Část 1.
Ještě před započetím Italské ofenzívy provedl v Africe generál Ritter von Thoma inspekční cestu. O své cestě podal zprávu veliteli německé armády polnímu maršálovi Waltheru von Brauchitschovi, ten jí projednal s náčelníkem generálního štábu a informovali o ní Hitlera. Závěr generála Ritter von Thoma byl, vzhledem k africkým podmínkám není vhodné nasadit síly menší než čtyři divize. Dále, že nasadit větší kontingent do války v poušti narazí na značné zásobovací potíže.
12. listopadu 1940 vydal Hitler směrnici č. 18, která upřesňovala vojenské cíle a akce v Africe. Z ní vyplývalo, že německá vojska vstoupí do akce až po překročení Egyptských hranic Italy po dobytí Marsá Matrúh. 10. prosince 1940, jak víme přesunul na Sicílii X. letecký sbor. Situace se však britskou ofenzívou vyvinula úplně jinak a Němci museli zareagovat. Počátkem ledna 1941 upřesnil Hitler konečně plán nasazení německé armády v Africe. Poslední podrobnosti definitivně dojednal Hitler s Mussolinim 19. ledna 1941 v Berchtesgademu . Náčelník Wehrmachtu (OKW) polní maršál Keitel vydal 6. února 1941 směrnici k intervenci v Africe. 12. února vstoupil na Africkou půdu Rommel povýšený na generálporučíka. 18. února 1941 zvláštním rozkazem Hitlera, byly jednotky, které vstoupily do Afriky nazvány Afrikakorps ( Deutches Afrika Korps, DAK ). Zároveň bylo zřízeno letecké velitelství s názvem Fliegerführer Afrika. Prvním velitelem luftwaffe v Africe se stal generálmajor Stefan Frölich.
14. února 1941 parník Saarfeld přivezl 39. samohybný protitankový oddíl a 3. průzkumný oddíl. Obě jednotky se po vylodění okamžitě přesunuly na frontu, kde dostaly rozkaz krýt křídlo italské pěší divize „Pavia“ a provést průzkum v oblasti el – Nofilíja a el – Aghejla. 25. února 1941 přiletěla 5. lehká divize a 8. motorizovaný kulometný prapor 28. února. Okamžitě byly poslány na frontu u Syrty. 11. března 1941 dorazil 5. tankový pluk ( od 3. tankové divize), který se stal součástí 5. lehké divize. Tou dobou již Rommel vysílal kupředu hlídky, aby si zajistil přísun čerstvých zpráv o nepříteli.
19. března 1941 odletěl Rommel do Hitlerova hlavního stanu, kde dostal dubové ratolesti k Rytířskému kříži a dozvěděl se, že 15. tanková divize bude přisouvána postupně. Bez této divize nemá Rommel zahajovat žádné ofenzivní akce. V tomto smyslu obdržel i výslovný písemný rozkaz. V Africe se však vrchnímu veliteli italských vojsk v Africe vyjádřil, že jeho plán ofenzivních akcí byl přijat. Na základě toho mu velitel italských vojsk generál Italo Gariboldi dal k dispozici tankovou divizi „Ariete“ a pěší divizi přepravovanou nákladními auty „Brescia“. Rommel nechtěl čekat, protože věděl, že před ním stojící Britové jsou slabí. 23. března zahájil 3. průzkumný oddíl útok na el – Aghejlu. 24. března 1941 dobyly motocyklisté tohoto oddílu při zanedbatelném odporu el – Aghejlu. Dalším cílem byla Marsá el – Brega. Nyní však začal chamsín (písečná bouře), který si vyžádal několikadenní přestávku v akcích.
30. března zahájil 5. tp 5. lehké divize útok na Marsá el – Brega. Přesná dělostřelecká palba Britů útok zdržela a až přisunutí 2. motorizovaného kulometného praporu na levé křídlo a obchvat obranných postavení umožnil průlom. Zde je třeba říct, že Britové nahradili 7. obrněnou divizi, kterou stáhli k odpočinku a doplnění, 2. obrněnou divizí. 2. dubna byla obsazena Marsá el – Brega. 3. dubna byla dobyta Adžedábija a dalšími cíli byly el – Makílí a Derna. Byly vytvořeny čtyři skupiny, které měly u Derny předstihnout ustupující britská vojska.
Jednodenním přerušením bojů a posláním všech dostupných (celkem 800) nákladních automobilů byl přivezen dostatek benzínu.
První skupina, část 5. lehké divize, části tankové divize Ariete , bojová skupina von Schverin a colonny „Santa Maria“ postupovala na Adžebábiji tam se rozdělila a pokračovala k Makílí a zátoce Bumba, to byla boj. skupina „Streich“. Druhá skupina (5.tp, 2 kulom. Pr., část tankové divize „Ariete“ ) postupovala z Antelátu a Solúchu do Kausu. Třetí skupina 3. průzkumný oddíl, 8. motorizovaný kulometný prapor a část pěší divize „Brescia“ postupovala z Benghází na Makílí. Čtvrtá skupina italské jednotky a bojová skupina „von Kirchheim“ útočila z Benghází přes Tokru na Barku a Dermu.
Přesun znesnadňovaly chamsíny, ohromná mračna prachu zvířená jedoucími vozidly a špatné mapy. Italské mapy této oblasti měly odchylky řádově 20 – 30 km. Nejlepší byla jediná ukořistěná mapa britská. Třetí skupině, která postupovala na Dernu se podařilo zajmout generála Richarda O’Connora a generála Philipa Naemeho, které po začátku ofenzívy poslal Wavell k záchraně britů.
O’Connorovi se později podařilo ze zajetí uprchnout. Po invazi do Normandie velel 8. sboru britské 2. armády na západní frontě.
Úkolem třetí skupiny bylo nedopustit spojení ustupujících britských jednotek od Makílí s vojsky z Derny. V noci ze 7. na 8. dubna zahájila německo – italská vojska generální zteč obklíčeného Makílí. 8. dubna přestala britská vojska klást odpor. Nejdůležitější kořistí byl benzín, který proudil do tanků německého 5. tankového pluku, který stál v poušti. 8. dubna 1941 britové bez boje vyklidili Tmíní. Celá Kyrenajka byly dobyta.
Přes značné územní zisky však DAK a italská vojska nedosáhla nejdůležitější věci a to zamezit úniku spojeneckých jednotek do Tobrúku. 9. dubna 1941 nařídil Rommel pronásledování ustupujících jednotek s cílem odříznout ho od Derny, útok však přišel pozdě, celá 9. australská divize (před ofenzívou vystřídala 6. australskou divizi) , unikla do Tobrúku, kde se stala oporou Tobrúku. Značné ztráty však utrpěla 2. obrněná divize.
V Tripolisu se konečně vylodily části 15. tankové divize, které posílily DAK a 10. dubna byla vojska 18 km od Tobrúku a přibližovala se k obrannému perimetru Tobrúku. Rommel chtěl dobýt Tobrúk z chodu, avšak silná palba britského dělostřelectva mu v tom zabránila. Velké ztráty utrpěly zejména italské jednotky.
Bitva u Matapanu zajistila zase na nějaké období možnost projíždět britským konvojům do Alexandrie a tím i možnost zásobování Tobrúku. Britové Tobrúk velice silně opevnili, italská opevnění ještě od února 1941 rozšířili a zkvalitnili. Rozhodli se, že Tobrúk bude bráněn, a že nutně rozdělí Rommelovu ofenzívu na dvě části.
O tom 2. část
