Série Versuchsträger byla zajímavou koncepcí německých obrněných vozidel s dvojicí děl. Montáž hlavní nebyla do věže, nýbrž do čela korby. Kanony ovšem nebyly zcela pevné, nýbrž uložené pohyblivě ve svislé rovině, takže náměr bylo možné měnit normálně pomocí náklonu lafety. Možná mnohé z vás napadne jaká je výhoda tohoto uspořádání? Můžeme jmenovat vysokou kadenci palby, větší šanci zásahu nepřítele. Palebná síla je dvojnásobná oproti vozidlu s jednou hlavní. To umožňuje vozidlu rychleji měnit své palebné postavení, kvůli možnému odhalení (taktika udeř a uteč).
V letech 1972 a 1973 vznikly dva takové tanky, které nesly název VT 1-1 a VT 1-2. Využívaly zkrácený podvozek MBT-70 s pouze pěti páry kol a na každé straně čela korby měly jeden kanon. V případě VT 1-1 to byly zbraně ráže 105 mm, zatímco VT 1-2 byl vybaven děly ráže 120 mm, z nichž jedno mělo automatické nabíjení. Pro pohon byly vybrány motory s výkonem 1472, resp. 1620 kW, což při hmotnosti 38, resp. 43,5 tun dávalo oběma typům výbornou pohyblivost.
Dalším zkušebním vozidlem tohoto druhu byl VT 2. Podvozek a korba vycházely z některých prvků tanků Leopard 1 a Leopard 2, ale hlavní důraz se kladl na malou výšku. Takto vzniklo extrémně ploché a nízké vozidlo, které mělo v čele korby instalované dva 120mm kanony se samočinným nabíjením. Na silnici mělo dosahovat rychlosti až 100 km/h.
A konečně je znám též robustní zkušební tank Gefechsfeld-Versuchsträger GVT 04. Byl zhotoven v roce 1975 a měl dvě 105mm děla opět v přídi korby.
Zdroje: Lukáš Visingr, Zapomenuté šelmy
http://www.waffenhq.de/panzer/vt12.html
http://www.panzerbaer.de/types/bw_kpz_3_gvt-a.htm
http://www.panzerbaer.de/types/bw_kpz_3_gvt-b.htm
http://www.primeportal.net/tanks/marco_folin/gvt_04/
Samohybné dvouhlavňové dělo
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2009
)
