Německo
1914
WW1
Kdysi jsem tu na Palbě uveřejnil několik německých projektů bitevních křižníků, které nepřekročily rámec studie na rýsovacích prknech. Jelikož jsem dohledal další zdroj, z kterého se dají čerpat další studie, tak jsem si říkal, že o tom něco napíšu, doplním informace z úvodního článku a podělím se s vámi o ně. Samozřejmě informace je potřeba brát s rezervou a především si pak uvědomit, že kromě konstrukčních prací nemělo Německo více sil na to, aby některou z těchto studií mohlo zhmotnit. Ve finále to tak byla de facto jen ztráta času a plýtvání sil, které se dali využít třeba na konstrukce výkonnějších ponorek. Protože ponorková zbraň již za Velké války prokázala, že je účinným prostředkem a jako jediná dokáže Velkou Británií srazit na kolena. Nicméně je zajímavé sledovat, jakou cestou se mohla dále v německém císařství ubírat stavba bitevních křižníků, pokud by k tomu vůbec Německo v důsledku válečné situace dostalo příležitost.
GK 3021
První studie zřejmě vznikala pod dojmem informací o chystané stavbě britských lehkých bitevních křižníků třídy COURAGEOUS stavěných od jara roku 1915 do začátku roku 1917. Pokud pak budeme věřit razítku na výkresové dokumentaci, tak tento projekt pochází již z června roku 1914. Zřejmě i Němci usoudili, že potřebujou lehké bitevní křižníky s menším počtem velkých děl a s malým ponorem, které se lépe hodí k bojům na mělkém Severním a Baltském moři. Možná se uvažovalo i o průniku do Severního Atlantiku k narušování obchodních tras z USA, ale to je už jen má čistá spekulace. V každém případě vznikl tento projekt, který počítal s hlavní výzbrojí v podobě děl, která se vyráběla pro bitevní křižníky třídy MACKENSEN (zahájení stavby na počátku roku 1915). Ta měla být soustředěna do dvou dvoudělových věží zřejmě typu Drh LC/1914 ležících v ose lodi s Kruppovými děly 35 cm/45 (13.78") SK L/45 s jednou věží na přídi a zádi. Stranový odměr dělových věží byl +150 / -150 stupňů, elevace -8 / +16 stupňů. Po bitvě u Jutska byla vedena diskuse na změnu elevace děl z uvedených -8 / +16° na -5 / +20°. Tím by se výrazně zvýšil dostřel děl. V námořním provedení se jednalo o dělo o hmotnosti 73,5 tuny při délce hlavně 15,75 m. Děla vystřelovala APC projektily o hmotnosti 600 kg počáteční rychlostí 815 m/s na vzdálenost 20.000 metrů při maximální elevaci ve věžích 16°. Předpokládaná kadence palby byla 2,5 rány za minutu. Cyklus tedy trval necelých 25 sec. Pracovní tlak v komoře dosahoval hodnoty 3.150 kg/cm2 a předpokládaná životnost hlavně byla 250 výstřelů. O kvalitě Kruppových zbraní svědčí, že později jedno z dohotovených děl používané po zrušení stavby u polního dělostřelectva zaznamenalo 578 výstřelů, což výrazně překračovala předpokládanou životnost hlavně.
