Hrad u Bílovic - pevnost z pozdní doby kamenné

[Pátrač]

HRAD U BÍLOVIC - PEVNOST Z POZDNÍ DOBY KAMENNÉ .

ÚVOD

Ve svých pracích o pravěkých a raně středověkých fortifikacích jsem se dopracoval k teorii o důvodech staveb fortifikací jako takových, architektuře použité při jejich budování, typologií hradišť a rozborem opevňovacích aktivit jednotlivých kultur až po vznik první hradské soustavy na území dnešních českých zemí raném středověku. Slíbil jsem, že se sem na Palbu dodám samostatné práce o některých pravěkých fortifikacích, které jsem měl možnost osobně navštívit.
Stalo se. Na Palbě jste měli možnost prostudovat rozsáhlé práce o pravěké pevnosti Rmíz u Laškova, lokalitě Zámeček u křižanovic, Obrově noze u Otaslavic a jako první jste zde měli práci o keltském oppidu Starém Hradisku u obce Malé hradisko.

Takže nyní se vám dostává ke čtení další taková reportáž spojená s historickým exkursem do dávných dob. Jenže jelikož jde o pravěkou pevnost vybudovanou v době eneolitu, tedy pozdní době kamenné, bude práce výrazně kratší, jelikož není potřeba složitě nastiňovat pohyby jednotlivých kultur, vše už bylo v práci o lokalitě Rmíz u Laškova.

Cíle této práce je popsat vývoj opevňovacích aktivit archeologicky zachycených v této multikulturní lokalitě. Je totiž obvyklé, že takové výhodné lokality poměrně nezvyklé, ale tato jak uvidíme dále velmi sofistikovaně zvolená a samotnou přírodou opevněná lokalita byla historicky osídlena několika kulturami, ale jen jedna zde zanechala stopy v podobě mohutné fortifikace.

Tuto výšinnou osadu těžce opevněnou od samého počátku založila ve své době kultura nálevkových pohárů. Jeden z hlavních výzkumníků této fortifikace pan Miroslav Šmíd, který se jí věnoval dlouhá léta, o ní vydal skvělou publikaci nazvanou HRAD U BÍLOVIC s podtitulem HRADISKO Z POZDNÍ DOBY KAMENNÉ NAD BĚLECKÝM MLÝNEM. Tato publikace, jejímž hrdým majitelem jsem, je jedním z mnoha zdrojů, ze kterých jsem čerpal v této práci.

Kapitola první: Stručná historie objevování a zkoumání lokality a popis dnešního stavu v souběhu s rekonstrukčními vyobrazeními fortifikačních prvků

Strategická poloha lokality, nález pozůstatků mohutného valu a dvou příkopů, tedy těžké fortifikace od nepaměti ukazovali lidem, že zde bylo něco významného. Studie Radana Květa o pravěkých komunikacích propojila údolní spojnici pod pevností s komunikační trasou vedoucí z prostoru Prostějovské kotliny, která je součástí Hornomoravského úvalu a tedy je ji možno svázat s jednoznačně prokázanými pravěkými komunikacemi vedoucími od Baltu ke Středozemnímu moři a provázaly tuto pevnost s Moravou. Směrem na západ a severozápad se tato komunikační trasa vine jak kolem dnešního Laškova a tak i kolem Chornice a Moravské Třebové směrem na Jevíčko. Odtud komunikace směřovaly dále na západ až do Polabí, a tím se tato lokalita propojuje s prostorem středních a severozápadní a východních Čech.

Trochu topografie aneb kudy na Hrad u Bílovic

Pravěká opevněná lokalita se nachází asi 11 kilometrů severozápadně od Prostějova, na poměrně široké ostrožně s nejvyšším bodem v nadmořské výšce 338 metrů nad mořem, jejíž severovýchodní až severozápadní svahy obtéká říčka Romže, která je až 57 metrů nížeji a od jihu je obtékána bezejmennou vodotečí, která dokonce nedaleko pramení. Ostrožna patří do Zdětínské plošiny která součástí Konické vrchoviny a ta je součástí Drahanské vrchoviny. Ostrožna je spojena s dominujícím vrcholem zvaným Háj poměrně širokou šíjí a před samotnou pevností je oddělena mělkým sedlem. Jeho dnešní podobu ukazuje následující fotografie.

Ale tuto pevnost lze najít jednodušeji. Přímo pod ní je železniční stanice lokální železniční trati vedoucí Chornice a odtud do Konice, Kostelce na Hané, Slatinic, Senice na Hané, Příkaz a Olomouce. Stanice nese název ZDĚTÍN. Zde stačí vystoupit z vlaku a otočit se zády k severu a přímo před sebou ve vzdálenosti asi 50 metrů uvidíte zalesnění příkrý svah. Jde o chlum, kde se nachází samotné hradiště.

Vlaková zastávka Zdětín, přímo pod hradištěm

A jen o pár metrů dál se nachází významné a velmi hezké rekreační, ubytovací a restaurační zařízené zvané Bělecký mlýn. Při mé první návštěvě jsem se pokusil zjistit, jaké povědomí má místní obsluha o pravěké pevnosti, která je jen asi 150 metrů vzduchem od jejich výčepního pultu a nijak mě nepřekvapilo, že ani netušila, co po nich chci.

Bělecký mlýn a jeho hlavní parkoviště - dnes jeho část zabírá externí posilovna - pěkné místo pro odpočinek, občerstvení a zábavu – obora s daňky, divokými prasaty, jízda na koních, cyklotrasy a spousta dalších možností.

Zde je letecký pohled s popisem okolí a přístupových silnic kolem Hradu u Bílovic.

Popis opevnění tak jak se měnil v jednotlivých obdobích jeho výzkumu.

První oficiální zpráva o Hradu u Bílovic poskytl odborné i laické veřejnosti pan Vítězslav Houdek v roce 1884. Uvádí, že, cituji:

„ Hrad tento je ostroh forem velmi pravidelných, stráněmi strmými jakoby uměle urovnanými a do výšky 60 metrů se pnoucími. Hoření prostora Hradiska tvoří více méně rovnostranný trojúhelník. Ze dvou stran jsou stráně, s třetí pak omezen jest ostroh jediným obloukovitým náspem a příkopem, bezmála 200 metrů dlouhým z hlíny nasypanýma téměř po celé délce zachovaným. Výška násypu s hloubkou příkopu činí místy 5 m. Celý ochoz obnáší asi 600 metrů“.

Z popisu je vidět, že nezaznamenal druhý předsunutý příkop, možná proto, že tento nebyl nikdy dokončen. Na druhou stranu si všiml, že z hradiště byl velmi dobrý výhled. Cituji:

„Viděti odtud Ptení k jihozápadu, na druhé straně pozíráš údolím Romže ke Kostelci a do Hané k Prostějovu“.

Jako další lokalitu osobně navštívil v roce 1886 Antonín Gottwald, který se na ni vracel po celý život a dokonce zde prováděl archeologický výzkum. Dalším, komu místo učarovalo byl i Inocenc Ladislav Červinka. Tyto osobnosti znáte z jiných mých prací, není tedy potřeba je opět představovat.
Antonín Gottwald viděl v terénu toto, cituji:

„ Budovatelé hradu se snažili zabezpečiti se na jižní a východní straně náhorní roviny. Tam navršily mohutný val skoro 200 metrů dlouhý, přibližně 5 a půl metrů široký, vyčnívající až 5 metrů nad příkopem a skoro 2 metry nad náhradím. Val začíná u opuštěného kamenného lomu a končí náhle, jakoby byl seříznut, 19 metrů od lesní cesty , vedoucí z hradiska k východu a táhne se k ní již v rozměrech celkem nepatrných.Na jižní a východní straně obíhá nad příkopem rovnoběžně s uvedeným již valem ještě druhý neporušený, značně nižší a užší vnější násyp, končící právě u lesní cesty vycházející z náhradí k východu. Jižní a východní okraj hradu byl tudíž opevněn dvěma souběžnými valy, oddělenými hlubokým příkopem“.

První obrázek ukazuje jednu ze skic Antonína Gottwalda z roku 1938. Půvabná je poznámka že plánek není přesný. Druhá skica téhož autora ukazuje místa výzkumů provedených do roku zakreslení, tedy do roku 1938.

Z jeho popisu vyplývá několik zajímavých věcí. Nezaznamenal vnější, druhý příkop, který ale nebyl dokončen a tvoří ho několik dílčích částí. Mezeru mezi těmito příkopy považoval za další val. A nakonec pro porost, který zde nyní není, si nevšiml mělkého příkopu lemovaného předprsní, který běží od jím několikrát popisované lesní cesty směrem na východ, podél severního úbočí.

Na výzkumech Hradu u Bílovic se dále podíleli i učitel a amatérský archeolog Karel Dobeš, doktor práv František Trčal a kněz Josef Slavíček. I když to byli amatéři, šlo o vzdělané, velmi schopné a houževnaté lidi. Například pan Dobeš objevil u Ohrozimi eneolitické mohylové pohřebiště na trati Horka, které vstoupilo do dějin archeologie. Pan Trčala se projevil jako skvělý restaurátor a dokázal pro budoucnost zachovat velmi dobře katalogizované sbírky nálezů z období dlouhého skoro 40 let.

Následně se na Hradu Bílovic dlouhé desítky let nedělo nic. Věci důležité a doposud nevídané se zde děly na konci 20. století a na počátku 21. století. Zde je obrázek – sken, kde byly položeny jednotlivé sondy. A zde také začne vkládání vyobrazení rekonstrukčních obrázků, za jejichž podobu mohu výhradně a pouze já Pátrač. Jako i za chyb, které možná obsahují.

Sonda 1/1983 procházela přerušením vnějšího příkopu a protnula vnitřní příkop. Sonda 2/1983 protnula vnější příkop. Očekávalo se, by zde mohlo dojít nálezu pozůstatků vnější drápale nepodařilo se najít nic. Možná že jsou tyto stopy mimo provedené sondy. V místě kde proběhl výzkum, byly zjištěny tyto parametry této fortifikační části. Byly následující:

Vnější příkop byl v místě výzkumu široký 6,5 metrů a hluboký 2,5 metru. Dno bylo oblé.

