Ještě téhož dne odpoledne, tedy několik hodin po bitvě dostal nový velitel německé skupiny fregatní kapitán Erich Bey ze štábu Kriegsmarine rozkaz stáhnout se s plavbyschopnými jednotkami do bezpečí. Večer se tedy dvě lodě (další je měly následovat podle toho kdy budou schopné plavby na rozbouřeném moři) pokusily vyplout, u vstupu do Ofotfjordu však Bey spatřil britský lehký křižník Penelope a dva torpédoborce. Přestože by se Němcům pravděpodobně podařilo proniknout v těsné blízkosti pobřeží, raději se vrátili do Narviku. Dalšího dne potom hlásil Bey vrchnímu velitelství, že únik úžinou kolem Lofot je nemožný. Tento jeho nedostatek odvahy odsoudil zbylé lodě k zániku.
V noci z 11. na 12.4 došlo v Narviku k nehodě. Při manévrování najely dva ze tří zatím nepoškozených torpédoborců na břeh. Wolfgang Zenker si poškodil šrouby a jeho maximální rychlost klesla na 20 uzlů (asi 36 km/h), Erich Koellner utrpěl takové škody že byl prakticky plavby neschopný (rychlost kolem 3-4 uzlů).
V 10.00 13.4. obdržel Bey depeši z vrchního velitelství. Německá dešifrovací služba xB-dienst v ní upozorňovala, že na úrovni Narviku se na moři soustřeďuje silná britská skupina a že téhož dne odpoledne má dojít k útoku na jeho lodě. Dokonce byla poměrně přesně určena síla která jej má napadnout.
Mezitím se k Lofotám přesunul admirál Forbes s hlavními silami britské Home Fleet. Zde se k němu připojily bitevní křižníky Renown a Repulse s doprovodnými plavidly. 12.4. večer odstartovaly z letadlové lodě Furious dvě útočné vlny s úkolem napadnout Němce v Narviku. První skupina však nic nezasáhla a druhá se dokonce musela kvůli počasí vrátit.
Na další den byl potom naplánován hladinový útok. Měla ho provést bitevní loď Warspite pod velením kontraadmirála Whitwortha doprovázená 9 torpédoborci. Vyčleněné síly měly takovou převahu, že nikdo neočekával sebemenší problémy. Tato skupina pronikla pronikla krátce po poledni ústím Ofotfjordu a zamířila k Narviku.
HMS WarspiteBey, po obdržení dopolední depeše rozhodl, že použije taktiku která se osvědčila před třemi dny. Chtěl své lodě rozptýlit do bočních zálivů fjordu v naději že se mu podaří Brity opět obklíčit. Nedohlédl však na to aby byly jeho rozkazy důsledně a včas splněny. První kontakt s Brity tak navazují německé lodě kolem 13.00. Těžce poškozený Erich Koellner se v doprovodu Hermanna Künna plouží na určenou pozici poblíž vstupu do fjordu a během cesty naráží na 9 britských torpédoborců připravených k boji. Künne se okamžitě dává na ústup, zatímco Koellner obrací ke břehu kde se chce ukrýt. Nic mu to však není platné, za chvíli ho dohání Bedouin a Eskimo a zásah torpédem trhá německé lodi trup. Pak se zapojí hlavní 15'' děla bitevní lodě a po pár minutách se to co zbylo z Koellnera převrací a mizí pod hladinou. Mezitím hydroplán Warspite oblevil v hloubi Herjangenfjordu (jedno z bočních ramen Ofotfjordu) ponorku U 64. Okamžitě ji napadl a po přímém zásahu 150 kg pumou se plavidlo potápí.
Zatím se na německých lodích podařilo dosáhnout dostatečného tlaku páry a Hans Lüdemann, Bernd von Arnim a Wolfgang Zenker opouštějí Narvik. Na konec jejich linie se řadí i ustoupivší Hermann Künne a společně vyrážejí vstříc Britům. V nastalé divoké přestřelce však bez výsledku spotřebují zbytek své munice. Künne vážně poškozený několika granáty se stahuje do Herjangenfjordu kam ho pronásleduje Eskimo.
HMS Eskimo Jediné torpédo končí bojovou kariéru německého plavidla. Zbylé tři lodě ustupují směrem k Rombakenfjordu (další z dlouhýdh ramen Ofotfjordu, dosahující téměř až hranicím Švédska). K nim se chce připojit i Erich Giese. Po opuštění přístavu se však ocitá přímo proti rozvinuté formaci šesti britských lodí a po pár minutách se potápí (přežilo 11 námořníků). Mezitím se do boje zapojuje nehybný Dieter von Roeder a daří se mu vážně poškodit Cossack. Další britský torpédoborec Foxhound se k německé lodi přibližuje s úmyslem dobýt ho ztečí. Hlídky však zjišťují, že Němci své plavidlo rychle opouštějí a tak se kapitán Foxhoundu rozhodne chvíli počkat. Za okamžik trhají von Roedera dvě mohutné exploze a nad hladinou zůstávají jen pokroucené kusy oceli.
Hans Lüdemann, Bernd von Arnim a Wolfgang Zenker mezitím ustupují do Rombakenfjordu. Kryje je jediná německá loď která má ještě munici pro svá hlavní děla, Georg Thiele. Za touto skupinou se opatrně pouští britská plavidla. Záliv je velmi úzký a tak musí plout v linii za sebou. Lüdeman nabíjí svá poslední torpéda a připojuje se k Thielemu jež číhá za výběžkem pobřeží na Brity. Jedno ze sedmi torpéd trhá příď Eskima a loď najíždí na mělčinu (později je odvlečena do Anglie k celkové opravě), zbylá minou a explodují na pobřežních útesech. Další dvě lodě v řadě Forester a Hero přesnou palbou zapalují Thieleho a ten najíždí na skálu a potápí se. Hans Lüdeman, nyní už bezbranný, odplouvá do nejvýchodnějšího výběžku zátoky a potápí se vedle zbylých dvou lodí.
Vrak torpédoborce Georg Thielle v RombakenfjorduNěmecké námořnictvo ztratilo u Narviku kromě U 64 všech 10 torpédoborců a přes 300 členů jejich posádek. Zbylých asi 2100 se podařilo zachránit a po vyzbrojení vytvořili v rámci Dietlových jednotek samostatný námořnický pluk a tři samostatné prapory. Z potopených lodí byla rovněž demontována protiletadlová děla a kulomety pro něž zbyla munice.
Oproti tomu Britové měli vážně poškozené Eskimo a Cossack a lehce poškozené další plavidlo. Tohoto úspěchu však nedokázali využít k vysazení svých jednotek v Narviku. Pokud by se Britové okamžitě vylodili byl by Dietel zničen nebo zahnán až za švédské hranice. Neměl žádnou těžší výzbroj, jen několik lehkých horských děl a minometů. Royal Navy se totiž kromě minule zmíněné nákladní lodě podařilo zničit další čtyři vezoucí do Narviku polní a protiletadlová děla se spoustou munice a zásob. Namísto toho se armádní a námořní štáby dohadovaly co by se mělo vlastně udělat.
Použitá literatura:
J. Mabire - Sága o Narviku
I. Hrbek+J. Hrbek - Salvy nad vlnami
....
Co jsem provedl :? 
ked to tam ešte furt leží...