Sekundární výzbroj byla početná a poměrně zajímavě umístěna pro maximální efektivnost. Na úrovni hlavní velitelské věže stály na každém boku dvě děla ráže 150mm umístěná v kasematách s možností vést palbu směrem v ose lodi a na bok. Jednalo se o manuálně nabíjená děla 15 cm SK L/45. Náměr i odměr se prováděl ručně. Tato námořní od roku 1908 nesla prakticky všechna velká německá hladinová plavidla. Hmotnost děla byla 5,73 tuny při délce 6,71 m a vystřelovala projektily HE o hmotnosti 45,3 kg. Rychlost palby byla závislá na sehranosti obsluhy, protože nabíjení bylo prováděno manuálně. Za ideálních podmínek tak byla kadence 5-7 ran za minutu. Výmetná složka RPC/12 měla hmotnost 13,7 kg a udělila projektilu úsťovou rychlost 835 m/s. Další děla pak stála na hlavní palubě v samostatných krytých dělových věžích s velkou elevací. Tady si troufám odhadnout, že se zřejmě mohla využít i v boji proti vzdušným cílům, i když tato ráže na to díky nižší kadenci nebyla zrovna ideální. V roce 1914 byly ale konstruktéři asi jiného názoru. Jak jsem avizoval, tak rozmístění těchto děl ve věžích bylo zajímavé. Na úrovní předního komínu na každém boku stála jedna věž, ale další již byly umístěné v ose lodi. Jedna věž tak stála mezi komíny a zbylé tři mezi zadním komínem a zadní velitelskou věží. Celkem se tedy na palubě mělo nacházet deset děl ráže 150mm s tím, že boční salvu mohlo vést sedm děl.
Při rozměrech 240 x 27 x 8,5 metrů měla mít loď výtlak kolem 30.000 tun. Šestnáct kotlů na uhlí, stejný počet kotlů na naftu a čtyři turbíny pak měly zajistit rychlost 31 až 32 uzlů. Odvod spalin byl zajištěn dvojicí mohutných komínů. Nafta pak měla být uskladněná v palivových nádržích v prostoru mezi vnějším bokem a vnitřním prostorem. Ten byl od kotelen, strojoven a dalších prostor oddělen 60mm pancéřovou stěnou. Hlavní boční pancéřový pás o délce 150 metrů měl sílu 150mm a na obou koncích jej uzavíraly stejně silné přepážky. Tato pancéřová citadela chránila všechny důležité části lodi, jako kotelny, strojovnu a muniční sklady. Na boční pancéřový pás navazovala další vnitřní 30mm silná přepážka. Tento prostor pak do určité míry měly chránit i plně nacpané uhelné bunkry umístěné nad těmi s naftou. Horizontální ochranu tvořily dvě pancéřové paluby, vnější o síle 20mm a vnitřní 60mm silná. Hlavní velitelskou věž z vertikální strany chránilo 300mm ocele v nižších patrech to bylo zeslabeno na 200 až 150mm. Zadní pak chránilo 200mm. Dělostřelecké baterie z čelní strany chránilo320mm, šikmé stropní desky krylo 180mm a strop 110/120mm. Podlaha byla silná 200mm, barbety měly 250mm a směrem dolů se zeslabovaly na 120 a nakonec 90mm.
GK 3022
Rovněž tato studie pochází z léta 1914 a prakticky až na pár detailů v rozmístění výzbroje se shodovala s předchozím projektem. Ubylo několik děl ráže 150mm ve věžích tak, že v ose na zádi stály již jen dvě věže a další dvě byly na každém boku v prostoru mezi komíny. Ostatní děla stejné ráže konstruktéři umístili do kasemat. Dvě kasematy na přídi a jedna na zádi (na každém boku). Při stejných rozměrech měl být tento projekt již schopen rychlosti 33-34 uzlů, což znamenalo zvýšení počtu kotlů na 24 kusů na uhlí a 16 kombinovaných (uhlí/nafta), plus čtyři turbíny. Hmotnost výkonnější a početnější pohonné jednotky musel být někde vykompenzován, proto konstruktéři sáhli do pancéřové ochrany. Hlavní boční pancéřový pás byl zeslaben jen pouhých 100mm, protitorpédové přepážky rovněž zeslabily ze 60 na 50mm. Další úbytek pancéřování postihl hlavní baterie, jejichž čela nyní chránilo 200mm, šikmé stropní desky pak 150 a samotných strop 100-120mm. Podlaha byla rovněž zeslabená na 150mm a i barbety postihla zeštíhlovací kůra. Nyní je chránilo 200mm a směrem dolů 100 až 60mm. Dokonce i velitelským věžím konstruktéři ubraly ocel a to na 250mm a směrem dolů na 150mm, u zadní věže to pak bylo již jen 150mm.