Vnitřní příkop byl v místě výzkumu široký 7 metrů a byl vykopán až do skalnatého podloží a jeho dno do něj bylo částečně zapuštěno. I tento příkop byl s oblým dnem. Jejich výplň tvořily jílovité sedimenty a na nich ležící destrukce hradby.

Rekonstrukční náčrtek, tedy obrázek číslo 1, jak tyto příkopy podle tehdy provedených výzkumů mohly vypadat, následuje.

OBR. číslo 1:

Od roku 1998 až do roku 2001 zde proběhly nesmírně důležité aktivity v rámci Czech/American Research Program – CAPPRO. Jejich cílem bylo v čase neuvěřitelně krátkém – pouhé 3 týdny získat:
- přesné zaměření celé lokality
- získání informací o podobě opevnění, tedy příkopů a hradby
- odebrání vzorků pro získání OCR dat. Hrad u Bílovic se tak stal druhou lokalitou podrobenou datování touto metodou.

Pro zjištění vzhledu fortifikace byly položeny dvě sondy. Na obrázku mají čísla 1/2001 a 2/2002. Ta první byla nakonec vykopána do takové hloubky, že se podařilo odkrýt horní část čelní kamenné plenty někdejší hradby. Ta druhá, která využila novodobých terénních úprav – tedy zářezu lesní cesty byla výpravnější. Zde se totiž podařilo i za ty tři týdny položit sondu dlouhou 19 metrů a prokopat se až do podloží a to napříč celou vnitřní fortifikací. A jak tato fortifikace mohla vypadat, se pokusím popsat a zobrazit v následujícím textu.

Potenciální protivník – rozumíme útočník - by narazil jak na první překážku na vnější příkop. Ale jelikož ten nebyl dobudován, můžeme klidně uvažovat nad tím, že by pro obranu neměl žádný valný význam, proto ho pomineme.

Následoval by druhý příkop. A to už byl pěkný kousek fortifikace. Jelikož byl stejně jako všechny další fortifikační prvky vybudován ve a na svahu, jeho hodnota byla i díky přírodě významná. Na straně přístupová byl od okraje hluboký jen asi 0,9 až 1, metr. Následovalo ploché dno široké 1,8 metru. Ale díky terénu, který zde stoupá, zadní stěna už byla vysoká 2,1 až 2,2 metru a tedy už byla bez technických pomůcek obtížně překonatelná.

Pokud by ale útočník byl zdatný v dobývání opevněných míst, nakonec by z příkopu vylezl. A zde by na něj čekala další překážka v podobě palisádové stěny. Její výška není určitelná, ale klidně můžeme považovat za vysoce pravděpodobné, že byla vysoká minimálně 3 metry nad terén. Palisádová stěna byla uchycena v palisádovém žlabu a jelikož za tímto žlabem byl nalezen další zásah do podloží a to terasovitý útvar, je vysoce pravděpodobné, že palisádová stěna byla pomocí této terasy z vnitřní strany podepřena proti snadnému svalení. Tuto situaci ukazuje obrázek číslo dvě. Myslím si, že z obrázku je jasná celková dispozice doposud popsaných fortifikačních prvků.

OBR. číslo 2:

Jenže vše se dá dobýt a kdyby zde hrozba dobití nebyla, asi by tito lidé neztráceli tolik času a nevynaložili by takové úsilí, aby se proti hrozbě zajistili. A proto by na útočníka čekal hlavní fortifikační prvek a to nádherná mocná a vysoce sofistikovaná hradba. Podle provedených výzkumů lze - a já se o to pokusím, jak je mi v těchto případech s arogancí mě vlastní dáno – rekonstruovat její podobu.

Do skalnatého podloží byl vysekán základ čelní kamenné plenty, tedy čelní stěny hradby. Tento základ byl široký 0,5 metru a hluboký 0,3 metru. Tento základ byl do podloží zapuštěn kolmo a stal se pevnou základnou čela hradby.

Nad tímto základem byla vybudována čelní kamenná plenta. Ta byla ze statických důvodů kladena z pečlivě lícovaného na sucho kladeného zdiva a dosáhla výšky asi tří metrů. Nebyla kolmá, v úhlu si 10° „padala“ dozadu. Při jejím vrstvení byla z vnitřní strany podepírána souběžně sypaným hliněným násypem. A tento násyp byl zajišťován další kamennou zídkou. Ty nakonec byly tři a také se podařilo nalézt tři postupné vrstvy hliněného násypu. První čelní stěnu jistil do výšky 0,3 metru, druhý do výšky 0,3 metru a třetí už dosáhl výšku 3 metrů.

V čelní kamenné stěně byl doložen zpevňující prvek a to dřevěné kůly, které celou stavbu kvalitně zajišťovali. Ty byly zapuštěny do země kolmo a bylo je možno využít pro ochranu obránců pohybujících se po ochotu na hradbě. Jak mohl bojový ochoz v řezu vypadat, najdete na obrázku také.

Tyto dva obrázky ukazují archeologickou událost na Moravě roku 2001. Ten vlevo ukazuje, jak vypadá kamenná plenta pravěké hrady 12 let po ukončení vykopávek. Díváte se na poctivou práci lidí, kteří ji postavili před více než 5 000 lety. Obrázek vpravo ji potom ukazuje z bočního pohledu. Tato kamenná hradba sice není na Moravě nejstarší, ale je to zatím prokázaná nejzachovalejší taková stavba na území celé Moravy Slezska.

Nalezeny byly také další kůlové jámy, ale jejich přímá souvislost s fortifikací není jistá, dávají i jiné možnosti. Tedy mohly být součástí konstrukce tělesa hradby, ale mohly být i součástí konstrukce vstupního areálu, tedy brány. Složitá situace v místě výzkumu naznačuje, že vstup do Hradu byl právě v místě prováděného výzkumu. I to, že tudy vede novodobá lesní cesta naznačuje, že je vedena tudy, kde byl přístup do vnitřní plochy hradiště přirozeně nejsnazší, tedy místem, kde možná stála kdysi brána. Pokus o rekonstrukci řezu hradbou ukazuje další obrázek.

OBR. číslo 3:

Podle nákresu s vyznačenými výzkumy hradba končí v prostoru sondy. Je pravda, že při pohledu na lesní cestu vedoucí do nitra opevněné plochy se situace vlevo od ní zdá velmi nepřehledná. Stejná situace je potom i s opevněním tedy spíše jeho možnou podobou na západní a severozápadní straně. Abych mohl pokračovat v rekonstrukcích, musíme využít fotografie.
Zde končí hradba úsek fortifikace směrem na západ a vše co je zde k vidění vytváří shluk krajně nepřehledný. Já si to pro svoji potřebu nazval vstupním prostorem do samotného hradiště. I proto, že z daného místa mám takový pocit.

Tento obrázek ukazuje, jak vypadá celkový pohled na prostor, který já osobně považuji za vstupní do opevněné plochy hradiště.

Další fotografie, která ukazuje dílčí část možného vstupního prostoru a další fotografie ukazuje další část tohoto místa. Všechny tři fotografie ukazují soustavu depresí a vyvýšenin, které mohou představovat cokoliv, dokonce i pozůstatky dřevozemní stavby umožňující bezpečný vstup do opevněného areálu. Její podoba je naprosto neznámá, bez řádného výzkumu není možno nic než spekulovat

Tato fotografie ale ukazuje něco, co mi připadalo známé. Je to pravidelný obloukovitý útvar, který navazuje na shluk útvarů v možném vstupním prostoru a vybíhá směrem k západnímu obvodu hradiště. Myslím, že fotografie jasně ukazuje že jde o valové těleso, které může být pozůstatkem další části hradby, která ale vzhledem k lepším přírodním ochranným podmínkám mohla být lehčí konstrukce než hlavní hradba. Červené tečky jsou vedeny po temeni tohoto valového tělesa. Ale to na západní straně není vše.

Tato fotografie potom ukazuje, jak možná pokračovalo opevnění na západě. Na konci výše zobrazeného a popsaného valového tělesa se nachází desítky metrů této deprese vysekané do skály. Celé to vyvolává pocit, že se díváte na do skály vysekaný ochranný příkop, jehož zadní stěna mohla být díky příznivé terénní situaci vysoká a několik metrů. Pokud by nad příkopem byla vybudována lehká palisádová stěna – čestně musím uvést, že dnes po ní nejsou žádné průkazné stopy – byla by z této strany plocha hradiště dokonale chráněna.

Jak tedy mohlo vypadat opevnění v tomto úseku obvodu opevněné plochy? Zde bohužel nemám oporu v archeologických nálezech, tedy půjde o moji představu nebo chcete-li, věštění z koule vytvořené ze zbytků kostěné, štípané a broušené industrie.

OBR. číslo 4:

Zůstává nám už předposlední část, tedy podívat se, jak mohlo vypadat opevnění na severní a severovýchodní straně. Napřed se podíváme na dvě fotografie, které ukazují její pozůstatky.

Tato fortifikace oproti hlavní hradbě a k ní přidrženého příkopu je tvořena příkopem výrazně menším, i když ne malým, předprsní a za tímto příkopem stála tolik oblíbená palisádová stěna. Na její přítomnost ukazují nalezené pozůstatky zřetelné hrany a kamenné destrukce na vnitřní straně tohoto příkopu.
Má to logiku. Zde jsou ale přírodní podmínky méně příznivé z hlediska přirozené ochrany a proto zde stojící palisáda byla asi robustnější a pevněji kotvená. Ale i zde budu věštit z výše popsané koule, protože ani zde archeologický výzkum neproběhl. A takto to mohlo vypadat.

OBR. číslo 5:

No a jak mohla vypadat fortifikace, po které zůstal obloukovitý val dlouhý nějakých 80 metrů? Doba měděná, eneolit, zná povícero druhů fortifikační architektury. Zde si myslí, že šlo o jednoduché valové těleso s vnitřní kamennou konstrukcí kamennou plentou nebo o kamennou stěnu prosypávanou zeminou, možná zpevněnou roštovou konstrukcí. Možná tak, jak ukazuje další obrázek:

OBR. číslo 6:

Tímto si myslím, že jsem potřebné informace, které ale občas stály na mojí vlastní představivosti o tom jak mohlo toto hradiště, nádherná pevnost z doby měděné a jeho fortifikační architektura vypadat, vyčerpal. Jsem přesvědčený, že to co jste se zatím dověděli, stálo za to úsilí, co jste na stávající studium vynaložili. V druhé kapitole se podíváme na to, jak to bylo s osídlením této lokality jednotlivými kulturami. A myslím si, že i zde půjde o zajímavé věci.

