Jde o jeden z konstrukčně nejpozoruhodnějších letounů války, příďový podvozek, do kabiny se vstupuje dveřmi téměř jako do automobilu, motor uložen v těžišti letounu, na tehdejší dobu značně futuristický vzhled...
Kobra začala vznikat v roce 1935, kdy se konstruktéři vedeni snahou umístit těžký 37mm kanón do přední části letounu museli dopustit něčeho, co před nimi ještě nikdo u takovéhoto letadla neudělal- umístili motor za kabinu pilota a vrtuli pak poháněli pomocí dlouhé hřídele.
V roce 1937 poprvé vzlétl prototyp XP-39 a ihned upoutal svými výkony, mimořádně skvělou stoupavostí (do 6,1 km za 5 minut) a zde dosáhl maximální rychlosti 628 km/h. Nutno však poznamenat, že to byl letoun bez instalované výzbroje a pancéřování.
Slibně se vyvíjející letoun ovšem téměř zničil a na vždy poznamenal úřední šiml, kdy byl na příkaz do letounu montován motor Allison V-1710-39 a to bez kompresoru, kupříkladu ve výšce 4km už dával výkon pouze mírně přes 800kW (~1.050 koní). Nicméně armáda nepochopitelně trvala na verzi bez kompresoru.
Na sklonku roku 1940 poprvé vzlétl plně vybanený letoun P-39 a to již s pancéřováním i s výzbrojí čítající kanón M4 ráže 37mm se zásobou 15 nábojů a kulomety 2x 12,7mm se zásobou 200 nábojů na hlaveň a 2x 7,62 s 500 náboji na hlaveň. Váha však vzrostla již na 3.300kg, což bylo zhruba o 3/4 tuny více, než vážil prototyp, v důsledku toho se podařilo naměřit maximální rychlost již "pouze" 590km/h a také stoupavost se podstatně zhoršila.
Tyto letouny byly vedeny pod označením P-39C (dříve P-45), ovšem bylo jich dodáno jen kolem 80ti kusů a pak se přešlo na modernější verzi P-39D, která měla již samosvorné nádrže a dále se vylepšila výzbroj na 4x 7,62 (2.000 nábojů) a 2x 12,7mm (400 nábojů) v křídlech a 37mm M4, ovšem již se zásobou 30 nábojů. Dále mohla Kobra nosit na centrálním závěsu pod trupem přídavnou nádrž (500galonů), nebo 500lb bombu. Tímto opět narostla váha, takže stoupavost klesla již na 4.500m za 5 a 3/4 minuty. Navzdory těmto špatným výkonům byl o nový letoun zájem i ze zahraničí, konkrétně z Velké Británie a Francie. K dodávkám do Francie díky jejich válečným úspěchům nedošlo, VB však objednala 675 kusů.
Velení RAF se však nezamlouvala výzbroj, konkrétně 37mm kanón, proto se speciálně pro VB montoval 20mm kanón Hispano Mk.I namísto 37mm M4 a ráže kulometů se ujednotila na 6x 7.62 mm. Dále se použil mírně (opravdu mírně) výkonější motor Allison V-1710-E4 s výkonem 846 kW (1.150 koní). Tato letadla se pak označovala jako P-39 Mk.I.
Jednotlivě popisovat další verze Airober nemá smysl, protože operačně nasazeny nebyly, až na dva typy- N a Q. Verze N se lišila od D opět pouze mírně výkonějším motorem a dalším pancéřováním (glykolové a olejové nádrže), na druhou stranu zase vzrostla hmotnost, tentokráte již na 4 a 1/4 tuny, takže k podstatnému zvýšení výkonů nedošlo. Kontruktéři tedy usoudili, že je třeba Kobru odlehčit...
Verze P-39Q byla primárně určená pro vývoz do Sovětského svazu, Výzbroj se zredukovala na 1x37mm a 2x12,7mm, ovšem s možností podvěsit pod křídla pouzdra s 2x12,7mm. Na vezi Q se vyzkoušelo mnoho verzí odlehčovacích diet, proto nemá smysl je zde rozepisovat, že by to byl dlouhý příběh napoví to, že se jednalo o typy Q1-Q30, přičemž u každé verze se váha šetřila jiným způsobem.
Nejvíce se o odlehčení ovšem zasloužila sama služba u VVS, kde z Kober bylo vymontováno téměř vše, co nebylo životně důležité pro samotný let, sovětští piloti měli přecejenom trochu jiné požadavky na kvalitní stíhací letoun, než jejich západní kolegové. Nicméně Kobru si velmi oblíbili a stavili jí na roveň La-5FN...
Technická data pro P-39Q:
Rozpětí: 10,36 m, Délka: 9,19 m, Výška: 3,63 m, Nosná plocha: 19,79 m2, Hmotnost prázdného letounu: 2 540 kg, Vzletová hmotnost: 3 530 kg, Maximální rychlost: 612 km/h, Stoupavost: 20,3 m/s, Dostup: 10 650 m, Dolet: 2 360 km s příd. nádr.
Bojové použití:
Jako první z RAF je obdržela 601. peruť, podnikla několik akcí nad Francií, ale zhruba za měsíc bylo rozhodnuto o jejich stažení z bojové služby RAF, zejména kvůli nedostatečným výkonům ve výškách. Zhruba 200 strojů od Británie převzal SSSR a zbytek nedodaných používali Američané v Tichomoří pod názvem P-400, ovšem ani tam se příliš neosvědčily. V Tichomoří se nicméně poměrně úspěšně používaly ostatní verze, ovšem ne jako stíhačky, ale jako bitevní stroje, zejména proti japonským bárkám, ze kterých 37mm kanón dokázal dělat cucky velmi dobře.
V Rusku byla situace jiná, Kobra prodělala odtučňovací kůru, někdy až extrémní (komplet pancíře, ale třeba i kyslík, atd.), takže vznikl velmi lehký letoun s výbornými parametry v nízkých výškách. Navíc motor v těžišti dodával letadlu podobné vlastnosti (dobrá obratnost a velká nestabilita), jako měla I-16 Rata, rusům tedy ovládání nepřišlo cizí a složité, jako západním pilotům. Že to ale nebyl jednoduchý letoun na pilotáž dokládá spousta zkazek a pověstí, zejména ta o ploché vývrtce, která nejde vybrat. Na kolik je to pravda se asi těžko dozvíme, nejspíše to ale vypadá tak, že kvalitní pilot s ní neměl problémy. V jedné humorné (ale údajně pravdivé a opravdu fungující) pověsti se radí, že stačí otevřít dveře a Kobra se vybere sama
Díky letové hladině na východní frontě se Kobra ukázala ve velmi dobrém světle a dosáhla zde pozoruhodných výsledků, jmenujme třeba jenom Alexandra Pokryškina, který ji také létal a to velmi úspěšně. I na východě se ale často používala jako bitevník.
Mladí piloti USAAF měli z Kobry doslova hrůzu, jednak díky "nevybíratelným flat-spinům", ale i kvůli nečekanému prosedání za letu (o tom jsem z jiných pramenů nikdy neslyšel). Když se v Kalifornii cvičili piloti 357. FG právě na Kobrách, několik se jich i zabilo, faktem ale je, že to v drtivé většině případů byla právě vina jejich nedostatečného pilotního umění a ne špatného letadla, staří mazáci měli naopak Kobry rádi a nedali na ně dopustit. Ovšem s příchodem P-38/47/51 velmi rádi přesedlali i oni...
source: http://pegase.foxalpha.com/
source: http://pegase.foxalpha.com/
Ne, Airacobra bylo krásný letadlo!