GK 3521
V případě této studie z léta 1914 se konstruktéři již rozhodli zvýšit ráži hlavních děl na 380mm děla, která byla vyvinuta pro bitevní lodě třídy BADEN. Dispozičně studie vycházela z předchozích, takže na každém konci lodi stály v ose hlavní dělové věže a za nimi se nacházely velitelské (hlavní a zadní) věže s bojovými stěžni a dalšími palubními nástavbami. Charakteristický znak všech výše uvedených studií, dvou mohutných komínů, zůstal zachován. Střední dělostřelectvo pak bylo na palubě zastoupeno celkem dvanácti hlavněmi ráže 150mm. Jednalo se o stejná děla jako u předchozích studií, proto je zbytečné se o jejich parametrech dále rozepisovat. Část děl pak byla umístěná v kasematách a na úrovni přední a zadní hlavní baterie. Čtyři děla pak konstruktéři nechali umístit do samostatných věží s velkou elevací po dvou na každém boku v prostoru mezi druhým komínem a zadním bojovým stěžněm. Jejich umístění pak umožňovalo za optimálních podmínek vést palbu v ose lodi. Pro instalaci těžších děl hlavní baterie bylo potřeba rozšířit trup, čímž vzrostl i výtlak plavidla na 35.000 tun. Rozměry pak tato studie měla mít 240 x 29,5 x 9 metrů. Šestnáctka kotlů na uhlí doplněná o čtrnáct kotlů na naftu měla zajistit dostatečný výkon pohonné jednotky k rychlosti 31-32 uzlů.
Výše uvedená děla hlavní ráže pak byla umístěna ve dvoudělových věžích typu DRH LC/1913, která byla použitá již u bitevních lodí třídy BADEN stavěných od roku 1913/1914 i u podtřídy SACHSEN (někdy slučována s třídou BADEN), která se začala stavět v letech 1914/1915, ale nebyla nikdy dokončena. Stranový odměr věží byl +/-150°, rychlost otáčení věží 3° za sekundu. Hlavně děl třídy BADEN po dokončení měli elevaci -8/+16 stupňů s rychlostí zdvihu 5° za sekundu. Elevace u sesterské lodě Beyern byla zvýšená na 20 stupňů (dodatečně zřejmě i u Badenu), což předpokládám, by byla i hodnota použitá u později tohoto projektu. Ve věžích pak byla instalována nejtěžší Kruppova děla 38cm/45 (14,96“) SK L/45 ráže 380mm s jejichž vývojem se započalo v roce 1913. Hmotnost jednotlivého děla se pohybovala kolem 80 tun. Hlaveň byla dlouhá 17,1 metrů, přičemž vrtání bylo v délce 16,122 m. Drážkování - 100 drážek 3x6mm, objem komory 270 dm3, pracovní tlak 3.150 kg/cm2, životnost hlavně kolem 300 ran. K palbě se používali dva typy munice. Vysoce explozivní HE L/4,1 o hmotnosti 750 kg (1.653 lbs.) a stejně těžký protipancéřový APC L/3,1, plus výmetná složka o váze 277 kg (RPC/12). Nehledě na hmotnost tak už i jejich samotné rozměry jsou úctyhodné, APC měřil 118cm a HE dokonce 156cm. V obou případech byla počáteční rychlost střely 800 metrů za sekundu. Při elevaci 16 stupňů a s použitím AP projektilu byl dostřel 20.400 metrů, se zvýšením elevace na maximálních 20° vzrostl dostřel již na 23.200 metrů. A co průraznost? Na vzdálenost 10 kilometrů AP projektil probíjel pancíř silný 390mm, na 12.500 metrů stále slušných 350mm a na hranici téměř maximálního dostřelu 20.000 metrů ještě 265mm. To znamenalo, že i na maximální dostřel dokázal tento projektil probít pancíř prakticky všech tehdy existujících plavidel. Samozřejmě za předpokladu, že by takový pancíř měli na horizontálně chráněných místech (což samozřejmě nebylo), protože z této max. vzdálenosti projektil na cíl dopadal téměř kolmě. Co se kadence týče, tak ta byla 2,5 rány za minutu, což bylo více, než u britských lodí s 381mm děly, kde byla kadence 2 rány za minutu. Nicméně Britové používali o více jak 100 kg těžší projektil, takže tím trošku vyrovnávali menší kadenci. Bitevní lodě třídy BADEN nesly s sebou na palubě zásobu 90 nábojů pro každou hlaveň. Předpokládám, že i bitevní křižníky by na tom byly obdobně.