[Pátrač]

Kapitola druhá: Historie osídlení Hradu u Bílovic.

Jako mnoho podobných výhodně z hlediska obrany známých lokalit, i toto místo bylo osídleno několikrát. Bohužel výzkumy provedené na této lokalitě jsou rozsahem nevelké a mají charakter zjišťovací. Takže i získané artefakty jsou průkazné omezeně a největší oporou pro alespoň nastínění jak byl Hrad u Bílovic osídlen, je práce amerických kolegů našich archeologů. Jak jsem uvedl v první kapitole, proběhl zde výzkum v rámci společného projektu Czech/American Research Program. V jeho rámci byly získány artefakty, které byly podrobeny procesu získání OCR dat. Jaké jsou výsledky?

Jako nestarší prokázaná kultura na Hradu je kultura s lineární keramikou. Kultura s lineární keramikou dříve označovaná jako kultura s volutovou keramikou či kultura s páskovou keramikou, je dnes platné označení pro neolitickou kulturu rozšířenou ve střední Evropě v 6. tisíciletí před naším letopočtem podle charakteristické výzdoby nádob rovnými či zavinutými čarami. Její nositelé byli vůbec prvními zemědělci na českém území. Tato kultura se postupně rozšířila na rozsáhlé území od dolního Porýní na západě až po řeku Prut na východě. V Čechách pozvolna přechází přes mezivývojový typ šárecký v kulturu s vypíchanou keramikou, zatímco Morava se dostává do sféry kultury lengyelské. Takže se dá říci, že první lidé se na Hradu usadili už někdy v letech 5 700 až 5 100 před Kristem


Mapa rozšíření kultury s lineární keramikou

Bylo nalezeno málo – kopytovitý klín, tesla a úlomek nádoby. Ale jelikož se v okolí hradu podařilo prokázat poměrně husté osídlení těmito nejstaršími zemědělci, je logické, že se některá skupina usadila i zde.


Kopytovité mlaty kultury s lineární keramikou

Sídliště této kultury byla obvykle otevřená a neohrazená, rozkládala se v nížinných polohách do 350 metrů nad mořem na úrodných spraších v blízkosti vodního toku nižšího řádu. Na to by Romže a její okolí okolo Hradu bylo dokonalou destinací. O velikosti osad se neví nic přesného, spíše se uvažuje skromněji o menších celcích s 3 –5 domy, kde mohla žít komunita s 60 až 100 lidmi. Nejlépe archeologicky poznaným sídlištěm lineární kultura je lokalita Bylany u Kutné Hory, další významné lokality jsou Roztoky u Prahy, Chabařovice, Křimice, Úhřetice a další. Na Moravě pak Strachotín, Mohelnice.


Keramika a broušená industrie kultury s lineární keramikou

U některých osad nížinného charakteru bylo identifikováno ohrazení. Jde například o lokalitu Vedrovice, která byla ohrazena příkopem neckovitého tvaru, dále i Brno-Nový Lískovec, Uničov pokud tedy zůstaneme na Moravě. Odborná veřejnost se neustále snaží stanovit, zda se jednalo o obranná hrazení či zda jejich účelem bylo vydělit sídlištní plochu nebo měla i nějaký symbolický charakter.

Jen ojediněle se podařilo archeologicky prokázat v mladší fázi této kultury osídlené výšinné polohy jako například Leskoun u Moravského Krumlova, Šárka v Praze nebo Mužský u Mnichova Hradiště a další. Pokud by další výzkum prokázal, že Hrad tato kultura osídlila na delší dobu byl by to doplněk k zjištěnému. Naopak na Moravě jsou známé jeskynní lokality. Je asi zákonité, že jde převážně o jeskyně v Moravském krasu. Konkrétně jeskyně Švédův stůl a Pekárna. Ale ani jedna výšinná lokalita nebyla opevněna. Stopy těchto lidí ale byly nalezeny i na jiných výšinných lokalitách v blízkosti Hradu. Například na Obrově Noze u Otaslavic a Hradisko u Varhan na Kosíři.

Jako taková zajímavost je zjištění, že tato kultura měla zdatné studnaře. Na některých sídlištích se podařilo prozkoumat studny, v kterých se díky přítomnosti vody a nepřítomnosti kyslíku se zachovaly organické materiály. Velmi známý je nález z lokality Mohelnice, kde byla objevena studna čtvercového půdorysu z nejstarší fáze lidu lineární keramikou. V ní se zachovalo dřevěné dubové roubení a dále i zbytky lýkových provazů či dřevěných dýh z věder. Další studně byly prozkoumány v Asparnu nebo Mostě.

Další osídlení, které bylo pomocí OCR dat specifikováno do času 4270 let před naším letopočtem, byla kultura s moravskou malovanou keramikou. Tato kultura se objevovala po měrně dlouhou dobu a to asi od roku – 4 700 do roku asi 4 000. První obrázek zobrazuje ukázky keramiky této kultury. Její rozšíření a prokázaná větší sídliště ukazuje následující mapa.


Mapa rozšíření této kultury v Čechách a hlavně na Moravě

Hrad u Bílovic zde není, jen by povšechně zapadal do osídleného území. Samotní výzkumníci se neshodli na tom, jak intenzivní osídlení touto kulturou na Hradu bylo. Je prostě málo informací. Charakter nálezů řadí zde nalezené artefakty spíše k druhému a třetímu stupni této kultury. Jenže OCR data ji řadí až ke třetímu či dokonce čtvrtému stupni lengyelské fáze této kultury. Tato datace by byla podpořena tím, že v okolí Hradu bylo prokázáno až 10 sídlišť lengyelské fáze této kultury.


Krásná keramika této kultury

Tato kultura svá sídliště opevňovala a budovala i výšinná sídliště. Není ale doloženo, že by budovala těžké pevnosti. Bylo u ní doloženo i několik zvláštních útvarů, rondelů. Nejznámější je rondel v Tešeticích-Kyjovicích. U těchto rondelů jde vždy o příkopy s hrotitým dnem a bylo u nich přemístěno velké množství zeminy. Příkopy či příkopy rondelů jsou někdy doplněny palisádovým hrazením. O jejich účelu se odborníci už dlouhé roky nadšeně přou.


Rekonstrukce rondelu v Tešeticích-Kyjovicích

Byla to asi neklidná doba, bylo doloženo několik případů hromadného zabíjení. Tyto dvě kultury které lze s jistou nadsázkou považovat za epizodní i když to může být velký omyl – přece jen nálezová nouze je velká. Další dlouhé období asi nebylo na Hradu osídlení žádné.

Někdy v době 3 500 let před naším letopočtem se život na Hrad vrací a začíná zde frmol, jaký zde nikdy nebyl. Vše ukazuje na to, že právě v této době zde dochází k budování dvou hradeb. Jedné lehké v podobě palisádové stěny a druhé těžké v podobě mohutné hradby s čelní kamennou plentou. Doplněno vše příkopem a bylo zahájeno hloubení druhého. Palisáda asi měla zajistit klid pro stavební práce na těžké fortifikaci. Vytěžená zemina z příkopu byla přemístěna do tělesa hradby, byl použit i materiál z vnitřní plochy hradiště. Lehčí forma opevnění byla i na severní straně a já osobně jsem přesvědčen, že další opevnění bylo i na jihozápadě a západě.

Mluvme nyní o období kultury nálevkovitých pohárů, nosné kultury doby měděné. Doba měděná nebyla jen tak něco. Já ji mám rád a vždy mě přitahovala.

Časný eneolit je datován do období let 4 000 - 3 700 před naším letopočtem. Doznívají kultury lengyelského okruhu. Ve střední Evropě v důsledku výrazného zhoršení klimatických podmínek dochází ke značnému prořidnutí osídlení a končí kultura jordanovská, představující na tomto území závěr vývoje kultur lengyelského okruhu. Objevují se nové kultury – u nás hlavně kultura schussenriedská a michelsberská. Stopy této kultury na Hradu u Bílovic nebyly nalezeny, ale pro kontinuitu je potřeba je jmenovat.

Starší eneolit je datován do období let 3 700 - 3 300 před naším letopočtem. Zlepšení klimatu přineslo rozvoj osídlení ve střední Evropě. Vzniká velký soubor kultury nálevkovitých pohárů která se rozšířila od západní Ukrajiny až po Holandsko a oproti neolitu se tento kulturní okruh navíc rozšiřuje hluboko na sever Evropy a to dokonce až do jižního Švédska.

Kultura nálevkovitých pohárů trvala dlouho. Její starší fáze bývá označována také jako kultura baalberská.

Na Moravě tato kultura zanechala 28 výšinných lokalit, a některé z nich už byl velmi kvalitně opevněné. Nade všemi vyniká pevnost Rmíz u Laškova, a asi dvě století po osídlení Rmízu se tito lidé objevili i u Bílovic. Celkově se dá říci že tato kultura po sobě zanechala jak na našem území jak malá sídliště tak i rozsáhlé pevněné prostory. V této době jsou v nich doloženy polozemnice malých rozměrů a nepravidelné sídlištní jámy. Máme poměrně dost důkazů o zabíjení lidí – tedy vojenských akcích. Například u nás výšinné sídliště Mužský v Českém ráji a Makotřasy. Zde dokonce byly nalezeny stopy konfliktu či spíše násilného zániku. V příkopu byly nalezeny pohozené kosterní pozůstatky.

Střední eneolit je datován do let 3 300 - 3 000 před naším letopočtem. Do střední Evropy se rozšiřuje z Karpatské kotliny nová kultura vyznačující se kanelovanou keramikou nazvaný podle výzdoby keramiky žlábkováním od řeckého slova pro žlábek – kanelura.
Je to typická zemědělská kultura, používá se již zápřah a orba dřevěným hákem, také se objevuje vůz. Jsou budována a rozvíjena výšinná sídliště. To evokuje růst rizika vojenského napadení. Kultura s kanelovanou keramikou je výrazně zastoupena výrazněji na Moravě, v Čechách přežívá nadále kultura nálevkovitých pohárů a kultura s kanelovanou keramikou se sem dostává až v závěru tohoto období. To byla v podmínkách Moravy poslední fází eneolitického osídlení.

