Před vypuknutím 2.sv.v. neměla RKKA zavedenu ve výzbroji pěchoty lehkou protitankovou zbraň podobné kategorie jako byla např. nemecká PzB 39 (25 000 ks ve výzbroji wehrmachtu).
Od zavedení tanku do výzbroje vojsk nebyl v RKKA zájem o zavedení PT zbraně této kategorie a PT obrana spočívala na PTK ráže 37-45 mm.Takže vlastní pěchotní (střelecké) jednotky byly odkázány na PT zbraně jednotlivce - ruční granáty, zápalné lahve a puškové granáty VKG 40,VPGS 41(Serdjukov) včetně PT střeliva do pěchotních zbraní .
Probíhaly pouze vývojové práce na základě zadání z 13.3.1936 (zbraň ráže 20 – 25 mm, hmotnost do 35 kg).
V srpnu 1938 na Sjurovském polygonu proběhly zkoušky 8 prototypů PT zbraní:
20mm PTP INZ – 3 (samonabíjecí hmotnost 41,3-83,3kg)
12,7mm PTP kopie Mauser 1918 TG
12,7mm PTP Vladimirova
12,7mm PTP CKB – 2
14,5mm PTP Vladimirova a NIPSVO
25mm PTP MC / 43-K Cyralnikov a Michno/
37mm Bezzákluzový kanon DP
Jedním z důvodů nezavedení zbraně této kategorie byla síla pancíře tanků do 20mm a možnost jejich průstřelu stávajícími střelnými zbraněmi zavedených pěchotních ráží 7,62-12,7 mm.
Druhý důvod pro nezavedení speciální PT pěchotní zbraně bylo předpokládané zavedení tanků s pancířem 60 mm a více, na základě poznatků z vývoje konstrukce vlastních tanků. A předpoklad, že německé tanky budou konstruovány se sílou pancíře obdobnou. Problém účinnosti PTP spočíval ve výkonech střeliva, kdy náboj ráže 12,7x108 nebyl dostatečně výkonný a jednou z možností bylo zvětšení ráže na 20-23mm, ovšem s důsledkem nepřijatelného nárůstu hmotnosti vlastní zbraně. Takže byla zvolena „střední“ cesta, a sice v ráži 14,5mm (14,5x114) , včetně vývoje střely s wolframovým jádrem a zvýšení ústové rychlosti střely tak, aby se dodržel hmotnostní limit zbraně při současném zvýšení jejího výkonu.
RKKA byla v obtížné situaci, oba hlavní potenciální protivníci (Japonsko a Německo) byly vybaveny v roce 1941 zbraněmi odlišných kategorií. Japonská výzbroj armády obsahovala lehké tanky a tanketky, na straně německa se objevily Pz III a PZ IV sice s počáteční silou pancíře 14,5mm , ale s dostatečnou konstrukční zálohou pro jeho významné zvýšení . Což si sov. konstruktéři potvrdili při nákupu německé techniky v r. 1939 . Možné zbraně vyhovovaly do síly pancíře 23mm a nad tuto sílu opět nastupovaly PT kanony. Což podporovala část velení RA , která poukazovala na malé škody , které střela 14,5mm způsobí v cíli se srovnáním s účinkem granátu ráže 37-45mm z PTK.
Teprve v r. 1939 byla přijata PTR Rukovišnikova - 14,5 mm vz. 1939 kdy bylo vyrobeno 5 ks těchto zbraní. Výroba byla plánovaná v r. 1939 - 50 ks a 1940 15000 ks. Současně byla zavedena do výroby i munice ráže 14,5x114.
Tato protitanková puška PTR vz. 39 dávala uspokojivý výkon proti pancíři do síly 23mm na vzdálenost do 300m. Ovšem pancíř o síle 30mm byl již proti této zbrani dostatečně odolný z jakékoliv vzdálenosti. Dalším problémem bylo, že výrobní závod byl převeden na výrobu samopalů Děgtareva jako přednostního výrobního úkolu. Tím byl osud PTR vz. 39 zpečetěný a vyrobených 5ks bylo v r. 1940 staženo z výzbroje RKKA po provedených vojskových zkouškách, kdy zbran spolehlivostí nevyhověla v polních podmínkách.
