10-Shi
Koncem roku 1934 sestavil technický odbor velitelství císařského námořního letectva specifikace v nichž byly technické požadavky na dosud neobsazenou kategorii letadel. Specifikace označené jako 10-Shi byly předány továrnám Aichi, Kawanishi a Mitsubishi na konci roku 1935. V těchto specifikacích bylo požadováno téměř vše, co se letounu týkalo. Nový letoun měl být plovákový, s jedním hlavním plovákem a dvěma pomocnými, dvoumístný, vyzbrojený dvěma pevnými kulomety a jedním pohyblivým pro obranu. Pohon byl také dán a měl to být hvězdicový devítiválec Nakajima Hikari 1 se startovacím výkonem 820 koní. Námořnictvo používalo na katapultech svých válečných lodí průzkumná letadla kategorie E, nová kategorie měla představovat menší, ale obratnější letoun, který měl mimo jiné sloužit pro řízení dělostřelecké palby válečných lodí.
Ka-17 a F1M1
První prototyp továrně označený jako Ka-17 byl zalétán v červnu 1936, jednalo se aerodynamicky čistý dvouplošník křídla byla štíhlá eliptická, stejně jako ocasní plochy. Vzpěry mezi křídly byly zredukovány na nezbytné minimum, na každé polovině byla jedna jediná, aerodynamicky tvarovaná.
V soutěži se nový prototyp utkal pouze s konkurentem od fy Aichi, označeným AB-13, nebo námořním označením F1A1, protože fa Kawanishi ze soutěže odstoupila. Soutěž vyhrály prototypy Ka-17, námořnictvem označené jako F1M1. Nedá se ovšem říci, že by letouny Mitsubishi lehce vyhrály, právě naopak, námořnictvo je přijalo pod podmínkou, že budou dosti radikálně překonstruovány. Všechny čtyři prototypy trpěly za letu poměrně značnou nestabilitou, kterou se nedařilo odstranit. Nautické vlastnosti nebyly o mnoho lepší, možná je působil plovák, který konstruktér Joji Hatori použil z průzkumného E8N1. Připomínky si vysloužilo eliptické křídlo, které bylo velmi náročné na výrobu.
F1M2 model 11
Rekonstrukce dala téměř zcela nový letoun, nová křídla byla lichoběžníková s mírným vzepětím, plovák byl zcela nový, větší a s mnohem lepšími nautickými vlastnostmi. Nejmarkantněji se rekonstrukce projevila na SOP. Plocha kýlovky byla nyní zvětšena o 85%, a plocha kormidla byla větší o 32%. Motor byl také zcela nový dvojhvězdicový čtrnáctiválec Mitsubishi Zuisei 13 se startovním výkonem 875 koní. Nový motor měl menší průměr a tak mohl být lépe kapotován. Tento nový stroj byl zkoušen od srpna roku 1938. Jeho letové vlastnosti byly velmi dobré a tak zkouškami prošel takřka bez problémů. Do sériové výroby a zařazení do výzbroje se dostal až v roce 1940. Zařazen byl jako námořní plovákový pozorovací letoun typ 0 nebo krátce F1M2 model 11. Zde, ač byl radikálně přestavěn trup a namontován jiný motor, označujeme model 11, protože teprve v tomto provedení byl přijat do výzbroje.
Výzbroj zůstala stejná jako u prvních prototypů a skládala se ze dvou synchronizovaných kulometů nad motorem typu 97 ráže 7,7 mm. Pozorovatel měl možnost v případě nutnosti vysunout ze štěrbiny kulomet typu 92 ráže 7,7 mm (obdoba britského Lewisu), který měl bubnové zásobníky. Pod centroplán bylo možno zavěsit dvě šedesátikilové pumy.
Používán byl jako pozorovací a pro řízení dělostřelecké palby, jako lehký bitevník, k protiponorkovému a protilodnímu hlídkování a je známo, že byl v počáteční fázi války používán i jako stíhací letoun a na ostrově Attu byla stíhací skupina vybavená těmito letadly.
Zerokan byl poměrně rozšířen a používán na nosičích hydroplánů Kimikawa Maru, Kiyokawa Maru, Kunikawa Maru, Sagara Maru, Sanuki Maru a Sanyo Maru, na bitevních lodích Kongo, Kirishima, Hiei, Fuso, Nagato, Mutsu, Yamato a Musaschi. Samozřejmě operovaly i s křižníků Aoba, Kinu, Atago, Haguro, Nachi, Takao, Ashigara, Maya a Myoko. Zařazeny byly do výzbroje např. u těchto Kokutai 21, 32, 453, 902, 938, 954, Amakusa, Fukuyama, Otsu a Tateyamaa.
Od spojenecké zpravodajské technické komise dostal přidělené kódové jméno Pete.
F1M2-K
Několik desítek letadel bylo dodáno v cvičném provedení s dvojitým řízením, byla to letadla z pozdější produkce, které vyráběl 21.námořní letecký Arzenál v Sasebu.
Celkově lze tento letoun kladně hodnotit a byl to jeden z mála dvouplošníků, které vydržely ve službě po celou dobu války. Své největší úspěchy slavil samozřejmě v prvé fázi války v Pacifiku, a bojoval nad Filipínami, Šalamounovými ostrovy, nad Novou Guineou i u Aljašky.
Celkem bylo vyrobeno 1118 letadel F1M
Z toho Mitsubishi Jukogyo Kabushiki Kaisha – Nagoya : 4 F1M1 a 524 F1M2
Dai-Nijuichi Kaigun Kokusho - Sasebo: 590 F1M2
Zdroje:
Monografie V.Němečka Mitsubishi F1M2
Rene J.Francillion: Japanese Aircraft of the Pacific War, Putnam rok 1979
TTD Kawasaki F1M2 model 11
Výrobce: uvedeno v textu
Výroba: uvedeno v textu
Vyrobeno kusů: uvedeno v textu
Osádka: 2
Motor: 1x Mitsubishi Zuisei 13 se startovacím výkonem 875 koní
Vzletová hmotnost: 2550 kg
Rozpětí: 11,00 m
Délka: 9,50 m
Výška: 4,00 m
Nosná plocha: 29,54 m2
Max. rychlost: 370 km/h ve výšce 3000 m
Dostup: 9440 m
Stoupavost: 3000m za 5 min; 5000 m za 9 min 35 s
Dolet: 440-740 km
Výzbroj : popsána v textu
Pumy: 2x 60 kg
Pete.
Kit Fujimi.
ne, delam si srandu, zatracuju ho jenom proto, ze bylo tak extremne zastaraly a ta zminka o Swordfischi nebyla samozrejme nahodna, to abych nurazel jenom japonciky... 
na nejaky experimentalni letadla nema cenu reagovat, protoze to mohlo dopadnout kladne i zapodne a ja nejaky prehnany domejsleni kvalit a vysledku nemam rad 8)