Kultura usazená na Hradu u Bílovic byla pomocí OCR dat uložena na období 3458 před naším letopočtem. Tedy do posledního stupně bolerázské kultury zvané podle obce Boleráz u Trnavy. Na Moravě byla nalezena ve Hlinsku, Slatinkách, Náměšti na Hané, Rmízu a v Jevišovicích a také na Hradě. Doznívají v ní ještě keramické prvky nálevkovitých pohárů - jde o degenerované poháry a bubny a hrnce s vertikálními uchy, výzdoby na hrdlech, šálky zdobené vlčími zuby

My se pro potřebu této práce podíváme podrobněji na kulturu nálevkových pohárů.

Tato kultura vyrostla na troskách pozdních skupin lengyelského kulturního dědictví a pojala do sebe poslední zbytky straších kultur v severní Evropě. U nás v Českých zemích založila tradici stabilních zemědělských kultur. Jejich typická keramika navazuje přímo na dědictví posledních projevů kultury s moravskou malovanou keramikou. Jsou v ní ale také vloženy projevy ukazující na souvislost se sídly v Polsku a ve středním Německu.

Bylo doloženo že tato kultura se věnovala i prospekci , těžbě a to jak povrchové tak i hlubinné ušlechtilých druhů kamene – achát, rohovec a podobně. Tyto kameny dále zpracovávala a byly i součástí rozvinutého obchodu. Na prvním obrázku je vidět i dokonalost zpracování sekeromlatů s čepcem. Podle všeho se zdá, že to byli lidé pracovití a technicky zdatní. Byli i dobří stavitelé a inženýři. Je to vidět z vícero objevených skutečností.
Jak už jsem uvedl, budovali různé typy sídlišť a hradišť. Tím nijak zvláště nevybočovali od kultur před nimi nebo jejich doby. Ale:
- budovali i astronomicky orientované ohrazené areály například Makotřasy u Kladna
- z nížinné osady u Mohelnice víme, že dokázali kopat studny i značně hluboké a tyto studny měly vnitřní výdřevu.
- importovali megalitické prvky – pod jejich mohylami v lokalitách Křemela u Náměště nad Oslavou, Kosíř na Prostějovsku či Alojzov- Frolinková jsou desítky oválných mohyl pod kterými byl objeven souvislý kamenný plášť

Pěstovali kulturní plodiny, byli výrobci tkanina a byli i zdatní obchodníci. Bylo zjištěno, že na svých sídlech udržovali obchodní stanice, kde se usazovali obchodníci jiných kultur a žili s místními v dlouhodobé koexistenci.

Tato kultura na naše území přišla od severozápadu, kdy postupně obsadila prostory ve středních a severních Čechách. Odtud se přes vrchovinu přemístila na Moravu, kde se usadila na střední a jižní Moravě. Eneolit je pro naše dějiny dobou, kdy na našem území můžeme nalézt první lokality jednoznačně nesoucí znaky pevností. Eneolit byl dlouhým obdobím s kontinuálním vývojem, ale byly v tom období zvratů a otřesů. Právě tyto otřesy a toho plynoucí obavy, vedly k budování bezpečných míst. Tato první hradiště jsou budována na výšinách dobře chráněných strmými svahy a údolími s vodními toky.

Následně a můžeme říci, že nejčastěji byly využívány ostrožny a terénní bloky. V místech, kde se šíje přechází v plochu, bývalo budováno první opevnění v podobě příkopů různého typu a za nimi byla vztyčena palisádová stěna. To bylo v tehdejší době považováno za fortifikaci. Lokality kde bylo identifikováno několik linií opevnění a k tomu i masivní hradby je nyní zvykem považovat za pevnosti s jistou dominací, ale nelze určit s potřebnou jistotou zda opravdu šlo o centra moci.
Teorii o rozvinutém obchodu podporuje to, že některá opevnění na výšinách jsou dislokována tak, že přímo nutí k závěru, že šlo o opevněné obchodní stanice nebo místa určená k účinnému střežení obchodních koridorů. Hrad u Bílovic takto označen nebývá ale jeho usazení přímo na křižovatce pravěkých komunikacím přímo nabízí.

Tyto obchodní stanice a díky nim i ostatní hradiště této doby vykazují neuvěřitelnou úroveň technického provedení. Od samého počátku jsou vrcholně dokonalé a vlastně chybí jejich možné primitivnější verze. Například mezi hradbami a předsunutými příkopy je vždy dostatečně široká berma, která zabraňuje jejímu sesutí do příkopu. To značí, že stavitelé museli vědět co dělají a museli ovládat empirii statického zajištění hradeb. V následujících epochách vlastně dokonalejší stavby nejsou nalezeny, jen se mění třeba konstrukce či velikost nebo složitost opevnění, ale inženýrsky se nic nového už nikdy neobjevilo až do nástupu zdění na maltu.
Zde se objevují hradby:
- celokamenné
- skořepinové
- kombinované ze dřeva zeminy a kamenných zdí
- prosté hliněné valy a hliněné valy obložené kamennými plentami

Co toho plyne? Že kultury této doby tedy neolitu a to v počátku právě kultura s nálevkovými poháry měly dostatek odborníků - stavitelů, kteří tyto stavby projektovali a řídili jejich realizaci. Není jen zjistitelné, jestli to byli její vlastní lidé nebo najmutí v jiných regionech – třeba z oblastí Středozemního moře, kde už byly takové stavby běžné.

Kultura s nálevkovitými poháry je takto nazvána podle charakteristické keramiky. Tato má okraje okraj nálevkovitě vyhnuté, její velké amfory mají dvě, čtyři i osm oušek a zásobnice jsou osazeny plastickými lištami a páskami na okraji.
Pohřební rituál ve starším období charakterizují mohyly s kamenným pláštěm nebo skříňkové hroby s kostrovými pohřby a postupně se přecházelo k žárovému rituálu, což je prokázáno na lokalitě Horka u Ohrozimi.


Mapa rozšíření kultury s nálevkovitými poháry.

Na Moravě se tato kultura projevila jako zdatní stavitelé opevněných výšinných sídlišť. Dnes jich známe 28. Do období kultury s nálevkovitými poháry patří palbákům už známe těžké opevnění na lokalitě Rmíz u Laškova.


Vyobrazení charakteristických typů keramiky této úžasné kultury a ukázka její broušené a měděné industrie. Takže vidíme kamenný sekeromlat a měděnou sekerku.

Další opevněná lokalita se nachází u obce Ohrozim, a nese název Čubernice. Ještě v roce 1937 se objevil záznam o léta rozorávaném valu pravěkého hradiska. Dnes už po něm není ani stopa. V roce 1996 při záchranném archeologickém výzkumu byl objeven příkop lichoběžníkového tvaru širokého 2,2 metru a hlubokého 0,5 metru. Pozůstatek po hradbě nebyl nalezen.

U Slatinek, tedy obci pod Kosířem byla na východním svahu tohoto masivu nalezena opevněná lokalita, která nese název „U Varhan“. Hradiště chrání asi 7 hektarů plochy a je obklopeno valem o výšce od 0,5 do 2,0 metrů. Byl to hliněný val s vnitřní kamennou konstrukcí.

Stínava, lokalita „Terasa nad Hloučelou je pravěká lokalita téměř zničená výstavbou středověkého hradu s názvem „Ježův hrad“. Archeologický výzkum ukázal velmi kvalitně vybudovanou palisádu. Možné pozůstatky hradby byly se vší pravděpodobností zničeny těžením kamene z její konstrukce právě pro potřebu budování hradu.


Keramika kultury s nálevkovitými poháry – schematické vyobrazení

Na Moravě ale jsou další a někdy i velmi těžce opevněné lokality osídlené touto kulturou. Já se omezím na vyjmenování jen těch nejzajímavějších:
Brno-Líšeň, lokalita „Staré Zámky“
Jevišovice v okrese Znojmo, lokalita“ Starý Zámek
Hlinsko u Lipníku na Bečvou, lokalita „Nad Brůžovým“
Pozořice, lokalita „Hlásnica“.
Lokalita Obrova noha u Otaslavii, kterou znáte z mé samostatné práce
Pevnost u Laškova na ostrožně zvané Rmíz, kterou také znáte ze samostatné práce.
Hradiště u Varhan, poblíž obce Slatinky na Kosíři – zde ale výzkumy vedou k závěru, že něšlo o opevněné sídlo ale o místo praktikování kultu

Zde všude se objevují i těžké fortifikační prvky. Je zajímavé, že v době osídlení Moravy a Slezska kulturou nálevkovitých pohárů tato budovala členitá velmi kvalitně opevněná sídliště obklopená sítí otevřených sídlišť různé velikosti. Tak tato hradiště plnila funkci mocenskou, útočišť - refugií a zcela jistě i emporií, tedy obchodních stanic. Jakmile nastoupily její nástupci tedy jevišovická a bosácká kultura, je na velká hradiště rezignováno a následuje úpadek fortifikačních aktivit. Je ale možné, že zmizela hrozba, která doposud nutila lid nálevkovitých pohárů a jeho ideové následovníky tyto pevnosti budovat.

Ke konci hlavního rozvoje této kultury se do střední Evropy se rozšiřuje z Karpatské kotliny nový kulturní komplex nazvaný podle charakteristické keramiky Kultura s kanelovanou keramikou. Tato kultura byla pojmenována podle výzdoby keramiky žlábkováním, kdy takový žlábek se jmenuje řecky kanelura.



Vybrané typy krásné keramiky kultury s kanelovanou keramikou. „Panáková souprava“ s dvanácti štamprlaty pravděpodobně sloužila k rituálním účelům. Ale jeden by i chtěl věřit, že ti lidé jen tak seděli večer u stolu a dávali si nějaký dobrý nápoj a řešili problémy života.
Byla to typická zemědělská kultura, pro orbu na polích se již používá zápřah, jde tedy poprvé na našem území o orbu dřevěným hákem. To, že se objevuje vůz jako přepravní prostředek, máme doloženo keramickými modely vozíků. Význam tažných dobytčat byl asi velký. Je zvýrazněn dokonce jejich pohřby.