Touto rezignací na zavedení zbraní této kategorie velení RKKA promeškalo možnost nasytit první linii možného střetu levnou a lehce maskovatelnou PT zbraní. Naprosto opomnělo nutnost ničit slaběji pancéřované a“ měkké“ technické prostředky protivníka na bojišti a soustředilo svoji pozornost na čelní boj pouze s tanky, kde z tehdejšího hlediska vyhovovaly PT kanony. Vlastní průběh bojů ovšem ukázal, že PTK jsou díky svým rozměrům po demaskování lehce zasažitelné dělostřeleckou a minometnou palbou, včetně problému pohybu po bojišti díky své váze . A po eliminaci PTK měly lehké pancéřované síly wehrmachtu volnost pohybu po bojišti a mohly plnit své ůkoly bez omezení.
V čevnu 1941 se ukázalo, že předpoklady o síle pancíře útočníka byly přehnané a boj prokázal užitečnost PTP na bojišti. Nemeckou tankovou výzbroj tvořily tanky Pz-I, PZ-II, Pz-III, PzIV a kořistní československé tanky. Kdy předválečné představy o síle nepřátelských tanků byly reálné pouze z části ( tanky měly zesílené pancéřování pouze z čela , boky zůstaly zranitelné i střelami ráže 14,5mm.
Najednou vše bylo jinak a začalo hledání vhodného typu k vyzbrojení pěchoty. Děgtarev a Simovov uspěli se svými zbraněmi, když tyto prokázaly výkon a spolehlivost na rozdíl od zamítnuté vylepšené PTP vz. 39 Rukovišnikova.
Během 22 dnů PTRD byla přepracovaná z opakovací na jednorannou, včetně zjednodušení a zlevnění konstrukce. V původní podobě byla konstruována jako opakovací s pětiraným zásobníkem nad závěrem /obdoba „Boys“ ATR/.
PTRS byla konstruovaná jako samonabíjecí s pětiranným dvouřadým zásobníkem. Mimo výrazně lepších výkonů proti PTR vz. 39 (Rukavišnikov) vyžadovala výroba pouze 145 normohodin proti 173 NH při výrobě vz. 39.
Obě zbraně, PTRD i PTRS byly přijaty do výzbroje 29.8.1941 a zahájena výroba v Kovrově záv. č.2. v říjnu 41.
Současně byla zahájena výroba kopie německé Pz B 39 v Tule záv. 66, kdy plán výroby činil 5000ks.
Do evakuace závodu č. 66 v říjnu 41 bylo vyrobeno a předáno RKKA 1000 (nebo 426) ks těchto zbraní ( pro Tulský dělnický pluk) a byli využity při obraně Tuly. Počty vyrobených zbraní podle zdrojů se liší. Průbojnost na 300 m dosahovala 23 mm.
Další nouzovou konstrukcí byla PTP Šolochova, tato byla konstruována pro náboj 12,7x108.
Byla vyráběna v dílnách Moskevské university a dalších dílnách v Moskvě v r. 1941. Tato zbran byla vyřazena z výzbroje RA počátkem roku 1942. Konstrukčně to byl přepracovaný Mauser 1918 TG na ráži 12,7mm a doplněný o dvojnožku a ústovou brzdu.
Ústová rychlost 870-850 m/s, hmotnost 16 kg, penetrace 400m - 15mm (shodná s kul. DŠK)
Výroba PTRD v r.1941 dala 17688 ks zbraní a první zbrane byly odeslány k 16. A (Rokosovský) v listopadu 1941 (300ks). V roce 1942 bylo vyrobeno už 184 000 ks zbraní. Výroba byla ukončena v r. 1943 a celkový počet vyrobených činí 281 111 ks PTRD.
Zahájení výroby PTRS mělo zpoždění proti svému „konkurentovi“, kdy v r.1941 bylo vyrobeno 77ks zbraní, toto bylo dáno složitější konstrukcí samonabíjecí pušky. V roce 1942 výroba dala 63 308 ks a byla ukončena v r. 1945 kdy celkový výroba činila 190 615 ks.
Na výrobě obou zbraní se podílely výrobní závody Kovrov č.2, Iževsk č. 622, Sarov č.614, Zlatoust č.385.
Životnost hlavní obou zbraní bylo stanoveno v rozpětí 140-200 výstřelů.
První zařazení do výzbroje RKKA bylo realizováno nařízením z 6.12.1941, kdy do sestavy střeleckých pluků byla zařazena rota PTP s 9 kusy zbraní.
