Je fascinující, jak někdy může nedostatek informací, které přitom jsou volně přístupné, vést k tomu, že člověk napíše takovou blbost jako kolega Kruan.Kruan píše:Hezká agitka, taková akční. A navíc z hezké doby. Kdo držel bývalému podplukovníku Svobodovi /hodnost roku 1938/pero, kterým situaci 09/1938 jistě vlastnoručně popsal se už asi dohledat nepodaří. Co by na to řekli nebozí Rumuni nebo tzv. Jugoslávci raději nechci spekulovat, natož o zcela jisté podpoře demokratické veřejnosti na západě.kacermiroslav píše:"Rumunsko potvrzovalo věrnost spojeneckým závazkům závazkům, které pro ně ve vztahu k Československu vyplývaly z Malé dohody. V Jugoslávii se hlásily desetitisíce dobrovolníků, kteří chtěli bojovat za svobodu Československa.
...
To jsou fakta, která nelze přejít bez povšimnutí. Vyplývá z nich, že Československo nebylo a nemuselo být samo. Sovětský svaz myslel své spojenectví doopravdy a byl připraven poskytnout nám pomoc. To byla naděje, kterou bylo možné přeměnit ve skutečnost, kdyby českoslovenští politikové vyvinuli dostatečnou iniciativu..."
Zdroj: Ludvík Svoboda, Cestami života, I.díl str. 158-159 - Naše vojsko, Praha 1971
P.S. neměla být tvoje poslední věta také v uvozovkách jako citace z nějaké literatury vydávané krátce po 1969?
Kdyby se je trošku snažil, tak by lehce zjistil, že na našem území byly dokonce zřízeny tábory pro soustřeďování dobrovolníků z uvedených zemí, jejich velitelé, vyčleněny zbraně a materiál. Mezi těmito dobrovolníky bylo i nemálo vyšších důstojníků a dokonce generálů, kteří proto aby mohli být dobrovolníky na naší straně v naší válce museli opustit svoje vlastní armády a vlasti.
Kdyby se jen trošku zamyslel, uvědomil by si, že rok 1938 kdy Rumunsko splnilo svoje závazky z Malé dohody na 150 %, není rok 1941, kdy Rumunsko zaútočilo na SSSR a už vůbec to není rok 1944, kdy se připojilo ke spojencům.
Kdyby jen trošku pohledal, zjistil by, že při bojích o území obnovovaného československa bylo v boji o 17 rumunských divizí, letecký sbor, 2. tankový pluk a další útvary, dohromady 248 430 vojáků. Do konce války osvobodili rumunští vojáci 1722 československých obcí, z toho 31 měst, a zajali 16–20 tisíc Němců. Jejich ztráty se v literatuře uvádí mezi 55–67 tisíci padlých a raněných.
Trochu popela na hlavu a alespoň omluvu v duši rumunskému národu by neškodilo a než z někoho uděláš komunistického agitátora, šupky dupky do nihovny.