Nadále jsou udržována a nově budována výšinná sídliště s opevněními, to značí, že trval zřejmě jistý neklid ve společnosti. Kultura s kanelovanou keramikou byla zastoupena výrazněji na Moravě, v Čechách přežívá nadále kultura nálevkovitých pohárů a kultura s kanelovanou keramikou se sem dostává až v závěru období. O tom, že zde probíhal dálkový obchod, máme mnoho důkazů. Jeden z nich byl nalezen v Čechách. Je to pozoruhodný skříňkový hrob z Velvar. Zde jsou realizovány dva kostrové pohřby a nádoba se žárovým pohřbem. Ten důkaz jsou zde nalezené lastury srdcovky ze středomořského prostředí


Mapa rozšíření kultury s kanelovanou keramikou


Artefakty kultury s kanelovanou keramikou

Jako další zde byly nalezeny artefakty kultury jevišovické, ale vzhledem k tomu že tato kultura byly rozšířena na dnešní jižní Moravě, je pravděpodobné že se jedná o import v rámci obchodních nebo možná kulturních aktivit.

Mimo tyto kultury zde byly nalezeny i artefakty kultury a zvoncovitých pohárů. Tato kultura, někdy také nazývaná kulturou lukostřelců, byla ve své době rozšířena od severní Afriky přes jižní Evropu, tedy Pyrenejský poloostrov a Apeninský poloostrov, na britských ostrovech a v celé Francii. Odtud tato kultura zahájila migraci až do střední Evropy. Na středomořské pobřeží Itálie a Španělska předtím tato kultura budovala vyspělá opevněná sídliště s kamennými hradbami a zvládala vyspělou těžbu a zpracování měděných rud.

Mapa rozšíření kultury se zvoncovitými poháry na Moravě i v Čechách.

Tato kultura už byla vyspělá ve zpracovávání mědi, na jejích sídlech se jí nachází výrazně více než u jiných kultur doby měděné, které se ve střední Evropě postupně usadily.

Keramika a artefakty včetně kovových, kultury se zvoncovitými poháry.

K nám na Moravu a do Čech tito aktivní a velmi schopní lidí pronikli, když při postupu na Balkán narazili na rozvinuté a silné civilizace, které už zpracovávaly bronz. Proti nim se nemohli prosadit a tak vyrazili na severozápad, kde se začali usazovat na Moravě. Odtud se posunovali přes povodí Odry do Slezska a do Malopolska. Jakmile se usadili zde, znovu tradičními cestami zahájili postup do východních a středních Čech. Jedna z těchto cest vedla kolem Hradu u Bílovic. Tedy od Moravské brány k Prostějovsku, odtud údolím Romže k Hradu a dále na Konicko. Odtud potom do Boskovické brázdy. Tito lidé logicky nemohli tuto lokalitu přehlédnout a pravděpodobně ji v rámci migrace využívali jako útočiště, nebo jako přestupní stanici. Proto zde byly nalezeny stopy i po nich. Ale není prokázáno že by zde lid zvoncovitých sídlil trvaleji.

Jako poslední kultura, která byla na Hradu identifikována, byla kultura slezsko-platěnická. Zde se dostáváme možná až do doby železné. V době halštatské území současné České republiky nabývají na významu čtyři kultury, které se plynule vyvíjí z kultur popelnicových polí. Oblast jižních a západních Čech zabíral lid halštatské mohylové kultury, jejímž nejvýraznějším projevem, jak ostatně napovídá její název, jsou pohřby pod mohylami. Mohylové pohřbívání bylo charakteristické i pro bylanskou kulturu, ze které jsou známy bohatě vybavené knížecí hroby, které obsahovaly i zbytky čtyřkolového vozu. V severních a východních Čechách a ve Slezsku a na střední Moravě je přechod do doby halštatské velmi plynulý. Někteří badatelé dokonce spojují slezskou kulturu pozdní doby bronzové a platěnickou kulturu doby halštatské pod jeden pojem - kultura slezskoplatěnická.


Mapa rozšíření slezsko-platěnické kultury

Tyto kultury splývají jako tím že došlo k jejich plynulé změny industrie z bronzové na železnou, ale stejný povlovný přechod byl zaznamenán i ve změně keramiky .


Keramika slezské fáze slezsko-platěnické kultury.

Na hradu u Bílovic byla skutečně nalezena keramika slezské fáze této kultury. Ale ani u této kultury zatím není prokázáno trvalé osídlení. Ale ani u kultury s lineární keramikou ani u dalších, dejme tomu epizodně prokázaných kultur, to neznamená nic jiného než to, že máme málo dat. Možná kdyby se prokopalo důsledně celé hradiště, nestačili bychom se divit.

[Pátrač]

Kapitola třetí: Fotoreportáž z Hradu u Bílovic.

V této kapitole se podíváme na to, co lze na pravěkém hradišti s názvem Hrad u Bílovic dnes vidět. Samozřejmě vynechám fotografie, které už jsou do této vloženy a to do první kapitoly.

Když půjdeme od dominujícího vrcholu přes sedlo na ostrožnu kde leží Hrad u Bílovic, jako první uvidíme před sebou mohutnou zemní vlnu, a to pozůstatek pravěké hradby.

Červené šipky ukazují dnešní korunu valu a je škoda, že tato fotografie nedokáže zprostředkovat bezprostřední dojem z tohoto vjemu. Je to opravdu mohutný kus pozůstatku fortifikace.



První fotografie ukazuje dnešní podobu valu a vnitřního příkopu na východní straně poblíž jeho severního konce. Zde je nejvýraznější a odhad je takový že mezi dnem příkopu a vrcholem valu je asi 5 až 6 metrů rozdíl, možná i více. Druhý obrázek ukazuje podobu valu příkopem ve středu jejich oblouku, tedy směrem na západ.



Tyto dvě fotografie ukazují podobu valu a vnitřního příkopu v prostoru, který je ve shodě považován za vstupní prostor hradiště, tedy při západním konci hradby.

Pohled na plochu předpolí ze středu valu. Plocha je to rovinatá, a je dokonce pravděpodobné, že v této části hradiště budou jednou nalezeny pozůstatky osídlení. Já osobně si to dokážu představit tak živě, že zde vidím shluky obydlí, stáje a ohrady s hospodářskými zvířaty a také lidi při jejich práci i odpočinku

Podoba valového tělesa při pohledu zevnitř plochy hradiště. Je překvapivě nízká. Je to dáno tím, že hradba byla vybudována ve svahu. Po opuštění hradiště a postupné erozi hradby došlo k jejímu pomalému sesouvání a destrukce hrady výrazněji zaplnila právě prostor za hradbou. Navíc se zde tisíce let usazovaly naváté částice zeminy, které hradba nepustila do prostoru sedla. Tak došlo k zaplnění prostoru za hradbou a dojmu, že zde hradba byla nízká.



Tyto dva obrázku ukazují dnešní podobu vnějšího příkopu. První obrázek ukazuje jeho podobu v části kde je prokopán na plný profil a je v kusu dlouhém asi 100 metrů. Zde západním směru je potom tento příkop přerušen, a pokračuje v podobě různě dlouhých navzájem nepropojených částí, které jasně ukazují, že příkop nebyl dokončen. Podobu jednoho z těchto úseků ukazuje obrázek druhý.

Nesevernější část plochy hradiště – opyš ostrožny. Tato část hradiště přímo nabízí možnost vybudování pozorovacího místa. Přímo pod opyšem totiž probíhala pravěká komunikace. Dnes tam kde byla vedena, probíhá železnice. Prostě když je to dobrá volba kudu cestu vést, je jedno jestli jde o pravěk nebo o současnost.

I přes zalesnění tyto obrázky ukazují, jaké možnosti výhledu asi byly v době osídlení hradiště. První ukazuje výhled směrem na západ a druhý směrem na sever. Výhledu na východ dnes brání velmi husté zalesnění, které ale neznemožnilo pořízení třetí fotografie, která ukazuje jaký je výhled v tomto směru dnes. V době osídlení při odlesnění, byl zcela jistě lepší.

Takto vypadá i dnes přírodní ochrana hradiště ze západní strany.

Tyto dva obrázky ukazují při pohledu od západu samotnou ostrožnu s hradištěm a druhý potom ukazuje opyš ostrožny poškozený novodobým kamenolomem. Tím jsem vyčerpal fotografie doposud v práci nezveřejněné. Následují fotografie už známé z první kapitoly, ale zde jsou zveřejněny podruhé jako integrovaná součást fotoreportáže.



Tyto obrázky ukazují, jak vypadá celkový pohled na prostor, který já osobně považuji za vstupní do opevněné plochy hradiště. A nejenom já, je takto o něm uvažováno i v odborné literatuře.



Tyto dvě fotografie ukazují dílčí části možného vstupního prostoru. Berte to jako pokus o detailnější pohledy na zajímavou část celé pravěké pevnosti. Můžeme říci, že všechny tři fotografie ukazují soustavu depresí a vyvýšenin, které mohou představovat cokoliv, dokonce i pozůstatky dřevozemní stavby umožňující bezpečný vstup do opevněného areálu. Její podoba je naprosto neznámá, bez řádného výzkumu není možno nic než spekulovat. Možná se do této spekulace pustím, ale přiznám se, že tak jak to tam vypadá je možné opravdu ledacos.



Tato fotografie ale ukazuje něco, co by Vám každému mohlo připadat známé. Je to pravidelný obloukovitý útvar, který navazuje na shluk útvarů v možném vstupním prostoru a vybíhá směrem k západnímu obvodu hradiště. Myslím, že fotografie jasně ukazuje, že jde o valové těleso, které může být pozůstatkem další části hradby, která ale vzhledem k lepším přírodním ochranným podmínkám mohla být lehčí konstrukce než hlavní hradba. Červené tečky jsou vedeny po temeni tohoto valového tělesa. Druhá fotografie ukazuje pokračování tohoto valu nyní už po západním obvodu. Ale to na západní straně není vše.



