stĺp/stenu dokonca účinnejšia, než streľba výbušnou trieštivou strelou - priebojná strela vytvorí pri roztrieštení kameňa viac účinných črepín ako samotná trieštivá strela.
Posílám ještě detailní fotografie následků zásahu a pohled na celou zasaženou část orloje po opravě. Na fotografiích je vidět úhel, pod kterým bylo zasaženo koleno Lakomce. Pokud si vzpomínám na autentické záběry z tankových bitev II. sv. války, tak 75 nebo možná 88 mm flak dokáže vyhodit věž tanku do vzduchu. Tady mě ty škody nepřipadají tak veliké, průrazná střela velkého kalibru by možná urazila celý roh orloje. Pokud se snažíme pochopit myšlení střelce, který s největší pravěpdobností ani nevěděl, že to, na co míří, je orloj - viděl kulomet a něco tam nabil. Možná jednoduše vystřelil tím, čí měl nabito a mohl tam mít průbojnou protipancéřovou střelu, pokud v této řáži existovaly.
Spíš bych předpokládal ten Hakl s hlavní 20 nebo 37 mm. Na druhou stranu - velká trhavá nálož tam být nemohla. Výbuch rozhodně nešel dozadu, ani velká tlaková vlna, ta by asi smetla ty sochy vpravo od astrolábu - Smrtku a Turka. Plech astrolábu může být proražený úlomky kamene.
Ještě poznámku - viděl jsem zblízka Národní muzeum po srpnu 68, rohy pískovcoého ostění ne odštípané, ale jakoby provrtané, byly to střely z Kalašnikovů. Obojí, muzeum i orloj, je pískovec. Po čisté střele by byla asi napřed díra a pak teprve odpadnuté kusy.
upravil Skelet