Oproti předchozím studím, doznala tato výrazně vylepšenou pancéřovou ochranu. Hlavní boční pancíř v délce 150mm měl na úrovni hladiny sílu 300mm a směrem nahoru se zeslaboval na 220 a 150mm, kde navazoval na horní pancéřovou palubu o tloušťce 20mm. O několik pater níže chránila útroby lodi další 30 až 60mm silná palubu. Podhladinová část byla chráněna bočním pancířem silným 50mm, kde se za ním nacházely sklady pohonných hmot a protitorpédové přepážky 60mm silné. Věže hlavních dělostřelectva z čelní strany krylo 320mm ocele, stropy 110-120mm a podlahy 200mm. Barbeta o síle 300mm sahala několik pater do vnitřku lodi, kde se postupně zeslabovala na 120 a nakonec na 90mm. Rovněž velitelská věž byla kvalitně chráněna 300mm a 200mm pancířem. Zadní pak měla pasivní ochranu zeslabenou na 200mm. Pancéřová citadela byla na koncích na úrovní hlavní těžkého dělostřelectva uzavřená deskami o síle 150mm.
ZÁVĚR
Na těchto několika studiích pocházejících z období těsně před vypuknutím Velké války jsem chtěl ukázat, že i Němci si pohrávali s myšlenkou vrátit se k dvouvěžovému uspořádání velkých hladinových lodí, jaký známe z dob před stavbou revolučního Dreadnoughtu. Co je k tomu přesně vedlo bohužel nevím, protože jen na základě výkresů, z kterých jsem především čerpal, se můžu o pozadí jejich vzniku pouze dohadovat. Ale myslím si, že nebudu tak daleko od pravdy, když budu toho názoru, že se Němci, stejně jako Britové snažili postavit jednotky, které by byly dostatečně rychlé na honbu za pancéřovými křižníky, dostatečně silně vyzbrojené, aby deklasovaly většinu starších řadových bitevních lodí a především pak mohly operovat na mělkém Baltském a Severním moři. Jejich stavba by pak díky redukci výzbroje mohla být cenově přijatelnější, než například skutečně realizované (i když nedokončené) projekty tříd MACKENSEN a YORCK s dvojnásobnou výzbrojí. Možná Němcům i šlo o stavbu lodí, které by mohly provádět rychlé přepady britského pobřeží a lákat před hlavně děl hlavních sil britské jednotky ženoucí se ztrestat jejich opovážlivost. Nakolik by tato koncepce byla úspěšná nám, ale vypovídá stavba britských lodí typu COURAGEOUS. Počet děl byl totiž shledán jako nedostatečný pro vedení efektivní palby a především pak pancéřová ochrana byla velice slabá a nedokázala lodě ochránit ani před středním dělostřelectvem. V tom ale byla německá konstrukční škola dál, protože u většiny projektů počítala s loděmi poměrně kvalitně chráněnými. Nicméně ale asi se stejně shodneme na tom, že to byla slepá ulička vývoje a stavba bitevních křižníků alespoň s osmi děly hlavní ráže měla větší smysl i při vyšších nákladech, než tyto projekty.
Zdroje:
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
http://www.dreadnoughtproject.org/plans ... enentwurf/
PS: Další projekty pro vás připravím v dalším článku