Tato fotografie potom ukazuje, jak možná pokračovalo opevnění na západě. Na konci výše zobrazeného a popsaného valového tělesa se nachází desítky metrů této deprese vysekané do skály. Celé to vyvolává pocit, že se díváte na do skály vysekaný ochranný příkop, jehož zadní stěna mohla být díky příznivé terénní situaci vysoká a několik metrů. Pokud by nad příkopem byla vybudována lehká palisádová stěna – čestně musím uvést, že dnes po ní nejsou žádné průkazné stopy – byla by z této strany plocha hradiště dokonale chráněna. Druhá fotografie potom ukazuje další úsek této zajímavé terénní úpravy.

A takto vypadá přírodní ochrana, tedy svah na západě ostrožny na západě. Opět jde o velmi dobrou úroveň přirozené ochrany hradiště. Potom skutečně mohla stačit vztyčená palisáda za menším příkopem pro zajištění dokonalé obrany.

Zůstává nám už poslední část, tedy podívat se, jak vypadají pozůstatky fortifikace na severní a severovýchodní straně. Napřed se podíváme na dvě fotografie, které ukazují její pozůstatky.



Takže první obrázek ukazuje ukončení hlavní hradby na jejím severním či severovýchodním konci. Druhý obrázek ukazuje celkovou situaci v tomto prostoru. Celé to působí dojmem, který opakovaně zmiňují odborníci – něco zde chybí. Prostě zde hradba není dokončena, to platí i pro k ní přidružený příkop. Hradiště zde jakoby není vůbec chráněno ale to může být i důsledek novodobých zásahů.
Jak totiž pokračuje obvod hradiště, objevuje se další fortifikační pozůstatky na severní a severovýchodní straně.



Je vidět poměrně široký, ale nevýrazný příkop. Ten byl doplněn předprsní a za tímto příkopem stála se vší pravděpodobností oblíbená palisádová stěna. Na její přítomnost ukazují nalezené pozůstatky zřetelné hrany a kamenné destrukce na vnitřní straně tohoto příkopu. Má to logiku. Zde jsou ale přírodní podmínky méně příznivé z hlediska přirozené ochrany a proto zde stojící palisáda byla asi robustnější a pevněji kotvená. Ale pro nedostatek důkazů, i zde to nemusí být tak, jak to vypadá.



Tyto dva obrázky potom ukazují poměrně velmi kvalitní přirozenou ochranu Hradu u Bílovic ze severní strany. Je to lepší, než se zdá. Poprvé jsem totiž na hradiště vystoupal se svojí paní právě tudy, a bylo to jak pro horskou kozu.



Tyto dvě poslední fotografie ukazují jediné, co moderní doba dokázala umístit na Hrad u Bílovic. Je to tato malá informační tabule na začátku opyše ostrožny. Zní se, jak ukazuje druhý obrázek, dovíte pouze to, kde jste, jednou větou co zde bylo a mapa umožní základní orientaci. Je to škoda. Toto pozoruhodné místo by si zasloužilo více informací. Ale zase z pohledu ochrany památek před prospektory je to možná dobře.

[Pátrač]

Kapitola čtvrtá a poslední – něco málo úvah.

A/ Jak vychází fortifikační architektura na Hradu u Bílovic, když ji srovnáme s podobnými pevnostmi eneolitu v okolí i dále?
První opevnění, která pravěk vybudoval, byly zpravidla příkopy a to i několikanásobné. Později byly tyto příkopy doplněny lehkými prostorovými prvky, tedy palisádami. Nic takového i když zde byly nalezeny artefakty kultury prvních zemědělců na Hradu nebylo nalezeno. Ani by toto místo neodpovídalo tomu, co tito lidé opevňovali.

Eneolit přinesl stav, kdy kultury které jej v průběhu staletí představovaly, se ukázaly jako velmi zdatné, co se týká opevňování. Pokud se rozhodnou něco opevnit tak podle neznámého klíče budují celé soustavy fortifikací kdy se kombinují příkopy, terasy, palisády a mohutné hradby dřevozemních konstrukcí, vyztužované kamennými prvky. Ne vždy se vše dochovalo do dnešní doby. Někdy novověké aktivity dokázaly odstranit téměř bezestopy jejich stopy.

Například ze zdokumentovaného velkého valu na hradišti u Ohrozimi na lokalitě Čubernice dnes nezůstalo nic. Výzkum prokázal existenci příkopu širokého 2,2 metru hlubokého 0,5 metru. Obkružoval plochu 3 až 4 hektary. Val – tedy kdysi hradbu zdokumentovali výzkumníci na konci 19. a v průběhu první třetiny 20. století byl zaměřen, popsán a dokonce zkoumán. Naposledy o něm psal pan Gottwald v roce 1937. Dnes už neexistuje - desítky let rozorávání a rozvozu jej úplně zničily. Jelikož podle popisu val obsahoval velký podíl kamenné destrukce, zcela jistě šlo asi hradbu s kamennou plentou. A jelikož zde byly nalezeny artefakty kultury nálevkovitých pohárů, je to skoro jisté – tento typ hradeb byl jejich majstrštyk – že tomu tak bylo. Takže zde máme to co na Hradu – příkop a hradba s kamennou plentou.

Dnešní podoba hradiště u Ohrozimi, lokalita Čubernice

Výšinná lokalita Čechovsko u obce Čechovic, která leží na pseudoostrožně a i zde jde o plochu asi 4 hektary. Zde po hradbě není ani stopy, i když opět pan Gottwald našel zvýšený pás zeminy, který byl tvořen přepálenou hlínou a přepálenými kamínky. Mohlo jít o pozůstatek palisádové stěny, která byla pokryta vrstvou mazanice a která zanikla požárem nebo opět o palisádu, usazenou v malém valovém tělese nebo valovým tělesem podepřenou. Ale na druhou stranu zde byly nalezeny dva příkopy. První byl široký asi 2 metry a hluboký 0,25 metru a druhý, označený jako vnitřní byl široký 3,5 metru a hluboká 1,2 metru, což už je kus pořádného opevnění. Ale na 100% jisté jsou jen tyto dva příkopy.

Hradiště Brno – Líšeň, lokalita Staré Zámky.
Je to hradiště velké – odhaduje se, že jde asi o 13 hektarů. Bylo postupně osídleno mnoha kulturami a z toho tři byly eneolitické. Území o celkové rozloze asi 13 ha je rozděleno do dvou částí. Na samotné ostrožně ve tvaru trojúhelníku o stranách 230 m, 425 m a 450 m se nachází centrální část hradiska o rozloze kolem 4,5 ha, která byla opevněna po celém obvodu (s výjimkou brány v severovýchodní části, sloužící patrně pro přístup k Říčce jakožto zdroji užitkové vody. Severozápadně od ostrožny pak leží předhradí, oddělené od vlastního hradiska přepažujícím opevněním v nejužším místě šíje, další val se nachází asi 150 m směrem na severozápad; ani jeden však vzhledem k zemědělskému využívání území není dnes v terénu znatelný. Dobře patrný naopak zůstává asi 320 metrů dlouhý úsek vnějšího valu na jihovýchodním okraji lesa Haleglétňa, převyšující okolní terén o 2–2,5 m, k němuž z vnější strany přiléhá příkop zahloubený oproti okolnímu terénu asi o 2 metry. Takže převýšení valu proti příkopu je 4 a ž 4,5 metru. Zbytek valu se v podobě mírné terénní vlny táhne dále jihozápadním směrem až k líšeňskému hřbitovu

Na prvním obrázku je vyobrazení průběhů nalezených fortifikací na hradišti Staré Zámky u Líšně. Co zde vidíme?
1 – centrální část hradiska
2 – první předhradí
3 – vnější val na okraji dnešního lesa Haleglétňa
Na druhém obrázku potom vidíme fotografii zachovaného valu, pozice 3 na mapě.

Nejstarší osídlení skalní ostrožny, na níž se hradisko nacházelo, se na základě ojedinělých nálezů příslušejících kultuře s moravskou malovanou keramikou datuje do období pozdního neolitu až raného eneolitu tedy od 5. až do 4. tisíciletí před Kristem. V průběhu eneolitu se zde usadil lid kultury nálevkovitých pohárů a později lid kultury s kanelovanou keramikou. O intenzivním osídlení v této době svědčí základy hustě zastavěného sídliště, obehnaného obranným valem a příkopem, jakož i nálezy měděných předmětů, mramorových korálků nebo kostěných pásových zápon.

Starý Zámek u Jevišovic.
Zde jde nejenom o zajímavou pevnost. Zde byla poprvé identifikována a do archeologie zařazena takzvaná jevišovická kultura. Jaroslav Palliardi a jeho spolupracovník František Vildomec zde prováděli výzkum v letech 1906 - 1915. Palliardi na nalezišti rozlišil tři kulturní vrstvy Kultura nálevkovitých pohárů, kultura s kanelovanou keramikou a potom to co původně považoval za kulturu se šňůrovou keramikou. Později když vše prostudoval, zjistil, že jde o nový kulturní typ a ten dostal název právě kultura jevišovická. Následně zde byly nalezeny artefakty kultury se zvoncovými poháry. Tedy zde byly postupně usazeny 4 kultury eneolitického období. Po nich zde přišlo a žilo dalších 5 kultur.

Zde výstavba středověkého hradu zničila skoro vše, co zde vybudovali pravěcí lidé ale nakonec zde byly nalezeny pozůstatky kamenné zdi dokonce s vnitřním členěním. Objevili se i náznaky příkopu ale zde není nic jisté. Ale zajímavé je vnitřní členění kamenné zdi na výklenky, to je ojedinělý prvek.

Rmíz u Laškova. Zde se nemusím nijak moc angažovat, o tomto významné objektu, mohutné pravěké pevnosti máme na Palbě samostatnou práci.