Další nárůst počtu PTP následoval po 18.3.1942, kdy do sestavy střeleckých pluků bylo zařazeno 75 PTP (27 kusů na úrovni pluku + 3x 16 zbraní na úrovni praporů). PTP byly spojovány do jednotek společně s výzbrojí velkorážných kulometů DŠK.
Počty PTP se v sestavě divize postupne zvyšoval až na 230 kusů. Současně byly těmito zbraněmi vybavovány další jednotky RKKA (protitankové, dělostřelecké, mechanizovaně, tankové, v r. 1942 i na úkor vybavení jednotek PTK 45mm , kterých byl v té době nedostatek).
Po r. 1943 se počet PTP ve střeleckých jednotkách snižoval, jak byly tyto posilovány podpůrnými jednotkami.
Hlavní druhy střeliva pro PTP v letech 1941-1945
B-32 – průbojne-zápalná, ocelové jádro
BZT (BZT-44) - průbojne-zápalná se stopovkou, ocelové jádro
BZT-M - průbojne-zápalná se stopovkou, ocelové jádro
BS-39 – průbojná, ocelové jádro
BS (BS-41, BS.41) – průbojne-zápalná, kovokeramické jádro (karbid wolframu) (zavedení 1942, výroba říjen 1941 ?)
BST - průbojne-zápalná se stopovkou
MD – zápalná
MDZ – zápalná-trhavá (primárně určená jako protiletadlová)
BZCh – průbojná, kovokeramické jádro (karbid wolframu) a s chemickou náplní ChFA (chloracetofenon), konstrukčně shodná s BS-41(konstruovaná podle německého náboje pro PzB 39)
Průbojnost na 100 / 300 / 500 m
BS-41 55 mm / 40 mm / ? mm
B-32 40 mm / 35 mm / 25 mm
Rozptyl střel PTRD (se střelou B-32) na vzdálenost - vertikálně / horizontálně:
100m - 21/18 cm
200m – 42/36 cm
300m – 63/55 cm
400m – 84/73 cm
500m – 105/92 cm
TTD protitankové pušky vzor 1941 systému Děgťareva (PTRD-41)
Hmotnosť (kg): 17,3
Délka zbraně (mm): 2000
Délka hlavně (mm): 1350 (s nábojovou komorou)
Rychlost paľby: 8-10 rán za minutu
Počáteční rychlost (m/s): 1020m
Záměrná dáľka (m): 1000
Efektivní dáľka palby (m): 800
Mířidla - otevřená, s dvojím nastavením do 400m a od 400 do 1000m
TTD protitankové pušky vzor 1941 systému Simonova (PTRS-41, 56-В-562, ve wermachtu pak Panzerbüchse 784 (R), PzB 784 (R))
Hmotnosť (kg): 20,93
Hmotnosť (kg): 22 (s náboji)
Délka zbraně (mm): 2108
Délka hlavně (mm): 1219 (drážkovaná časť)
Rychlost palby: 15 ran za minutu (pohon automatiky odběrem plynů z hlavně, pevný zásobník na 5 nábojů)
Počáteční rychlost (m/s): 1020
Záměrná dálka (m): 1500
Efektivní dáľka palby (m): 800
Mířidla: sektorová, od 100 do 1500m
Pro transport rozebiratená na dvě části
Vývoj PTP se v SSSR nezastavil a pokračoval dalšími konstrukcemi , kdy ovšem v zadání na účinnost zbraně byla požadována penetrace pancíře min. 55mm na vzdálenost 300m . Včetně zvýšení životnosti hlavně na 600 výstřelů . To už přesahovalo možnosti zavedeného náboje 14,5x114 a tak byl pokusně zkonstruován náboj 14,5x147( na základě náboje 23mm).
Pro tento náboj byla vytvořena PTP M.N. Bljumem s dosaženou ústovou rychlostí střely 1500m/s , která požadovanou penetraci splnovala včetně hmotnostního limitu zbraně . Ale tato už nebyla zavedena do výzbroje vzhledem k nástupu nových typů obrněmé techniky s pancéřováním nad 80mm .
Zdroje:
ru.wikipedia.org
topwar.ru
waronline.org
bdsa.ru
Weaponland.ru
moscowbattle.narod.ru
arms.ru
. Jednu expanzku jsem viděl za 1 400,- éček na Slovači. Ostrá by měla být nepoměrně levnější. Palbě zdar.