Stínava, lokalita „Terasa nad Hloučelou“.
Teprve nedávno objevené výšinné sídliště je umístěno na protáhlé ostrožně od severu a východu říčkou Hloučelou a od severozápadu Repeškým potokem. Velkou sníženou část ostrožny ve středověku zabral Ježův hrad. Tu vyvýšenou, zvanou Biskoupka odděluje od dalšího terénu nevýrazné sedlo. Podél tohoto sedla jsou zřetelně patrné dva souběžně vedené valy, pozůstatků pravěkých hradeb.
Vnitřní fortifikace měla podobu terasy, do které byla vetknuta palisádová stěna vedená v palisádovém žlabu. Ten to žlab sloužil pro vybudování palisádové stěny, která tvořila zadní stěnu hradby tvořené zeminou a čelní kamennou plentou.
Vnější pak byla hradba. Její podoba není jistá, je destruovaná ale podle všeho ne přírodními silami. Její kamenná stěny asi byla rozebrána použita na výstavbu středověkého hradu. Svědčí o tom to, že byl nalezen třetí val vytvořený jen z kamení a ten vypadá jako by byl vytvořen za účelem jeho odvozu. Tedy pravěké hradby se staly bezpracným kamenolomem.

Opevněná lokalita u obce Slatinky, U Varhan, Na Velkém Kosíři.
Toto hradiště pokud to vůbec bylo hradiště, je nesmírně zajímavé. Velkou část své profesní dráhy ji zkoumal PhDr. Miroslav Šmíd. Podstatná část průběhu valu je dodnes v terénu zřetelně patrná. Ohraničuje plochu 7,5 ha, a zatímco na jižní straně návrší, nad údolím dnes již zaniklé vodoteče, kde byl přístup k vodě díky sedlovité sníženině nejsnadnější, nebyl uzavřen a jižní konec jeho východního průběhu směřoval přímo k ní na opačné severní straně, nad strmým skalním zlomem, dosahoval podle informací A. Gottwalda z roku 1930 impozantních rozměrů, a sice 3m výšky a 7–12 m šířky. Proč právě v místech, kde v přístupu do areálu bránil terénní zlom se skalním výchozem? Val byl v těchto místech ve 20. letech minulého století v souvislosti s nedostatkem hlíny potřebné k výsadbě lesních stromků rozprostřen. Přibližně uprostřed východní trasy je hrazení přerušeno 4 m širokou průrvou, pravděpodobně někdejším vstupem dovnitř areálu. Tuto domněnku podporuje skutečnost, že právě toto přerušení má zcela jiný charakter než průsečíky všech dnes v terénu patrných cest, které vesměs alespoň z části těleso valu respektují, kdežto spodní úroveň průrvy sahá pod jeho základnu. Přibližně 40 m jihozápadně od přerušení se val otáčí směrem dovnitř areálu a obloukem se vyhýbá místu, kde byly objeveny baalberské skříňkové hroby

Geodetický plán hradiště u obce Slatinky, lokalita U Varhan, na Velkém Kosíři

Další poněkud zvláštní skutečností je to, že přímo před vstupem, ve vzdálenosti pouhých cca 40 m, se nachází největší dochovaná mohyla s naměřenou délkou osy cca 30 m. Rovněž skupina tří prozkoumaných mohyl na severní straně návrší se těsně přimyká z vnější strany k severovýchod-nímu nároží obehnané plochy. Již sama dislokace výrazných mohylových násypů v těsné blízkosti fortifikace vedla k úvahám, že se jedná o mohyly z mladších úse¬ků pravěku. Výzkumy provedené v 70. a 80. letech minulého století A. Prudkou však prokázaly, že pocházejí přibližně ze stejné doby jako hradisko.

Nezbývalo než prověřit stáří valu výzkumem. Řez položený severovýchodně od domnělého vstupu dosáhl délky 29 metrů. Těleso valu spočívalo na zvětralém skalnatém podloží a tvořily ho dvě odlišné vrstvy. Spodní v síle 60–65 cm, byla navršena ze slehlé červenohnědé hlíny, horní o mocnosti 50 cm, tvořila lehká prachová hlína. V ní, těsně pod povrchem, le¬žela souvislá vrstva plochých kamenů (droba, ojediněle i vápenec), tvořící jakýsi kryt valu. Kameny pokrývající jeho vrchol a část východního úbočí ani vzdáleně nepřipomínaly destrukci případné hradby. Přestože řez končil 10 m před vněj¬ším úpatím valu, příkop nezachytil.

Zlomky keramiky, nalezené v daném případě pouze ve vrstvě horní, patřily kultuře moravské malované keramiky, baalberské fázi kultury nálevkovitých pohárů a ty nejmladší bole¬rázskému horizontu této kultury. Jsou tím nejmladším, co bylo z tělesa valu vyzved¬nuto. Proto lze jeho vznik či podstatné úpravy spojit až s mladším úsekem kultury nálevkovitých pohárů. Dvě výrazně se lišící vrstvy v tělese valu, a to jak strukturou zeminy, tak obsahem materiálu, dovolují uvažovat o tom, že podoba ohrazení prošla určitým vývojem. Tento závěr nepřímo podporuje skutečnost, že val respektuje nejstarší zjištěnou část pohřebiště z baalberské fáze kultury nalevkovitých pohárů. Během výzkumu na nekropoli byly uvnitř hradiska položeny čtyři drobné sondy, které zachytily slabé stopy osídlení pře¬devším z baalberské fáze kultury nálevkovitých pohárů.

Zde uvedené informace jsem čerpal ze skvělé práce PhDr. Miroslava Šmída s názvem POHŘEBIŠTĚ KULTURY NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ NA KOSÍŘI U SLATINEK, OKR. PROSTĚJOV, 2012., ke studiu zde:
http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/h ... 2-1_11.pdf

Mohl bych pokračovat ale s výjimkou hradiště u Líšně, jsem probíral pouze bližší okolí Hradu u Bílovic. Závěr této části je jasný. Fortifikace na Hradu u Bílovic byla mimořádná svojí mohutností a kvalitou provedení. Jelikož byla založena si 100 až 150 let po obdobných hradbách na nedaleké pevnosti Rmíz u Laškova, je vidět značná podobnost a pokud by byla dobudována v plném rozsahu, byla by to také fascinující pevnost.

B/Jaké měla tato pevnost asi postavení v systému výšinných a výšinných opevněných sídlišť v eneolitu střední Moravy?
To je asi složitá otázka, ale jelikož se můžeme opřít o práce pana doktora Šmída, snad se nám podaří se dopracovat k něčemu smysluplnému. Pravda je žehto pevnost je jednou z mnoha doložených výšinných lokalit z doby eneolitu ale navíc s velmi dobře dochovaným a datovaným opevněním.
Pan Šmíd uvádí, že hradba tohoto stáří zároveň s takovou zachovalostí doposud nebyla ve střední Evropě odkryta. Od Znojma až po Laškov je to jedna z mnoha lokalit, ale míra opevnění je mimořádná. Zachování pomohla i skutečnost že toto místo už si k vybudování pevnosti jiná kultura nevybrala a tedy nedošlo k destrukci hradby stavební činností.

Rmíz u Laškova byl obrovskou pevností. 17 hektarů opevněné plochy kdy nakonec byla vybudována čtyřnásobná fortifikace, kde byla objevena nestarší kamenná hradba ve střední Evropě. Osídlení zde bylo dlouhodobé v eneolitu a to asi 500 let. Jelikož leží na významné pravěké komunikaci, šlo asi o významné mocenské a společenské centrum kdy zároveň byla plněna funkce obchodní stanice a vzhledem k ploše i útočiště. Okolo Laškova bylo nalezeno nemálo sídel stejně starých jako pevnost a je tedy prokázáno i husté zalidnění celé oblasti. Nebylo ale nalezeno nic, co by dalo důkaz, že zde byla nějaká řemeslná specializace. To ani náhodou, i když je možné že budoucnost přinese jiné informace, pokud se najde dost peněz. Takže dejme tomu, že šlo o centrální hradiště eneolitických kultur v dané oblasti.
Dále zde byla prokázaná rozšířená textilní výroba a pravděpodobně i výroba keramiky ale to není až tak jisté.

Čechovsko je další významná výšinná lokalita. Ale zde je opevněné lehčí i když ne nevýznamné. A je zde naprosto jasně prokázána vysoká specializace. Asi to bylo ústřední hradiště pro výrobu a distribuci prošené industrie pro široké okolí. Bylo zde nalezeno velké množství suroviny z povícero zdrojů, polotovarů v různé fázi rozpracovanosti i finálních výrobků.
Jako další řemeslo zde byla na výši textilařina. Byly nalezeny stovky přeslenů a to doslova stovky a stovky, a mnoho závaží na stavy. Prostě, tato opevněná osada byla specializovaná na řemeslnou výrobu.

Hrad u Bílovic jakoby ničím nevynikal. Byla zde doložena textilní výroba a to ve značném rozsahu. Dále zde byla nalezena broušená i štípaná industrie v podobě, kdy se zdá, že i zde se na ní pracovalo, ale rozsah byl spíše významný jen místně. Přitom ale zde vyráběná broušená a štípaná industrie byla vyráběna ze surovin dopravených na Hrad:

Broušená industrie - z brněnského masivu, zde jde o diority a porfyrické mikrodiority, z Osoblažska kde jde o kulmské prachovce, Dolního Slezska, odkud pochází zde nalezené serpentinity. Další surovina amfibolity jsou už z dnešního Polska.

Štípaná industrie - Krnovsko, Brno, Krnovsko.

Celkově to naznačuje, že třeba jen v oblasti surovin v době eneolitu obchod jen fičel. U některých surovin mluvíme o přepravě na vzdálenosti stovek kilometrů. Přístupové cesty jsou dány. Zdá se, že význam komunikací, které pod Hradem probíhaly, byl větší, než je dnes nazíráno.

Místo bylo využíváno po velkou část eneolitu a bylo mohutně opevňováno. To, že fortifikace nebyla dokončena, může značit jak to, že hrozby proti kterým byla budována pominuly, tak i to, že význam místa upadl a jeho další opevňování nebylo už nutné. Ovšem Hrad stojí na vstupu strategicky významné obchodní a migrační trasy zvané Konický zlom. Ten odtud směřuje do úrodných rovin Hané a zde je napojen na Vyškovskou bránu. Haná současně jako součást Hornomoravského úvalu umožní propojení dále na sever. Na západ tato trasa směřuje do Boskovické brázdy a odtud dokonce několika směry do Polabí a dále do středních Čech. Hrad tedy stojí na místě, které mohlo ledacos ovlivnit.

Tato komunikace vedla k severozápadu ke Konici, kde se napojovala na další větev této všeobecné obchodní komunikační sítě. Od Konice tedy pokračovala jedním nebo dvěma směry:

Primo: Nectavským údolím na Chornici, Městečko Trnávku a Moravskou Třebovou

Secundo: přes Šubířov, Jaroměřice a Jevíčko.

Následně se tyto tary mohly napojit na další trasy a na severní část už zmíněné Boskovické brázdy a odtud skutečně vedlo na západ více komunikací. Jedna z nich vedla na Vysoké Mýto.

Vzhledem k tomu, že tak jako Rmíz je Hrad umístěn relativně daleko od nejúrodnějších oblastí Hané, ale přitom kolem něj bylo zaznamenáno husté osídlení v mnoha jeho etapách osídlení, mohl plnit i funkci krytu, kdy měl zabránit průniku nějaké hrozby právě do těchto oblastí.

Je totiž asi prokázáno, že tyto obchodní a informační komunikace sloužili i k pohybu jednotlivých kultur. A tak se zdá, že zde popsané komunikace sloužili i k přesunům lidí v rámci jednotlivých kultur. Potom velké opěrné body mohli podpořit kolonizaci doposud nevyužitých prostorů. Když se změnily poměry a Hrad už byl asi opuštěn, tyto komunikace sloužily k pohybu kultury se šňůrovými poháry a hlavně kultury se zvoncovitými poháry. Koneckonců nálezy jejich artefaktů to jednoznačně prokázaly i na Hradu u Bílovic.

O tom, že přes svoji mohutnost Hrad nebyl asi přímo emporií, tedy obchodní stanicí lze uvažovat i proto, že ve všech hmotných nálezech zde získaných je vidět jasná jednota s moravským prostředím. Nebylo nalezeno nic, co by mělo svůj původ v oblasti Čech. To je skoro unikátní, pokud si uvědomíme, že eneolitické kultury byly obchodně velmi zdatné.

Ve všech pracích o pravěkých pevnostech, které jsem na Palbě zveřejnil se snažím najít odpověď na otázku, proč se pravěké kultury usazovaly na těchto lokalitách a proč budovaly taková opevnění. Když se podíváme do mapy a zakreslíme si do ní zjištěná výšinná opevnění, opevněná i neopevněná, zjistíme to, co zjistili odborníci. Všechna tato sídliště jsou umístěna po obvodu sídelního – tedy zemědělsky využívaného - prostoru. V tomto prostoru potom byla sídliště nížinná. Jakoby ta výšinná střežila celý sídelní prostor a současně střežila komunikace, která do něj i z něj směřovaly a současně na svém území realizovala specializovanou výrobu, hlavně na produkci broušené a štípané industrie. Tyto dvě industrie, zvláště ta broušená, byly zároveň vysoce specializovanou zbrojní výrobou.

Občas zazní otázka bez odpovědi: Proti komu vlastně tato hradiště byla budována?

Proti nebezpečí, které mohlo přijít s okolního prostředí, tedy neosídleného prostoru anebo tomu bylo naopak? Odpověd zatím není. A abych tomu nasadil korunu, uvedu, že přes nespornou vojenskou důležitost pravěkých opevněných sídel, se v poslední době objevují názory, že rozhodující byla jejich sociální a kultovní role.

Tím bych tak nějak skončil. Více už není co napsat. Snad jsem ale dodal dost myšlenek pro vaše vlastní hledání možností a závěrů.

ZÁVĚR
Kolegové právě jste dočetli další práci o pravěkých pevnostech v okolí Prostějova. Je to práce jako vždy podrobná a výpravná, kde se snažím dát dohromady vše, co se dá, abych ukázal, že ti lidé nebyli jen tak někdo. Že dokázali najít místa, která sama příroda předurčila k vybudování chráněných sídel.
Potom s jednoduchými nástroji a obrovským nasazením zahájili práci a vybudovali někdy neuvěřitelné fortifikační linie. Vykopali nebo i vylámali ve skále příkopy. Skáceli tisíce a tisíce stromů. Navršili mohutná valová tělesa, vyztužili je dřevěnými konstrukcemi a jejich odolnost zvýšili kamennými plentami. Vyráběli krásnou keramiku, zvládali chov domácích zvířat, uměli vyrábět látky a barvit je. Přitom dokázali obchodovat s vlastní produkcí a surovinami na stovky kilometrů daleko, pěstovat technické rostliny, obiloviny a luštěniny, zakládat rodiny a žít.

Byli to úžasní lidé a Hrad u Bílovic a jeho okolí jsou toho důkazem. Důkazem, který přetrval několik tisíc let a určitě ještě další tisíce let přetrvá. Pokud budete mít cestu, zastavte se na chvíli. Po krátkém ostrém výstupu uvidíte pozůstatek pravěké pevnosti z doby měděné. A ne jen tak nějaký. Je to archeologický unikát. Pak sejdete dolů, zajdete na Bělák na pivko a dobrou sváču či oběd. Obojí je možné.

A jedna půvabná kuriozita. Při procházce po okolí této pravěké pevnosti jsme s mojí paní objevili nádherný artefakt pravěku sociálních zařízení, tuto nádhernou dvojitou kadiboudu čili suchý hajzlík. Při pohledu na ni mě napadlo to, co si můžete na obrázku přečíst…jsem holt duše nostalgická a hloubavá.

Uznejte sami, že to na tom Běláku stojí za to… kluci a holky, holky a kluci, vzhůru do pravěku.


A abych na ně kluky zlatý nezapomněl. Kamarádi ufouni na Hradu u Bílovic. Příště se za mnou chystají na Oberská vrata, což bude další reportáž. Tedy pokud ji někdy dokončím.

Rád bych poděkoval svojí paní za pomoc při tvorbě této práce. Jako vždy trpělivě na tuto lokalitu se mnou jezdila, pomohla mi s fotografiemi a odhalila přítomnost ufonů- já už myslel, že tentokrát na to tito dva IT hodili větev.

Literatura a zdroje:

Miroslav Šmíd, Hrad u Bílovic, hradisko z pozdní doby kamenné nad Běleckým Mlýnem, Archeologické památky střední Moravy, svazek 18, Olomouc 2010
Pravěké dějiny Moravy, Vladimír Podborský s kolektivem, Vlastivěda moravská země a lid, svazek 3, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Spektrum 1993
Čižmář Miloš: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Kniha velkého rozsahu shrnuje výzkum hradišť od pravěku po středověk, co kde bylo nalezeno, poutavé vyprávění, stovky obrázků, 300 stran velkého formátu.
Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách. Práce představuje na 250 pravěkých až raně středověkých opevněných míst – hradišť – známých z území Čech.
Dějiny pravěku I, II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání
Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.
Miroslav Šmíd, Rmíz u Laškova - pevnost kultury nálevkovitých pohárů, Archeologické památky střední Moravy, svazek 14, Olomouc 2007
Miroslav Šmíd, Středomoravská mohylová pohřebiště KNP, Archeologické památky střední Moravy, svazek 7, Olomouc 2004
Pleiner Radomír a kol, Pravěké dějiny Čech, Praha 1978
Podborský Vladimír a kol 1993, Pravěké dějiny Moravy. Brno.
Houšťová Alena, Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, Praha 1960.
Bouzek Jan, Pravěk českých zemí v evropském kontextu, Praha, Triton, 2005

Mapy a některé obrázky jsem čerpal i odtud: http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/

Něco jsem čerpal jako inspiraci kde hledat i z toho postu:
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_geo ... %C4%8Cesku
http://www.hrady.cz/
http://www.castles.cz/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Eneolit
http://cs.wikipedia.org/wiki/Eneolit_na ... _republiky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_s ... _keramikou
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_s_ ... oh%C3%A1ry
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_se ... oh%C3%A1ry

[kopapaka]

Nádhera.
Když si pomyslím, že jsem v okolí byl párkrát na houbách a ani mě nenapadlo na čem že to vlastně stojím...

[jakomi]

Článek skvělý (jako vždy).

Už se těším na Oberská vrata. Já jsem o nich moc nezjistil, takže jsem opravdu zvědavý.

Mám malý dotaz. Kde přesně bylo hradisko Čechovsko u Čechovic, o kterém je v kapitole článku krátká zmínka?

[Tunac]

Co na to říci. Jako vždy perfektní.

[Pátrač]

Ahojte kolegové, jsem rád že se vám práce líbí.

Kopapaka - okolo Prostějova je to našlapáno zajímými místy z pravěku, uplně moc

jakomi - Oberská vrata jsou tak trochu problém, jsou ve vojenském prostoru a jsou tedy pro výzkum tabu. Já tam byl zatím 3x, vždy s potížema a mám skvělou kolekci fotogarfií. Je otázka, co získám za podklady pro vytvoření nějaké práce. A to tam ještě jednou musím, ještě mi pár fotek chybí. Jestli máš nějaké možnosti jak mi přispět, tak by to byla paráda.

Tunac - díky

[Zdeněk]

Bezva článek, Pátrači. Posílal jsem Ti před časem nějaké SZ kvůli Tvému zastavení v Mejtě, ale zůstaly bez odpovědi a marně na Tebe hledám jiný kontakt (pamatuji si jen slovíčko "Anzac" v mailu).

[Pátrač]

Ahoj Zdeňku - já Ti odpověď poslal - musím se podívat kde skončila. Můj e-mail je: anzac@ seznam.cz

Tato práce je jedna už ze čtyř, které jsem vytvořil o jednotlivých pravěkých pevnostech v okolí Prostějova. Jsem rád že se TI líbí. Ozvu se. Brzo. Jaromír.

[michal.vencovsky]

Dobrý den, článek mě velmi zaujal. Myslím, že tam kde bydlím je podobný objekt. Jedná se o kopec nad vodou s mnoha valy. Se zaměřovaní hradu v okolí z roku 1530 se kopec nazývá Hradištko. Vzhledem k počtu teras a valů to muselo dělat obrovské množství lidí a mnoho let. Je možné Vás kontaktovat, prosím? S pozdravem Michal V.

[jarl]

Pátrač už se na Palbě delší čas neukázal, takže doporučuji jej kontaktovat prostřednictvím soukromé zprávy.